Indian pod nátlakem

Je velmi těžké fanouškům představovat změny, které se okolo našeho projektu dějí. Indian se jednoduše mění, neustále se formuje, snažíme se najít tu správnou podobu, kterou dokážeme prosadit, zvládnout a sami s ní budeme spokojeni. Přitom se ale držíme myšlenky, že chceme zůstat originální. Mým hlavním cílem je přijít na to, v čem tkví ta originalita. Důležité bude asi zpětné ohlédnutí, bez kterého klíč nenajdu.

Indian má kořeny v pořadu Freeware World, který zde nechci představovat, ale faktem zůstává, že některé prvky si pořad drží do dnes. Hádáte správně, je to studio a vstupy, ve kterých najdeme spoustu odkazů i po tolika letech. Dříve jsme vysílali na PG24, která skončila a později se proměnila v PlayZoneTV. Malé změny nastaly, ale koncept byl stále stejný. A Indian se chtěl odlišit, nechtěl být jen další z plejády pořadu PZTV. O to se snažíme i nadále, přestože se nám to nějakým způsobem daří, změn budeme muset udělat ještě víc. Mluvím teď přesně o té pasáži, kdy moderátoři sedí na sedačkách, hovoří do kamery a každý vstup vypadá stejně, ať už jde o jakýkoliv pořad. Naší moderátorské dvojici (Filip a Tomáš) se daří předvést slušný rétorický výkon, takže statické prostředí by nemuselo tak znatelně vadit.  

Osobně se snažím přijít na koncept, který by nás posunul dál, ale přitom zanechal Indiana Indianem. Hodně jsme se zakládali na vstupech, na rozdíl od dalších pořadů jsme vždy přinášeli informaci nejen ve videích, ale právě i v předělech. Podívejme se na komerční scénu digitální televize. Ta funguje na principu: 

Moderátor v krátkosti uvede video > Video sdělí informaci > Moderátor uvede další video > Video sdělí informaci atd.

A nyní nikdo neříká, že to tak být nemá. Snad naopak, moderátor nenese roli zpravodajce, ale jakého si průvodce. Dělá informace stravitelnější, staví most mezi tématy v pořadu. Koncept Indiana na to jde trochu odlišně, video, které samozřejmě nese hodnotnou informaci, je následně rozebráno ve vstupu. Tím se dostáváme k věci, moderátoři musí vědět o herní scéně první poslední. Proč? Protože jsme komunitní projekt a komunita se ptá na cokoliv a kdykoliv.

Se vstupy jde ruku v ruce živé vysílání. Tedy spíše šlo. Živé zůstanou pouze speciální díly Showtime. Ale teď si musíme položit otázku, zda v živém vysílání spočívá klíčová komponenta našeho pořadu. Já si stojím za tím, že pokud tvoříme komunitní projekt, nemusíme běžet živě, ale musíme zachovat kontakt s diváky. A to jsme zachovali, stále nám lidé píší komentáře, my je přečteme, okomentujeme a oceníme. Stejně jako dřív. Co se změnilo? Můžeme si vybrat otázky předem, najdeme si ten nejkvalitnější obsah, který dříve zapadl pod kupou balastu. Navíc nyní stíháme vybírat komentáře k tématu a debatu na komentáře "Gelu, pozdrav moji mámu" můžeme s klidem přejít. 

Co je ale v současné chvíli největší problém? Fanoušci sami, což je pochopitelné, hlas veřejnosti (veřejnosti se rozumí aktivní uživatelé, kteří projevují názor) se vždy projeví. Nemohu říci, že bych jejich postoj nechápal. Každá změna bolí a věřte, že nás bolí dvojnásob. Já osobně bych se nespokojil s původní formou, protože si myslím, že je vždy kam postupovat. Když není co zlepšovat, tak je nejlepší skončit a začít znovu, ale tam nejsme a snad ani nikdy nebudeme. Co mě trochu mrzí - a proti čemu se nedá argumentovat - je postoj diváků, že zábava tkví ve vtipech o cikánech, přeřeknutí, vulgaritách, pojídání odpadků v živém vysílání atd. S tím se odmítám ztotožnit, pokud chceme tvořit pořad na úrovni, těmto záludnostem se přeci musíme za každých okolností vyhnout.

"30 minut je o hodně méně než 60 minut děleno dvěma"

Jestli Indian bude mít stopáž 30 nebo 60 minut přeci není rozhodující. Pakliže se nám podaří dostat do nějaké televize (něco je v jednání), tak nebudeme mít na výběr. Tuto středu uvidíte testovací díl, který má 27 minut, je předtočený a dle mého vypadá perfektně. Je to nabitá půlhodina, kdy se nemůžeme ani chvilku nudit, protože na to není prostor. Přitom informací je přehršel, vstupy jsou stále barvité, zajímavé a stále čteme komentáře diváků. Pokud to navíc vyjde, zase navážeme na týdenní režim. Do budoucna jsem nejvíce zvědav na divácké reakce, přestože jsou předem jasné, ale sám jsem zvědav, jaké změny ještě přichystáme.

Ahoj, tady Pražák

Dnes tu mám takový osobní příspěvek. Hned prvního září jsem nastoupil na Vyšší odbornou školu publicistiky. Mohl jsem se rozhodnout, zda tento první měsíc proflákám doma, nebo si rovnou vyberu nějaké předměty a nasbírám své první kredity ještě před samotným semestrem. Zvolil jsem kombinaci hned dvou předmětů - Management a Rétorika - což dá dohromady 28 vyučovacích hodin týdně. Musím uznat, že oba předměty mě neuvěřitelně baví, ať už vyučování čistou praxí v rétorice, tak perfektní přednášky o managementu. O škole ale budu určitě psát ještě později, protože už ve čtvrtek mě čekají první zkoušky z těchto předmětů. 

S novou školou se pro mě změnila i další věc - bydlení. Přestěhoval jsem se do Prahy, mám pokoj u své tety (která odjíždí pryč jakmile začne tát sníh a vrací se, když naopak začne sněžit, takže podstatnou část roku zde jsem sám) a začal tak pro mě úplně nový život. Je to veliká změna, dosud jsem bydlel s rodinou, do školy každé ráno dojížděl a nic sám nemusel řešit. Teď je to jiné, samozřejmě mě rodina a převážně máma - za což jí moc děkuji - stále naplno podporuje. Mnohem víc jsem třeba začal řešit peníze, když si chodím nakupovat, když si vařím atd. Nadšen jsem i z toho, že se mohu účastnit všech akcí, protože sednu na metro a za pár minut jsem kdekoliv - bydlet v Liberci, tak třeba zmiňovanou akci Gears of War 3 navštívit nemohu. 

Je to pro mě nové a opravdu si to užívám. Jsou ale věci, které mi dost vadí. A to je třeba veliké odloučení od milované přítelkyně, Kačenky, vidím se s ní pouze o víkendech. Ani dříve jsme se neviděli každý den, ale nikdy jsme nebyli tak daleko, že bychom jednoduše nemohli přijít toho druhého navštívit téměř kdykoliv. Samozřejmě si člověk zvykne a myslím, že si teď vážím mnohem víc každé chvilky, kterou s ní strávím, ale raději bych na ní měl času víc. S tím souvisí i slušná reorganizace celého týdne, kdy jsem prakticky přesunul všechny pracovní aktivity mimo víkend, který nyní plně věnuji Kátě a rodině. 

Zingian podcast

Kdo sledujete pořad o hrách Indian, zajisté jste zaznamenali určité změny. Tou první je upuštění od myšlenky živého vysílání. Změna to je ale nakonec menší, než by se mohlo zdát. Máme nyní celou stopáž lépe v rukou, můžeme se vyvarovat spoustě chyb a celý obsah poddat ještě zábavněji než kdy dřív. Samozřejmě smysl vstupů je stále stejný, recenze se nemění a vše podstatné zůstává při starém. 

Mnohem razantnější je ustoupení od týdenního programu, který byl téměř neudržitelný. Zvolili jsme variantu dvou týdenního vysílání, které se kombinuje s podcastem, což je pro nás novinka. Indian zde tedy bude každý týden, jednou formou klasického pořadu, podruhé jako podcast. Za sebou máme první podcast, do kterého jsem se dostal trochu nešťastně. Kvůli škole jsem přišel až ke konci natáčení, ale kdo se dostane za 3/4, i mě uslyší. Zatím bohužel v horší kvalitě, protože jsem stále nevyřešil akustický problém v novém bytě, ale pracuji na tom. 

 Indian Podcast #1

Gears of War 3

Snad bych ani nečekal, že se dostanu ke klasické konzolové střílečce. Situace není tak jednoduchá, včera navečer Microsoft pořádal akci před vydáním pro herní novináře. My jsme také byli pozvaní, tyto akce jsou vždy skvělé, tak proč odmítat. Program byl poměrně zajímavý, a přestože nebyl nikterak nabitý, nenudil jsem se ani chvilku. Po příchodu nás čekalo občerstvení, k dispozici také byla plná verze hry. S Fiolou jsme neotáleli, chopili se ovladačů a vyzkoušeli si jak kampaň, tak deathmatch mód v multiplayeru. Hraní na splitscreenu je trochu omezující, ale konzolisté jsou jistě zvyklí. 

Ke hře samotné se toho dá asi jen málo říci - slušivá stylizace, propracovaný systém krytí - který je dnes možná standardem, ale první díl této série byl průkopníkem - drsné hlášky a samozřejmě hektolitry testosteronu. Dost jsem byl překvapen z českých titulků, to na konzoli není úplně zvykem, takže za to palec nahoru. A přestože ke konzolím nemám moc blízko, hraní mě bavilo. Mít doma X360, určitě s výběrem TPS hry neváhám. 

Během několika hodin se sešla redaktorská smetánka, probíhala debata a vytvářely se kruhy. Ne Google+ kruhy, ale spíše debatní. Já si moc dobře popovídal s Ondrou Broukalem a rád jsem konečně osobně poznal Alžbětu Trojanovou. Pochválit musím i za pěkný GoW 3 dort, který nejen dobře vypadal, ale i chutnal. A na závěr musím zmínit soutěž ve střelbě, které jsem se ale hrdě neúčastnil, přestože hlavní cenou byla EPIC edition s figurkou Marcuse. Snad někdy jindy :) 

Pošuk

Přidávám další koncept, který se už dlouho zbytečně povaluje na mém disku a mrzelo by mě, kdybych ho nikdy nezveřejnil alespoň zde, na blogu. Na tohoto blázna si dávejte opravdu pozor, ovládá magii a člověk nikdy nemůže vědět, co nečekaného provede. 

Síla Google Documents

Pravděpodobně se teď někdo praštil do čela, proč zde píši o tak samozřejmé věci, jakou jsou Dokumenty od Google. Není tomu totiž tak dávno, co jsem poprvé tuto skvělou aplikaci vyzkoušel. Všechny dokumenty vytvářím v kancelářské sadě od Microsoftu, když už jsem si verzi 2010 pořídil. A nemohu si stěžovat, Word je geniální aplikace, bez které bych si tvorbu dokumentů nedovedl představit - až do teď. 

Co jsem se odstěhoval do Prahy, z pracovních víkendů jsem udělal čas odpočinku. Věnuji se rodině, přítelkyni a v neděli večer se opět vracím z Liberce do našeho rušného hlavního města, abych usedl za obrazovku a začal pracovat. Občas ale může nastat situace, kdy budu mimo pracoviště a stejně budu potřebovat něco vytvořit. Například seminární práci do školy, jak se mi poštěstilo nyní. Byl jsem u Káti, potřeboval jsem napsat zásadní úkol do školy a tlačil mě čas. Samozřejmě jsem mohl sednout k jejímu balíku Open Office, přestože je nemám tak rád, následně nahrát data na flashku nebo uložit na web a v neděli večer zpracovat ve svém prostředí. Jelikož jsem ale člověk pohodlný, začal jsem hledal lepší variantu, když mě do nosu trkla záložka Documents, nedaleko Gmailu. Spousta lidí tuto službu využívá, proč to nezkusit?

Musím uznat, že jsem byl mile překvapen z pracovního prostředí, které je přehledné a dokonce i na starších počítačích velmi svižné. Výhodou je podpora češtiny, zde jsem však narazil na menší zádrhel, který se snad v budoucí aktualizaci vyřeší - absence diakritiky u písmové sady Calibri, tu jsem si velmi oblíbil a snažím se ji hojně využívat. Google Dokumenty zvládají většinu důležitých funkcí, které má kancelářský balík mít, nemají problém ani s výstupem. Zde je nejdůležitější asi PDF. Co se uchovávání dat týče, zdůraznil bych hlavně jednu vlastnost - cloud. Vše, co uděláte se automaticky ukládá někam do oblak, váže se to vašemu účtu a vy ke svým datům máte přístup odkudkoliv. Kdykoliv můžete měnit práva k souborům, ukazovat je dalším lidem, povolovat úpravy určitý skupinám či uživatelům. Samozřejmostí je řazení do svazků - já si takto začal archivovat dokumenty související s vysokou školou. 

Tímto neříkám, že přestávám používat klasický kancelářský software, který nebyl levný - a z dobrého důvodu. Dokumenty jsou sice plně použitelné, ale některé pokročilé funkce nemohou zvládnou tak, jak to dokáže třeba Word. Co se týče výstupu, stále zůstávám u tvorby PDF v Acrobatu a Wordu, ale jako cestovní pomůcka se tento šikovný balíček nástrojů od Google určitě hodí. Kdo nezkusil, měl by to napravit.