Týden polních cest

Opět jsem dorazil domů po týdnu zábavy. Tentokrát jsem odjel na Jižní Moravu do Znojma, kde jsme s kamarádem vyráželi na cyklistické výlety po okolí. Co se sluší říci, že Znojmo je opravdu krásné město, je vidět ta snaha, se kterou je o něj pečováno. Prostě něco, co u nás na severu není možné. Všude po městě jsou květiny, různé dekorace a člověk má pocit, jakoby se na něj město smálo. Pro turisty nabízí několik zajímavých míst, jako jsou například dlouhé katakomby, radniční věž, vinařské sklepy, muzea a další. 

Počasí nám přálo a každý den byl doslova krásný. Všechny výlety se povedly, najezdili jsme poměrně dost kilometrů, přestože to není důležité, chtěl jsem si hlavně odpočinout. Což ostatně dělám celé prázdniny. Škola se blíží a věřím, že v lavici nebo za počítačem budu sedět ještě dost dlouho, takže se tomu rád vyhnu. 

Jeden den jsme vyhradili prohlídce města a na odpoledne jsme zajeli na nedaleké koupaliště v Onanově. Hned v pátek jsme ale měli zajímavější program, návštěva Prateru ve Vídni. Určitě jste o tom slyšeli - horské dráhy, spousta zábavy a ohromný park, kde za jediný den klidně necháte celou výplatu. Musím uznat, že mezi těmito atrakcemi a klasickou pouťovou zábavou je neúměrný rozdíl a "vyhozené" peníze za ten zážitek stojí. Mohl bych horlivě popisovat jednotlivé atrakce, kdy Boomerang jsem rozdýchával ještě několik minut po vysednutí, kolotoč, který mě vynesl 120 metrů nad Vídeň a další, ale nejlepší bude, když se tam někdy dostanete sami a na vlastní kůži si vše vyzkoušíte. 

Co mě čeká do konce prázdnin? Pořádně se opřu do práce, pokusím se sehnat pár zakázek, abych si taky něco vydělal a pomalu se začnu připravovat na nástup na výšku. Těším se na život v Praze, bude to změna... jsem opravdu zvědav, do školy se nějak přehnaně netěším, je to prostě škola. Docela jsem zvědav, co budu říkat v říjnu, kdy budu mít měsíc za sebou.

Týden špatných silnic

Další týden prázdnin a já stále nebyl moc v klidu. Tentokrát jsem vyrazil na týdenní dovolenou na Moravu/Slezko a následně do Polska. Valašské Meziříčí je sice pěkné městečko, ale upřímně, moc tam toho člověk nenajde. Z této části se mi nejvíce líbil výšlap k Radegastovi, a pak luxusní skanzen v Rožnově pod Radhoštěm. Celá expozice se skládá ze tří částí, strávili jsme tam několik hodin a opravdu to stálo za to. Vše jsem si poctivě nafotil (něco pro dokumentaci, jindy rovnou textury), protože se mi to hodí do současné tvorby, kterou snad už brzy budu moci ukázat.

Kraków je větší, než jsem čekal. Toto polské město má velmi hezkou starou část, hrad Wawel je doslova dominantou nad městem. Ale mnohem více jsem byl nadšen z následujících návštěv. Jeli jsme se podívat do Weliczky, kde jsou solné doly, prohlídka trvala neuvěřitelné 3 hodiny, ale stálo to za to. Přestože jsem už viděl mnohem hezčí podzemní expozice, toto bylo moc naumělkované a opravdu v jeskyni nepotřebuji pětihvězdičkovou restauraci.

Cestou do Čech jsme se zastavili v Oświęcimi, což bylo nejen poučné, ale velmi emotivní. Ten odkaz války a utrpení v tom místě stále žije a je cítit na každém kroku. Nejvíce pozornosti jsem věnoval domu číslo 16, kde je expozice slovenská a česká. Dozvěděl jsem se spoustu zajímavých věcí, opět se ponořil do historie a musím uznat, že mě to dost vzalo. Na české straně jsme pak jeli přes Kopřivnci do Štramberku, kde jsme byli ubytovaní, a rovnou se zastavili v muzeu Tatry. Auta mám rád a tato česká značka má opravdu pestrou historii, je zajímavé sledovat ten vývoj do podoby, jak vypadá dnes. 

Navštívili jsme několik hradů, a jak jsem psal, vše mám nafocené, bude se to hodit. Zítra s kamarádem vyrážím do Znojma, kde budeme týden jezdit na kole. Snad nám to počasí alespoň trochu dovolí. Bude to také prvně, kdy pojedu delší cestu než jen pár kilometrů do Liberce a zpět. Tak jsem na to zvědav a určitě se těším - bude to nová zkušenost.

BTW: Ano, těmi špatnými silnicemi jsem opravdu myslel Polsko... tato pověra se ukázala být zcela pravdivá :D

Týmové soustředění

V sobotu jsem se vrátil z tábora a hned v pondělí ráno jsem vyrazil opět pryč. Tentokrát to nebylo za dětmi (ehm, ehm), ale za týmem Fiolasoft, se kterým jsme pořádali týdenní soustředění. Co to znamená? Nové plány, nové projekty, nová vize... Stálo to za to, konečně jsem si pořádně vyzkoušel modelování a texturování v 3D prostoru. Je jasné, že v dalších projektech se podíváme i právě do třetího rozměru. Nebudu lhát, už vzniká tech demo, ale zatím nemohu nic říct. Ale nemůžu se dočkat, až sem hodím první artwork a konečně vám jeden z projektů představím :). 

Během týdne jsme udělali dost práce, ale také to byl poměrně slušný odpočinek, který jsem po táboře potřeboval. O nočních vycházkách a běhání po městě (Františkovi lázně) snad ani nebudu vyprávět. Důležité je, že jsme si to užili, něco vymysleli, něco udělali a teď už nezbývá než jen najet s plným nasazením na vymyšlený plán. 

Tábor

Někdo si možná všiml, na tři týdny jsem byl mimo veškerou civilizaci. Alespoň částečně, musím se přiznat, na telefonu jsem byl neustále, a dokonce jsem se snažil nahrávat nějaké fotky na Facebook. Zmizel jsem na tábor k Domažlicím, kde jsem dělal instruktora. Rozhodně se jednalo o zajímavou zkušenost. Na tábory jsem jezdil už jako dítě, ale s tímto táborem se to nedá srovnávat. Proč?

Jako malý jsem vždy chtěl jet na tématický tábor, ale kam jsem jezdil, tam nic jako celo-táborová hra neexistovalo. Rozhodně je to škoda, teď jsem si vyzkoušel, co to je převléct se za hobita a po dva týdny si na něj hrát. Bavilo to mě, bavilo to děti, což je samozřejmě nejdůležitější. Tématem celo-táborové hry byla Frodova cesta začínající Bilbovou oslavou a končící - jak jinak - zničením prstenu. A věřte mi, po těch dvou týdnech to bylo opravdu zadostiučinění. Já jsem hrál samotného Froda, protože instruktor, který to měl dělat se zranil, a já prý vypadám jak Frodo, tak nebylo co řešit. Však mě znáte, doopravdy jsem se do toho vžil a děti z nejmladších oddílů za mnou neustále pobíhaly, volaly na mě jménem Froda a ptaly se, kam dál vyrazíme, jestli zachráníme Gandalfa a jestli jsme konečně uprchli přízrakům. 

Pravdou zůstává, že takováto zkušenost může být velmi vyčerpávající a po tom, co jsme děti dali spát, jsme s kamarádem sedli nad domýšlení některých detailů her druhého dne (zatímco ostatní se odebrali k popíjení), přeci jen jsme se museli přizpůsobit počasí a nešlo vše vymyslet dopředu. Spát jsem chodil většinou ještě před dvanáctou hodinou (jako jeden z prvních) a věřte mi, že ten budíček v 7:30 byl dost tvrdý. Opět se přiznám, byl jsem nadšený z toho, že teď jsem já tím, kdo děti motivuje při rozcvičce, kdo je pobízí při dlouhém výletě atd. Vzpomínám, jak jsme jako děti také remcali, chtěli zůstat ve stanech a raději hrát fotbal, než vyrazit po okolí. 

Hry byly dost rozmanité a troufám si tvrdit, že se nikdo nenudil. Třeba o ponožkové válce (10 instruktorů proti 80 dětem) se mluvilo ještě několik dní. Masky jsme měli poměrně dobré, i když většinou dost improvizované. Skřetů se děti stejně bály, a když mě konečně zachránily z jejich zajetí, nadšení neskrývaly. Každý den se hrálo samozřejmě několik her, neopakovaly se a tématicky mapovaly cestu Froda. Vše bylo samozřejmě vyplněno scénkami, kdy jsme danou situaci uvedli nebo naopak uzavřeli. 

Časově to trochu nevychází, tábor trval dva týdny, ale já a ještě dva kamarádi jsme dorazili už o týden dřív a ve třech vše připravili, postavili stany atd. Jestli pojedu příští rok? Kvůli dětem bych jel bez rozmýšlení znovu, je tam ale několik problémů, přes které se těžko přenáším, takže rozhodnutí ještě přijde. Hned další týden po táboře jsem byl s Fiolasoftem na týmovém soustředění, o tom se rozepíšu později. A nyní? Teď se flákám a nabírám spotřebovanou energii :).

Budoucnost

Tak to vypadá, že už vím, co mě následující školní rok bude čekat. Mám před sebou ještě jedny přijímačky, ale nevěřím, že bych se dostal a i kdyby ano, stejně asi nastoupím na publicistiku do Prahy, kam jsem se dostal. Příjemná zpráva je, že podle počtu bodů jsem se umístil na čtvrtém místě, ale na tom samozřejmě nezáleží. Mnohem zajímavější je fakt, že na přijímačkách jsem potkal Rickiho, kterého jsem neviděl opravdu dlouho, a teď se pravděpodobně uvidíme od září pravidelně. 

Přijímačky se skládaly z několika částí. Celé to začalo registrací, kde jsem potkal právě Rickiho, vyplnil nějaké dotazníky, předal materiály a šel počkat do AULY na další části. Následovalo psaní diktátu a test všeobecných znalostí. Ačkoliv jsem se bál, tak nakonec jsem to zvládl dobře. Na test jsem byl poměrně připraven, protože den předtím se mnou doma projeli dění u nás i ve světě a vyjel jsem si důležité osobnosti české politické i kulturní scény. Faktem je, že to bylo asi štěstí a jména, která po mně chtěli, jsem vážně znal a měl připravená. Po testu jsme museli počkat až si nás pozvou na pohovor. S Rickim jsme měli dvě hodiny, tak jsme šli do kavárny. Sehnat nějakou otevřenou před dvanáctou hodinou byl opravdu problém. 

Pohovor byl perfektní, bál jsem se ho, ale faktem je, že profesoři jsou opravdu příjemní a ve výsledku jsme se prostě 15 minut bavili o zajímavých věcech a třeba na mé osobní práce se dostalo jen okrajově. Že se uvidíme v září mi řekli rovnou u pohovoru, což mě potěšilo, protože to řekli jen několika málo lidem. U přijímaček jsem viděl ještě několik zajímavých lidí, se kterými jsem letmo hodil řeč, tak snad se potkáme v září. A co se vlastně budu učit? No přece to, co mě baví - autorská žurnalistika, audiovizuální a digitální média, PR a marketing. 

Časoplán

Ozývám se po opravdu dlouhé době. Událo se toho hodně, tak bych něco z toho rád shrnul. Po launch párty Zaklínače 2 následovalo ještě krátké učení na ústní maturitu a ve čtvrtek (19. 5.) jsem šel předvést, co umím. Zkoušení probíhalo z češtiny, angličtiny, dějin umění a technologie. Vše jsem měl za jedna, až na češtinu, kde jsem dostal dvojku. Popravdě, nečekal jsem to, byl jsem vystresovanej, ale při zkoušení to ze mě opadlo. Obzvláště, když jsem si třeba při dějinách vytáhl Renesanci v Itálii. Perfektní téma, o kterém se dá mluvit hodiny. Ukázalo se, že z nepříjemného zkoušení je příjemné povídání a ve stejném duchu se nesla i technologie, kde jsem vytáhl flexotisk a formáty užívané v DTP. Opět skvělé téma, kde člověk dokáže neustále tahat nějaké zajímavosti a informace. Obzvláště, když formátů je spousta. Ústní tedy probíhala v pohodě, za což jsem nesmírně rád. Z praktické jsem dostal rovněž za jedna. 

Během následujícího týdne mě ještě čekalo stříhání videa pro Antixeno, přičemž promítání bude tento pátek, pak se snad bude moc snímek objevit i na internetu. Mimo vlastního videa jsem do dalšího - za naši školu - přidával v AfterFX krev. Bylo to poprvé, co jsem si hrál s trackováním pohybu, maskování a opravdu mě to bavilo. Nejedná se o žádné hollywoodské triky, ale myslím, že polské fantasy jsme překonali :D.

Samozřejmě jsem pracoval na nové řadě Indiana, kde jsem se postaral o vizuál a Fiola z toho udělal šablony pro pořad. Právě teď je v přípravě nové studio, čímž se chceme odlišit od ostatních pořadů na PlayZoneTV. Co si budeme povídat, všechny vypadají stejně a nějaké pozadí na monitoru to nenapraví. Jsem zvědav, co na to řeknou fanoušci, novou grafiku přijali skvěle, nové stránky trochu hůř a studio snad bude v pohodě. Mimo to jsme vysílali komentované přenosy z E3. Sledovanost byla nebývale veliká, zájem ohromný a celkově se tento vysílací maraton povedl. 

Teď před prázdninama mě ještě čekají nějaké přijímačky, abych se taky konečně dostal někam na školu, doufám v povedené maturitní vysvědčení (na výsledky písemných čekáme do 20. 6.) a určitě se ještě objevím v Indianovi. Hodně doufám v to, že si konečně najdeme společně čas s přítulkou a něco podnikneme :). No a 24. s velikou slávou odjíždím na tábor, kde budu mít na starosti oddíl dětí okolo páté třídy. Těším se, že konečně vypadnu někam mimo všechny současné problémy a starosti. Další naplánovanou akcí je společný týden s týmem FiolaSoft, kde opět budeme naplno tvořit nějakou hru.