Tábor

Někdo si možná všiml, na tři týdny jsem byl mimo veškerou civilizaci. Alespoň částečně, musím se přiznat, na telefonu jsem byl neustále, a dokonce jsem se snažil nahrávat nějaké fotky na Facebook. Zmizel jsem na tábor k Domažlicím, kde jsem dělal instruktora. Rozhodně se jednalo o zajímavou zkušenost. Na tábory jsem jezdil už jako dítě, ale s tímto táborem se to nedá srovnávat. Proč?

Jako malý jsem vždy chtěl jet na tématický tábor, ale kam jsem jezdil, tam nic jako celo-táborová hra neexistovalo. Rozhodně je to škoda, teď jsem si vyzkoušel, co to je převléct se za hobita a po dva týdny si na něj hrát. Bavilo to mě, bavilo to děti, což je samozřejmě nejdůležitější. Tématem celo-táborové hry byla Frodova cesta začínající Bilbovou oslavou a končící - jak jinak - zničením prstenu. A věřte mi, po těch dvou týdnech to bylo opravdu zadostiučinění. Já jsem hrál samotného Froda, protože instruktor, který to měl dělat se zranil, a já prý vypadám jak Frodo, tak nebylo co řešit. Však mě znáte, doopravdy jsem se do toho vžil a děti z nejmladších oddílů za mnou neustále pobíhaly, volaly na mě jménem Froda a ptaly se, kam dál vyrazíme, jestli zachráníme Gandalfa a jestli jsme konečně uprchli přízrakům. 

Pravdou zůstává, že takováto zkušenost může být velmi vyčerpávající a po tom, co jsme děti dali spát, jsme s kamarádem sedli nad domýšlení některých detailů her druhého dne (zatímco ostatní se odebrali k popíjení), přeci jen jsme se museli přizpůsobit počasí a nešlo vše vymyslet dopředu. Spát jsem chodil většinou ještě před dvanáctou hodinou (jako jeden z prvních) a věřte mi, že ten budíček v 7:30 byl dost tvrdý. Opět se přiznám, byl jsem nadšený z toho, že teď jsem já tím, kdo děti motivuje při rozcvičce, kdo je pobízí při dlouhém výletě atd. Vzpomínám, jak jsme jako děti také remcali, chtěli zůstat ve stanech a raději hrát fotbal, než vyrazit po okolí. 

Hry byly dost rozmanité a troufám si tvrdit, že se nikdo nenudil. Třeba o ponožkové válce (10 instruktorů proti 80 dětem) se mluvilo ještě několik dní. Masky jsme měli poměrně dobré, i když většinou dost improvizované. Skřetů se děti stejně bály, a když mě konečně zachránily z jejich zajetí, nadšení neskrývaly. Každý den se hrálo samozřejmě několik her, neopakovaly se a tématicky mapovaly cestu Froda. Vše bylo samozřejmě vyplněno scénkami, kdy jsme danou situaci uvedli nebo naopak uzavřeli. 

Časově to trochu nevychází, tábor trval dva týdny, ale já a ještě dva kamarádi jsme dorazili už o týden dřív a ve třech vše připravili, postavili stany atd. Jestli pojedu příští rok? Kvůli dětem bych jel bez rozmýšlení znovu, je tam ale několik problémů, přes které se těžko přenáším, takže rozhodnutí ještě přijde. Hned další týden po táboře jsem byl s Fiolasoftem na týmovém soustředění, o tom se rozepíšu později. A nyní? Teď se flákám a nabírám spotřebovanou energii :).