Kam s tím?

Inu, není to k nevíře? Jak dlouho si člověk může stěžovat, dovolávat se řešení, rady či snad dobrého nápadu? A přesto nám i zdánlivé drobnosti dokáží kompletně pokazit radostnou chvíli. Ale co s tím? Občas nastane situace, ve které si prostě nevíme rady. V tu chvíli přichází určitý pocit zoufalství, který může přejít v bezmoc, což je snad ještě horší. 

Přiznávám, pocitu bezmoci se bojím snad ze všeho nejvíc. Někdo by mohl za své utrpení vinit třeba vyšší moc, určité božstvo, domácího mazlíčka, případně oblíbenou květinu, chcete-li. Stále tu zůstává základní otázka, kam s tím? Je zajímavé sledovat, jak už v pravěku se vyvíjelo několik velmi podobných "kultur" (obrazně řečeno) na různých místech a zde máme podobnou ukázku. Problém se opakuje všude, možná to něco vypovídá o jeho charakteru.

Sklíčenost, která pramení z jeho nevyřešení jen podporuje skepsi, která provázela celou antickou civilizaci. Té ale zbyla síla pro oslavu života. Oslavujeme také život, stejně jako tato humanistická civilizace před námi? Čím je naše skepse způsobena? Copak na nás zanevřelo naše božstvo? Máme vůbec právo na skepsi, přestože nevíme kam s tím?

Tak a dost. O čem mluvím? Znáte ten příšerný pocit, když si ve fastfoodu objednáte k jídlu omáčku, ale ve výsledku nevíte kam s ní? Doslova utrpení!

Tento úsměvný článek neberte příliš vážně. Nebo naopak, berte ho smrtelně vážně. Odráží totiž dvě věci. První z nich vám nic neřekne, jedná se o menší narážku na vyučování ve škole, kde jsme se bavili o Nerudově fejetonu Kam s ním? a přiznávám, kečup k hranolkům mě napadl až na druhém místě. Druhá věc je trochu zajímavější, nepřijde vám, že dnešní společnost má na většinu problémů naprosto přehnanou reakci. A čím to je? Podívejme se do historie, lidstvo procházelo spoustu období a každé mělo spoustu velikých problémů. Opravdových, mnohem závažnějších, než dnes máme my. Žijeme v pohodlné době, máme volný čas, což je luxus, který dříve prostě nebyl. A možná právě proto máme čas zaobírat se zbytečnostmi a navíc je řešit. Toto by bylo na delší zamyšlení, snad celou řadu přednášek, ale raději to nechám opět otevřené.