Dílo Stanislava Podhrázského nepatří k nejvyhledávanějším a nejznámějším, a právě proto by mohla výstava Neklidná krása vzbuzovat zvědavost. O to složitější je se v ní zorientovat. První setkání je velmi tvrdé, Podhrázský jako solitér nejde snadno zařadit, ač by mu nejbližší mohl být surrealismus. Pokud se na díla zadíváme pouhým okem, tak neuvidíme víc než kresbu dítěte či špatného kreslíře na střední umělecké škole. Ale to by byla ohromná chyba, z mnoha indicií můžeme vypozorovat, že Podhrázský byl kreslíř vynikající. A je to právě linie, která hraje silnou roli v jeho dílech. Spolu s velmi jemným stínováním doslova zbavuje hmotu své váhy. Tím velmi silně zdůrazňuje zranitelnost člověka, který je nahý, lehký a slabý. Na některých obrazech se nahé postavy žen vyloženě vznáší a vystupují. V jednu chvíli třeba splývají se stěnou, aby hned za okamžik vystoupily do prostoru. Pak přichází na řadu barva, opět jemná, klidná a vyvážená. Stejně jako figurální motivy.
V mnoha obrazech však můžeme pozorovat konfrontaci člověka s okolním prostředím, převážně přírodou. Zatímco člověk zůstává lehký, jemný a vyvážený, tak příroda je drsná a drásající. Už v ní nefigurují jasné linky a jemné přechody, ale silné a neurčité tahy. Příroda v díle Stanislava Podhrázského zobrazuje neklid, se kterým musí člověk zápasit. V jednom obraze žena balancuje na vrcholu neprostupné masy, zatímco na díle druhém se nahá žena pouští do děsivé tmy. Prostředí zde není vykresleno jako harmonická součást člověka, jako například v díle Karla Malicha, ale představuje neprostupnou a pohlcující džungli, která se neustále mění. Přidává tak do jemného díla něco hrubého.
A například u obrazu Malá dvojice (1984) můžeme pozorovat naprosté pohlcení. Jde stále o přírodu? Můžeme si neprostupnou masu vykládat jako všechen svět okolo, který člověka uzavírá? Město, které každého dusí; těžkou situaci životní i společenskou, která staví barikády a nedovoluje člověku žít. Vyjadřoval tak svébytný umělec svůj nesouhlas s uspořádáním společnosti?
Tento text byl vypracován na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze v rámci volitelného předmětu výstavy.
Žádné komentáře:
Okomentovat