středa 27. dubna 2011

Maturita #1

Bohužel, ač jsme se sebevíc snažili, maturita nás dostihla jako všechny ostatní před námi. Momentálně u nás na škole probíhá praktická část, kdy jako umělci máme necelé dva týdny na splnění vybraného úkolu. Na výběr bylo z několika témat, ať už se jednalo o tvorbu nějakých propagačních materiálů nebo ilustraci, vždy byl úkol poměrně rozsáhlý. A jedno téma bylo opravdu speciální, protože se dalo pojmout téměř jakkoliv. A přesně to jsem udělal. Znění úkolu je následující:
Propagace školy pomocí elektronických medií, videoklipy, bannery, klipy, animace, návrh kampaně (počítačová hra, virtuální výstava, studium nanečisto, portfolio školy, mapa absolventů, testy, kvízy a další aplikace.....) realizace kampaně na webu školy a sociálních sítích.
Ve třídě toto téma děláme 3, přičemž jeden se rozhodl pro tvorbu videí, druhý udělal workshop pro základní školy (s tím jsem mu pomáhal, takže o tom napíšu jindy) a já dělám flashovou hru. Rozhodně jsem si práci neulehčil a vybral si poměrně složitou záležitost, ale opravdu si to chci vyzkoušet, chci se něčemu novému naučit a touto cestou to snad bude nejlepší.

Abych to ale stále neokecával, spíše než o hru se jedná o interaktivní klip. Nebudu skrývat kde jsem bral inspiraci, Osada od Amanity mě opravdu nadchla a je jasné, že můj pokus vedle toho bude vypadat dost chabě :). Nicméně, projekt se zatím jmenuje suše "Den studenta SUŠ Liberec" a opravdu bude provázet dnem studenta. Ale možná maličko jinak, než by někdo čekal. Rozhodně se distancuji od nějakých informativních či propagačních materiálů, chci vytvořit zábavnou a ulítlou adventurní hříčku, při které se někteří možná i zasmějí. Vizuálně si trochu hraji na tu klasickou českou koláž, kde lepím různé bitmapy a prokládám to jednoduchým vektorem. 

sobota 23. dubna 2011

Skrz modrý a oranžový jinak

Opět Portal? Ano, ale jinak! Tentokrát chci prezentovat tisk, který jsem dělal ve škole. Úkolem bylo potisknout spodní prádlo a já se po dnech trápení nad různými návrhy konečně pozastavil nad jedním, který jsem nakonec i realizoval. Portály, navíc jsou teď aktuální. Co víc dodat, technika je sítotisk (serigrafie), použil jsem 3 barvy a šablona byla vytvořena osvitem. Tisk je na zadní straně kalhotek, kdy panáček honí dort z jedné půlky na druhou :))). Kalhotky jsem daroval přítelce a snad se jí budou nosit dobře.


BTW Tento post by měl být dvoustý :)

pátek 22. dubna 2011

Skrz modrý a oranžový

Některým je určitě hned podle názvu jasné, o co kráčí. Ano, mluvím o vydání Portalu 2 (úterý 19. 4.), což bylo na herní branži určitě nemalé pozdvižení. První díl vlastně přinesl perfektní koncept s výbornou hratelností, k tomu přidal zajímavý příběh s luxusním závěrem a pointou. Naprosto nečekaně se z hříčky stal fenomén a oznámení druhého dílu bylo jen otázkou času. A nyní ho už spousta z nás má doma (ať už na poličce nebo harddisku) a spokojeně paří. Já jsem právě dohrál část jednoho hráče a v kooperačním režimu jsme se Zoomem někde v polovině. 



Co o dvojce můžu říct? Že mě neuvěřitelně překvapila. Opravdu jsem nečekal tolik zábavy, akce a logiky na jednom místě. V singlu hraje příběh hodně podstatnou roli a jeho kvality jsou nezpochybnitelné. Já osobně jsem několikrát poprskal stůl kolou (a mám tu teď fleky!!!), protože některé hlášky jsou neskutečné. A navíc vás nyní provází neustále. Už to opravdu není jen logická hra, opravdu procházíme nějakým příběhem, což je skvělý posun od prvního dílu. A přitom se nezapomnělo ani na logické zasekávačky. Ano, některým hra může přijít snadná, ale to první díl také a třeba já jsem se zde hned několikrát zasekl. Kooperace se taky dost povedla. Jede si svoji linku, ale nějaký děj je utlumen hratelností. Na rozdíl od příběhové části se zaměřujeme čistě na hratelnost a ono "testování", přestože vtipné hlášky nás provází stále. Robůtci jsou opravu roztomilí a kombinace čtyřech portálů dá někdy dost zabrat. Náročnost levelů graduje a občas to bude chtít opravdu dlouhé zamyšlení. Portal 2 nakonec musím doporučit nejen všem příznivcům jedničky a logických her, ale všem hráčům videoher, protože na lepší zážitek v této branži jen tak nenarazíte :)


čtvrtek 14. dubna 2011

Jak se kupuje žirafka

Nestává se často, abych se nadchl pro nějakou úplnou blbost, ale když holky do školy přinesly masážní "žirafku" z H&M, neodolal jsem a jednu si taky pořídil. Protože je prostě boží a navíc neuvěřitelně příjemná na záda! A k tomu se váže taková poměrně milá historka. Když kamarádky žirafku přinesly do školy, všichni ji chtěli taky. Z nějakých dvaceti kusů najednou v H&M byly 2 a my s kamarádem se rozhodli, že si je nenecháme ujít. Dnes ráno jsme zašli do obchodu, že se teda podíváme po zbývajících dvou kouscích. Výprava to byla vskutku neuvěřitelná a po chvilce pátrání jsme to vzdali (na nákupy příště berem nějakou ženskou!) a oslovili slečnu prodavačku (mimochodem moc pěkná a zmatená slečna :D). Ptám se naprosto jasně: "Dobrý den, nutně potřebujeme koupit tu zelenou žirafku bez hlavy a nějak ji tady nemůžeme najít." Odpověď byla o to jasnější: "C-c-cože?" Šlo trochu do tuhého, protože jsem si uvědomil, že můj popis asi není úplně přesný a nezachránilo to ani podobně slabé: "To na masírování zad." Slečna se tvářila stále stejně vyděšeně, tak jsem na to šel úplně jinak a zkusil popis trochu zobecnit: "Takový čtyři kuličky spojený mostíkem." A přestože ve výrazu prodávající byl stále poznat strach, znechucení a vyděšení z mého požadavku, pomalu zvedla ruku a ukázala na nedaleký regál se slovy: "To jako todle, jo?" Načež jsme s kamarádem radostí vyskočili do vzduchu a trochu si zanadávali na vlastní slepotu a zmatenost, což bylo asi způsobeno velikostí obchodu, který měl 2 patra, a tolik úrovní je na dva kluky až moc :D.

Další problém nastal ve chvíli, kdy jsme teda dvě zbývající žirafky chtěli koupit. Slečna se totiž jedné z nich chytla a se slovy: "A to je jako na masáže, jo? Jsem si vždycky říkala, k čemu to jako je," nevypadala moc na to, že by ji chtěla vydat. Rozhodně to chápu, když je tak boží. Nenapadlo mě odpovědět nic chytřejšího než: "A na co jinýho by to bylo?" Mezitím jsem ji nenápadně sebral žirafku z ruky, čehož si všimla a smutně se zeptala: "A to to jako chcete koupit, jo?" Už jsem trochu přestával celou situaci chápat a začal jsem ztrácet naději, že svoji žirafku někdy získám. Rychle jsem odpověděl: "Jasně, a chceme hned obě!" Načež jsem rychle popadl i druhou, poslední, a položil ji na pult. Až pozdě jsem si uvědomil, že celou dobu vypadáme jak dva přihřátý kamarádi, co si chtěj koupit nějaký hračky na dlouhý večery, a tak jsem se pokusil celou situaci zachránit: "Ale platit budeme zvlášť!" Slečna stále vypadala nechápajícně, vyděšeně, ale žirafky nám úspěšně prodala a já byl šťastný. Možná jsem to měl dotáhnou k dokonalosti a prohlásit něco na způsob: "Já to za tebe zatáhnu, čumáčku." Omlouvám se za tento více než zbytečný post, ale nedalo mi to :D.

neděle 10. dubna 2011

Natáčení ve škole

Opět jsem vzal do ruky kameru. Tentokrát to bylo tedy ještě trochu náročnější. Natáčel jsem snímek pod záštitou projektu AntiXeno a hlavním motivem jsou boty. Abych to alespoň trochu přiblížil, tak následující krásný popisek by měl charakterizovat cíl videa: 

Snímek poukazuje na pravicový extremizmus jako nebezpečnou společenskou pózu, vliv silné skupiny na jednání slabšího jednotlivce, skrývání vlasních postojů, strach projevit názor v nepřátelském prostředí a tendence jednotlivce plynout s davem.


Před kamerou se pohybují pouze dva aktéři. Hlavním motivem jsou tedy nohy pravicového extrémisty, který má obuté vysoké "kanady" s bílými tkaničkami a maskáčové kalhoty. Většina záběrů nejde výš než na kolena. Oproti tomu v dalších záběrech máme dívku tmavé pleti, a jelikož byl problém takovou ochotnou sehnat, museli jsme improvizovat s krémem na boty. A ačkoliv to na fotce vypadá dost divně, tak na kameře to působí poměrně dobře, a když si s tím ještě trochu pohraju, dostaneme černošku jako vyšitou. Video ještě sestříhané nemám, takže na to si ještě počkáte :). Z tohoto sice nemůžete mít představu, jak to asi bude vypadat a ani jsem se o to nepokoušel. Jen avizuji, že opět něco tvořím :). 

středa 6. dubna 2011

Sekera z bronzu, rouno ze zlata

Po delší době jsem se dostal k nějaké pořádné fantasy četbě. Opět jsem sáhl po Červeňákovi (na kamarádovo doporučení). A jak je u Červeňáka zvykem, opět propojil opravdové historické skutečnosti s trochou té ryzí fantasy. Jak již název napovídá, podíváme se do doby bronzové na území dnešního Slovenska. A světe div se, do příběhu, který začíná u mladé věštkyně, se zamotá spousta dalších postav, které rozhodně nejsou místní. Červeňák hodně využívá řecký bájí a pověstí, porovnává řecké bohy s těmi pohanskými a prolíná skutečnost se smyšlenými událostmi. Příběh se točí okolo trojského prince Podarkése, věštkyně Sýkorky a bájného strážce labirintu Minotaura Asteriose, který není tak úplně minotaur. A to je hodně zajímavé, autor častokrát překvapuje tím, jak z mystických věcí dělá ve vyprávění obyčejné a z věcí obyčejných nadpřirozené. Rozhodně se u toho člověk častokrát pobaví. Příběh graduje, všechny hlavní postavy se během knihy setkají a spojí na výpravě za ukradeným jantarem (který neustále mění majitele), aby mohli nakonec stanout proti slavným Argonautům nesoucím Zlaté rouno. Závěr trochu vyprchal, ale možná lepší, než některé nastavované epické konce. Hodnotil bych to jako velmi čtivé naturalistické dílko, které je občas hodně popisné (co se týče obřadů a obětování), ale pobaví, zaujme a utkví v paměti :). Doporučuji. 

pátek 1. dubna 2011

S křížkem po...

Na Slovensku se děly věci, to bych mohl vyprávět. Vlastně něco málo jsem vyprávěl v předposledním příspěvku. Tentokrát si můžete pustit pseudo-recenzi, která představuje nejen skvělou hru We love LSD (Milujeme tanec), ale zároveň ukazuje takovou tradiční zábavu po probuzení. Video zpracoval Killer, text a dabing já :).