pátek 14. září 2012

Dojmy z Medal of Honor: Warfighter

Ve středu 12. září jsem stál před nelehkým úkolem. Stejně jako další novináři jsem musel v dešti, zimě a jinak nepříznivých podmínkách vylézt k památníku Vítkov, kde se konala předváděčka připravované hry Medal of Honor: Warfighter. Jestli za tím nápadem stojí Faltus s Buchtou, kteří event organizovali, tak zaslouží pořádně za uši. Ale zase je fakt, že konečně dostali hráče od počítačů, dobrý začátek.


Po obecné prezentaci hry nás pustili k počítačům, kde jsme čtyři proti čtyřem hráli mód Home Run. Dost mě překvapilo, jak rychlý byl. Na malé mapě musí jeden tým druhému ukrást jednu ze dvou vlajek a donést ji k sobě. Ten druhý tým logicky brání. V polovině se strany prohodí. Trochu mi přišlo, že útočníci to mají těžší než obránci, za což asi mohl level design, obránci měli spoustu možností krytí a cest k útoku nebylo mnoho. 

Každé kolo se většinou stihlo zahrát do minuty, takže to opravdu šlo svižně. Audiovizuální zpracování je opět velmi slušné, po BF3 to už nikoho nepřekvapí. Zvuky jsou standardně velmi autentické. Alespoň jsem z toho měl takový pocit. 

Trochu zmaten jsem byl z výběru třídy, před každým kolem je deset sekund na výběr, což je sice hodně, když už máte vybráno, ale hodně málo, pokud vybráno nemáte. Na první pohled jsem tak nepoznal kdo je čím specifický, jakou má zbraň atd. Je jasné, že po pár mapách si hráč vše osahá a tento problém zmizí. Ale jako první seznámení to bylo docela tvrdé. 

Vyzkoušel jsem si klasického assaulta, spec ops i snipera. Se samopalem se mi hrálo dobře, v této verzi se ještě občas objevil nějaký bug, třeba nefungovalo počítání skóre a moc nechápu, proč tak triviální věc nešla. 

Dělat závěry po jedné mapě a pár kolech je prakticky nemožné. Musím ale uznat, že mě to bavilo a těším se na plnou verzi. 

čtvrtek 6. září 2012

Že já blbec

Já to vždy schytám :D Recenzovat třeba CoD a BF je dost těžké. Vždy mám dvě možnosti. Skutečně to projet a říct, jak mě to bavilo, co je tam nového, jaký je příběh a pak poslouchat od lidí, kteří to nehráli, že jsem blbec, že to hodnotím tak kladně (prosím, už to nechci obhajovat, strávil jsem s tím dost času, nejde mi o žádný flame v komentářích). Taky se na to můžu vykašlat a říct, že je to shit a vůbec se s tím neprdět. Dost médií to takhle populisticky dělá. Dneska je fakt in všechno strhávat. "Je to sračka, starej dobrej doom." A podobné naladění je ve všech vrstvách společnosti, už moc nenarážím na to, že by někdo byl s něčím spokojen. Nechci teď moc odbočovat od tématu, ale proč třeba lidé lajkují na fcb McDonalds, když u každého příspěvku házejí komentáře: "Stejně to jsou všechno sračky." Proč? Co s tím? Koho to zajímá? Ale zpět ke hrám. 

Ještě se tedy vrátím k staršímu tématu CoD vs. BF, dodnes za to sklízím kritiku, obě hry jsem hodnotil velmi podobně a za svým názorem si dodnes stojím. Ve zkratce bych řekl, že CoD má skvělý příběh, animace a multiplayer má skvělý levedesign. Oproti tomu nabízí BF3 perfektní grafiku a zábavný multiplayer s těžkou technikou. Jsou to dvě podobné hry s odlišnou cílovkou. Jenže, ať už na Zing fóru, Facebooku nebo prostě v komentářích panují víceméně 3 různá naladění: "Jak jsi mohl hodnotit CoD podobně jak BF3? Vždyť CoD je hrozná sračka!" "BF3 je sračka, jak jsi mohl?" "Obě hry jsou pro děcka, starej dobrej doom, dnešní hry stojej za hovno." Takže to je jeden problém, který mě trochu trápí, ale jelikož s tím nic nenadělám, tak to neřeším.

Ve 22. dílu jsem se potkal s novým problémem. Dostal jsem téměř nesplnitelný úkol, během dvou až tří minut jsem měl zrecenzovat Guild Wars 2. Proboha! Vždyť je to MMORPG, které nabízí stovky hodin zábavy, má ohromný svět, několik ras, 8 profesí a nespočet variací příběhu. Na výrobu dílu je necelý týden, hře jsem věnoval maximum, udělal rešerši, dokonce k tomu posadil bratra, který je dlouholetým hráčem WoWka (převážně PvP), když jsem zrovna nebyl doma a spolu jsme to pak konzultovali. Jenže pak přichází základní problém. S recenzí se musím vejít mezi dvě až tři minuty, což je prostě něco jiného než několik stránek v časopisu a neomezeně prostoru na webu. Pokusil jsem se s tím poprat, zevrubně jsem popsal hru, hlavně základy, na detaily už nebyl čas vůbec, ale chtěl jsem lidem říci, co je čeká, když začnou hru hrát. Na to další přijdou později, pokud je bude bavit ten základ. A teď nevím, jestli to je přístup špatný, ale uznal jsem ho za nejvhodnější. Jenže v diskuzi se samozřejmě opět rozjela kritika, což je v pořádku, jenže nevím, jestli jsem to mohl udělat lépe, lidé si stěžovali, že jsem recenzi odflákl a neřekl vše, spoustu věcí vynechal.

K tomu mě napadá jediné řešení, vyhýbat se MMO hrám, jinak to snad ani nejde. Kdybych měl celý díl (nejlépe 2), tak se můžu postupně podívat na detaily, projet téměř každý aspekt hry. Jenže taky si říkám, že mám hodnotit produkt, ne dělat návod. 

Teď třeba uznávám, že předchozí formát Indiana byl v tomhle lepší, stačilo říct, že bych na recenzi potřeboval 5 - 7 minut a pokud se jednalo o komplexní produkt, tak nebyl problém. Dnes už to tak nejde a občas se díky tomu prostě spálíme. 

sobota 25. srpna 2012

Pojďme lyžovat

S velkou slávou jsem zjistil, že jsem zde na blogu ještě nepublikoval design pro aplikaci běžící na SmartTV od Samsungu. Zrovna teď není moc aktuální, zobrazuje informace o lyžařských střediscích. Zadání znělo, že má vycházet z oficiální designu a barev SmartTV. K tomu jsem dostal poměrně rozsáhlý manuál, který jsem musel prostudovat. První návrhy vypadaly takto:



Samsung si vyžádal nějaké změny, takže finální design vypadal takhle. Nedávám sem všechny obrazovky, ale jen pro představu:




Aplikace v pořádku funguje a je ke stažení pro televize SmartTV od Samsungu. Moc českých aplikací tam není a popravdě ani nevím, v kolika domácnostech najde využití. Ale to je teď vedlejší. 


pátek 10. srpna 2012

Fiola tanečník

Po shlédnutí filmu Méďa mi neustále v hlavě hrála písnička od The Heavy - How You Like Me Now? a rozhodl jsem se, že s tím něco udělám. Napadla mě totální ptákovina... natrackovat na sebe něčí hlavu a předvádět nějaké "úžasné kreace" :D Odnesl to chudák Fiola, ale výsledek snad stojí za to. Za pomoc s kamerou děkuji Kátě :)

čtvrtek 2. srpna 2012

Advik 2012

Po Game Expu jsme zkusili nějakou místní akci. Pravda, Advik je veden lidmi, kteří stojí za GE nebo Comics Salon. Je více zaměřen na Japonskou kulturu a z herního průmyslu tolik nenabízí. Vlastně i prostory, kde se Advik odehrával (KC Zahrada na Chodově) jsou velmi skromné. To mělo ale i nespornou výhodu - dostali jsme stage venku, před budovou KC, kde byl vlastně každý, kdo se zrovna nechtěl péct uvnitř, jedl a nebo se pouze flákal s kamarády. Ti všichni nějakým způsobem byli u našeho programu, mohli se snadno zapojit do soutěží a alespoň nějakým způsobem vnímali přednášky. 


Náš program byl poměrně bohatý, po celý pátek a sobotu jsme měli nachystané přednášky, zalovím v paměti - Fiola s Baty mluvili o Assassinovi, Mass Effectu; Killer s Chrisem přednášeli o tvorbě videorecenzí a já se Zoomem jsme zase vysvětlovali start projektu. Mimo nás jsme měli domluvené i další přednášející, prostor dostali kluci z Velkého Chytráka, pozvali jsme House z Minecraft scény a povedlo se také představení hry Rune Legend týmem Dreadlocks. Takovou perličkou byla prezentace od Keen Software House, kdy autoři ukázali úplně nové věci ze hry Miner Wars a taky ukázali přímo naživo vznik levelu. 


Možná ještě zajímavější pro návštěvníky mohly být soutěže. Nevím, jak je to možné, ale měli jsme nepřeberné množství cen, desítky triček, nových her, víc jak deset sběratelek a několik stovek dalších předmětů. A to nepřeháním! Po celý den se dalo soutěžit v Minecraftu, na Kinectu se soutěžící předháněli v Dance Central a Fruit Ninja, Majkl vedl Fifa Street turnaj a například já dělal soutěž pod Nintendem (Mario Karts a Just Dance 2). 

Kromě našeho pódia jsem nic jiného nestíhal. Bylo to velké, lidí bylo hodně, atmosféra skvělá, počasí nádherné a organizace zvládnutá. Takže zase někdy... na Game Expu 2013? :)


Fotky jsou od Káti, která taktéž přijela a pomáhala :) 

čtvrtek 19. července 2012

Dovolená

Na začátku července jsem jel s rodinou na dovolenou do Chorvatska. Káťa mi půjčila D90, a tak jsem fotil o sto šest. Už dříve jsem zde psal o projektu Week of Life a svůj čtvrtý týden jsem věnoval právě této dovolené. Myslím, že některé fotky se celkem vyvedly a můžete se na podívat zde (devět vybraných fotek za každý den). Také mám opět hodně práce, tak snad budu mít později co prezentovat.