pátek 28. prosince 2012

Filmy roku 2012

Naprosto upřímně říkám, že jsem neviděl všichni, všechny ba dokonce ani všecky filmy tohoto roku. Možná ani ty nejlepší. Určitě by se mi v noci ale špatně spalo, kdybych nesestavil tradiční žebříček nejlepších filmů. Rovnou takhle na začátku ujasním jednu záludnost. Z Ameriky je to k nám dlouhá cesta a kvůli vánočním zácpám (no, možná to nebude úplně ono) některé filmy přijdou později. To v praxi znamená, že je na ČSFD najdete s nálepkou 2011, ale u nás v kině byly až v roce 2012. A byla by hrozná škoda je úplně vypustit. Proto budu počítat i filmy z konce minulého roku - uvedené až letos. 

1. Skyfall

Pro mě ohromné překvapení! Bondovky mám moc rád - jak ty staré, tak ty nové. Vždy to byly takové zábavné pohádky, mezi tu lepší kinematografii bych je ale rozhodně neřadil. A to se teď změnilo - možná proto první místo. Skyfall si sice místy uchovává humor a to něco dětinského, ale Sam Mendes z toho dokázal udělat dospělý krimi thriller, který mě naprosto pohltil a upoutal. Dokonce bych řekl, že to má v sobě něco z Temného rytíře - asi tu tíživou atmosféru (což je letos hodně cool, viz CoD: Black Ops 2). Strašně nadšený jsem byl z některých prostředí - siluety v ohni, opuštěný ostrov, opuštěný Skyfall, siluety před LED panely v Šanghaji atd. Craig je drsňák a hlavní záporák se tentokrát opravdu vydařil - Javier Bardem předvedl skvělý výkon a z jeho zubů je mi ještě teď zle. Pokračování to rozhodně nebude mít snadné, pokud chce udržet krok s teď nasazeným tempem. 

2. Atlas Mraků

Film, který nestačí vidět pouze jednou a navrch to chce přihodit ještě knížku. Pro někoho trochu nesrozumitelný slepenec, pro mě úchylárna - v kině jsem se opravdu hodně soustředil a dával si vše opatrně dohromady. Ve výsledku mi to celé dávalo smysl, z čehož jsem byl neskutečně nadšený. Navíc má film velmi působivou výpravu a ani nepůsobí zdlouhavě, protože je to 6 příběhů propletených dohromady. Některé jsou odlehčenější, ale všechny spolu souvisí a něco představují. O tomto filmy by se daly popsat stohy, ale jednodušší bude říct, že pokud jste to ještě neviděli, tak si pospěšte, ať nepropásnete kino.

3. Avengers

Komedie, komix a kupa skvělý hrdinů v jednom filmu. Tahle přehlídka super-eg je nesmírně zábavná a bavím se i po několikátém zhlédnutí. Různé charaktery pohromadě překvapivě fungují a různé mind-fuck scény mají za následek pořádné výbuchy smíchu. Prostě pořádná porce zábavy pro každého milovníka fantasmagorií. Velké plus je Marka Rufalla aka Hulka. Bitka mezi Thorem a Iron Manem také stojí za to. 

4. Temný rytíř povstal

Popravdě vůbec nechápu ty zklamané diváky, po Jokerovi a Ra's al Ghulovi přichází hrubá síla a hlavně bolest - hlavní téma závěru trilogie. Nolanovi lze hlavně pochválit uvěřitelnost a těžkou atmosféru. Také se mi líbilo ztvárnění nového Robina - v seriálu a předchozích adaptacích mě vždy nesmírně rozčiloval. V tomto filmu konečně dostává smysl. Protože Batman je symbol - může jím být kdokoliv. Pocit zoufalství z toho doslova sálá. A k tomu ještě ty emočně vypjaté scény... jo todle se povedlo. 

5. Hugo a jeho velký objev

Tentokrát jsem dokonce neviděl ani trailer, vůbec jsem nevěděl na co jdu do kina. A o to nadšenější jsem pak byl. První část filmu je smutný příběh o chlapci - druhá část vypráví odlišný příběh o jiném smutném člověku. Zároveň je to ohromná pocta kinematografii s precizním zpracováním a výpravou. Zážitek jsem měl ještě zpestřen tím, že jsme se zrovna tou dobou ve škole o začátcích kinematografie bavili. Možná i proto mi některé věci docházely rychle, ale věřím, že si tento film užije každý. 

6. Looper

Konečně chytré scifi! Jo, Looper je veskrze promyšlený příběh o tom, jak těžké je pro tvrdohlavého mladíka přijmou odpovědnost za své budoucí já. Závěr je skvěle vyhrocený a posouvá film na úplně jinou úroveň, geniální je rovněž hudba a ozvučení. Míst k přemýšlení je víc než dost a co víc - nejsou vám okatě předhazovány... prostě musíte pozorně sledovat. Skvělá ukázka toho jak se točí levné a promyšlené scifi. A zároveň se znovu potvrzuje, jak rozdílné role umí Joseph Gordon-Levitt zahrát - a navíc velmi dobře. 

7. Anna Karenina

Trochu se to dalo čekat - můj oblíbený režisér obsazuje mou oblíbenou herečku do velmi zajímavého námětu. Těšil jsem se jak malej kluk a dostal jsem mnohem víc, než jsem si představoval. Za přidanou hodnotu považuji divadelní zpracování - vůbec to film neomezuje a naopak mu to dodává na dobovosti a zajímavosti. Některé scény mají doslova taneční choreografii a celé je to krásně melodramatické.  Malá výtka snad jen za Aarona Taylora-Johnsona, který byl tak nějak prkenný a tu zamilovanost jsem mu prostě nevěřil. 

8. Méďa

Asi největší úlet roku, drsný plyšový medvěd mě z plakátů spíš odrazoval, ale první trailery dávaly tušit, že to bude stát za to. A taky že jo, z Médi člověka prostě bolí břicho, u některých fórů jsem se divil, co to vlastně tvůrcům prošlo a narážky na Twilight tomu nasadily korunu. Minule to byl Princ a Pruďas, tentokrát Méda - absurdní komedie pro otrlé.

9. Raubíř Ralf

Nerad bych letos vynechal animák a Ralf je asi to nejlepší, co k nám na plátna kin přišlo. Zbytek je těžká bída a Rebelka je pro mě ohromné zklamání (a na Pixar už si nevsadím). Raubíř se ale povedl, není to jen jednoduchá pohádka, naopak, skrývá v sobě ohromný potenciál právě pro dospělé a pamětníky (hrdina v krizi středního věku - automatové hry). A málokteré oko při závěru zůstane suché. 

10. Hobit: Neočekávaná cesta

Hobit je srdeční záležitost - kdybych dělal jakkoliv dlouhý žebříček filmů, tak se tam vždy musí objevit. Takový je zákon! V kině jsem na něm byl zatím dvakrát a i podruhé mě nesmírně bavil a nabídl mi další pohledy. Z pohádkové předlohy se klube trochu neposlušný puberťák zaseknutý někde mezi příběhem pro děti a dospělým Pánem Prstenům - je to trochu daň za to filmové plátno, ale Jackson si s tím poradil snad nejlépe, jak mohl. Oproti knize jsou postavy prokreslenější a zápletka je složitější. A pro děti to tak docela není - u scény s Glumem (snad nejlepší z celého filmu) se bál nejeden dospělák. Nadšený jsem byl také ze závěru, který je vymyšlený skvěle - hrozně jsem se bál, jak ten příběh rozseknou. Ale povedlo se to dobře, nenásilně. Už teď se těším na ten maraton šesti filmů ze Středozemě. 

Z českých filmů mě letos nejvíce bavil Okresní přebor, který parádně navazuje (příběhově předchozí) na povedený seriál. Jsem rád, že u nás stále umíme točit povedené komedie - delší dobu se zdálo, že to už nikdo nedokáže. Nadšený jsem byl také z noirového Ve stínu - nevěřil jsem, že čeští tvůrci dokáží tuto látku dobře zfilmovat. A opět - povedlo se. Z letošního roku jsem hodně nadšený. Teď se ještě hrozně těším na Bídníky a příští rok to vypadá na několik zajímavých scifi, tak uvidíme :) 

středa 12. prosince 2012

Na skok po dlouhé době

Konečně můžu říci, že jsem na škole prošel modulem, který byl naprosto perfektní, posunul mě dopředu a skutečně mi něco dal. To se dá říci jen opravdu u malého počtu předmětů, přestože mě třeba baví. Posuďte sami, vždyť to znáte. Od druhého ročníku si na naší mediální škole vybíráme praktické dílny, kde děláme jakousi praxi uvnitř školy. Já jsem se dostal do dílny TV rozhovorů, kde spolu s dalšími spolužáky připravujeme zajímavé rozhovory, oproti předchozím semestrům (kde tam byl úplně jiný tým), jsme celou dílnu pojali po svém, vytvořili znělku, vymysleli koncept pořadu a pozvali skutečně zajímavé hosty z mediálního světa, ne jen spolužáky či kantory. 


Nejvíc mě mrzí, že v tuto chvíli sem nemohu umístit výsledné rozhovory, nejprve musí projít kolečkem ve škole a až později je budeme moci nahrát na internet. To ale teď není podstatné. Důležité je, že mi ten jeden semestr dal opravdu hodně, kdy jsme trávili společně s týmem dalších šesti lidí (plus dvou trenérů) vytvářeli zajímavý obsah s jasným cílem, myšlenkou a naprostou nasazeností každého. A to se taky často nestává. Za scenáristiku například ručil @jakubzelenka, já jsem zastával víc pozic - režiséra, střihače a grafika. Střih probíhal rovnou online, což je občas dost o nervy, když host odpoví krátce a já mám najednou krátký detail apod. 

Rozhovorů jsme natočili hodně, pozvali jsme i spolužáky nebo kantora, ale to bylo vše jen testovací. Hlavně jsme se připravovali na dva závěrečné rozhovory s lidmi, kteří mají co říct a pro naši cílovou skupinu (spolužáci) můžou mít opravdu přínos. Prvním hostem byl František Fuka - kontroverzní bloger, který si tím jako jediný skutečně vydělává a lidé mu pravidelně za články platí. Není to novinář, je to "jen bloger", jak by řeklo několik našich kantorů, proto nám připadal velmi zajímavý a offline promítání dopadlo velmi dobře. 

Druhým hostem byl Petr Šimůnek, šéfredaktor českého Forbesu, naprostý opak Fuky, prošel si televizí, rádiem, deníkem a aktuálně šéfuje tištěnému měsíčníku. Jeho zkušenosti jsou ohromné, a proto není divu, že rozhovor přinesl spoustu zajímavých odpovědí, které budou obzvláště pro začínající novináře a elévy přínosné. Natáčeli jsme dnes, mě tak ještě čeká finální úprava, zkracování, přestřihávání a následně offline. Ale už teď jsem v klidu, protože toto je materiál, který skutečně má smysl. 

Na závěr se pochlubím znělkou, která by možná taky neměla jít ven, ale točili jsme ji mimo čas vyhrazený výuce a věnovali jsme do její tvorby spoustu vlastního času. Představuji vám Tomáše a Marii, naše moderátory - koncept je takový, že v rámci jednoho pořadu vznikají s jedním člověkem vždy dva rozhovory - první s Tomášem o práci, je zároveň formálnější, a druhý s Marií o volném čase nebo zájmech, tentokrát trochu uvolněněji. Jelikož se jedná o krátké rozhovory, zvolili jsme název Na skok. 


středa 24. října 2012

Moje malá premiéra

Premiéra nového pořadu Filmové novinky je za námi. Vysílal se v neděli v 17:30 na Pětce a ze mě tak najednou opadl všechen ten stres. Myslím, že to dopadlo dobře, výstup v televizi vypadal slušně, nic zásadního se nepokazilo (něco přece :D, ale to je vždy) a spousta dalších dílů je přede mnou. Snad. Pokud jste nekoukali, můžete si pustit archiv na YouTube


Teď máme před sebou druhý díl, kde se dokonce i objevím. Hlavním tématem dvojky bude Země česká, domov Tvůj! Nový český dokumentární film od producenta Adolfa Ziky (autor Week of Life). A právě s ním jsem se o filmu bavil. Mimo to bych chtěl také nalákat na recenzi Loopera a preview Argo. 


pátek 19. října 2012

Novinka z filmu

A jelikož jsem delší dobu nic nenapsal, tak vás určitě napadlo, že na něčem velmi tvrdě pracuji. A musím vás pochválit, protože jste moc všímaví a máte pravdu. Už od konce prázdnin pracuji na přípravě nového pořadu pro televizi Pětku (s Indianem to bude druhý pořad za Fiolasoft v televizi), pořadu o filmech, který za tu dobu několikrát změnil grafiku, název i kompletní tým. Pojďme si říct, jak to začalo a co bude následovat.

První impulz byl ze strany Metropolu, chtěli nový zábavní pořad o filmech, možná i hudbě, možná žádný pořad nechtěli, ale dostali jsme za úkol připravit pilotní díl. Po domluvě s Filipem Kraucherem jsem si to vzal celé na triko já sám, s tím, že seženu tým redaktorů, připravím grafiku a vymyslím koncept. Chtěl jsem se hlavně zaměřit na kino, zároveň ale českého diváka trochu vzdělávat, ukazovat mu starší tituly, které se zásadně zapsaly do historie, představovat mu zajímavé herce a od redaktorů jsem chtěl dobře napsané texty, zábavné a obsahově na úrovni. Jsou to filmy, neděláme přeci pořad pro děcka. 

Kontaktoval jsem dva skvělé moderátory (Martu Sovovou a Adama Skalu), kteří mají s moderováním letité zkušenosti a hlavně fungují skvěle v páru. Natočili jsme vstupy, já dal dohromady grafiku, Marek Čabák mi udělal animace, Radek Lang sestavil redakční tým a dodal obsah pro pilot. Káťa udělala korekturu, já s Annou Hynešovou jsme to nadabovali a mohlo se stříhat. S výsledkem jsem byl spokojen, přestože to bylo jen zkušební a vstupy byly točené jen před modrým plátnem bez "studia", protože to se nestihlo zařídit. 


Z Metropolu přišlo echo, že je to na dobré cestě, ale musíme pár věcí změnit. Chtěli nižší cílovou skupinu, celý pořad jim přišel moc intelektuální, grafika měla být barevnější, vstupy uvolněnější (freecoolin) a hudba poutavější. Došlo také k nějakým komplikacím a musel jsem hledat jinou moderátorskou dvojici. Takže se dělalo vše od začátku. Redaktoři přepisovali, já hledal lidi na casting, aby si Metropol sám vybral, koho tam chtějí, taky jsem předělával grafiku atd.


Po natáčení castingu jsme čekali na feedback, nakonec se celá situace vyřešila seškrtáváním rozpočtu, zároveň si Metropol nevybral z castingu a ve výsledku jsme zjistili, že na profesionální moderátory nejsou v rozpočtu žádné peníze. Takže padlo rozhodnutí. Pořadem budu provázet pouze já svým hlasem. Přes mé první obavy musím uznat, že to není tak špatné, když člověk překousne očekávání moderátorského vstupu, tak ho to vůbec nebude rušit a dobře se u pořadu pobaví. Alespoň takové jsou první ohlasy od několika málo lidí, kteří druhý vytvořený pilot měli možnost vidět. Těch 27 minut se dobře bavili a něco se také dozvěděli. Metropolu se to líbilo, jen jsme se ještě rozhodli, že se předělá grafika, tentokrát to dal dohromady Filip i s animacemi, já jsem mezitím dodělával jiné věci a zároveň začínal nový semestr na škole.


Teď je vše připraveno, vysíláme už tuto neděli (21. 10. 2012) v 17.30, takže se nezapomeňte dívat, buď přímo v televizi nebo na webu Pětky. Každý týden pro diváky s celým týmem budu připravovat zajímavý obsah a můžu prozradit, že na druhý díl máme připravené jedno pěkné téma s velmi povedeným rozhovorem. Zároveň mě velmi potěší, pokud vás to samozřejmě zajímá, když mi lajknete Facebook stránku a pomůžete mi tak rozšířit pořad mezi další diváky. 

pondělí 17. září 2012

Válka s Turkem

Vždy jsem měl slabost pro drsňáky s kloboukem. A mohl to být třeba Solomon Kane, baví mě ten styl, když jsem pak v knihkupectví narazil na obálku prvního dílu z trilogie Dobrodržství kapitána Bathoryho - Strážcové Varadínu - hned jsem věděl, že tu knihu musím mít. Trochu jsem se ale polekal dobového zasazení titulu. Když jsem četl rytířskou fantasy, ať už high nebo dark, tak vždy se hrdinové bili maximálně mečem a stříleli z luku. Tentokrát se však dostáváme do 17. století, kde hlavní hrdina Kornel klidně pálí z křesadlovky a u pasu mu visí rapír. Nakonec jsem to přeci jen zkusil a na rovinu říkám, že nelituji. Původně jsem hledal výplň na dobu než přijde další díl Písně ledu a ohně, jenže to může trvat taky několik let. 

Nějaké knihy od Červeňáka jsem už přečetl, takže jsem tak nějak věděl do čeho jdu. Hodně mě na jeho titulech baví historická přesnost a popisnost. Taky se většinou motá okolo skutečných míst a událostí, což mě hrozně baví. Rád se koukám na skutečnou mapu a představuji si, kudy hrdinové procházeli, u které pevnosti bojovali apod. U tohoto titulu se podíváme do Sedmihradska, dnešního Rumunska, kde probíhá bitva o Varadín. Vídeň se drží stranou a do bojů nechce zasahovat a je v tom samozřejmě také boj víry. 

Dozvěděl jsem se toho hodně o době ve které se kniha odehrává a udělal jsem si lepší představu o zbraních. Na konci knihy jsou dlouhé vysvětlivky, které mě vždy baví pročítat, u některých termínů si dohledávám ještě další podklady a celkově si díky tomu doplňuji vzdělání. Jsem rád, že mi tato kniha nabídla i něco víc než jen prostou zábavu. Co se příběhu týče, tak není nijak výjimečný, začátek je poměrně vlažný a chvilku trvá, než se s hrdinou sžijete. Je to drsňák každým coulem, dokonce nás ve vzpomínkách vezme do Prahy, kterou bránil před Švédy. Ke konci jsem četl jedním dechem a všem vám tuto knihu mohu doporučit. 

sobota 15. září 2012

Reklama v kinech?

Ač se může zdát, že reklamu u nás potkáváme doslova na každém kroku, tak v jednom jsme opravdu pozadu. Je to cílení reklamy v kinech. K čemu je reklama, která si nenajde konzumenta? Pravděpodobně k ničemu, zadavatelé se možná plácají po ramenou, že se značka dostane do povědomí, ale projeví se na to ziscích (dobrá, k tomu asi nemám co říci)? Taky bych řekl, že jsou dnes už odborníci na všechno, takže mě zajímá, jestli jsem opravdu jediný nebo prostě samotní marketéři nevěří na reklamu? 

Ale konečně k věci. Do kina chodím opravdu často a vadí mi jedna věc - ať jdu s kýmkoliv a na cokoliv, tak prostě běží naprosto stejné reklamy. Ať je to Rebelka, Total Recall, Temný rytíř nebo Ve stínu. Vždy stejná smyčka. Je to naprosté mrhání peněz - na rozdíl od televize zde mám naprosto přesnou představu o cílovce a reklamu můžu upravit podle toho. Jenže v současnosti se tak neděje, nikdo tomu evidentně nevěnuje pozornost, a jak marketéři, tak prodejci reklamního prostoru, mrhají ohromný potenciál.

Taky si nemyslím, že by návštěvnost kin byla tak malá, aby toto nebylo efektivní řešení. Pojďme se podívat  na nějaká čísla z poslední doby (jedná se o návštěvy našich kin).
  • Na Dobu ledovou 4 přišlo za 11 týdnů do kina přes půl milionu diváků. Máme sice "krizi", ale na dětech se nešetří. Proč před filmem nebyl reklamní blok, který by byl pro to publikum přizpůsoben?
  • Něco pro maminky, na Líbáš jako ďábel se dostavilo lehce pod půl milionu lidí a troufám si tvrdit, že se většinou jednalo o ženské publikum. Úplně to složení reklam vidím!
  • Madagascar 3 má 400 000 a třetí Batman 230 000.
  • Dokonce i taková hrůza jako Svatá čtveřice má za 3 týdny 100 000 návštěv. Před to by se hodila reklama na nějaké prášky proti depresím :)
Čísla vycházejí z tabulky Unie filmových distributorů

Nejsou to výsledky, které by si majitelé kin asi přáli, ale dá se mluvit o silném zastoupením různých genderových skupin. Ať to jsou děti, rodiny, ženy v přechodu nebo mladí, rozhodně mají vždy naprosto rozdílné zájmy a vymýšlet univerzální reklamu je naprostý nesmysl, který možmá musí fungovat u televize (která se dá samozřejmě z části také profilovat podle programu), ale kino přesně ví, kdo bude divákem. Proč mu nenabídnout to, co ho zajímá? 

Tak schválně, kdy na to u nás v té naší zemičce přijdeme? Vsadím se, že ve světě je toto zajetá praxe. A ještě taková jedna prognóza - v současnosti začínají společnosti šetřit na reklamě v televizi, do budoucna tyto ušetřené peníze investují právě do kin, případně stáhnou reklamu v TV ještě víc.

pátek 14. září 2012

Dojmy z Medal of Honor: Warfighter

Ve středu 12. září jsem stál před nelehkým úkolem. Stejně jako další novináři jsem musel v dešti, zimě a jinak nepříznivých podmínkách vylézt k památníku Vítkov, kde se konala předváděčka připravované hry Medal of Honor: Warfighter. Jestli za tím nápadem stojí Faltus s Buchtou, kteří event organizovali, tak zaslouží pořádně za uši. Ale zase je fakt, že konečně dostali hráče od počítačů, dobrý začátek.


Po obecné prezentaci hry nás pustili k počítačům, kde jsme čtyři proti čtyřem hráli mód Home Run. Dost mě překvapilo, jak rychlý byl. Na malé mapě musí jeden tým druhému ukrást jednu ze dvou vlajek a donést ji k sobě. Ten druhý tým logicky brání. V polovině se strany prohodí. Trochu mi přišlo, že útočníci to mají těžší než obránci, za což asi mohl level design, obránci měli spoustu možností krytí a cest k útoku nebylo mnoho. 

Každé kolo se většinou stihlo zahrát do minuty, takže to opravdu šlo svižně. Audiovizuální zpracování je opět velmi slušné, po BF3 to už nikoho nepřekvapí. Zvuky jsou standardně velmi autentické. Alespoň jsem z toho měl takový pocit. 

Trochu zmaten jsem byl z výběru třídy, před každým kolem je deset sekund na výběr, což je sice hodně, když už máte vybráno, ale hodně málo, pokud vybráno nemáte. Na první pohled jsem tak nepoznal kdo je čím specifický, jakou má zbraň atd. Je jasné, že po pár mapách si hráč vše osahá a tento problém zmizí. Ale jako první seznámení to bylo docela tvrdé. 

Vyzkoušel jsem si klasického assaulta, spec ops i snipera. Se samopalem se mi hrálo dobře, v této verzi se ještě občas objevil nějaký bug, třeba nefungovalo počítání skóre a moc nechápu, proč tak triviální věc nešla. 

Dělat závěry po jedné mapě a pár kolech je prakticky nemožné. Musím ale uznat, že mě to bavilo a těším se na plnou verzi. 

čtvrtek 6. září 2012

Že já blbec

Já to vždy schytám :D Recenzovat třeba CoD a BF je dost těžké. Vždy mám dvě možnosti. Skutečně to projet a říct, jak mě to bavilo, co je tam nového, jaký je příběh a pak poslouchat od lidí, kteří to nehráli, že jsem blbec, že to hodnotím tak kladně (prosím, už to nechci obhajovat, strávil jsem s tím dost času, nejde mi o žádný flame v komentářích). Taky se na to můžu vykašlat a říct, že je to shit a vůbec se s tím neprdět. Dost médií to takhle populisticky dělá. Dneska je fakt in všechno strhávat. "Je to sračka, starej dobrej doom." A podobné naladění je ve všech vrstvách společnosti, už moc nenarážím na to, že by někdo byl s něčím spokojen. Nechci teď moc odbočovat od tématu, ale proč třeba lidé lajkují na fcb McDonalds, když u každého příspěvku házejí komentáře: "Stejně to jsou všechno sračky." Proč? Co s tím? Koho to zajímá? Ale zpět ke hrám. 

Ještě se tedy vrátím k staršímu tématu CoD vs. BF, dodnes za to sklízím kritiku, obě hry jsem hodnotil velmi podobně a za svým názorem si dodnes stojím. Ve zkratce bych řekl, že CoD má skvělý příběh, animace a multiplayer má skvělý levedesign. Oproti tomu nabízí BF3 perfektní grafiku a zábavný multiplayer s těžkou technikou. Jsou to dvě podobné hry s odlišnou cílovkou. Jenže, ať už na Zing fóru, Facebooku nebo prostě v komentářích panují víceméně 3 různá naladění: "Jak jsi mohl hodnotit CoD podobně jak BF3? Vždyť CoD je hrozná sračka!" "BF3 je sračka, jak jsi mohl?" "Obě hry jsou pro děcka, starej dobrej doom, dnešní hry stojej za hovno." Takže to je jeden problém, který mě trochu trápí, ale jelikož s tím nic nenadělám, tak to neřeším.

Ve 22. dílu jsem se potkal s novým problémem. Dostal jsem téměř nesplnitelný úkol, během dvou až tří minut jsem měl zrecenzovat Guild Wars 2. Proboha! Vždyť je to MMORPG, které nabízí stovky hodin zábavy, má ohromný svět, několik ras, 8 profesí a nespočet variací příběhu. Na výrobu dílu je necelý týden, hře jsem věnoval maximum, udělal rešerši, dokonce k tomu posadil bratra, který je dlouholetým hráčem WoWka (převážně PvP), když jsem zrovna nebyl doma a spolu jsme to pak konzultovali. Jenže pak přichází základní problém. S recenzí se musím vejít mezi dvě až tři minuty, což je prostě něco jiného než několik stránek v časopisu a neomezeně prostoru na webu. Pokusil jsem se s tím poprat, zevrubně jsem popsal hru, hlavně základy, na detaily už nebyl čas vůbec, ale chtěl jsem lidem říci, co je čeká, když začnou hru hrát. Na to další přijdou později, pokud je bude bavit ten základ. A teď nevím, jestli to je přístup špatný, ale uznal jsem ho za nejvhodnější. Jenže v diskuzi se samozřejmě opět rozjela kritika, což je v pořádku, jenže nevím, jestli jsem to mohl udělat lépe, lidé si stěžovali, že jsem recenzi odflákl a neřekl vše, spoustu věcí vynechal.

K tomu mě napadá jediné řešení, vyhýbat se MMO hrám, jinak to snad ani nejde. Kdybych měl celý díl (nejlépe 2), tak se můžu postupně podívat na detaily, projet téměř každý aspekt hry. Jenže taky si říkám, že mám hodnotit produkt, ne dělat návod. 

Teď třeba uznávám, že předchozí formát Indiana byl v tomhle lepší, stačilo říct, že bych na recenzi potřeboval 5 - 7 minut a pokud se jednalo o komplexní produkt, tak nebyl problém. Dnes už to tak nejde a občas se díky tomu prostě spálíme. 

sobota 25. srpna 2012

Pojďme lyžovat

S velkou slávou jsem zjistil, že jsem zde na blogu ještě nepublikoval design pro aplikaci běžící na SmartTV od Samsungu. Zrovna teď není moc aktuální, zobrazuje informace o lyžařských střediscích. Zadání znělo, že má vycházet z oficiální designu a barev SmartTV. K tomu jsem dostal poměrně rozsáhlý manuál, který jsem musel prostudovat. První návrhy vypadaly takto:



Samsung si vyžádal nějaké změny, takže finální design vypadal takhle. Nedávám sem všechny obrazovky, ale jen pro představu:




Aplikace v pořádku funguje a je ke stažení pro televize SmartTV od Samsungu. Moc českých aplikací tam není a popravdě ani nevím, v kolika domácnostech najde využití. Ale to je teď vedlejší. 


pátek 10. srpna 2012

Fiola tanečník

Po shlédnutí filmu Méďa mi neustále v hlavě hrála písnička od The Heavy - How You Like Me Now? a rozhodl jsem se, že s tím něco udělám. Napadla mě totální ptákovina... natrackovat na sebe něčí hlavu a předvádět nějaké "úžasné kreace" :D Odnesl to chudák Fiola, ale výsledek snad stojí za to. Za pomoc s kamerou děkuji Kátě :)

čtvrtek 2. srpna 2012

Advik 2012

Po Game Expu jsme zkusili nějakou místní akci. Pravda, Advik je veden lidmi, kteří stojí za GE nebo Comics Salon. Je více zaměřen na Japonskou kulturu a z herního průmyslu tolik nenabízí. Vlastně i prostory, kde se Advik odehrával (KC Zahrada na Chodově) jsou velmi skromné. To mělo ale i nespornou výhodu - dostali jsme stage venku, před budovou KC, kde byl vlastně každý, kdo se zrovna nechtěl péct uvnitř, jedl a nebo se pouze flákal s kamarády. Ti všichni nějakým způsobem byli u našeho programu, mohli se snadno zapojit do soutěží a alespoň nějakým způsobem vnímali přednášky. 


Náš program byl poměrně bohatý, po celý pátek a sobotu jsme měli nachystané přednášky, zalovím v paměti - Fiola s Baty mluvili o Assassinovi, Mass Effectu; Killer s Chrisem přednášeli o tvorbě videorecenzí a já se Zoomem jsme zase vysvětlovali start projektu. Mimo nás jsme měli domluvené i další přednášející, prostor dostali kluci z Velkého Chytráka, pozvali jsme House z Minecraft scény a povedlo se také představení hry Rune Legend týmem Dreadlocks. Takovou perličkou byla prezentace od Keen Software House, kdy autoři ukázali úplně nové věci ze hry Miner Wars a taky ukázali přímo naživo vznik levelu. 


Možná ještě zajímavější pro návštěvníky mohly být soutěže. Nevím, jak je to možné, ale měli jsme nepřeberné množství cen, desítky triček, nových her, víc jak deset sběratelek a několik stovek dalších předmětů. A to nepřeháním! Po celý den se dalo soutěžit v Minecraftu, na Kinectu se soutěžící předháněli v Dance Central a Fruit Ninja, Majkl vedl Fifa Street turnaj a například já dělal soutěž pod Nintendem (Mario Karts a Just Dance 2). 

Kromě našeho pódia jsem nic jiného nestíhal. Bylo to velké, lidí bylo hodně, atmosféra skvělá, počasí nádherné a organizace zvládnutá. Takže zase někdy... na Game Expu 2013? :)


Fotky jsou od Káti, která taktéž přijela a pomáhala :) 

čtvrtek 19. července 2012

Dovolená

Na začátku července jsem jel s rodinou na dovolenou do Chorvatska. Káťa mi půjčila D90, a tak jsem fotil o sto šest. Už dříve jsem zde psal o projektu Week of Life a svůj čtvrtý týden jsem věnoval právě této dovolené. Myslím, že některé fotky se celkem vyvedly a můžete se na podívat zde (devět vybraných fotek za každý den). Také mám opět hodně práce, tak snad budu mít později co prezentovat. 


úterý 26. června 2012

Fanstránky


Pro Zing.cz tvořím design fanstránek. Už jich běží opravdu hodně, některé jsou navštěvované, jiné ne. Některé mají dobrý obsah, jiné nikoliv. Systém je poměrně jednoduchý, vytvořil jsem šablonový web (úplně první byla stránka pro Mass Effect 3), k němu vznikl redakční systém a jednotný template. Nyní měním pozadí, barvy, obrázky, loga atd. Je to logické, minimalizují se náklady na tvorbu nových stránek, kterých je potřeba hodně. Kdybych měl ke každé hře dělat úplně nový web, tak to bude jak časově, tak finančně mnohonásobně náročnější. V podstatě je ještě dělím na světlé a tmavé, takže mám šablony dvě. Zlomek z nich vám teď ukážu: 

Připravované: 

Spuštěné:

sobota 26. května 2012

Můj týden

Po tom, co Káťa nafotila už  23 týdnů do projektu Week of Life, jsem se rozhodl, že to také zkusím. Princip je jednoduchý - na každý den máte 9 fotek, takže na týden to dá 63 fotografií. Cíl je jednoduchý - ukázat týden svého života, je na vás, jestli se zaměříte na uměleckou stránku nebo čistě na obsah. Fotit se dá zrcadlovkou, ale i telefonem. Důkazem toho je můj první pokus, který jsem zaznamenal telefonem (Omnia W). A co se nestalo, dokonce jsem dostal ocenění - Výběr redakce, což je pro mě naprostý šok, protože tam přispívá taková spousta lidí, že jsem čekal, že budu úplně přehlédnut. Výběr redakce je jednou za několik dní a každý den se vydá hned několik nových týdnů, takže si toho skutečně vážím. 


neděle 20. května 2012

Noční focení 2

Tak mi už asi kompletně odešel stativ. Kátinu D90 neudrží ani při maximálním utažení všeho, a když má nohy vytažené, tak s ním pohne i pohyb zrcadla, což mě dost zaskočilo. Je čas pořídit nějaký kvalitnější - třeba Velbon :) Nicméně, podařilo se nám ještě vyfotit pár jen minimálně mázlých fotek (fotili jsme totiž od země). Tady jsou 2, které jsem nastavoval já. Je to výstup rovnou z foťáku, vůbec jsem je následně neupravoval. Tentokrát z Prahy.




sobota 5. května 2012

Noční focení

Naposledy jsem vyrazil v noci s foťákem a stativem asi před třemi lety. A navíc to bylo s mojí kinofilmovou zrcadlovkou. Včera v noci jsem si to zopakoval, když jsme s Káťou vyjeli na Javorník a fotili noční Liberec, hráli si s baterkou atd. Byla to jen taková první zkouška, zase někdy budeme pokračovat. Pro představu sem pár fotek hodím.







čtvrtek 26. dubna 2012

Facebook tablo

Pro Kátinu třídu - oktáva na gymnáziu v Liberci - jsem dělal tablo. Je sice trochu pozdě, ale nějak na to zapomněli. Rozhodli se, že chtějí, aby to vypadalo jak Timeline na Facebooku, tak jsem se o to pokusil. Byl jediný problém - 32 lidí ve třídě. Jak to udělat, aby se všichni vešli? Nakonec jsem to nějak zvládl, akorát fotky nejsou moc veliké. Formát tabla je A1 a už visí v Liberci za výlohou lékárny v Moskevské ulici. Káťa fotila a sháněla statusy, což byl skoro nadlidský úkol, ale nakonec se podařilo :)

pondělí 16. dubna 2012

Zakázat učitelům Blesk?


Vysokoškolský pedagog Ondřej Hausenblas v lehce kontroverzním rozhovoru pro MF DNES vyřkl poměrně ošemetný názor na vystupování učitelů na veřejnosti:
„Mimochodem spousta učitelů dnes nemluví spisovně. Spousta učitelů ani nepíše na tabuli – možná se bojí, že by udělali chyby? A ještě jedna věc: je nepřístojné, aby si učitel cestou do školy v autobuse četl Blesk... V soukromí ať si čte, co chce, ale veřejně nemá být s ničím takovým viděn, protože to říká o jeho inteligenčním profilu něco smutného. Bulvár nemá co dělat ve sborovnách a ředitelé by na to měli dbát. Osobně bych zavedl i kulturu oblékání ve školách a vykázal z nich pouliční módu. Ne povinně, ale po dohodě s rodiči.“
Když jsem tuto pasáž rozhovoru četl, zarazil jsem se. V zásadě to odporuje demokracii a muselo by se přistoupit k hledisku "které médium je povolené, a které zakázané". Obecně by mělo platit, že vlastní názor do výuky nepatří, některé předměty bez něho ale ani učit nelze.


Pokud má o přestávce učitel čas, nemusí koukat do zdi, může si číst (budeme vybírat kterou literaturu může a kterou ne?), může surfovat (zablokujeme Super.cz?) nebo si povídat s kolegy (která témata budou zakázána?).

Pokud učitel čte Blesk, bude ho určitě číst doma, takže je ve výsledku úplně jedno zda ho bude číst v autobuse. A teď se zamysleme - je lepší, když ho čte potají, my to nevíme a nebo když to víme a můžeme z toho vycházet?

Pokud by naše vzdělávání skutečně fungovalo, tento 'problém' by se pravděpodobně vůbec nemusel řešit, protože by ve školství pracovali jen vysoce vzdělaní lidé.

sobota 14. dubna 2012

Všemi směry

Takový název nese festival Vyšší odborné školy publicistiky, kam už 2. semestr chodím. Minulý rok jsem o festivalu nevěděl, letos to byla skoro povinnost. Navíc jsem se i lehce podílel na tvorbě obsahu. Hrál jsem hlavní roli ve veselé inscenaci Kdo obskočil továrníkovu dceru, ale o tom napíšu, až bude záznam. 

Pokud vás zajímá publicistika, určitě zbystřete. Velmi zajímaví byli hosté, jako největší trumf vidím Erika Taberiho, šéfredaktora Respektu, který se zúčastnil debaty s Pavlem Novotným, šéfredaktorem Super Spy. Střet seriózního média s bulvárním - doporučuji pustit si záznam, určitě by vás to mohlo zajímat.

Líbil se mi i workshop Martina Vencla, reportéra pořadu Víkend, kdy nám přiblížil, jak probíhá příprava při tvorbě obsahu. Pravda, mé lehce ostré dotazy ho určitě netěšily, ale jsem už takový... :D Zajímavým zpestřením byly workshopy mimo přednáškové sály, ať už sportovní komentování nebo čtení ze čtecího zařízení. Vedle toho určitě zdůrazním rozhovor s Jolanou Voldánovou a dalšími lidmi z České televize. 

Když pominu naše divadelní vystoupení, v 19.00 se na závěr festivalu připravila skupina Improvariace, která předvedla velmi, ale zdůrazňuji velmi, zábavnou improvizační hru na téma Reportéři. Nikdy scény nesklouzly k trapnosti a smál jsem se od začátku do konce. 

Celý festival se mi líbil a příští rok se na něm budu podílet snad ještě víc. Že bych do něho trochu procpal herní žurnalistiku? :) Určitě uvažujte o návštěvě, stojí to za to. 

pondělí 9. dubna 2012

První díl staronového pořadu

Herní pořad Indian se nám konečně podařilo protlačit do televize, a přestože to je pouze regionální Metropol, jistě se dá mluvit o posunu. Do teď jsme vysílali 40 až 60 minutové díly každý druhý týden, nyní přecházíme na režim 25 minut každý týden. Podle mě je to mnohem lepší, protože ta půlhodinka se dá zvládnout, nezačne nudit a obsah je hodně nahuštěný. Delší stopáž tíhne k vleklým rozhovorům a zbytečně zdlouhavým videím. 

První díl jsme natáčeli ve slovenském studiu Elia, kde tvoří free2play hru Tunnelers, mimo té naleznete v dílu recenzi na The Darkness 2, Mass Effect 3 nebo Shank 2. Ve flashbacku jsem se podíval na stařičkou hru Tunneler, která se stala předlohou pro nové Tunnelers. Ač je pořad vysílán na televizi, hned druhý den je v archivu a navíc se dá sledovat i online, ať už jste kdekoliv mimo Prahu. Pro diváky se tedy nic nemění. V televizi jsou také reprízy a u nás na webu dokonce HD archiv. Tak neváhejte nám dát šanci a ve středu v 15.30 si pustit už druhý díl. 



středa 4. dubna 2012

O vodě

Ve chvilce volna jsem si od Kuby Zelenky půjčil nový iPad a nadchla mě aplikace 53 - Paper, tak jsem si zkusil udělat kratičký artbook. Je to hrozně návykové :)