Trochu s prodlevou, ale stejně stojí za pár řádků. Před nedávnem jsem navštívil dvě výstavy ve Vídni. Jednu v Albertinu, druhou v Kunsthistorisches Museum. Někteří jste možná zaznamenali, že v Albertinu probíhá výstava Michelangela, ale nejen jeho. Vedle stálé výstavy se galerie ještě může pyšnit Picassem a Kentridgem. Michelangelo byl samozřejmě úžasný, jeho kresby jsou prostě perfektní a hodně inspirativní. Jak víme, malíř nebyl a proto nemá o jeho malbách moc smysl hovořit. Ano, nejsou špatné, ale v jeho době narazíme na mnohem lepší malíře.
Za to nechápu, jak vedle umělce, jakým je Michelangelo, může stát Picasso. Výstava o poschodí výše a o hodně úrovní níž. Chápu, že Picasso ve své době přinesl něco odvážného, nového, ale je zde pro to nyní prostor? Nejvíce mě naštvalo, že nebyla ukázána ani jedna jeho ranná práce. Doba, kdy tvořil opravdu dobré realistické malby, doba kdy byl na škole se přeskočila a záběr byl pouze na jeho "abstrakce". Nesmyslné tvary, až odpudivý výběr barev, kvantita a stereotyp... jeho výstava byla ztrátou času, protože jsem měl na celou galerii pouhé 3 hodiny a ještě mě čekal Kentridge, který mě neuvěřitelně překvapil.
William Kentrigde byl pro mě umělcem neznámým a jeho audiovizuální tvorba mě až nečekaně nadchla. Skvělé nápady kombinované se zajímavou hudbou a poutavým zpracováním. Některá videa jsem musel přeskočit, abych stihl alespoň ty nejzajímavější (kupříkladu promítání shora na kulatý stůl mě fascinovalo). I jeho kresbičky mají co do sebe, ale hlavní je audiovizuální tvorba, alespoň z mého pohledu.
Druhá výstava v Kunsthistorisches Museum, které bylo inspirací pro závěrečnou misi Mafie, byla obecně zaměřena na malbu, a tak jsme mohli vidět díla od Dürera, Rembrandta, Rubense, Lucase Cranacha, Carravagia nebo třeba Velázqueze. Umělců tam bylo opravdu hodně, sbírka je velmi rozsáhlá a rozhodně stojí za pozornost. Je to veliký rozdíl, když koukáme na díla v učebnici, a když se před ně můžeme postavit. Víc takových výstav :).
Žádné komentáře:
Okomentovat