Úplné pomatení

Stalo se jen málokrát, abych byl dočista omámen a vtažen do příběhu naprosto bezvýchodně. Co si tak vzpomínám, poslední díly Harryho Pottera jsem upřímně hltal, stejně tak Zaklínače. Každý den padlo neuvěřitelné množství stránek a řádků. A nyní jsem tomu propadl znovu. 

Právě jsem dočetl třetí díl Písně ledu a ohně s názvem Bouře mečů a počtem stránek 1200. Dlouhé, napínavé a naprosto strhující čtení. Některým bude spíš něco říkat Hra o trůny, což je první díl ságy a produkce HBO podle něj pojmenovala seriál, který má za sebou první řadu a na začátku roku 2012 nás čeká druhá série, opět s názvem Hra o trůny, ale předlohou bude druhý díl s názvem Střet králů. Seriál musím také doporučit, právě díky němu jsem se pustil do čtení. 

Připadá mi, že snad George R. R. Martin nemá rád vlastní postavy, jinak si nedovedu představit, proč jich tolik umírá. To je samozřejmě vtip, ke knize to patří, dostává tím úplně jiný rozměr. Je to něco, co si třeba ani Pán Prstenů nedovolil. Hlavní postavy (není jich málo) zde nejsou ničím víc než jen figurkami na šachovnici, přesto si ke každé uděláte vztah a z každé kapitoly (každá kapitola je sledována z pohledu jedné postavy) čiší naprosto odlišný pohled. Není to pouhé vyprávění příběhu, ale komplexní síť příběhů, které do sebe perfektně zapadají a doplňují se. 

Píseň ledu a ohně není pouze pro milovníky fantasy, je pro všechny čtenáře románů, protože přináší skvělý rozmanitý svět, spoustu barvitých a naprosto jedinečných charakterů a hlavně nelineární děj plný napětí a překvapení. Seriál mě bavil, ale to co mi přinesla kniha se snad ani nedá popsat. Dočetl jsem třetí díl (nenechte se zmást sešitovými vydáními), snažím se sehnat čtvrtý (Hostina pro vrány), jenže je beznadějně vyprodaný a dotisk se nechystá. Pátý bude snad přeložen na začátku 2012. Propadl jsem, bojím se, až to skončí (stejně jako jsem se bál u Zaklínače), pojďte do toho se mnou.