pátek 14. září 2012

Dojmy z Medal of Honor: Warfighter

Ve středu 12. září jsem stál před nelehkým úkolem. Stejně jako další novináři jsem musel v dešti, zimě a jinak nepříznivých podmínkách vylézt k památníku Vítkov, kde se konala předváděčka připravované hry Medal of Honor: Warfighter. Jestli za tím nápadem stojí Faltus s Buchtou, kteří event organizovali, tak zaslouží pořádně za uši. Ale zase je fakt, že konečně dostali hráče od počítačů, dobrý začátek.


Po obecné prezentaci hry nás pustili k počítačům, kde jsme čtyři proti čtyřem hráli mód Home Run. Dost mě překvapilo, jak rychlý byl. Na malé mapě musí jeden tým druhému ukrást jednu ze dvou vlajek a donést ji k sobě. Ten druhý tým logicky brání. V polovině se strany prohodí. Trochu mi přišlo, že útočníci to mají těžší než obránci, za což asi mohl level design, obránci měli spoustu možností krytí a cest k útoku nebylo mnoho. 

Každé kolo se většinou stihlo zahrát do minuty, takže to opravdu šlo svižně. Audiovizuální zpracování je opět velmi slušné, po BF3 to už nikoho nepřekvapí. Zvuky jsou standardně velmi autentické. Alespoň jsem z toho měl takový pocit. 

Trochu zmaten jsem byl z výběru třídy, před každým kolem je deset sekund na výběr, což je sice hodně, když už máte vybráno, ale hodně málo, pokud vybráno nemáte. Na první pohled jsem tak nepoznal kdo je čím specifický, jakou má zbraň atd. Je jasné, že po pár mapách si hráč vše osahá a tento problém zmizí. Ale jako první seznámení to bylo docela tvrdé. 

Vyzkoušel jsem si klasického assaulta, spec ops i snipera. Se samopalem se mi hrálo dobře, v této verzi se ještě občas objevil nějaký bug, třeba nefungovalo počítání skóre a moc nechápu, proč tak triviální věc nešla. 

Dělat závěry po jedné mapě a pár kolech je prakticky nemožné. Musím ale uznat, že mě to bavilo a těším se na plnou verzi. 

Žádné komentáře: