Novinář to má na háku

Tak nějak mi přijde, že s masivním rozvojem internetových médií, zpravodajských serverů i magazínů přichází také (spíš už dávno přišel) jejich veliký úpadek. V této krátké glose bych rád shrnul dojmy, které z prohlížení různých serverů mám. Psát na internetu je oproti psaní do novin velmi jednoduché, proč (teď nemám na mysli blogování)? Protože odpadá téměř vše okolo - až na samotné psaní. Když vzniká plátek novin, tak se redakce každé ráno sejde, rozhodí témata, je několik vrstev porad (šéfredaktor s zástupci rubrik, kteří se následně radí s redaktory a editory - nebo podobně), zhodnotí předchozí den, reakce a samozřejmě projdou konkurenci. Důležitá je uzávěrka pro editora a uzávěrka pro tiskárnu. Samozřejmě podstatný je rozsah, kdy se musí také počítat s možným odřezáváním posledních vět/odstavců atd. S tím musí redaktor při psaní počítat. A je toho hodně, tištěná média mají svoje omezení, zákonitosti, ale také svoji úroveň.

Tak trochu se mi zdá, že vznikla spousta internetových "plátků", které nemají pevný základ, žádnou vytvořenou kulturu a daný řád. Alespoň to tak na mě působí - psát do magazínu na webu je přece tak snadné, z nějakého zdroje si stáhnete zajímavé informace, přeformulujete do vlastních (občas ani to ne) vět a publikujete na svém magazínu. Dělat to může vlastně každý (neměl by, ale to je věc druhá) - a taky to každý dělá. Že píší studenti, to bych řekl že není problém. I do novin píší sloupečky častokrát studenti jako brigádu. Problém je ten, že internetová média častokrát tvoří děti. Ale to není věc, kterou bych se nyní chtěl zabývat.

Spíš se mi zdá, že díky internetu ztrácí redaktoři určitou odpovědnost za články, které publikují. Častokrát jsou anonymní, podepsané "redakcí", což samozřejmě ubližuje samotnému magazínu o to víc (v případě, že je obsah nekvalitní). Tento článek píši hlavně proto, že jsem zpětně narazil na report na Topzine (prošel už úpravami, dříve obsahoval víc nedostatků), kde se "redakce" pokouší o reportáž z akce, na které buď pisatel nebyl, nebo byl ožralý, duchem nepřítomný nebo něco podobného. Profesionální noviny by si nedovolily otisknout článek, který obsahuje spoustu faktických chyb. A tím je například skutečnost, že zaměnili výherce hlavní soutěže (nyní už je to po stížnostech opravené), hlavního moderátora celého večera označili za "týpka" (nikdo neřeší jména, skutečné informace), který se nesetkal s pochopením poroty soutěže. Přitom vůbec nesoutěžil, ale uváděl vstup. Jako bych já třeba při psaní zprávy o Autoškole národa napsal, že "ten týpek co furt mluví asi moc řídit neumí" a vůbec bych neřešil, že je to moderátor večera a navíc se jmenuje Aleš Háma. Co tím chci říci, na internetu je to vlastně jedno, balastu je spousta a nikdo moc neřeší, které informace jsou podstatné a které ne. Důležité je, že ten obsah vznikl, někdo na něj klikl a nejlépe pokračoval kliknutím na reklamu. Ideální stav. Kdo by řešil, jak kvalitní je obsah?

Toto téma by zasloužilo pořádný průzkum, srovnání a rozhodně teď nechci říct, že všechna média na internetu jsou špatná. Jen si člověk musí lépe vybírat a nakonec zjistí, že i přes ohromné množství různých webů zas tak na výběr nemá. Alespoň pokud chce číst kvalitní informace. Na závěr vám ještě doporučím článek od Andrew McMillena, který píše o přebírání zpráv, novinek, článků a ignoranci redaktorů atd.