Novinář to má na háku

Tak nějak mi přijde, že s masivním rozvojem internetových médií, zpravodajských serverů i magazínů přichází také (spíš už dávno přišel) jejich veliký úpadek. V této krátké glose bych rád shrnul dojmy, které z prohlížení různých serverů mám. Psát na internetu je oproti psaní do novin velmi jednoduché, proč (teď nemám na mysli blogování)? Protože odpadá téměř vše okolo - až na samotné psaní. Když vzniká plátek novin, tak se redakce každé ráno sejde, rozhodí témata, je několik vrstev porad (šéfredaktor s zástupci rubrik, kteří se následně radí s redaktory a editory - nebo podobně), zhodnotí předchozí den, reakce a samozřejmě projdou konkurenci. Důležitá je uzávěrka pro editora a uzávěrka pro tiskárnu. Samozřejmě podstatný je rozsah, kdy se musí také počítat s možným odřezáváním posledních vět/odstavců atd. S tím musí redaktor při psaní počítat. A je toho hodně, tištěná média mají svoje omezení, zákonitosti, ale také svoji úroveň.

Tak trochu se mi zdá, že vznikla spousta internetových "plátků", které nemají pevný základ, žádnou vytvořenou kulturu a daný řád. Alespoň to tak na mě působí - psát do magazínu na webu je přece tak snadné, z nějakého zdroje si stáhnete zajímavé informace, přeformulujete do vlastních (občas ani to ne) vět a publikujete na svém magazínu. Dělat to může vlastně každý (neměl by, ale to je věc druhá) - a taky to každý dělá. Že píší studenti, to bych řekl že není problém. I do novin píší sloupečky častokrát studenti jako brigádu. Problém je ten, že internetová média častokrát tvoří děti. Ale to není věc, kterou bych se nyní chtěl zabývat.

Spíš se mi zdá, že díky internetu ztrácí redaktoři určitou odpovědnost za články, které publikují. Častokrát jsou anonymní, podepsané "redakcí", což samozřejmě ubližuje samotnému magazínu o to víc (v případě, že je obsah nekvalitní). Tento článek píši hlavně proto, že jsem zpětně narazil na report na Topzine (prošel už úpravami, dříve obsahoval víc nedostatků), kde se "redakce" pokouší o reportáž z akce, na které buď pisatel nebyl, nebo byl ožralý, duchem nepřítomný nebo něco podobného. Profesionální noviny by si nedovolily otisknout článek, který obsahuje spoustu faktických chyb. A tím je například skutečnost, že zaměnili výherce hlavní soutěže (nyní už je to po stížnostech opravené), hlavního moderátora celého večera označili za "týpka" (nikdo neřeší jména, skutečné informace), který se nesetkal s pochopením poroty soutěže. Přitom vůbec nesoutěžil, ale uváděl vstup. Jako bych já třeba při psaní zprávy o Autoškole národa napsal, že "ten týpek co furt mluví asi moc řídit neumí" a vůbec bych neřešil, že je to moderátor večera a navíc se jmenuje Aleš Háma. Co tím chci říci, na internetu je to vlastně jedno, balastu je spousta a nikdo moc neřeší, které informace jsou podstatné a které ne. Důležité je, že ten obsah vznikl, někdo na něj klikl a nejlépe pokračoval kliknutím na reklamu. Ideální stav. Kdo by řešil, jak kvalitní je obsah?

Toto téma by zasloužilo pořádný průzkum, srovnání a rozhodně teď nechci říct, že všechna média na internetu jsou špatná. Jen si člověk musí lépe vybírat a nakonec zjistí, že i přes ohromné množství různých webů zas tak na výběr nemá. Alespoň pokud chce číst kvalitní informace. Na závěr vám ještě doporučím článek od Andrew McMillena, který píše o přebírání zpráv, novinek, článků a ignoranci redaktorů atd. 

Launch Heroes 6

Někomu to už musí připadat trochu jako stereotyp. Vychází další velká hra a s ní je tu samozřejmě další launch párty, která nemá se hrou zase tolik společného. Je to dobře nebo špatně? Tuto otázku posunu trochu stranou, protože jsem z akcí vždy nadšený, takže jsem za další jen a jen rád. Tentokrát jsem byl Playmanem pozván do Hradce Králové, kde se se v historické krčmě U Rytíře oslavilo vydání velmi očekávaného titulu Might & Magic: Heroes 6.

Tentokrát je celá situace zajímavější o fakt, že jsme zde natočili vstupy pro nadcházející díl Indiana (za kamerou jsem stál, v jednom vstupu i před kamerou). Samozřejmě se v dílu objeví i recenze, takže atmosféra z párty přijde vhod. Z průběhu večera bych jednoznačně vypíchl historickou skupinu, která nás zábavně poučila o zvyklostech ve středověku, válčení, hodování a samozřejmě došlo na tanečnice, ohňovou show a šerm. Aby se neřeklo, tak k vyzkoušení byla i hra, ale znáte to, hrát můžu doma :).

Zde je reklama, kde vidíte záběry z krčmy a pokud si vzpomínáte na článek o launch párty Drivera, tak vás mohu nalákat, že v následujícím díle se k němí v krátkosti vrátíme.

(Přehrát v HD rozlišení)

Kontroverze

Po delší době jsem konečně vyrazil za kulturou. Opět do Rudolfina, ale tentokrát na výstavu fotografií s názvem Kontroverze. Pokud někdo čekal klasickou přehlídku uměleckých snímků, pravděpodobně byl zklamán. Expozice totiž přinášela pohled do historie a ukazovala příběhy snímků, které nějak významně zapůsobily na veřejnost a celou společnost - jak název napovídá, kontroverzně. Pokud mám uvést příklad, tak na samotném začátku vidíme snímek Portrét hraběte de Cavour (Léopold-Ernest Mayer a Pierre-Louis Pierson), který sám o sobě významný není, ale spor, který se okolo jeho kopírování vyvinul a došel do fáze, kdy byla fotografie v roce 1862 uznána jako umělecké dílo, je zajímavý a zároveň je perfektním úvodem celé výstavy.

Zajímavé přitom je, že tyto příběhy během procházení expozicí sbíráte. Na začátku obdržíte jednoduchou "vázačku" a u každé fotografie si příběh k ní vezmete a přidáte do svazku. Na konci máte hezkou publikaci plnou spousty zajímavých údajů, fotografií a hlavně oněch příběhů. Vytknout se dá snad jediná věc, náhledy fotek jsou v tak nízkém DPI, že častokrát budete dlouho přemýšlet, ke kterému snímku se vlastně vztahují. Po delší době si fotky raději dohledáte podle názvů, protože na náhledu prakticky nic poznat není. Ale vzhledem k faktu, že si nekupujete knihu, ale jdete na výstavu, to zase tolik nevadí.

Pokud máte rádi fotografii a navíc se zajímáte o historii, určitě Kontroverzi nepropásněte. Z mého pohledu navazuje na trochu drsnější Decadence NOW! a končí už 13. 11. 2011. Na výstavě jsem byl s Káťou, které se také velmi líbila. Pokud bych měl vybrat fotku, kterou si nejvíce pamatuji, tak to bude asi Líbající se jeptiška od Toscaniho (obrázek). Věděli jste například, že ve Francii a Itálii byla zakázána, zatímco v Anglii s nadšením přijata? Naopak další fotka fotka novorozeněte ještě s pupeční šňůrou (od stejného autora) byla ve Francii a Itálii akceptována a v Anglii cenzurou zakázána. 

Proč bych zrušil známkování her

Troufám si tvrdit, že většina (nebo alespoň valná část redaktorů) nemá v oblibě udělování známek (ať už to jsou procenta, známky jak ve škole nebo jiné hodnocení) hrám, které mají za úkol zrecenzovat. Řekl bych, že to je na celé práci to nejneobjektivnější, zároveň ale nejsložitější a ve výsledku nejsledovanější. Řekněte sami, je to trochu guláš. Pojďme se na to prvně podívat pohledem konzumenta.

Jakožto ideální uživatel bych měl mít zájem o co nejvíc informací. Podklady pro vlastní pohled bych vyhledával z více stran a o problematiku bych se zajímal opravdu do hloubky. Uvedu nějaký příklad. Chci si koupit nějaké RPG, protože mi ten styl sedne, ale nemohu se rozhodnout pro titul. Prvně si udělám menší rešerši, zjistím jaké tituly jsou aktuálně dostupné, z čeho mám vůbec vybírat. V ideálním případě se dostanu do fáze, že mám výčet několika málo her. Dejme tomu, že já si vyberu Zaklínače 2 a Skyrim (pomineme nyní fakt, že ještě nevyšel). Do kterého vložím své peníze? Přichází na řadu práce redaktorů - mají mi pomoci vybrat. Hry jsou drahé a nemohu si koupit vše, když to pak stejně nestihnu hrát. Pokud zůstaneme u faktu, že představuji ideálního uživatele, tak si najdu několik recenzí (nejlépe z prověřených zdrojů - od známých redaktorů), k tomu si dohledám videa, obrázky a vše si to porovnám. Zajímá mě, v čem je každá z her dobrá a špatná - to mi má správná recenze říct. Podle toho si dokáži udělat obrázek o hře samotné. V čem je dobrá, v čem je špatná a co nabízí specifického. Z několika recenzí bych to měl bez problému zjistit. Tak si mohu obě hry porovnat, co mi která přinese a co já vlastně hledám? Řekněme, že v našem případě bych asi volil Zaklínače, pokud hledám ucelenější a lineárnější příběh, rád čtu povídky a zajímá mě staroslovanská mytologie. Pokud chci otevřený svět, více volnosti a baví mě akce z prvního pohledu, půjdu asi do Skyrim.

A kde tedy mám tu známku? To je právě ono, pokud si hru opravdu vybírám, tak by pro mě neměla být rozhodující. Ano, řekněme, že ve stejné kategorii (třeba právě RPG her) by mohla vypovídat o tom, která hra je lepší. Ale co to znamená "lepší" hra? Lepší hra nás víc baví? Pakliže recenzuje stejný člověk obě hry, pravděpodobně to odráží fakt, že jeho víc bavil jeden z titulů. Nebo prostě usoudil, že jeden z nich má víc pro a méně proti než ten druhý. Ale pokud má někde Zaklínač 2 třeba 90 % a oproti tomu Gothic 3 60 %, tak to přece neznamená, že mě, jakožto hráče, nutně musí Zaklínač bavit víc. Znamená to třeba, že z řemeslného hlediska ta hra je udělaná opravdu lépe, ale nekupuji si to nejlepší, nýbrž to, co hledám. 

Problém je ten, že většina dnešních konzumentů mediální sféry (zůstáváme u hodnocení her) se příliš upíná na výsledné známky. Přitom ale zapomínají, že o hře nevypovídá udělené procento, ale obsah recenze, který hru popíše a vypíchne, co je udělané tak či onak, zhodnotí jednotlivé aspekty a upozorní na důležité věci. Jaký je rozdíl mezi recenzí a blogovým příspěvkem? Blog je čistě subjektivní záležitost, vyjadřuji svůj názor. Zatímco recenzent o něčem píše, protože o tom ví. Není to jen jeho názor, pro celé sdělení má objektivní podklady, všechna pro a proti se dají obhájit. Může psát recenze každý? Nemůže - pakliže chci něco hodnotit, musím mít dobrý přehled na scéně, uvědomovat si své poslání, mít oporu - profesní kompetenci, která mi to oprávnění - dejme tomu - uděluje. Proto je kupříkladu důležité zaměření, protože tím získám mnohem objektivnější pohled na věc. Pokud nejsem génius a nestíhám sledovat vše :) Jaká je situace u nás? Mizerná. Tím jsem ale odbočil a dodal bych k tomu jednu citaci, která mi utkvěla v paměti: "Publicista má být vzdělaný."

Vraťme se ale k původnímu problému - závěrečné hodnocení. Já, jakožto redaktor jsem dostal zadání hru objektivně zhodnotit. Mám určitý prostor (zde bych se mohl rozepsat, jak složité to u videorecenzí je, protože prostoru je hrozně málo), ve kterém musím hru uvést, zdůraznit v čem je dobrá (proč by vás mohla bavit) a v čem naopak zaostává (co by vás mohlo odradit). Samozřejmě na závěr se hodí rychlé shrnutí všeho, tam může patřit třeba i porovnání s konkurencí. A teď přichází problém největší - známka. Podle čeho známku udělím? Mohu si udělat jednoduchý systém, který bude zohledňovat různé aspekty (grafika, (znovu)hratelnost, inovace, příběh/obsah atd.), ale zde je problém v tom, že pro každou kategorii jsou důležité jiné aspekty. Takže jim mohu dát buď jinou váhu nebo se prostě vyhnout porovnávání mezi kategoriemi. Oznámkuji tedy každou část (což je samo o sobě dost subjektivní - opět stejný problém), udělám průměr a ohodnotím. Také mohu zkusit vycházet čistě z porovnávání s ostatními. "Tamta hra má 70 %? Tato je velmi podobná, dostane stejně." Ale kdo udá směrnice? Neexistuje žádný kodex, který by radil, podle čeho udělovat známky. Spousta redakcí má vlastní systém, psaný/nepsaný kodex, kterým se redaktoři  tak nějak řídí. Ale když chce uživatel porovnat více recenzí na stejnou hru mezi sebou, určitě mu to nepomůže. Opět se vracím k již řečenému, hodnocení je v obsahu recenze, textu, který napíšu, a rozhodně nelze hry soudit a rovnat dle známek, které jsou většinou udělované "pouze na oko", protože neznám způsob, který by adekvátně ocenil hru známkou tak, aby přesně vyjadřovala recenzentovo sdělení.

Další věcí je, že častokrát uživatelé nepřijímají, když jejich oblíbená hra dostane menší hodnocení, než si oni sami představují, protože je hra přeci baví. A nebo je nebaví, a tak jsou naštvaní, že hra má u nás víc, než u nich. Stěžují si například na to, že Dragon Age 2 jsem udělil 78 %, když podle nich ta hra vůbec nebyla důstojným odkazem prvního dílu a vlastně si vůbec "nezasloužila" nějaké vyšší hodnocení. Faktem ale zůstává, že já se musím držet faktů (fakt hezká čeština). Ty říkají v čem je DA2 dobrou hrou a v čem není, také se musím oprostit od předsudků a veškerých očekávání a hodnotím výsledný produkt. Nehodnotím jeho předchůdce, nezahrnuji sliby a reklamní kampaň. Protože to není součástí samotného produktu. Spousta hráčů udělila známku 1/10 s komentářem: "Oproti jedničce je to blbost," je to objektivní? U Resistance 3, kde z obsahu vyplývalo "Je to dobrá hra a bude vás bavit, ale má spoustu chyb a nešvarů" (samozřejmě do detailu rozvedené) a Chris se rozhodl pro známku 75 %, následně nám přišlo několik zpráv, že neumíme hodnotit, když označíme hru za dobrou a dáme jí 75 %, protože každá dnešní hra pod 80 % je přece balast a nemá smysl ji hrát. Na to si udělejte vlastní obrázek, já k tomu dodatečný komentář raději nemám.

Tím se dostávám k závěru, předpokládám, že se mi dostatečně podařilo vylíčit myšlenku, kterou jsem chtěl. Uživatelé po nás chtějí procentuální hodnocení a v poslední době se řeší víc než samotný obsah. Na druhou stranu je to ta nejneobjektivnější část recenze a o hře samotné neříká zhola nic.