úterý 11. října 2011

Kontroverze

Po delší době jsem konečně vyrazil za kulturou. Opět do Rudolfina, ale tentokrát na výstavu fotografií s názvem Kontroverze. Pokud někdo čekal klasickou přehlídku uměleckých snímků, pravděpodobně byl zklamán. Expozice totiž přinášela pohled do historie a ukazovala příběhy snímků, které nějak významně zapůsobily na veřejnost a celou společnost - jak název napovídá, kontroverzně. Pokud mám uvést příklad, tak na samotném začátku vidíme snímek Portrét hraběte de Cavour (Léopold-Ernest Mayer a Pierre-Louis Pierson), který sám o sobě významný není, ale spor, který se okolo jeho kopírování vyvinul a došel do fáze, kdy byla fotografie v roce 1862 uznána jako umělecké dílo, je zajímavý a zároveň je perfektním úvodem celé výstavy.

Zajímavé přitom je, že tyto příběhy během procházení expozicí sbíráte. Na začátku obdržíte jednoduchou "vázačku" a u každé fotografie si příběh k ní vezmete a přidáte do svazku. Na konci máte hezkou publikaci plnou spousty zajímavých údajů, fotografií a hlavně oněch příběhů. Vytknout se dá snad jediná věc, náhledy fotek jsou v tak nízkém DPI, že častokrát budete dlouho přemýšlet, ke kterému snímku se vlastně vztahují. Po delší době si fotky raději dohledáte podle názvů, protože na náhledu prakticky nic poznat není. Ale vzhledem k faktu, že si nekupujete knihu, ale jdete na výstavu, to zase tolik nevadí.


Pokud máte rádi fotografii a navíc se zajímáte o historii, určitě Kontroverzi nepropásněte. Z mého pohledu navazuje na trochu drsnější Decadence NOW! a končí už 13. 11. 2011. Na výstavě jsem byl s Káťou, které se také velmi líbila. Pokud bych měl vybrat fotku, kterou si nejvíce pamatuji, tak to bude asi Líbající se jeptiška od Toscaniho (obrázek). Věděli jste například, že ve Francii a Itálii byla zakázána, zatímco v Anglii s nadšením přijata? Naopak další fotka fotka novorozeněte ještě s pupeční šňůrou (od stejného autora) byla ve Francii a Itálii akceptována a v Anglii cenzurou zakázána. 


čtvrtek 6. října 2011

Proč bych zrušil známkování her

Troufám si tvrdit, že většina (nebo alespoň valná část redaktorů) nemá v oblibě udělování známek (ať už to jsou procenta, známky jak ve škole nebo jiné hodnocení) hrám, které mají za úkol zrecenzovat. Řekl bych, že to je na celé práci to nejneobjektivnější, zároveň ale nejsložitější a ve výsledku nejsledovanější. Řekněte sami, je to trochu guláš. Pojďme se na to prvně podívat pohledem konzumenta.

Jakožto ideální uživatel bych měl mít zájem o co nejvíc informací. Podklady pro vlastní pohled bych vyhledával z více stran a o problematiku bych se zajímal opravdu do hloubky. Uvedu nějaký příklad. Chci si koupit nějaké RPG, protože mi ten styl sedne, ale nemohu se rozhodnout pro titul. Prvně si udělám menší rešerši, zjistím jaké tituly jsou aktuálně dostupné, z čeho mám vůbec vybírat. V ideálním případě se dostanu do fáze, že mám výčet několika málo her. Dejme tomu, že já si vyberu Zaklínače 2 a Skyrim (pomineme nyní fakt, že ještě nevyšel). Do kterého vložím své peníze? Přichází na řadu práce redaktorů - mají mi pomoci vybrat. Hry jsou drahé a nemohu si koupit vše, když to pak stejně nestihnu hrát. Pokud zůstaneme u faktu, že představuji ideálního uživatele, tak si najdu několik recenzí (nejlépe z prověřených zdrojů - od známých redaktorů), k tomu si dohledám videa, obrázky a vše si to porovnám. Zajímá mě, v čem je každá z her dobrá a špatná - to mi má správná recenze říct. Podle toho si dokáži udělat obrázek o hře samotné. V čem je dobrá, v čem je špatná a co nabízí specifického. Z několika recenzí bych to měl bez problému zjistit. Tak si mohu obě hry porovnat, co mi která přinese a co já vlastně hledám? Řekněme, že v našem případě bych asi volil Zaklínače, pokud hledám ucelenější a lineárnější příběh, rád čtu povídky a zajímá mě staroslovanská mytologie. Pokud chci otevřený svět, více volnosti a baví mě akce z prvního pohledu, půjdu asi do Skyrim.


A kde tedy mám tu známku? To je právě ono, pokud si hru opravdu vybírám, tak by pro mě neměla být rozhodující. Ano, řekněme, že ve stejné kategorii (třeba právě RPG her) by mohla vypovídat o tom, která hra je lepší. Ale co to znamená "lepší" hra? Lepší hra nás víc baví? Pakliže recenzuje stejný člověk obě hry, pravděpodobně to odráží fakt, že jeho víc bavil jeden z titulů. Nebo prostě usoudil, že jeden z nich má víc pro a méně proti než ten druhý. Ale pokud má někde Zaklínač 2 třeba 90 % a oproti tomu Gothic 3 60 %, tak to přece neznamená, že mě, jakožto hráče, nutně musí Zaklínač bavit víc. Znamená to třeba, že z řemeslného hlediska ta hra je udělaná opravdu lépe, ale nekupuji si to nejlepší, nýbrž to, co hledám

Problém je ten, že většina dnešních konzumentů mediální sféry (zůstáváme u hodnocení her) se příliš upíná na výsledné známky. Přitom ale zapomínají, že o hře nevypovídá udělené procento, ale obsah recenze, který hru popíše a vypíchne, co je udělané tak či onak, zhodnotí jednotlivé aspekty a upozorní na důležité věci. Jaký je rozdíl mezi recenzí a blogovým příspěvkem? Blog je čistě subjektivní záležitost, vyjadřuji svůj názor. Zatímco recenzent o něčem píše, protože o tom ví. Není to jen jeho názor, pro celé sdělení má objektivní podklady, všechna pro a proti se dají obhájit. Může psát recenze každý? Nemůže - pakliže chci něco hodnotit, musím mít dobrý přehled na scéně, uvědomovat si své poslání, mít oporu - profesní kompetenci, která mi to oprávnění - dejme tomu - uděluje. Proto je kupříkladu důležité zaměření, protože tím získám mnohem objektivnější pohled na věc. Pokud nejsem génius a nestíhám sledovat vše :) Jaká je situace u nás? Mizerná. Tím jsem ale odbočil a dodal bych k tomu jednu citaci, která mi utkvěla v paměti: "Publicista má být vzdělaný."


Vraťme se ale k původnímu problému - závěrečné hodnocení. Já, jakožto redaktor jsem dostal zadání hru objektivně zhodnotit. Mám určitý prostor (zde bych se mohl rozepsat, jak složité to u videorecenzí je, protože prostoru je hrozně málo), ve kterém musím hru uvést, zdůraznit v čem je dobrá (proč by vás mohla bavit) a v čem naopak zaostává (co by vás mohlo odradit). Samozřejmě na závěr se hodí rychlé shrnutí všeho, tam může patřit třeba i porovnání s konkurencí. A teď přichází problém největší - známka. Podle čeho známku udělím? Mohu si udělat jednoduchý systém, který bude zohledňovat různé aspekty (grafika, (znovu)hratelnost, inovace, příběh/obsah atd.), ale zde je problém v tom, že pro každou kategorii jsou důležité jiné aspekty. Takže jim mohu dát buď jinou váhu nebo se prostě vyhnout porovnávání mezi kategoriemi. Oznámkuji tedy každou část (což je samo o sobě dost subjektivní - opět stejný problém), udělám průměr a ohodnotím. Také mohu zkusit vycházet čistě z porovnávání s ostatními. "Tamta hra má 70 %? Tato je velmi podobná, dostane stejně." Ale kdo udá směrnice? Neexistuje žádný kodex, který by radil, podle čeho udělovat známky. Spousta redakcí má vlastní systém, psaný/nepsaný kodex, kterým se redaktoři  tak nějak řídí. Ale když chce uživatel porovnat více recenzí na stejnou hru mezi sebou, určitě mu to nepomůže. Opět se vracím k již řečenému, hodnocení je v obsahu recenze, textu, který napíšu, a rozhodně nelze hry soudit a rovnat dle známek, které jsou většinou udělované "pouze na oko", protože neznám způsob, který by adekvátně ocenil hru známkou tak, aby přesně vyjadřovala recenzentovo sdělení.

Další věcí je, že častokrát uživatelé nepřijímají, když jejich oblíbená hra dostane menší hodnocení, než si oni sami představují, protože je hra přeci baví. A nebo je nebaví, a tak jsou naštvaní, že hra má u nás víc, než u nich. Stěžují si například na to, že Dragon Age 2 jsem udělil 78 %, když podle nich ta hra vůbec nebyla důstojným odkazem prvního dílu a vlastně si vůbec "nezasloužila" nějaké vyšší hodnocení. Faktem ale zůstává, že já se musím držet faktů (fakt hezká čeština). Ty říkají v čem je DA2 dobrou hrou a v čem není, také se musím oprostit od předsudků a veškerých očekávání a hodnotím výsledný produkt. Nehodnotím jeho předchůdce, nezahrnuji sliby a reklamní kampaň. Protože to není součástí samotného produktu. Spousta hráčů udělila známku 1/10 s komentářem: "Oproti jedničce je to blbost," je to objektivní? U Resistance 3, kde z obsahu vyplývalo "Je to dobrá hra a bude vás bavit, ale má spoustu chyb a nešvarů" (samozřejmě do detailu rozvedené) a Chris se rozhodl pro známku 75 %, následně nám přišlo několik zpráv, že neumíme hodnotit, když označíme hru za dobrou a dáme jí 75 %, protože každá dnešní hra pod 80 % je přece balast a nemá smysl ji hrát. Na to si udělejte vlastní obrázek, já k tomu dodatečný komentář raději nemám.


Tím se dostávám k závěru, předpokládám, že se mi dostatečně podařilo vylíčit myšlenku, kterou jsem chtěl. Uživatelé po nás chtějí procentuální hodnocení a v poslední době se řeší víc než samotný obsah. Na druhou stranu je to ta nejneobjektivnější část recenze a o hře samotné neříká zhola nic. 

čtvrtek 29. září 2011

Indianův Showtime!


Další z řady mých indianovských postů. Tentokrát bych jen rád upozornil na diskuzní Showtime! díl, ve kterém jsem se také objevil, a který běžel živě ve středu od šesti hodin. Oproti nynějšímu neživému vysílání je to ještě markantnější rozdíl a upřímně, jsem rád, že od tohoto formátu upouštíme. Chápu diváky, že některé situace (které bych rovnou při natáčení zastavil) mohou působit vtipně, ale raději se spokojím s vědomím, že připravuji něco kvalitního. Tentokrát řeč padla na připravované RPG Skyrim, koukli jsme na Warhammer 40,000 a probrali Battlefield 3, jehož beta právě začala. Na závěr jsme přichystali překvapení v podobě odhalení speciální sběratelské sošky archanděla Michaela ze světa Might & Magic. 

neděle 25. září 2011

Indian #107

Po menších technických problémech je poslední díl Indiana konečně ke shlédnutí. Prozatím na YouTube, protože nás server je mimo provoz, což se snad opraví, protože teď nefunguje většina věcí v EXTRA atd. Já jsem se na tomto dílu podílel také, stál jsem za kamerou. Bohužel jsme se ještě nedohodli na nějaké změně, takže je statická. Jestli změna přijde, to se ještě uvidí. Ale celý díl jsem tak nějak kontroloval a snažil se kluky usměrňovat. Ve středu 28. budeme (snad se nic nestane) vysílat opět živě. Bude to diskuzní Showtime! díl, pro který máme připraveno i jedno speciální překvápko. To už se ukáži i před kamerou :)



sobota 24. září 2011

Indiánův sraz Zingu

Dnes se v Metropoli Zličín odehrál první komunitní sraz serveru Zing.cz. Pořádali ho přímo fanoušci, ale nechtěli jsme na setkání chybět. Původně se mělo dostavit okolo čtyřiceti lidí, ale bylo nás tam nakonec okolo pětadvaceti. Myslím, že nikdo s větší účastí ani nepočítal. Atmosféra byla perfektní, povídali jsme si o hrách, zábavě, pořadu a s nikým nebyl problém. 


Když jsem od PLAYMANA dostal nějaké ceny pro hru Driver, napadlo mě, že některé předměty by se daly rozdat právě na srazu. Fiolovi se nápad líbil a ve studiu se mu podařilo vyštrachat ještě spoustu dalších cen. Nějaké hry, merchendise, filmy atd. Majkl také přivezl pár her a k tomu ještě hromadu plakátů. Vytvořili jsme lehký (nikdo ho nezvládl na 100 % :D) soutěžní kvíz a každý soutěžící něco dostal - podle vlastního výběru. Samozřejmě první vybíral nejlepší. Myslím, že jsme některým udělali alespoň trochu radost, já osobně byl s výsledkem soutěže spokojen. 


Doufám, že se podobná akce bude opakovat. Byl to sice komunitní sraz Zingu, ale hlavní slovo na úvod si tak nějak vzala redakce Indiana, když se k tomu nikdo jiný neměl :). O budoucnosti Indiana se diskutovalo hodně, bylo fajn, že lidem nedělalo problém pochopit naše určité kroky a vesměs nás podpořili. Taky jsem byl tak nějak nakopnut k tomu, abych se konečně pokusil zorganizovat akci "Indian má trika!", takže se do toho co nejdřív pustím, oběhnu pár tiskáren a pokusím se to celé dát dohromady. Na dalším srazu Cya.


čtvrtek 22. září 2011

Driver: Motokáry


Nadpis je možná krapet zavádějící, ale nechci mluvit o hře samotné (Driver: San Francisco vychází 30. září). Včera večer jsem byl na představení, k čemuž samozřejmě nechyběl doprovodný program. U Gears of War 3 jsem se střelby nezúčastnil, zde jsem závody v motokárách nemohl vynechat. Akce se konala v garážích na Černém Mostě, kde je perfektní dráha s výborným zázemím. Opravdu jsem nečekal, že kárky budou mít takový výkon (na rovince se dostanete na 60 za hodinu), jízdu jsem si užil, i přestože jsem se umístil někde okolo poloviny (byl jsem osmý z nějakých 15-16). Pravděpodobně se na dráhu ještě vrátím, opakuji - stálo to za to. Je to něco jiného, než když řídím máminu Kiu Picanto nebo babiččinu Pandu :D


Dobře, v první řadě tedy šlo o hru samotnou, přestože si budu nejvíce pamatovat zážitek z motokár. Drivera raději nebudu hodnotit, to přenechám povolanějším. Chvilku jsem si za volant sedl a bavil jsem se. Je to zábavná arkádovka, když do toho zapojíme příběh, kontroverzní (z mého pohledu do hry moc nepatří - přesto je zajímavá) funkci SHIFT, která vám dovolí "převtělovat" se do jiných řidičů a poměrně hezkou grafiku s nadupaným soundtrackem, určitě si své fanoušky najde. 


Já jsem nadšen z jiných věcí. Jsem tak trochu blázen do merchendise, takže za veškeré propagační předměty jsem moc rád. Co si budeme povídat, nestíhám hrát moc her, které nerecenzuji, nebo si na ně vyloženě neudělám čas. Ale takové triko, přívěšek, hrnek - to mi udělá radost kdykoliv. A tentokrát jsem vedle klasické sestavy triko, přívěšek, zápisník a nálepky získal ještě speciální vinil edici soundtracku. Snad někdo v mém okolí bude mít funkční gramec, protože toto je skvost.