čtvrtek 16. listopadu 2017

Velryby: Nečekané problémy (část 3.)

Na Startovači jsme s kampaní pro deskovou hru Velryby ničí svět uspěli, hru z velké části sami vyrobili a zbývalo ji odeslat startérům. A tady začaly problémy.


Problém číslo jedna? Startovač od lidí nevybírá telefonní čísla a my měli rozeslání hry domluvené s firmou DPD. Opět jde o výrazně levnější variantu než v případě České pošty. Nezapomeňte, že poštovné bylo zakomponováno v ceně hry a nebylo tak v našich silách dopravu měnit. Je možné zaslat balíčky přes DPD bez čísel? Věřili jsme, že drtivá většina proběhne bez problému. Po zkušenostech s hromadnou komunikací a reakcemi lidí jsme se rozhodli, že se nebudeme snažit čísla vybírat dodatečně a prostě to riskneme. Řekli jsme si, že lidé přinejhorším najdou lístek o nedoručení a budou si moci domluvit nové dodání sami.

Většina balíčků byla doručena v první vlně, ale samozřejmě přišly problémy. V mnoha případech byla chyba na straně dopravce. Někteří řidiči se ani nesnažili zvonit a z místa hned ujížděli (dle svědectví několika lidí), někdy dokonce vůbec nenechali lístek o nemožnosti doručení. Místo toho jsme dostali seznam balíků, které se nepodařilo doručit. Podle čísel jsme tak museli zásilky dohledat, lidi kontaktovat a domluvit s nimi další postup. Někdy se povedlo zkoordinovat nové dodání, jindy jsme počkali, až se nám balík vrátí, zjistili telefonní číslo a odeslali ho znovu. Takových případů bylo opravdu málo. Několik zásilek se však ztratilo kompletně a dopravce nás o nich neinformoval. Lidé se tak museli ozvat sami, že stále čekají a zásilka nikde. V několika případech si lidé nechali hru odeslat na recepci, kde nikdo nebyl ochotný balík přijmout. Vše se naštěstí vyřešilo a jelikož jsme hry odesílali o měsíc dříve, než jsme původně slibovali (nechali jsme si rezervu), drtivá většina lidí měla balík v ruce ještě před koncem srpna. 

Další rána přišla po rozbalení her. Určité procento zásilek trpělo slepenými kartami. Někde byl problém větší, jinde menší. Jen v několika případech byla hra nehratelná, většinou však byly postiženy pouze karty rozšíření. To samozřejmě nešlo vyřešit jinak než zasláním kompletně nových balíčků (rozsah poškození se lišil kus od kusu). Tady musím smeknout před Pepou Bělehrádkem, který kompletně šéfoval výrobě. Všechny karty v podstatě vyrobil a odeslal sám (zatímco já s Jindrou jsme v Praze, tiskárna je v Letovicích u Brna). Chvíli to trvalo, ale náhrady jsme odeslali. 

Pár reklamací přišlo i na poškozené žetony. Ty jsme si nechali vyrábět externí firmou a měli jsme vyrobenou rezervu, takže se odesílalo z ní. I když jsme se žetony snažili třídit a procházet, při tom množství nebylo možné uhlídat všechny neduhy.

Nejvíce mě mrzí, že jsme problém s kartami neodhalili sami. Všechny karty se kontrolovaly při výrobě (řezání a kulacení), jenže ke slepení došlo při zatavování do fólie (stejným způsobem jsme už vyráběli stovky balíčků dříve a k této chybě nikdy nedošlo). A když jsou karty jednou zatavené, je těžké je dále kontrolovat. Samozřejmě jsme několik kusů hry rozdělali pro kontrolu, ale měli jsme zrovna tu smůlu (štěstí?), že uvnitř byly karty v pořádku. 

Co si z toho vzít? Bylo by fajn, kdyby kolonku pro telefonní číslo nabízel sám Startovač. Pokud změna nepřijde, asi bude lepší vybírat čísla rovnou v kampani (při výběru konkrétní odměny), případně se pokusit co největší počet telefonů obstarat dodatečně. Do budoucna bychom také pravděpodobně volili jiného dopravce. A určitě bych se nebál před odesláním rozdělat více kusů.

Je však otázkou, zda se příště znovu pustíme do samovýroby. Možná ano, ale spíš bych ji omezil na závěrečnou kompletaci. Dnes už věřím, že mírné zdražení by startéři výměnou za profesionálnější produkt jen uvítali. Máme co zlepšovat a Velryby ničí svět byly skvělou průpravou. 

Předchozí články: Část 1., Část 2.

úterý 14. listopadu 2017

Velryby: Neúspěšně úspěšná kampaň (část 2.)

Jak jsem avizoval v minulém článku, naše kampaň byla sice ve výsledku velmi úspěšná, mám z ní ovšem rozporuplné pocity. A je to především má vina.


Při plánování jsme věřili, že musíme hru nabídnout opravdu levně, aby o ni lidé projevili zájem. Právě zde jsme se šeredně spletli. Dnes už vím, že jsme mohli nechat vyrobit profesionální krabičky, dokonce i ty kostky by se zvládly. U těch mi to však vadí o poznání méně. Nepoužíváme běžné rozložení symbolů D6, ale na stěnách najdete hodnoty: 1, 1, 1, 2, 2, 3. Výroba takových kostek je samozřejmě dražší a musíte u toho odebrat opravdu hodně kusů, ale ve výsledku by to nebyla taková zátěž. Na druhou stranu, řada lidí si naše kostky pochvalovala, že se jim ta ruční práce opravdu líbí. 

Vlastní výroba také znamená, že při zvyšování nákladu se de facto nesnižují náklady na jeden kus. Právě na této matematické operaci stojí většina kampaní. Více lidí si objedná naši hru, tím se sníží výrobní cena jednoho kusu a my tak za ušetřené peníze budeme moci nabídnout kvalitnější komponenty, více karet apod. Tomu se říká Stretch goals (u nás bonusové cíle). Jenže my si pro ně nechali naprosto minimální manévrovací prostor. I když částka násobně překonala daný cíl, nabídli jsme jen tři takováto vylepšení. První při 30 tisících, druhé za vybraných 55 tisíc a poslední za pokoření hranice 60 tisíc korun. Na druhou stranu mám ovšem pocit, že jsme vybrali nejlepší možné přídavky.

První bonus představoval balíček speciálních karet (delfínů), které hráči mohou libovolně zamíchat do balíčku. Tyto karty pak zásadním způsobem mění hratelnost. Pro nás to znamenalo pět nových ilustrací a testování nových nápadů. Druhý bonus přidal další kartu ve čtyřech barvách, čímž se optimalizovala hra v maximálním počtu hráčů. Poslední bonus byl opravdu speciální a jsem moc rád, že na něj došlo. Do hry jsme přidali čtyři nové herní karty, ale zároveň separátní pravidla popisující kooperativní hru. K této variantě jsme také nedávno připravili videonávod. Chtěli jsme toho nabídnout více. Třeba silnější karetní materiál s texturou apod., ale finančně nám to prostě nevycházelo. Je to opět poučení pro příště. 

Během přípravy kampaně se tak příště musíme zaměřit nejen na variantu splnění cíle, ale zároveň na jeho násobné překonání. Samozřejmě je dobré počítat i s variantou neúspěchu. Té jsme se samozřejmě báli, ale zároveň se utěšovali vědomím, že přinejhorším budeme mít hezkou vlastní hru. Pro hraní s kamarády je něco takového ideální.

Když mluvím o úspěchu, tak si nedělám iluze o hlavním tahounovi celé kampaně. Tím jsou bezesporu fantastické ilustrace, které mají na svědomí Jindra Pavlásek a Jakub Muřín. Doufám, že po rozbalení startéři nebyli hratelností zklamáni. Dle reakcí soudím, že nebyli. Asi nejčastější výtkou byla přítomnost náhody. S odstupem času nás samozřejmě napadá řada úprav, která by pravidla snad ještě o kus vylepšila, ale v žádném případě se za hru nestydím. 

Kampaň tedy skončila a my se vrhli na výrobu, což proběhlo překvapivě bez zádrhelů. Problémy vyvstaly až po odeslání. K nim se dostanu v dalším článku.

Část první: O přípravě
Třetí část: O výrobě a doručování

sobota 11. listopadu 2017

Velryby: Nedůvěra ve Startovač (část 1.)

Jak jsem slíbil, tak činím. Zrovna nedávno jsem předal poslední krabici Velryb, která se kvůli problémům s dopravou zasekla a opakovaně se ji nedařilo doručit. Jsem rád, že se všechny takové případy daly vyřešit osobní předáním. Ale hezky popořadě. 


Jak jsem zmiňoval už dříve, hru jsme z velké části vyráběli ručně. To znamenalo tři dny strávené v tiskárně, desítky hodin pre-produkce, velkou finanční úsporu, ale ve výsledku také řadu starostí. Odkud to vzít? Vše začalo nedůvěrou. Nedůvěrou v místní trh, ve Startovač a v ochotu koupit si deskovou hru. Báli jsme se,  že za běžnou tržní cenu moc kusů hry neudáme. Soudili jsme především podle předchozích deskoherních projektů na Startovači nebo Hithitu, které třeba dopadly úspěšně, ale žádný zázrak to rozhodně nebyl. Ve výsledku jsme se rozhodli nabídnout hezky vypadající hru za co nejnižší cenu. Jakmile jsme kampaň spustili, už nebylo cesty zpět.

Co znamená nízká cena? V každém balení najdete vedle 39 karet i dvě kostky, 36 žetonů, placku prvního hráče, pravidla a herní desku. To vše jsme nabízeli za 300 Kč i s poštovným. Bylo to možné jen díky kompromisům a vlastní výrobě. Přiznávám, že nyní mě ty kompromisy mrzí. Nejvíce asi u krabičky, která je lepenková, ručně polepená a složená. Vyrobit 200 krabic nám trvalo téměř celý den a byla to opravdu hrozná práce. Výsledek je dle mého slušný, ale vedle běžných herních krabiček vypadá lacině. A to také byl. Jenže profesionální výroba standardní krabice by nás vyšla ke 100 korunám za kus. Dnes vím, že by si většina kupujících bez problému připlatila. O tom svědčí i fakt, že se nejdříve rozebraly všechny dražší odměny, ve kterých jsme nabídli řadu hezkých bonusů. 

Ruční výroba také znamenala limitaci nákladu. Měli jsme představu, kolik toho bezpečně zvládneme vyrobit. Každá odměna tak byla kusově omezená. V průběhu kampaně jsme toto číslo navyšovali, jinak bychom týden před koncem neměli co prodávat a jen by se čekalo na konec kampaně. To by bylo fiasko. Na Startovači jsme nakonec nabídli 130 kusů, přičemž náklad byl samozřejmě vyšší. Vyrobili jsme toho více pro případ reklamací, něco šlo novinářům, některé kusy se vyráběly jako dárky a sami jsme chtěli něco do zásoby. 

Osobně preferuji kampaně s malým počtem odměn, ze kterých si startéři mohou vybírat. U nás to nakonec vypadá jinak. Navíc jsme vyráběli pexeso, placky, látkové pytlíky, pohlednice, omalovánky ale také látkovou velrybu nebo artbook. Množství různých edic je zapříčiněno postupným navyšováním kusů. Je to také něco, čemu bych se v budoucnu vyhnul. Představuji si, že optimální kampaň by měla mít základní edici za co nejrozumnější cenu a navíc jednu prémiovou. Lidé o hezké dárky evidentně stojí a nás opravdu bavilo jejich vymýšlení. Takže proč ne?

Nakonec jsme vybrali 467 % a 70 055 Kč. To určitě považuji za skvělý úspěch. Během plánování jsme však počítali s méně optimistickým scénářem, což mě nyní dost mrzí. Co se nám v kampani nepovedlo proberu v dalším článku.