pátek 23. prosince 2011

Úplné pomatení

Stalo se jen málokrát, abych byl dočista omámen a vtažen do příběhu naprosto bezvýchodně. Co si tak vzpomínám, poslední díly Harryho Pottera jsem upřímně hltal, stejně tak Zaklínače. Každý den padlo neuvěřitelné množství stránek a řádků. A nyní jsem tomu propadl znovu. 

Právě jsem dočetl třetí díl Písně ledu a ohně s názvem Bouře mečů a počtem stránek 1200. Dlouhé, napínavé a naprosto strhující čtení. Některým bude spíš něco říkat Hra o trůny, což je první díl ságy a produkce HBO podle něj pojmenovala seriál, který má za sebou první řadu a na začátku roku 2012 nás čeká druhá série, opět s názvem Hra o trůny, ale předlohou bude druhý díl s názvem Střet králů. Seriál musím také doporučit, právě díky němu jsem se pustil do čtení. 

Připadá mi, že snad George R. R. Martin nemá rád vlastní postavy, jinak si nedovedu představit, proč jich tolik umírá. To je samozřejmě vtip, ke knize to patří, dostává tím úplně jiný rozměr. Je to něco, co si třeba ani Pán Prstenů nedovolil. Hlavní postavy (není jich málo) zde nejsou ničím víc než jen figurkami na šachovnici, přesto si ke každé uděláte vztah a z každé kapitoly (každá kapitola je sledována z pohledu jedné postavy) čiší naprosto odlišný pohled. Není to pouhé vyprávění příběhu, ale komplexní síť příběhů, které do sebe perfektně zapadají a doplňují se. 

Píseň ledu a ohně není pouze pro milovníky fantasy, je pro všechny čtenáře románů, protože přináší skvělý rozmanitý svět, spoustu barvitých a naprosto jedinečných charakterů a hlavně nelineární děj plný napětí a překvapení. Seriál mě bavil, ale to co mi přinesla kniha se snad ani nedá popsat. Dočetl jsem třetí díl (nenechte se zmást sešitovými vydáními), snažím se sehnat čtvrtý (Hostina pro vrány), jenže je beznadějně vyprodaný a dotisk se nechystá. Pátý bude snad přeložen na začátku 2012. Propadl jsem, bojím se, až to skončí (stejně jako jsem se bál u Zaklínače), pojďte do toho se mnou. 


úterý 6. prosince 2011

Trika Indiana

Komunita dlouho volala po trikách s logem Indiana. Sedli jsme, udělali pár návrhů a nechali fanoušky rozhodnout, který motiv se jim nejvíce líbí. Když jsme měli vítěze, začali jsme připravovat objednávkový systém, finalizovat grafické návrhy apod. Dnes jsme konečně spustili objednávky, ale narazili jsme na zásadní problém.


Podmínkou bylo, že přijde alespoň 40 objednávek, což se nám nezdálo jako hodně, když 300 lidí řeklo, že si triko určitě objedná, pokud bude stát do 500 Kč. Výsledná cena je 300 Kč i s poštovným a najednou ticho po pěšině. Dnes se objednalo 23 trik a ostatní se vymlouvají na rodiče, Vánoce atd. Zvláštní, že před měsícem problém nebyl. Dějí se zajímavé věci, ještě mají uživatelé chvíli, aby stav naplnili a já osobně věřím, že se objednávek sejde dost, abychom mohli trika vyrobit. Doufám, že na sobě budu nosit vlastní kvalitní triko Indiana :) 

pondělí 5. prosince 2011

Assassin's Creed Revelations je venku

A jak už to u Playmana bývá zvykem, hru doprovázela povedená akce. Tentokrát se nejednalo o nějakou jednorázovou párty, noční prodej nebo podobné známé speciality. Tyto akce mají jeden veliký problém, pro značnou část fanoušků jsou nedostupné. Většinou se konají v Praze a pro někoho z kouta republiky to může být lehce z ruky. Právě proto Playman uskutečnil Assassin's Creed Tour, který začínal v Hradci Králové. Následovala města Olomouc, Brno, dokonce i Bratislava a celá akce samozřejmě vrcholila v Praze. I díky pokrytí velkého území byla účast ohromná. Návštěvníci mohli soutěžit o hodnotné ceny, potkat se s dalšími fanoušky série, popovídat si se zaměstnanci Playmana a také si odnést plnou hru. 


Po dobu AC Tour probíhala také soutěž o nadupaný počítač v hodnotě téměř 50 000 Kč. Do soutěže se přihlásilo 5 000 účastníků a do závěrečného slosování prošlo 3 500 z nich. Závěr celé akce, a také vyhlášení soutěže o počítač Playman připravil ve spolupráci s naším pořadem Indian. Ve čtvrtek od 18:00 tedy probíhal připravený přenos, který byl vysílán po dlouhé době opět živě. 


A jak to tak bývá, v živém přenosu se může stát opravdu vše. Velmi zajímavá situace vznikla, když jsme volali přímo ze studia výherci a oznamovali mu tu skvělou novinku, že se stal majitelem soutěžního počítače. Nejen, že si nepamatoval, že se nějaké soutěže účastnil, také nevěděl, že se bude vyhlašovat v Indianovi a celkově mu vypadlo z hlavy, o co vůbec šlo. Když jsme si k telefonu vyžádali rodiče, málem nám položili telefon. Však se můžete sami podívat na záznam z celého přenosu. Je mnohem uvolněnější, než klasické díly. 

pátek 11. listopadu 2011

Špatná čeština v médiích

Opravdu mě to irituje. Náš národní jazyk je čeština, proč tedy nemluvíme česky? Málokdo dnes mluví opravdu hezky, což je hodně smutné. A přiznávám, ani já to pořádně neumím. Za doby národního obrození, kdy se na jazyk dbalo nejvíce, se jeho znalost udržovala v poezii. Dnes češtinu vyučují převážně média, což je logické, ale z mého pohledku naprosto fatální. Teorie říká, že je to v pořádku, protože tvůrci médii - veřejného prostoru - by měli umět jazyk perfektně, hovořit krásnou češtinou a mladší generace tak vychovávat, udržovat podobu jazyka. Samozřejmě s určitým vývojem. Ale skutečnost nám ukazuje, že moderátoři - obzvláště v televizi - česky mluvit jednoduše neumí a některá výrazová spojení jsou až sluch-drásající. O to horší je pronikání argotu do médií (viz naše oblíbená státní kasa). Psaný projev na tom není vždy tak špatně. Což neplatí pro spoustu magazínů pro mladé, případně internet. A co je horší, na internetu se i velké a kvalitní plátky dopouštějí častých prohřešků proti jazyku. 

Být cool, in a zaujmout tu naši cílovku, která nám přinese keše. To je voč tady běží, páč voni to tak chcou. To mi připadá jako ten nejhorší argument, kterým se ohání spousta magazínů a serverů. Oni tvoří obsah pro mladé, musí se přece přizpůsobit tomu, jak se mluví na ulici. Představte si ale, jak na sebe mládež pokřikuje ve škole nebo na hřišti, copak takhle chceme mluvit v televizi? Takhle máme formovat obsah článků? S tím se naprosto odmítám ztotožnit. Oproti tomu jsem snad ochoten akceptovat sem tam nějakou hrubku nebo překlep. Protože to se může stát nevědomky nebo lidskou chybou. Vedle toho neduh špatného jazyka je záměrný, a pokud není, tak takový člověk vůbec nemá v médiích co dělat. Psal jsem to už v jednom z předchozích článků - novinář má být vzdělaný. 

Neodpustím si pár příkladů na závěr, autora nechci uvádět, ale pokud toto bude číst, rozhodně proti němu nic osobního nemám, jen zrovna u jeho článku mi došla trpělivost.


"V takovém případě totiž musí být přesně nastavena kamera, která zlobí obzvlášť v případě, že s Drakem lozíte po lustrech, pokud je jen trochu vychýlena špatným směrem, místo aby se zaklonil, začne Nathan lézt dokola." Opravdu by mě zajímalo, kdy se slovo lozit dostalo do slovníku spisovné češtiny. A není ani součástí žádného slangu.



"Vše na co jsem nadával totiž v porovnání s gamesou jako celkem představuje minoritní záležitosti, jež dojem z hraní vlastně nikterak nekazí." Poslední dobou má spousta redaktorů potřebu používat slovíčko gamesa. Co to vlastně znamená? Kdo ho vymyslel a zavedl? Já se s ním tedy nesetkal, právě až u několika článků. A musím uznat, že bych ho raději neviděl. O čem vypovídá? Pravděpodobně mají někteří problémy se slovní zásobou. 



Šlo by pokračovat dalšími články, mohl bych vzít do ruky náhodné dnešní noviny, pustit si zprávy na Nově nebo chvíli poslouchat nějakou populární hudební stanici a našel bych toho spoustu. Už to ani nevnímáme, ať jsou to daňoví poplatníci, ona státní kasa nebe neexistující kočkopsi, média na nás valí denně spousty neexistujících spojení, špatných tvarosloví a za chvíli je začneme považovat za správné. Celý článek bych ještě uzavřel poslední citací z vybrané recenze. 



"Velkým bonusem jsou konečně přítomné české titulky. Těm by se sice některé slovní obraty daly vytknout, ale jinak jde o dobře odvedenou práci." - To teda jo!

středa 9. listopadu 2011

Kam s tím?

Inu, není to k nevíře? Jak dlouho si člověk může stěžovat, dovolávat se řešení, rady či snad dobrého nápadu? A přesto nám i zdánlivé drobnosti dokáží kompletně pokazit radostnou chvíli. Ale co s tím? Občas nastane situace, ve které si prostě nevíme rady. V tu chvíli přichází určitý pocit zoufalství, který může přejít v bezmoc, což je snad ještě horší. 

Přiznávám, pocitu bezmoci se bojím snad ze všeho nejvíc. Někdo by mohl za své utrpení vinit třeba vyšší moc, určité božstvo, domácího mazlíčka, případně oblíbenou květinu, chcete-li. Stále tu zůstává základní otázka, kam s tím? Je zajímavé sledovat, jak už v pravěku se vyvíjelo několik velmi podobných "kultur" (obrazně řečeno) na různých místech a zde máme podobnou ukázku. Problém se opakuje všude, možná to něco vypovídá o jeho charakteru.

Sklíčenost, která pramení z jeho nevyřešení jen podporuje skepsi, která provázela celou antickou civilizaci. Té ale zbyla síla pro oslavu života. Oslavujeme také život, stejně jako tato humanistická civilizace před námi? Čím je naše skepse způsobena? Copak na nás zanevřelo naše božstvo? Máme vůbec právo na skepsi, přestože nevíme kam s tím?

Tak a dost. O čem mluvím? Znáte ten příšerný pocit, když si ve fastfoodu objednáte k jídlu omáčku, ale ve výsledku nevíte kam s ní? Doslova utrpení!

Tento úsměvný článek neberte příliš vážně. Nebo naopak, berte ho smrtelně vážně. Odráží totiž dvě věci. První z nich vám nic neřekne, jedná se o menší narážku na vyučování ve škole, kde jsme se bavili o Nerudově fejetonu Kam s ním? a přiznávám, kečup k hranolkům mě napadl až na druhém místě. Druhá věc je trochu zajímavější, nepřijde vám, že dnešní společnost má na většinu problémů naprosto přehnanou reakci. A čím to je? Podívejme se do historie, lidstvo procházelo spoustu období a každé mělo spoustu velikých problémů. Opravdových, mnohem závažnějších, než dnes máme my. Žijeme v pohodlné době, máme volný čas, což je luxus, který dříve prostě nebyl. A možná právě proto máme čas zaobírat se zbytečnostmi a navíc je řešit. Toto by bylo na delší zamyšlení, snad celou řadu přednášek, ale raději to nechám opět otevřené. 

pondělí 24. října 2011

Novinář to má na háku

Tak nějak mi přijde, že s masivním rozvojem internetových médií, zpravodajských serverů i magazínů přichází také (spíš už dávno přišel) jejich veliký úpadek. V této krátké glose bych rád shrnul dojmy, které z prohlížení různých serverů mám. Psát na internetu je oproti psaní do novin velmi jednoduché, proč (teď nemám na mysli blogování)? Protože odpadá téměř vše okolo - až na samotné psaní. Když vzniká plátek novin, tak se redakce každé ráno sejde, rozhodí témata, je několik vrstev porad (šéfredaktor s zástupci rubrik, kteří se následně radí s redaktory a editory - nebo podobně), zhodnotí předchozí den, reakce a samozřejmě projdou konkurenci. Důležitá je uzávěrka pro editora a uzávěrka pro tiskárnu. Samozřejmě podstatný je rozsah, kdy se musí také počítat s možným odřezáváním posledních vět/odstavců atd. S tím musí redaktor při psaní počítat. A je toho hodně, tištěná média mají svoje omezení, zákonitosti, ale také svoji úroveň.

Tak trochu se mi zdá, že vznikla spousta internetových "plátků", které nemají pevný základ, žádnou vytvořenou kulturu a daný řád. Alespoň to tak na mě působí - psát do magazínu na webu je přece tak snadné, z nějakého zdroje si stáhnete zajímavé informace, přeformulujete do vlastních (občas ani to ne) vět a publikujete na svém magazínu. Dělat to může vlastně každý (neměl by, ale to je věc druhá) - a taky to každý dělá. Že píší studenti, to bych řekl že není problém. I do novin píší sloupečky častokrát studenti jako brigádu. Problém je ten, že internetová média častokrát tvoří děti. Ale to není věc, kterou bych se nyní chtěl zabývat.

Spíš se mi zdá, že díky internetu ztrácí redaktoři určitou odpovědnost za články, které publikují. Častokrát jsou anonymní, podepsané "redakcí", což samozřejmě ubližuje samotnému magazínu o to víc (v případě, že je obsah nekvalitní). Tento článek píši hlavně proto, že jsem zpětně narazil na report na Topzine (prošel už úpravami, dříve obsahoval víc nedostatků), kde se "redakce" pokouší o reportáž z akce, na které buď pisatel nebyl, nebo byl ožralý, duchem nepřítomný nebo něco podobného. Profesionální noviny by si nedovolily otisknout článek, který obsahuje spoustu faktických chyb. A tím je například skutečnost, že zaměnili výherce hlavní soutěže (nyní už je to po stížnostech opravené), hlavního moderátora celého večera označili za "týpka" (nikdo neřeší jména, skutečné informace), který se nesetkal s pochopením poroty soutěže. Přitom vůbec nesoutěžil, ale uváděl vstup. Jako bych já třeba při psaní zprávy o Autoškole národa napsal, že "ten týpek co furt mluví asi moc řídit neumí" a vůbec bych neřešil, že je to moderátor večera a navíc se jmenuje Aleš Háma. Co tím chci říci, na internetu je to vlastně jedno, balastu je spousta a nikdo moc neřeší, které informace jsou podstatné a které ne. Důležité je, že ten obsah vznikl, někdo na něj klikl a nejlépe pokračoval kliknutím na reklamu. Ideální stav. Kdo by řešil, jak kvalitní je obsah?

Toto téma by zasloužilo pořádný průzkum, srovnání a rozhodně teď nechci říct, že všechna média na internetu jsou špatná. Jen si člověk musí lépe vybírat a nakonec zjistí, že i přes ohromné množství různých webů zas tak na výběr nemá. Alespoň pokud chce číst kvalitní informace. Na závěr vám ještě doporučím článek od Andrew McMillena, který píše o přebírání zpráv, novinek, článků a ignoranci redaktorů atd. 

pondělí 17. října 2011

Launch Heroes 6

Někomu to už musí připadat trochu jako stereotyp. Vychází další velká hra a s ní je tu samozřejmě další launch párty, která nemá se hrou zase tolik společného. Je to dobře nebo špatně? Tuto otázku posunu trochu stranou, protože jsem z akcí vždy nadšený, takže jsem za další jen a jen rád. Tentokrát jsem byl Playmanem pozván do Hradce Králové, kde se se v historické krčmě U Rytíře oslavilo vydání velmi očekávaného titulu Might & Magic: Heroes 6.


Tentokrát je celá situace zajímavější o fakt, že jsme zde natočili vstupy pro nadcházející díl Indiana (za kamerou jsem stál, v jednom vstupu i před kamerou). Samozřejmě se v dílu objeví i recenze, takže atmosféra z párty přijde vhod. Z průběhu večera bych jednoznačně vypíchl historickou skupinu, která nás zábavně poučila o zvyklostech ve středověku, válčení, hodování a samozřejmě došlo na tanečnice, ohňovou show a šerm. Aby se neřeklo, tak k vyzkoušení byla i hra, ale znáte to, hrát můžu doma :).


Zde je reklama, kde vidíte záběry z krčmy a pokud si vzpomínáte na článek o launch párty Drivera, tak vás mohu nalákat, že v následujícím díle se k němí v krátkosti vrátíme.

úterý 11. října 2011

Kontroverze

Po delší době jsem konečně vyrazil za kulturou. Opět do Rudolfina, ale tentokrát na výstavu fotografií s názvem Kontroverze. Pokud někdo čekal klasickou přehlídku uměleckých snímků, pravděpodobně byl zklamán. Expozice totiž přinášela pohled do historie a ukazovala příběhy snímků, které nějak významně zapůsobily na veřejnost a celou společnost - jak název napovídá, kontroverzně. Pokud mám uvést příklad, tak na samotném začátku vidíme snímek Portrét hraběte de Cavour (Léopold-Ernest Mayer a Pierre-Louis Pierson), který sám o sobě významný není, ale spor, který se okolo jeho kopírování vyvinul a došel do fáze, kdy byla fotografie v roce 1862 uznána jako umělecké dílo, je zajímavý a zároveň je perfektním úvodem celé výstavy.

Zajímavé přitom je, že tyto příběhy během procházení expozicí sbíráte. Na začátku obdržíte jednoduchou "vázačku" a u každé fotografie si příběh k ní vezmete a přidáte do svazku. Na konci máte hezkou publikaci plnou spousty zajímavých údajů, fotografií a hlavně oněch příběhů. Vytknout se dá snad jediná věc, náhledy fotek jsou v tak nízkém DPI, že častokrát budete dlouho přemýšlet, ke kterému snímku se vlastně vztahují. Po delší době si fotky raději dohledáte podle názvů, protože na náhledu prakticky nic poznat není. Ale vzhledem k faktu, že si nekupujete knihu, ale jdete na výstavu, to zase tolik nevadí.


Pokud máte rádi fotografii a navíc se zajímáte o historii, určitě Kontroverzi nepropásněte. Z mého pohledu navazuje na trochu drsnější Decadence NOW! a končí už 13. 11. 2011. Na výstavě jsem byl s Káťou, které se také velmi líbila. Pokud bych měl vybrat fotku, kterou si nejvíce pamatuji, tak to bude asi Líbající se jeptiška od Toscaniho (obrázek). Věděli jste například, že ve Francii a Itálii byla zakázána, zatímco v Anglii s nadšením přijata? Naopak další fotka fotka novorozeněte ještě s pupeční šňůrou (od stejného autora) byla ve Francii a Itálii akceptována a v Anglii cenzurou zakázána. 


čtvrtek 6. října 2011

Proč bych zrušil známkování her

Troufám si tvrdit, že většina (nebo alespoň valná část redaktorů) nemá v oblibě udělování známek (ať už to jsou procenta, známky jak ve škole nebo jiné hodnocení) hrám, které mají za úkol zrecenzovat. Řekl bych, že to je na celé práci to nejneobjektivnější, zároveň ale nejsložitější a ve výsledku nejsledovanější. Řekněte sami, je to trochu guláš. Pojďme se na to prvně podívat pohledem konzumenta.

Jakožto ideální uživatel bych měl mít zájem o co nejvíc informací. Podklady pro vlastní pohled bych vyhledával z více stran a o problematiku bych se zajímal opravdu do hloubky. Uvedu nějaký příklad. Chci si koupit nějaké RPG, protože mi ten styl sedne, ale nemohu se rozhodnout pro titul. Prvně si udělám menší rešerši, zjistím jaké tituly jsou aktuálně dostupné, z čeho mám vůbec vybírat. V ideálním případě se dostanu do fáze, že mám výčet několika málo her. Dejme tomu, že já si vyberu Zaklínače 2 a Skyrim (pomineme nyní fakt, že ještě nevyšel). Do kterého vložím své peníze? Přichází na řadu práce redaktorů - mají mi pomoci vybrat. Hry jsou drahé a nemohu si koupit vše, když to pak stejně nestihnu hrát. Pokud zůstaneme u faktu, že představuji ideálního uživatele, tak si najdu několik recenzí (nejlépe z prověřených zdrojů - od známých redaktorů), k tomu si dohledám videa, obrázky a vše si to porovnám. Zajímá mě, v čem je každá z her dobrá a špatná - to mi má správná recenze říct. Podle toho si dokáži udělat obrázek o hře samotné. V čem je dobrá, v čem je špatná a co nabízí specifického. Z několika recenzí bych to měl bez problému zjistit. Tak si mohu obě hry porovnat, co mi která přinese a co já vlastně hledám? Řekněme, že v našem případě bych asi volil Zaklínače, pokud hledám ucelenější a lineárnější příběh, rád čtu povídky a zajímá mě staroslovanská mytologie. Pokud chci otevřený svět, více volnosti a baví mě akce z prvního pohledu, půjdu asi do Skyrim.


A kde tedy mám tu známku? To je právě ono, pokud si hru opravdu vybírám, tak by pro mě neměla být rozhodující. Ano, řekněme, že ve stejné kategorii (třeba právě RPG her) by mohla vypovídat o tom, která hra je lepší. Ale co to znamená "lepší" hra? Lepší hra nás víc baví? Pakliže recenzuje stejný člověk obě hry, pravděpodobně to odráží fakt, že jeho víc bavil jeden z titulů. Nebo prostě usoudil, že jeden z nich má víc pro a méně proti než ten druhý. Ale pokud má někde Zaklínač 2 třeba 90 % a oproti tomu Gothic 3 60 %, tak to přece neznamená, že mě, jakožto hráče, nutně musí Zaklínač bavit víc. Znamená to třeba, že z řemeslného hlediska ta hra je udělaná opravdu lépe, ale nekupuji si to nejlepší, nýbrž to, co hledám

Problém je ten, že většina dnešních konzumentů mediální sféry (zůstáváme u hodnocení her) se příliš upíná na výsledné známky. Přitom ale zapomínají, že o hře nevypovídá udělené procento, ale obsah recenze, který hru popíše a vypíchne, co je udělané tak či onak, zhodnotí jednotlivé aspekty a upozorní na důležité věci. Jaký je rozdíl mezi recenzí a blogovým příspěvkem? Blog je čistě subjektivní záležitost, vyjadřuji svůj názor. Zatímco recenzent o něčem píše, protože o tom ví. Není to jen jeho názor, pro celé sdělení má objektivní podklady, všechna pro a proti se dají obhájit. Může psát recenze každý? Nemůže - pakliže chci něco hodnotit, musím mít dobrý přehled na scéně, uvědomovat si své poslání, mít oporu - profesní kompetenci, která mi to oprávnění - dejme tomu - uděluje. Proto je kupříkladu důležité zaměření, protože tím získám mnohem objektivnější pohled na věc. Pokud nejsem génius a nestíhám sledovat vše :) Jaká je situace u nás? Mizerná. Tím jsem ale odbočil a dodal bych k tomu jednu citaci, která mi utkvěla v paměti: "Publicista má být vzdělaný."


Vraťme se ale k původnímu problému - závěrečné hodnocení. Já, jakožto redaktor jsem dostal zadání hru objektivně zhodnotit. Mám určitý prostor (zde bych se mohl rozepsat, jak složité to u videorecenzí je, protože prostoru je hrozně málo), ve kterém musím hru uvést, zdůraznit v čem je dobrá (proč by vás mohla bavit) a v čem naopak zaostává (co by vás mohlo odradit). Samozřejmě na závěr se hodí rychlé shrnutí všeho, tam může patřit třeba i porovnání s konkurencí. A teď přichází problém největší - známka. Podle čeho známku udělím? Mohu si udělat jednoduchý systém, který bude zohledňovat různé aspekty (grafika, (znovu)hratelnost, inovace, příběh/obsah atd.), ale zde je problém v tom, že pro každou kategorii jsou důležité jiné aspekty. Takže jim mohu dát buď jinou váhu nebo se prostě vyhnout porovnávání mezi kategoriemi. Oznámkuji tedy každou část (což je samo o sobě dost subjektivní - opět stejný problém), udělám průměr a ohodnotím. Také mohu zkusit vycházet čistě z porovnávání s ostatními. "Tamta hra má 70 %? Tato je velmi podobná, dostane stejně." Ale kdo udá směrnice? Neexistuje žádný kodex, který by radil, podle čeho udělovat známky. Spousta redakcí má vlastní systém, psaný/nepsaný kodex, kterým se redaktoři  tak nějak řídí. Ale když chce uživatel porovnat více recenzí na stejnou hru mezi sebou, určitě mu to nepomůže. Opět se vracím k již řečenému, hodnocení je v obsahu recenze, textu, který napíšu, a rozhodně nelze hry soudit a rovnat dle známek, které jsou většinou udělované "pouze na oko", protože neznám způsob, který by adekvátně ocenil hru známkou tak, aby přesně vyjadřovala recenzentovo sdělení.

Další věcí je, že častokrát uživatelé nepřijímají, když jejich oblíbená hra dostane menší hodnocení, než si oni sami představují, protože je hra přeci baví. A nebo je nebaví, a tak jsou naštvaní, že hra má u nás víc, než u nich. Stěžují si například na to, že Dragon Age 2 jsem udělil 78 %, když podle nich ta hra vůbec nebyla důstojným odkazem prvního dílu a vlastně si vůbec "nezasloužila" nějaké vyšší hodnocení. Faktem ale zůstává, že já se musím držet faktů (fakt hezká čeština). Ty říkají v čem je DA2 dobrou hrou a v čem není, také se musím oprostit od předsudků a veškerých očekávání a hodnotím výsledný produkt. Nehodnotím jeho předchůdce, nezahrnuji sliby a reklamní kampaň. Protože to není součástí samotného produktu. Spousta hráčů udělila známku 1/10 s komentářem: "Oproti jedničce je to blbost," je to objektivní? U Resistance 3, kde z obsahu vyplývalo "Je to dobrá hra a bude vás bavit, ale má spoustu chyb a nešvarů" (samozřejmě do detailu rozvedené) a Chris se rozhodl pro známku 75 %, následně nám přišlo několik zpráv, že neumíme hodnotit, když označíme hru za dobrou a dáme jí 75 %, protože každá dnešní hra pod 80 % je přece balast a nemá smysl ji hrát. Na to si udělejte vlastní obrázek, já k tomu dodatečný komentář raději nemám.


Tím se dostávám k závěru, předpokládám, že se mi dostatečně podařilo vylíčit myšlenku, kterou jsem chtěl. Uživatelé po nás chtějí procentuální hodnocení a v poslední době se řeší víc než samotný obsah. Na druhou stranu je to ta nejneobjektivnější část recenze a o hře samotné neříká zhola nic. 

čtvrtek 29. září 2011

Indianův Showtime!


Další z řady mých indianovských postů. Tentokrát bych jen rád upozornil na diskuzní Showtime! díl, ve kterém jsem se také objevil, a který běžel živě ve středu od šesti hodin. Oproti nynějšímu neživému vysílání je to ještě markantnější rozdíl a upřímně, jsem rád, že od tohoto formátu upouštíme. Chápu diváky, že některé situace (které bych rovnou při natáčení zastavil) mohou působit vtipně, ale raději se spokojím s vědomím, že připravuji něco kvalitního. Tentokrát řeč padla na připravované RPG Skyrim, koukli jsme na Warhammer 40,000 a probrali Battlefield 3, jehož beta právě začala. Na závěr jsme přichystali překvapení v podobě odhalení speciální sběratelské sošky archanděla Michaela ze světa Might & Magic. 

neděle 25. září 2011

Indian #107

Po menších technických problémech je poslední díl Indiana konečně ke shlédnutí. Prozatím na YouTube, protože nás server je mimo provoz, což se snad opraví, protože teď nefunguje většina věcí v EXTRA atd. Já jsem se na tomto dílu podílel také, stál jsem za kamerou. Bohužel jsme se ještě nedohodli na nějaké změně, takže je statická. Jestli změna přijde, to se ještě uvidí. Ale celý díl jsem tak nějak kontroloval a snažil se kluky usměrňovat. Ve středu 28. budeme (snad se nic nestane) vysílat opět živě. Bude to diskuzní Showtime! díl, pro který máme připraveno i jedno speciální překvápko. To už se ukáži i před kamerou :)



sobota 24. září 2011

Indiánův sraz Zingu

Dnes se v Metropoli Zličín odehrál první komunitní sraz serveru Zing.cz. Pořádali ho přímo fanoušci, ale nechtěli jsme na setkání chybět. Původně se mělo dostavit okolo čtyřiceti lidí, ale bylo nás tam nakonec okolo pětadvaceti. Myslím, že nikdo s větší účastí ani nepočítal. Atmosféra byla perfektní, povídali jsme si o hrách, zábavě, pořadu a s nikým nebyl problém. 


Když jsem od PLAYMANA dostal nějaké ceny pro hru Driver, napadlo mě, že některé předměty by se daly rozdat právě na srazu. Fiolovi se nápad líbil a ve studiu se mu podařilo vyštrachat ještě spoustu dalších cen. Nějaké hry, merchendise, filmy atd. Majkl také přivezl pár her a k tomu ještě hromadu plakátů. Vytvořili jsme lehký (nikdo ho nezvládl na 100 % :D) soutěžní kvíz a každý soutěžící něco dostal - podle vlastního výběru. Samozřejmě první vybíral nejlepší. Myslím, že jsme některým udělali alespoň trochu radost, já osobně byl s výsledkem soutěže spokojen. 


Doufám, že se podobná akce bude opakovat. Byl to sice komunitní sraz Zingu, ale hlavní slovo na úvod si tak nějak vzala redakce Indiana, když se k tomu nikdo jiný neměl :). O budoucnosti Indiana se diskutovalo hodně, bylo fajn, že lidem nedělalo problém pochopit naše určité kroky a vesměs nás podpořili. Taky jsem byl tak nějak nakopnut k tomu, abych se konečně pokusil zorganizovat akci "Indian má trika!", takže se do toho co nejdřív pustím, oběhnu pár tiskáren a pokusím se to celé dát dohromady. Na dalším srazu Cya.


čtvrtek 22. září 2011

Driver: Motokáry


Nadpis je možná krapet zavádějící, ale nechci mluvit o hře samotné (Driver: San Francisco vychází 30. září). Včera večer jsem byl na představení, k čemuž samozřejmě nechyběl doprovodný program. U Gears of War 3 jsem se střelby nezúčastnil, zde jsem závody v motokárách nemohl vynechat. Akce se konala v garážích na Černém Mostě, kde je perfektní dráha s výborným zázemím. Opravdu jsem nečekal, že kárky budou mít takový výkon (na rovince se dostanete na 60 za hodinu), jízdu jsem si užil, i přestože jsem se umístil někde okolo poloviny (byl jsem osmý z nějakých 15-16). Pravděpodobně se na dráhu ještě vrátím, opakuji - stálo to za to. Je to něco jiného, než když řídím máminu Kiu Picanto nebo babiččinu Pandu :D


Dobře, v první řadě tedy šlo o hru samotnou, přestože si budu nejvíce pamatovat zážitek z motokár. Drivera raději nebudu hodnotit, to přenechám povolanějším. Chvilku jsem si za volant sedl a bavil jsem se. Je to zábavná arkádovka, když do toho zapojíme příběh, kontroverzní (z mého pohledu do hry moc nepatří - přesto je zajímavá) funkci SHIFT, která vám dovolí "převtělovat" se do jiných řidičů a poměrně hezkou grafiku s nadupaným soundtrackem, určitě si své fanoušky najde. 


Já jsem nadšen z jiných věcí. Jsem tak trochu blázen do merchendise, takže za veškeré propagační předměty jsem moc rád. Co si budeme povídat, nestíhám hrát moc her, které nerecenzuji, nebo si na ně vyloženě neudělám čas. Ale takové triko, přívěšek, hrnek - to mi udělá radost kdykoliv. A tentokrát jsem vedle klasické sestavy triko, přívěšek, zápisník a nálepky získal ještě speciální vinil edici soundtracku. Snad někdo v mém okolí bude mít funkční gramec, protože toto je skvost. 

úterý 20. září 2011

Indian pod nátlakem

Je velmi těžké fanouškům představovat změny, které se okolo našeho projektu dějí. Indian se jednoduše mění, neustále se formuje, snažíme se najít tu správnou podobu, kterou dokážeme prosadit, zvládnout a sami s ní budeme spokojeni. Přitom se ale držíme myšlenky, že chceme zůstat originální. Mým hlavním cílem je přijít na to, v čem tkví ta originalita. Důležité bude asi zpětné ohlédnutí, bez kterého klíč nenajdu.


Indian má kořeny v pořadu Freeware World, který zde nechci představovat, ale faktem zůstává, že některé prvky si pořad drží do dnes. Hádáte správně, je to studio a vstupy, ve kterých najdeme spoustu odkazů i po tolika letech. Dříve jsme vysílali na PG24, která skončila a později se proměnila v PlayZoneTV. Malé změny nastaly, ale koncept byl stále stejný. A Indian se chtěl odlišit, nechtěl být jen další z plejády pořadu PZTV. O to se snažíme i nadále, přestože se nám to nějakým způsobem daří, změn budeme muset udělat ještě víc. Mluvím teď přesně o té pasáži, kdy moderátoři sedí na sedačkách, hovoří do kamery a každý vstup vypadá stejně, ať už jde o jakýkoliv pořad. Naší moderátorské dvojici (Filip a Tomáš) se daří předvést slušný rétorický výkon, takže statické prostředí by nemuselo tak znatelně vadit.  

Osobně se snažím přijít na koncept, který by nás posunul dál, ale přitom zanechal Indiana Indianem. Hodně jsme se zakládali na vstupech, na rozdíl od dalších pořadů jsme vždy přinášeli informaci nejen ve videích, ale právě i v předělech. Podívejme se na komerční scénu digitální televize. Ta funguje na principu: 

Moderátor v krátkosti uvede video > Video sdělí informaci > Moderátor uvede další video > Video sdělí informaci atd.

A nyní nikdo neříká, že to tak být nemá. Snad naopak, moderátor nenese roli zpravodajce, ale jakého si průvodce. Dělá informace stravitelnější, staví most mezi tématy v pořadu. Koncept Indiana na to jde trochu odlišně, video, které samozřejmě nese hodnotnou informaci, je následně rozebráno ve vstupu. Tím se dostáváme k věci, moderátoři musí vědět o herní scéně první poslední. Proč? Protože jsme komunitní projekt a komunita se ptá na cokoliv a kdykoliv.

Se vstupy jde ruku v ruce živé vysílání. Tedy spíše šlo. Živé zůstanou pouze speciální díly Showtime. Ale teď si musíme položit otázku, zda v živém vysílání spočívá klíčová komponenta našeho pořadu. Já si stojím za tím, že pokud tvoříme komunitní projekt, nemusíme běžet živě, ale musíme zachovat kontakt s diváky. A to jsme zachovali, stále nám lidé píší komentáře, my je přečteme, okomentujeme a oceníme. Stejně jako dřív. Co se změnilo? Můžeme si vybrat otázky předem, najdeme si ten nejkvalitnější obsah, který dříve zapadl pod kupou balastu. Navíc nyní stíháme vybírat komentáře k tématu a debatu na komentáře "Gelu, pozdrav moji mámu" můžeme s klidem přejít. 

Co je ale v současné chvíli největší problém? Fanoušci sami, což je pochopitelné, hlas veřejnosti (veřejnosti se rozumí aktivní uživatelé, kteří projevují názor) se vždy projeví. Nemohu říci, že bych jejich postoj nechápal. Každá změna bolí a věřte, že nás bolí dvojnásob. Já osobně bych se nespokojil s původní formou, protože si myslím, že je vždy kam postupovat. Když není co zlepšovat, tak je nejlepší skončit a začít znovu, ale tam nejsme a snad ani nikdy nebudeme. Co mě trochu mrzí - a proti čemu se nedá argumentovat - je postoj diváků, že zábava tkví ve vtipech o cikánech, přeřeknutí, vulgaritách, pojídání odpadků v živém vysílání atd. S tím se odmítám ztotožnit, pokud chceme tvořit pořad na úrovni, těmto záludnostem se přeci musíme za každých okolností vyhnout.

"30 minut je o hodně méně než 60 minut děleno dvěma"

Jestli Indian bude mít stopáž 30 nebo 60 minut přeci není rozhodující. Pakliže se nám podaří dostat do nějaké televize (něco je v jednání), tak nebudeme mít na výběr. Tuto středu uvidíte testovací díl, který má 27 minut, je předtočený a dle mého vypadá perfektně. Je to nabitá půlhodina, kdy se nemůžeme ani chvilku nudit, protože na to není prostor. Přitom informací je přehršel, vstupy jsou stále barvité, zajímavé a stále čteme komentáře diváků. Pokud to navíc vyjde, zase navážeme na týdenní režim. Do budoucna jsem nejvíce zvědav na divácké reakce, přestože jsou předem jasné, ale sám jsem zvědav, jaké změny ještě přichystáme.

pondělí 19. září 2011

Ahoj, tady Pražák

Dnes tu mám takový osobní příspěvek. Hned prvního září jsem nastoupil na Vyšší odbornou školu publicistiky. Mohl jsem se rozhodnout, zda tento první měsíc proflákám doma, nebo si rovnou vyberu nějaké předměty a nasbírám své první kredity ještě před samotným semestrem. Zvolil jsem kombinaci hned dvou předmětů - Management a Rétorika - což dá dohromady 28 vyučovacích hodin týdně. Musím uznat, že oba předměty mě neuvěřitelně baví, ať už vyučování čistou praxí v rétorice, tak perfektní přednášky o managementu. O škole ale budu určitě psát ještě později, protože už ve čtvrtek mě čekají první zkoušky z těchto předmětů. 

S novou školou se pro mě změnila i další věc - bydlení. Přestěhoval jsem se do Prahy, mám pokoj u své tety (která odjíždí pryč jakmile začne tát sníh a vrací se, když naopak začne sněžit, takže podstatnou část roku zde jsem sám) a začal tak pro mě úplně nový život. Je to veliká změna, dosud jsem bydlel s rodinou, do školy každé ráno dojížděl a nic sám nemusel řešit. Teď je to jiné, samozřejmě mě rodina a převážně máma - za což jí moc děkuji - stále naplno podporuje. Mnohem víc jsem třeba začal řešit peníze, když si chodím nakupovat, když si vařím atd. Nadšen jsem i z toho, že se mohu účastnit všech akcí, protože sednu na metro a za pár minut jsem kdekoliv - bydlet v Liberci, tak třeba zmiňovanou akci Gears of War 3 navštívit nemohu. 


Je to pro mě nové a opravdu si to užívám. Jsou ale věci, které mi dost vadí. A to je třeba veliké odloučení od milované přítelkyně, Kačenky, vidím se s ní pouze o víkendech. Ani dříve jsme se neviděli každý den, ale nikdy jsme nebyli tak daleko, že bychom jednoduše nemohli přijít toho druhého navštívit téměř kdykoliv. Samozřejmě si člověk zvykne a myslím, že si teď vážím mnohem víc každé chvilky, kterou s ní strávím, ale raději bych na ní měl času víc. S tím souvisí i slušná reorganizace celého týdne, kdy jsem prakticky přesunul všechny pracovní aktivity mimo víkend, který nyní plně věnuji Kátě a rodině. 


pátek 16. září 2011

Zingian podcast

Kdo sledujete pořad o hrách Indian, zajisté jste zaznamenali určité změny. Tou první je upuštění od myšlenky živého vysílání. Změna to je ale nakonec menší, než by se mohlo zdát. Máme nyní celou stopáž lépe v rukou, můžeme se vyvarovat spoustě chyb a celý obsah poddat ještě zábavněji než kdy dřív. Samozřejmě smysl vstupů je stále stejný, recenze se nemění a vše podstatné zůstává při starém. 

Mnohem razantnější je ustoupení od týdenního programu, který byl téměř neudržitelný. Zvolili jsme variantu dvou týdenního vysílání, které se kombinuje s podcastem, což je pro nás novinka. Indian zde tedy bude každý týden, jednou formou klasického pořadu, podruhé jako podcast. Za sebou máme první podcast, do kterého jsem se dostal trochu nešťastně. Kvůli škole jsem přišel až ke konci natáčení, ale kdo se dostane za 3/4, i mě uslyší. Zatím bohužel v horší kvalitě, protože jsem stále nevyřešil akustický problém v novém bytě, ale pracuji na tom. 



čtvrtek 15. září 2011

Gears of War 3

Snad bych ani nečekal, že se dostanu ke klasické konzolové střílečce. Situace není tak jednoduchá, včera navečer Microsoft pořádal akci před vydáním pro herní novináře. My jsme také byli pozvaní, tyto akce jsou vždy skvělé, tak proč odmítat. Program byl poměrně zajímavý, a přestože nebyl nikterak nabitý, nenudil jsem se ani chvilku. Po příchodu nás čekalo občerstvení, k dispozici také byla plná verze hry. S Fiolou jsme neotáleli, chopili se ovladačů a vyzkoušeli si jak kampaň, tak deathmatch mód v multiplayeru. Hraní na splitscreenu je trochu omezující, ale konzolisté jsou jistě zvyklí. 

Ke hře samotné se toho dá asi jen málo říci - slušivá stylizace, propracovaný systém krytí - který je dnes možná standardem, ale první díl této série byl průkopníkem - drsné hlášky a samozřejmě hektolitry testosteronu. Dost jsem byl překvapen z českých titulků, to na konzoli není úplně zvykem, takže za to palec nahoru. A přestože ke konzolím nemám moc blízko, hraní mě bavilo. Mít doma X360, určitě s výběrem TPS hry neváhám. 


Během několika hodin se sešla redaktorská smetánka, probíhala debata a vytvářely se kruhy. Ne Google+ kruhy, ale spíše debatní. Já si moc dobře popovídal s Ondrou Broukalem a rád jsem konečně osobně poznal Alžbětu Trojanovou. Pochválit musím i za pěkný GoW 3 dort, který nejen dobře vypadal, ale i chutnal. A na závěr musím zmínit soutěž ve střelbě, které jsem se ale hrdě neúčastnil, přestože hlavní cenou byla EPIC edition s figurkou Marcuse. Snad někdy jindy :) 

úterý 13. září 2011

Pošuk

Přidávám další koncept, který se už dlouho zbytečně povaluje na mém disku a mrzelo by mě, kdybych ho nikdy nezveřejnil alespoň zde, na blogu. Na tohoto blázna si dávejte opravdu pozor, ovládá magii a člověk nikdy nemůže vědět, co nečekaného provede. 


pondělí 12. září 2011

Síla Google Documents

Pravděpodobně se teď někdo praštil do čela, proč zde píši o tak samozřejmé věci, jakou jsou Dokumenty od Google. Není tomu totiž tak dávno, co jsem poprvé tuto skvělou aplikaci vyzkoušel. Všechny dokumenty vytvářím v kancelářské sadě od Microsoftu, když už jsem si verzi 2010 pořídil. A nemohu si stěžovat, Word je geniální aplikace, bez které bych si tvorbu dokumentů nedovedl představit - až do teď. 


Co jsem se odstěhoval do Prahy, z pracovních víkendů jsem udělal čas odpočinku. Věnuji se rodině, přítelkyni a v neděli večer se opět vracím z Liberce do našeho rušného hlavního města, abych usedl za obrazovku a začal pracovat. Občas ale může nastat situace, kdy budu mimo pracoviště a stejně budu potřebovat něco vytvořit. Například seminární práci do školy, jak se mi poštěstilo nyní. Byl jsem u Káti, potřeboval jsem napsat zásadní úkol do školy a tlačil mě čas. Samozřejmě jsem mohl sednout k jejímu balíku Open Office, přestože je nemám tak rád, následně nahrát data na flashku nebo uložit na web a v neděli večer zpracovat ve svém prostředí. Jelikož jsem ale člověk pohodlný, začal jsem hledal lepší variantu, když mě do nosu trkla záložka Documents, nedaleko Gmailu. Spousta lidí tuto službu využívá, proč to nezkusit?

Musím uznat, že jsem byl mile překvapen z pracovního prostředí, které je přehledné a dokonce i na starších počítačích velmi svižné. Výhodou je podpora češtiny, zde jsem však narazil na menší zádrhel, který se snad v budoucí aktualizaci vyřeší - absence diakritiky u písmové sady Calibri, tu jsem si velmi oblíbil a snažím se ji hojně využívat. Google Dokumenty zvládají většinu důležitých funkcí, které má kancelářský balík mít, nemají problém ani s výstupem. Zde je nejdůležitější asi PDF. Co se uchovávání dat týče, zdůraznil bych hlavně jednu vlastnost - cloud. Vše, co uděláte se automaticky ukládá někam do oblak, váže se to vašemu účtu a vy ke svým datům máte přístup odkudkoliv. Kdykoliv můžete měnit práva k souborům, ukazovat je dalším lidem, povolovat úpravy určitý skupinám či uživatelům. Samozřejmostí je řazení do svazků - já si takto začal archivovat dokumenty související s vysokou školou. 

Tímto neříkám, že přestávám používat klasický kancelářský software, který nebyl levný - a z dobrého důvodu. Dokumenty jsou sice plně použitelné, ale některé pokročilé funkce nemohou zvládnou tak, jak to dokáže třeba Word. Co se týče výstupu, stále zůstávám u tvorby PDF v Acrobatu a Wordu, ale jako cestovní pomůcka se tento šikovný balíček nástrojů od Google určitě hodí. Kdo nezkusil, měl by to napravit. 

sobota 3. září 2011

Návrat k práci

Po delší době se opět dostávám k nějaké práci. Za prázdniny jsem nic nedaboval, nedělal jsem na žádném videu a vše ohledně Indiana šlo mimo mě. To je rozhodně škoda, recenzi do některého z dalších dílů už připravuji a navíc jsem si střihl ještě jeden voice-over. Zing.cz chystá spolupráci s českou komunitou rozjíždějící se pecky Age of Empires Online a náš tým dostal na starost produkci vidcastu. Připravili jsme tedy první díl, já osobně jsem se postaral o hlas a musím říct, že jsem si to náležitě užil. Práce dabéra mě opravdu baví a naplňuje, takže do budoucna asi úplně tuto pozici neopustím :). Zde je video.


sobota 27. srpna 2011

Koncept charakteru

Pravděpodobně nebude nikdy použit. Vytvořeno pro projekt, který spí dlouhým a nerušeným spánkem. A jestli se někdy probere, tendle frajer bude připraven :). 


středa 17. srpna 2011

Držme si zmetka na očích

Tímto krátkým komentářem bych rád reagoval na situaci, která vznikla no fóru Velkýho Chytráka. Abych ale vůbec mohl uvést problém, je potřeba vysvětlit celé dění okolo. Po několika letech fungování přišla chvíle, kdy jsme museli říct "Dost!", udělat tlustou čáru a začít znovu. Na můj vkus ta čára není dostatečně tlustá, ale o tom níže. Stará databáze se nedala přenést z důvodu poškození a update na novou verzi phpBB také nebyl možný. Museli jsme proto založit fórum nové s čistým štítem a uživateli. Určitě to byl krok správný, proti botům se už nedalo bránit a vyčištění pár tisícovek neaktivních uživatelů také nemůže být na škodu. 

Stala se ale věc, kterou by někdo možná bral za absurdní, jako já. Pakliže se dělá restart fóra, automaticky nás napadá "nový start", z čehož můžou mít radost hlavně nováčci, méně oblíbení uživatelé, a naopak staří mazáci budou spíše remcat. Já osobně naprosto chápu myšlenkové pochody člověka, který nepatří k nejoblíbenějším, když doufá, že bude moci začít budovat svoji vizitku od naprosté nuly. Jsem přesvědčen, že člověk může dojít uvědomění, časem zjistí, jak věci fungují, naučí se chovat ve společnosti, ale těžko někoho přesvědčovat, že jste se změnili. To je skoro nemožné. Není lepší začít od píky? Je proti pravidlům zakládat více účtů, ale když se všichni musí znova registrovat, proč nevybrat jiný nick, jiný avatar a začít jako nový člen. Lidé se na vás koukají jinak, mají k vám neutrálnější a objektivnější přístup. A já se přiznám, že když napíše něco nějaký "profláklý neoblíbenec", tak i já jsem automaticky vůči němu skeptický. 

Myslím si, že toto je cesta pro lidi, kteří neuspěli dříve. Přestože teď na to už mají, tak by byli znovu zašlapaní. A takový člověk nemá motivaci se do komunity vracet, přehnaně se podílet na tvorbě celého uskupení, což stálým uživatelům vyhovuje, protože na sebe jsou zvyklí a přijímat mezi sebe někoho nového je velmi těžké. Pokud se ale všichni najednou ocitnou na samotném začátku, tak to může jen prospět. Samozřejmě, že se mezi sebou lidé už znají, ale komunita je natolik rozrostlá, že naprostá orientace ve všech nikdy být nemůže. 

Teď ale k samotnému problému, moderátoři na VCh zakázali změny přezdívek. Pokud se pozná, že starý uživatel má nový nick, tak bude oheň na střeše. Což dle mého není vůbec dobře, je to v rozporu s mým přesvědčením, že uživatel má při takovéto situaci právo na nový start, stejně jako je nový start fóra. Jeho anonymita a čistý štít by měly být právem, které si zaslouží. Každý má možnost volby, stejně tak si může zvolit nick starý, je to na něm. Jako argument neberu, že chtějí mít přehled. Ten mít stejně nebudou, protože komunita je opravdu rozsáhlá. Na druhou stranu můžou mít pořádek a spokojené uživatele. Tímto nechci na nikoho útočit, ani do ničeho zasahovat. Je to čistě můj komentář k vzniklé situaci.

úterý 16. srpna 2011

Týden polních cest

Opět jsem dorazil domů po týdnu zábavy. Tentokrát jsem odjel na Jižní Moravu do Znojma, kde jsme s kamarádem vyráželi na cyklistické výlety po okolí. Co se sluší říci, že Znojmo je opravdu krásné město, je vidět ta snaha, se kterou je o něj pečováno. Prostě něco, co u nás na severu není možné. Všude po městě jsou květiny, různé dekorace a člověk má pocit, jakoby se na něj město smálo. Pro turisty nabízí několik zajímavých míst, jako jsou například dlouhé katakomby, radniční věž, vinařské sklepy, muzea a další. 


Počasí nám přálo a každý den byl doslova krásný. Všechny výlety se povedly, najezdili jsme poměrně dost kilometrů, přestože to není důležité, chtěl jsem si hlavně odpočinout. Což ostatně dělám celé prázdniny. Škola se blíží a věřím, že v lavici nebo za počítačem budu sedět ještě dost dlouho, takže se tomu rád vyhnu. 

Jeden den jsme vyhradili prohlídce města a na odpoledne jsme zajeli na nedaleké koupaliště v Onanově. Hned v pátek jsme ale měli zajímavější program, návštěva Prateru ve Vídni. Určitě jste o tom slyšeli - horské dráhy, spousta zábavy a ohromný park, kde za jediný den klidně necháte celou výplatu. Musím uznat, že mezi těmito atrakcemi a klasickou pouťovou zábavou je neúměrný rozdíl a "vyhozené" peníze za ten zážitek stojí. Mohl bych horlivě popisovat jednotlivé atrakce, kdy Boomerang jsem rozdýchával ještě několik minut po vysednutí, kolotoč, který mě vynesl 120 metrů nad Vídeň a další, ale nejlepší bude, když se tam někdy dostanete sami a na vlastní kůži si vše vyzkoušíte. 


Co mě čeká do konce prázdnin? Pořádně se opřu do práce, pokusím se sehnat pár zakázek, abych si taky něco vydělal a pomalu se začnu připravovat na nástup na výšku. Těším se na život v Praze, bude to změna... jsem opravdu zvědav, do školy se nějak přehnaně netěším, je to prostě škola. Docela jsem zvědav, co budu říkat v říjnu, kdy budu mít měsíc za sebou.

pondělí 8. srpna 2011

Týden špatných silnic

Další týden prázdnin a já stále nebyl moc v klidu. Tentokrát jsem vyrazil na týdenní dovolenou na Moravu/Slezko a následně do Polska. Valašské Meziříčí je sice pěkné městečko, ale upřímně, moc tam toho člověk nenajde. Z této části se mi nejvíce líbil výšlap k Radegastovi, a pak luxusní skanzen v Rožnově pod Radhoštěm. Celá expozice se skládá ze tří částí, strávili jsme tam několik hodin a opravdu to stálo za to. Vše jsem si poctivě nafotil (něco pro dokumentaci, jindy rovnou textury), protože se mi to hodí do současné tvorby, kterou snad už brzy budu moci ukázat.


Kraków je větší, než jsem čekal. Toto polské město má velmi hezkou starou část, hrad Wawel je doslova dominantou nad městem. Ale mnohem více jsem byl nadšen z následujících návštěv. Jeli jsme se podívat do Weliczky, kde jsou solné doly, prohlídka trvala neuvěřitelné 3 hodiny, ale stálo to za to. Přestože jsem už viděl mnohem hezčí podzemní expozice, toto bylo moc naumělkované a opravdu v jeskyni nepotřebuji pětihvězdičkovou restauraci.

Cestou do Čech jsme se zastavili v Oświęcimi, což bylo nejen poučné, ale velmi emotivní. Ten odkaz války a utrpení v tom místě stále žije a je cítit na každém kroku. Nejvíce pozornosti jsem věnoval domu číslo 16, kde je expozice slovenská a česká. Dozvěděl jsem se spoustu zajímavých věcí, opět se ponořil do historie a musím uznat, že mě to dost vzalo. Na české straně jsme pak jeli přes Kopřivnci do Štramberku, kde jsme byli ubytovaní, a rovnou se zastavili v muzeu Tatry. Auta mám rád a tato česká značka má opravdu pestrou historii, je zajímavé sledovat ten vývoj do podoby, jak vypadá dnes. 


Navštívili jsme několik hradů, a jak jsem psal, vše mám nafocené, bude se to hodit. Zítra s kamarádem vyrážím do Znojma, kde budeme týden jezdit na kole. Snad nám to počasí alespoň trochu dovolí. Bude to také prvně, kdy pojedu delší cestu než jen pár kilometrů do Liberce a zpět. Tak jsem na to zvědav a určitě se těším - bude to nová zkušenost.

BTW: Ano, těmi špatnými silnicemi jsem opravdu myslel Polsko... tato pověra se ukázala být zcela pravdivá :D

pondělí 1. srpna 2011

Týmové soustředění

V sobotu jsem se vrátil z tábora a hned v pondělí ráno jsem vyrazil opět pryč. Tentokrát to nebylo za dětmi (ehm, ehm), ale za týmem Fiolasoft, se kterým jsme pořádali týdenní soustředění. Co to znamená? Nové plány, nové projekty, nová vize... Stálo to za to, konečně jsem si pořádně vyzkoušel modelování a texturování v 3D prostoru. Je jasné, že v dalších projektech se podíváme i právě do třetího rozměru. Nebudu lhát, už vzniká tech demo, ale zatím nemohu nic říct. Ale nemůžu se dočkat, až sem hodím první artwork a konečně vám jeden z projektů představím :). 


Během týdne jsme udělali dost práce, ale také to byl poměrně slušný odpočinek, který jsem po táboře potřeboval. O nočních vycházkách a běhání po městě (Františkovi lázně) snad ani nebudu vyprávět. Důležité je, že jsme si to užili, něco vymysleli, něco udělali a teď už nezbývá než jen najet s plným nasazením na vymyšlený plán. 


sobota 30. července 2011

Tábor

Někdo si možná všiml, na tři týdny jsem byl mimo veškerou civilizaci. Alespoň částečně, musím se přiznat, na telefonu jsem byl neustále, a dokonce jsem se snažil nahrávat nějaké fotky na Facebook. Zmizel jsem na tábor k Domažlicím, kde jsem dělal instruktora. Rozhodně se jednalo o zajímavou zkušenost. Na tábory jsem jezdil už jako dítě, ale s tímto táborem se to nedá srovnávat. Proč?


Jako malý jsem vždy chtěl jet na tématický tábor, ale kam jsem jezdil, tam nic jako celo-táborová hra neexistovalo. Rozhodně je to škoda, teď jsem si vyzkoušel, co to je převléct se za hobita a po dva týdny si na něj hrát. Bavilo to mě, bavilo to děti, což je samozřejmě nejdůležitější. Tématem celo-táborové hry byla Frodova cesta začínající Bilbovou oslavou a končící - jak jinak - zničením prstenu. A věřte mi, po těch dvou týdnech to bylo opravdu zadostiučinění. Já jsem hrál samotného Froda, protože instruktor, který to měl dělat se zranil, a já prý vypadám jak Frodo, tak nebylo co řešit. Však mě znáte, doopravdy jsem se do toho vžil a děti z nejmladších oddílů za mnou neustále pobíhaly, volaly na mě jménem Froda a ptaly se, kam dál vyrazíme, jestli zachráníme Gandalfa a jestli jsme konečně uprchli přízrakům. 


Pravdou zůstává, že takováto zkušenost může být velmi vyčerpávající a po tom, co jsme děti dali spát, jsme s kamarádem sedli nad domýšlení některých detailů her druhého dne (zatímco ostatní se odebrali k popíjení), přeci jen jsme se museli přizpůsobit počasí a nešlo vše vymyslet dopředu. Spát jsem chodil většinou ještě před dvanáctou hodinou (jako jeden z prvních) a věřte mi, že ten budíček v 7:30 byl dost tvrdý. Opět se přiznám, byl jsem nadšený z toho, že teď jsem já tím, kdo děti motivuje při rozcvičce, kdo je pobízí při dlouhém výletě atd. Vzpomínám, jak jsme jako děti také remcali, chtěli zůstat ve stanech a raději hrát fotbal, než vyrazit po okolí. 


Hry byly dost rozmanité a troufám si tvrdit, že se nikdo nenudil. Třeba o ponožkové válce (10 instruktorů proti 80 dětem) se mluvilo ještě několik dní. Masky jsme měli poměrně dobré, i když většinou dost improvizované. Skřetů se děti stejně bály, a když mě konečně zachránily z jejich zajetí, nadšení neskrývaly. Každý den se hrálo samozřejmě několik her, neopakovaly se a tématicky mapovaly cestu Froda. Vše bylo samozřejmě vyplněno scénkami, kdy jsme danou situaci uvedli nebo naopak uzavřeli. 

Časově to trochu nevychází, tábor trval dva týdny, ale já a ještě dva kamarádi jsme dorazili už o týden dřív a ve třech vše připravili, postavili stany atd. Jestli pojedu příští rok? Kvůli dětem bych jel bez rozmýšlení znovu, je tam ale několik problémů, přes které se těžko přenáším, takže rozhodnutí ještě přijde. Hned další týden po táboře jsem byl s Fiolasoftem na týmovém soustředění, o tom se rozepíšu později. A nyní? Teď se flákám a nabírám spotřebovanou energii :).


pondělí 20. června 2011

Budoucnost

Tak to vypadá, že už vím, co mě následující školní rok bude čekat. Mám před sebou ještě jedny přijímačky, ale nevěřím, že bych se dostal a i kdyby ano, stejně asi nastoupím na publicistiku do Prahy, kam jsem se dostal. Příjemná zpráva je, že podle počtu bodů jsem se umístil na čtvrtém místě, ale na tom samozřejmě nezáleží. Mnohem zajímavější je fakt, že na přijímačkách jsem potkal Rickiho, kterého jsem neviděl opravdu dlouho, a teď se pravděpodobně uvidíme od září pravidelně. 

Přijímačky se skládaly z několika částí. Celé to začalo registrací, kde jsem potkal právě Rickiho, vyplnil nějaké dotazníky, předal materiály a šel počkat do AULY na další části. Následovalo psaní diktátu a test všeobecných znalostí. Ačkoliv jsem se bál, tak nakonec jsem to zvládl dobře. Na test jsem byl poměrně připraven, protože den předtím se mnou doma projeli dění u nás i ve světě a vyjel jsem si důležité osobnosti české politické i kulturní scény. Faktem je, že to bylo asi štěstí a jména, která po mně chtěli, jsem vážně znal a měl připravená. Po testu jsme museli počkat až si nás pozvou na pohovor. S Rickim jsme měli dvě hodiny, tak jsme šli do kavárny. Sehnat nějakou otevřenou před dvanáctou hodinou byl opravdu problém. 

Pohovor byl perfektní, bál jsem se ho, ale faktem je, že profesoři jsou opravdu příjemní a ve výsledku jsme se prostě 15 minut bavili o zajímavých věcech a třeba na mé osobní práce se dostalo jen okrajově. Že se uvidíme v září mi řekli rovnou u pohovoru, což mě potěšilo, protože to řekli jen několika málo lidem. U přijímaček jsem viděl ještě několik zajímavých lidí, se kterými jsem letmo hodil řeč, tak snad se potkáme v září. A co se vlastně budu učit? No přece to, co mě baví - autorská žurnalistika, audiovizuální a digitální média, PR a marketing. 

čtvrtek 9. června 2011

Časoplán

Ozývám se po opravdu dlouhé době. Událo se toho hodně, tak bych něco z toho rád shrnul. Po launch párty Zaklínače 2 následovalo ještě krátké učení na ústní maturitu a ve čtvrtek (19. 5.) jsem šel předvést, co umím. Zkoušení probíhalo z češtiny, angličtiny, dějin umění a technologie. Vše jsem měl za jedna, až na češtinu, kde jsem dostal dvojku. Popravdě, nečekal jsem to, byl jsem vystresovanej, ale při zkoušení to ze mě opadlo. Obzvláště, když jsem si třeba při dějinách vytáhl Renesanci v Itálii. Perfektní téma, o kterém se dá mluvit hodiny. Ukázalo se, že z nepříjemného zkoušení je příjemné povídání a ve stejném duchu se nesla i technologie, kde jsem vytáhl flexotisk a formáty užívané v DTP. Opět skvělé téma, kde člověk dokáže neustále tahat nějaké zajímavosti a informace. Obzvláště, když formátů je spousta. Ústní tedy probíhala v pohodě, za což jsem nesmírně rád. Z praktické jsem dostal rovněž za jedna. 


Během následujícího týdne mě ještě čekalo stříhání videa pro Antixeno, přičemž promítání bude tento pátek, pak se snad bude moc snímek objevit i na internetu. Mimo vlastního videa jsem do dalšího - za naši školu - přidával v AfterFX krev. Bylo to poprvé, co jsem si hrál s trackováním pohybu, maskování a opravdu mě to bavilo. Nejedná se o žádné hollywoodské triky, ale myslím, že polské fantasy jsme překonali :D.


Samozřejmě jsem pracoval na nové řadě Indiana, kde jsem se postaral o vizuál a Fiola z toho udělal šablony pro pořad. Právě teď je v přípravě nové studio, čímž se chceme odlišit od ostatních pořadů na PlayZoneTV. Co si budeme povídat, všechny vypadají stejně a nějaké pozadí na monitoru to nenapraví. Jsem zvědav, co na to řeknou fanoušci, novou grafiku přijali skvěle, nové stránky trochu hůř a studio snad bude v pohodě. Mimo to jsme vysílali komentované přenosy z E3. Sledovanost byla nebývale veliká, zájem ohromný a celkově se tento vysílací maraton povedl. 


Teď před prázdninama mě ještě čekají nějaké přijímačky, abych se taky konečně dostal někam na školu, doufám v povedené maturitní vysvědčení (na výsledky písemných čekáme do 20. 6.) a určitě se ještě objevím v Indianovi. Hodně doufám v to, že si konečně najdeme společně čas s přítulkou a něco podnikneme :). No a 24. s velikou slávou odjíždím na tábor, kde budu mít na starosti oddíl dětí okolo páté třídy. Těším se, že konečně vypadnu někam mimo všechny současné problémy a starosti. Další naplánovanou akcí je společný týden s týmem FiolaSoft, kde opět budeme naplno tvořit nějakou hru.