Nejoblíbenější filmy roku 2013

Musím uznat, že jsem toho za poslední dobu moc nenapsal. Tím myslím na blog, protože v práci na Mobilenet.cz píšu velmi často. Nemůžu si ale odpustit každoroční žebříček nejoblíbenějších filmů - připomenout si můžete i minulé ročníky: 2012, 2011, 2010 a 2009.

10. Hobit: Šmakova dračí poušť

Zařadit ho sem nebo nezařadit? Původně jsem chtěl do seznamu vložit i nějaký ten animák, jelikož je mám hodně rád. Croodsovi byli fajn, stejně tak Ledové království. Ani jedno mě ale neoslovilo tak, jak jsem původně doufal. A tak sem opět nakonec dávám Hobita, který byl kouzelný. Hlavně byl takový, jaký jsem doufal, že bude. Naprosto nemůžu souhlasit s tím, že by byl nějak vyprázdněný nebo natahovaný. Dvojka mi dokonce přišla o chlup lepší jak jednička a vytknul bych snad jen seriálově useknutý konec. Jsem rád, že jsem se mohl opět vydat do Středozemě. Pochválit musím za velmi zajímavé vykreslení postav - obzvláště Thorina, kterého v jedničce přirovnávali k Aragornovi. Nyní už je mnohem dál a pro mě osobně je mnohem barvitější, za což samozřejmě může i předloha. Na konec bych napsal asi toto: kdo knihu četl a pamatuje si ji, tak by se mu film měl líbit, kdo ji četl a moc si ji nepamatuje, tak možná bude zklamaný. 

9. Muž z oceli

Komiksáren bylo v uplynulém roce požehnaně. Ale většina z nich mě zklamala. Tak v první řadě Iron Man 3, od kterého jsem čekal navázání na první dva díly. Nakonec jsem si ale chvílemi připadal hloupě - filmy od Marvelu prostě tíhnou k hloupému a pokleslému humoru a z hlavních postav v jednom kuse dělají pitomce. První díl Thora byl slušně vyvážený, dvojka byla opět za hranicí stravitelnosti. Kick-Ass 2 měl zase tak pitomý scénář, až mě to mrzelo. Nakonec tak zůstává Muž z oceli, který sice Temného rytíře netrumfne, ale slušně mu sekunduje a bavil jsem se od začátku do konce. 

8. Pot a krev 

Uznávám, že mě Michael Bay skutečně překvapil. A vlastně i dostal. Myslel jsem si, že Pot a krev bude fajn oddech, ale nakonec to byla velmi slušná a zábavná jízda, která mě vůbec neurážela. Navíc byla výborně zrežírovaná, sestříhaná a hlavně perfektně zahraná. Vedle Transformerů tak film vypadá jako skvost a já se opět těším na to, co zase jednou Bay předvede. Jestli bych na snímku něco vypíchl, tak je to atmosféra. A zároveň vývoj postav, kdy vlastně nevíte, jestli jim držíte palce nebo se mlátíte do hlavy, jací to jsou tupci. 

7. Velký Gatsby 

Pro Gatsbyho hraje několik faktorů. V první řadě je to přeumělkované prostředí, barvy, scény nebo kýčovité záběry. Proč? Protože se to k té době neskutečně hodí. Až zpětně jsem zjistil, že v podstatě vše je v tomto filmu digitální a během sledování mi to vůbec nevadí.Právě naopak, průlety městem, rychlá jízda, divoká párty - to vše dává dohromady koktejl, který skvěle doplňuje hlavní charakter. A jak se postavy mění, tak se mění záběry i prostředí. Druhou věcí je perfektní soundtrack. Ten mě nepustil do dnes. Všechno dohromady to dává jeden z nejlepších filmů tohoto roku.

6. Trans

Danny Boyle je režisér, kterého se vyplatí sledovat. A to nejen kvůli úspěchu profláknutého Milionáře z chatrče. Trans přitom nebyl moc vidět. Alespoň u nás ne, měl jsem pocit, jako by se jednalo o okrajový film, který jen doplňuje nabídku. Bál jsem se, že přes hvězdné obsazení a jméno režiséra půjde o slabší kousek, ale o to víc jsem byl po premiéře překvapen. Ze sálu jsem vycházel se slovy: "Tak tohle bylo hrozně dobrý!" A taky, že bylo. Bavilo mě, jak je film dynamický. Postavy jsou nečitelné a režisér si se mnou celou dobu jen pohrával, aby mně na konci jednu vrazil. A byla přesně mířená.

5. Lásky čas 

Láska nebeská nebude překonána asi nikdy. Piráti na vlnách byli skvělí, ale nebylo to úplně ono. Romance Curtisovi jde i z režisérského postu a jsem rád, že se k ní do třetice vrátil. Prý už nic režírovat nechce, ale to by byla škoda. Lásky čas byl totiž film o něčem úplně jiném než Láska nebeská. Nesnažil se ji napodobit nebo se jí vyrovnat. Šel svou cestou a spíš ji doplnil. A to moc dobře. Snažte se odpoutat od toho, že žijeme své malé a těžké životy, zkuste si představit, že by svět mohl být utopickým místem plným zázraků. Je to moc hezká pohádka, která mě naprosto vtáhla a těším se, až si ji dám znovu.

4. Star Trek: Do temnoty

Star Trek opět nezklamal. Na to, že původní seriál nemám rád (ano, klidně mě upalte), tak tohle se opět náramně povedlo. Možná ještě víc než první díl. Tento film je prostě splněným snem každého kluka. Je v něm vše. Já ani nevím, co mám víc psát. Možná to, že jsem fakt zvědav, co tenhle kouzelník provede ve světě Star Wars. Snad to bude stát za to. 

3. Gravitace 

První trojice bývá asi nejtěžší. A byly dvě možnosti - buď Gravitace nebo Rivalové. A nakonec je to Gravitace, kterou odsouvám na třetí místo. Pokud bych ale sestavoval žebříček o největším zážitku, tak tam asi Gravitace vyhraje. Ona totiž útočí hlavně na lidské smysly. Je trochu jako počítačová hra, je to zkušenost. Není to úplně klasický film, hledá jinou cestu, experimentuje. Standardní vývoj příběhu nahrazuje něčím mnohem prostším, ale na druhou stranu se díky tomu můžeme nechat snáz vtáhnout. Ale filmový rozbor bych na to psát skutečně nechtěl. Gravitace je skvěle zahraná, úchvatně natočená a celkový dojem je strhující. A hlavně je ten zážitek doma neopakovatelný. To jde vidět jen na velkém plátně. U obrazovky doma můžete maximálně vzpomínat na to, jak skvělé to v kině bylo. 

2. Bídníci 

Vůbec se nebudu zlobit, když se mnou nyní nebudete souhlasit. Zjistil jsem, že mám ohromnou slabost pro muzikály. A Bídníci jsou skvělým materiálem. Na filmu oceňuji, že se Hooper pustil do skutečného muzikálu a nevytvořil z toho jen takovou tu klasickou filmovou patlanici, kdy se většinu času jen mluví a vyhrocené momenty jsou zpívané. V divadelních zpracováních se také často jen zpívá, tak proč by to nemohl utáhnout film? V tomto případě to utáhl skvěle. Může za to i výborný výběr herců - většina z nich mě překvapila a z Anne Hathaway mi běhal mráz po zádech. Do toho skvělá atmosféra... Viděl jsem to už několikrát a ještě mě to neomrzelo. 

1. Rivalové 

Číslo jedna si nakonec odnášejí Rivalové. Ron Howard je mým oblíbencem, dostal mě hlavně snímkem Čistá duše, který si vždy velmi rád pustím znovu (a znovu...), na který navázal povedenou Těžkou váhou. Dalším výborným snímkem byl až Duel Frost/Nixon. A od té doby zase nic. Až Rivalové. Je to jednoduchá rovnice - Howard prostě umí zpracovávat skutečné příběhy. Nejprve jsem se bál, protože mi prostředí formule není příliš sympatické. Stejně tak ale box a Těžká váha mě taky dostala. Howard opět zabodoval a představil mi látku, která mi není nijak blízká, tak zajímavě, že mi vůbec nic nepřekáželo v sledování děje. Nejdůležitější je asi vykreslit postavy, což se tu opět povedlo bravurně. Navíc jsou skvěle zahraní a v Brühlovi bude asi velký potenciál. Samozřejmě také musím uznat, že se mi hrozně líbilo zpracování - ne jen atmosféra celého snímku, ale i střihová skladba a akční ráz. Doufám, že jsem vybral dobře a těším se na druhé zhlédnutí. 

Na závěr vám ještě doporučuji mrknout na TOP10 filmů podle Káti na jejím blogu o filmech.