Nových článků na mém blogu příliš nenajdete. Tradiční souhrn nejoblíbenějších filmů roku si však rozhodně ujít nenechám.
10. Spojenci
Letos jsem toho viděl méně než minulé roky, ale nesmím opomenout film, který spíše patří do roku minulého. U nás měl ovšem odsunutou premiéru. Na Spojence jsem se těšil a v kině se dobře bavil. Zemeckis se nediskutovatelně vrátil do formy a na své konto si připsal čtvrtý povedený snímek v řadě. Také jsem měl pocit, že Pitt delší dobu nebyl ve výrazné hlavní roli. Svého seržanta Wardaddyho z Fury sice nepřekonal, ale skvělé Marion Cotillard parádně sekunduje. Hlavně to má ale atmosféru, i když nechybí tradiční Zemeckisův kýč.
Jsem rád, že se distributorovi nepovedlo stejné faux pas jako v případě Where the Wild Things Are (aka Max a maxipříšerky), který se nakonec do kin raději nepodíval (inzerovalo se to jako rodinný a dětský film, viz český název). Volání netvora je sice film o dětské fantasii, ale rozhodně není pro děti. Je to dospělý a silně emotivní snímek, který prozkoumává téma samoty, odloučenosti od světa, dospívání a srovnávání se s těžkou ztrátou. Natočený je perfektně a Lewis MacDougall těžkou roli zvládl výborně.
8. La La Land
I La La Land měl u nás zpožděnou premiéru, takže se překlopil až do roku 2017. Nebudu vám lhát, muzikály mě prostě baví a tento měl snad vše potřebné. Především ale připomínal filmy, které se už léta netočí. Hlavní dvojice spolu funguje skvěle a celý film by šel charakterizovat jako hravý. Příběh se však držel v celkem uvěřitelných mantinelech, což ještě umocnil až přehnaně realistický závěr. Chápu, že právě kvůli němu se film řadě lidí znelíbil, ale mně zase připomněl, že jde o novodobý snímek. Písničky navíc skvěle fungují i samostatně a soundtrack se tak drží mezi mými neposlouchanějšími alby uplynulého roku.
7. Star Wars: Poslední z Jediů
Na nové Star Wars jsem slyšel hodně chvály i kritiky a osobně mám pocit, že osmička se hodně povedla na první zhlédnutí, zatímco z dlouhodobého hlediska může spíše tratit. Nikdy jsem neměl pocit, že by Star Wars film nabízel zbytečně moc překvapení. Tady se jich našlo hned několik a fungovaly perfektně. Jak to bude působit popáté nevím. I přesto se mi směřování ságy líbí, noví hrdinové se vyvíjí velmi zajímavě a třeba Kylo Ren je bezkonkurenčně nejzajímavějším "záporákem" z celé série. A i když se mi sedmička líbí více, rozhodně můžeme říci, že štafeta byla konečně předána.
6. Logan: Wolverine
V roce 2017 v žádném případě nebyla nouze o komiksové filmy. A přestože mě většina z nich bavila, vypíchnout musím jen jeden z nich. Wonder Woman nabídla opravdu svěží pohled na žánr, ale její závěr až nepěkně zapadl zpět do škatulky akčních popkornovek. Logan byl ale úplně jiné kafe. Určitě se neřadí do těch filmů, které si s chutí pustíte znovu. Je to náročná a emočně vypjatá podívaná. Myslím, že lepší rozloučení s rolí si Hugh Jackman ani nemohl přát.
Rozhodně můžete říci, že nová Kráska a zvíře je de facto přetočením původní kreslené muzikálové pohádky od Disney. A jsem za to moc rád. V příběhu sice stále najdete díry nebo nepříliš dobrý příklad pro mladé dívky, ale řada elementů byla drasticky vylepšena na úkol blbnutí a poskakování okolo. Nové pojetí otce Belly je nepopsatelně lepší, služebnictvo konečně dostalo také více prostoru a jejich prokletí dává alespoň trochu smysl a nakonec i zvíře nabízí více charakteru. Bella prošla asi změnou nejmenší, ale co si budeme povídat, Emma zpívá výrazně lépe než Paige O'Hara.
4. matka!
Aronofsky mě svými filmy vždy lákal a matka! ve mě zanechala asi nejhlubší zážitek v tomto roce. Jestli jsem říkal, že je náročné sledovat Logana, v tomto případě to platí dvojnásob. Ještě více jsem si to uvědomil na druhé zhlédnutí. Právě druhé zhlédnutí je potřeba, neboť teprve tehdy všechny scény nabudou svůj pravý význam. Nevím, jestli to i doma bude tak intenzivní zážitek, ale nakonec film nemohu doporučit všem. Sám jsem jím způsobil trauma u citlivější kamarádky. Jestli vám ale nevadí hororové prvky, určitě zkuste chytnout nějaké promítání třeba v klubovém kině.
3. Blade Runner 2049
Určitě není pravidlem, že by pokračování překonávala první díly, ale Denis Villeneuve to dokázal. Hlavně se nesnaží jen navázat nebo vzdát poctu uznávanému dílu. Místo toho nabízí precizněji vystavěný příběh, uvěřitelnější postavy a témata aktualizuje pro nové tisíciletí. Především ale přichází s celou plejádou vlastních nápadů a prozkoumává další sociální problémy. Jsem také moc rád, že tu není sexuální scéna připomínající znásilnění. Gosling navíc vedle Forda nehraje druhé housle, ale hlavní roli si obhájil. Ještě musím zmínit brilantní kameru a opravdu atmosferické záběry. Nový Blade Runner si také podle mě mohou užít i ti, kteří s prvním dílem neměli čest.
2. Král Artuš: Legenda o meči
Jestli je pro mě Blade Runner sci-fi filmem roku, tak fantasy jedničkou musí být nový Artuš. Opravdu mě mrzí, že se mu v pokladnách tolik nedařilo, protože bych si takovéto produkce dovedl představit více. Film nabízí rychlou (až zběsilou) akční jízdu s euforickou hudbou, zábavnými postavami a netradičním pohledem na tradiční legendu. Zatímco se ostatní snaží hledat "skutečné postavy stojící za legendami", Guy Ritchie se utrhl ze řetězu a nabídl nejenergičtější film roku s obřím hadem, démonickým králem a kolosálními slony. Celé to ale funguje až neuvěřitelně dobře a u jedné projekce nejspíše neskončíte.
1. Dunkerk
Jsem asi trochu předvídatelný, ale první místo musím vyhradit pro nejlépe zvládnutý válečný film od... ani nevím. Dunkirk mě v historii druhé světové války nepřestává fascinovat a Nolanův film zachytil jak onu sžírající depresi, tak nečekanou naději. Film drží rychlé tempo a iluzorní pocit, že neustále zrychluje, což je pro Nolana typické. Faktem je, že si u něj člověk neodpočine a výsledkem je hluboký zážitek. Ten jsem měl ještě umocněn sledováním na obřím IMAX plátně. Těžko se mi na filmu vypichují jednotliviny, když do sebe vše zapadá jako precizně zvládnutý stroj, který má ale hodně charakteru. Hrátky s časem z toho pak dělají výrazně více než "jen" válečný snímek.
Nakonec bych ještě rád zmínil několik příjemných překvapení. O Wonder Woman jsem již mluvil, ale zmínit musím i nové Jumanji. Čekal jsem opravdu málo a dostal překvapivě hodně. Není to film roku, ale jako rodinná komedie funguje výtečně. Hodně se mi líbila i nová verze Vraždy v Orient expresu a z romantických filmů si vzpomínám na Their Finest. Z českých filmů mě snad nejvíce zaujal Masaryk, především pro své nadstandardní produkční a herecké kvality.
Žádné komentáře:
Okomentovat