Za minulý rok jsem toho na blog příliš nenapsal, ale tradiční souhrn oblíbených filmů si nenechám ujít. Do kina totiž stále chodit stíhám. To je jedna z výhod filmů, že vám neseberou zase tolik času. I když bych nerad tvrdil, že jsem letos viděl všechno. Nakonec mi toho uteklo hodně, což snad doženu někdy v budoucnu. Z toho, co jsem ale viděl, vybírám následujících deset kousků.
10. Warcraft: První střet
Od premiéry si pokládám otázku, co vlastně všichni ti rýpalové čekali? Ačkoliv mám příběhy Warcraftu rád (a načetl jsem i hodně knížek), není to běžný filmový materiál a sám bych ho zařadil spíše mezi "béčka". Obzvlášť v jedničce toho děje příliš není a líbí se mi, že je film natočen jak pro fanoušky, kterým celkem slušně zapadne do skládačky (začíná přesně v okamžiku, kdy končí kniha Zrod Hordy), ale neodradí ani úplně laiky. Výborně pracuje s tradiční stylizací série (ta se definitivně ustavila u třetího dílu), která vedle epického Pána Prstenů možná vypadá trochu směšně, ale k Warcraftu prostě patří. A digitální orkové se povedli na jedničku. Příběh možná nekončí tak katastroficky, ale některé změny jsou dle mého k lepšímu (Garona). Takže doufám v pokračování.
9. Správní chlapi
Russell Crowe a Ryan Gosling spolu jednoduše fungují skvěle. To bylo poznat jak v propagačních klipech, tak ve filmu samém. The Nice Guys mají asi daleko k nejlepšímu filmu roku, ale v kině mi skvěle sedli. Komediální týmovky se dnes v podstatě netočí, a možná právě proto jsem měl z filmu tak dobrý pocit. Je to zvláštní, ale i retro může působit svěže. A určitě je to snímek, na který si ještě mnohokrát rád zopakuji.
8. Zootropolis: Město zvířat
Dětských filmů se letos povedlo hodně. O zařazení jsem uvažoval i u Vaiany nebo Knihy džunglí, ale přednost nakonec dávám Zootropolis, která mě nadchla především promyšleným poselstvím. Tvůrci nějakým záhadným způsobem odhadli náladu doby (tuším, že příběh musel být uzavřený již několik let dopředu) a do roku plného nenávisti přišli s animákem, který stojí na toleranci. Ještě k tomu ani zápletka není vůbec hloupá. Navíc ve filmu není tolik "líbivých blbin", takže možná trochu zapadl, ale svým chytrým scénářem si mě dostal.
7. Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny
Jednou za čas mě chytne vojenská nálada. Ne, že bych byl najednou nějaký militantní, jen se přehnaně zajímám o vše, co souvisí s první nebo druhou světovou válkou. A přesně v ten okamžik přišel Hacksaw Ridge. Nemám rád filmy, které stojí na hrdinství, protože válka je především hnus, všudypřítomná smrt, úpadek veškerého lidství a materializovaná hloupost. A přestože je tento film o trochu nečekaném válečném hrdinovi, celou tu ohromnou zbytečnost a surovost ukazuje na prvním místě. Už první záběry dávají tušit, že to nebude podívaná pro slabé povahy. Což je dobře, válka by neměla být oslavována. Ale když už není úniku, je dobře si ukázat, jak zachovat trochu toho lidství.
6. Kubo a kouzelný meč
Hrozně mě mrzí, že se k nám do kin Kubo nedostal v původním znění (takže jsem si na film raději počkal). Obzvlášť animák není jen o hercích, ale v tomto případě ta angličtina opravdu stojí za to. Film ovšem exceluje hned na několika rovinách. Samozřejmě je to tradiční loutkové zpracování, díky kterému Kubo nádherně vystupuje z digitální šedi. A vypadá fantasticky. Skvělá je i hudba. Ale funguje i příběh, který sice tvůrci opepřili možná až příliš lacině humornými momenty, ale který pracuje velmi citlivě s mytologií a hlavní trojice postav má skvělou chemii.
5. Dánská dívka
První promítání ve mně nechalo smíšené pocity. Hlavně proto, že jsem četl knihu a znal širší obraz. Štvalo mě, že se s Lili ve filmu pracuje trochu jinak, spousta postav chybí a některé mají úplně jiné motivace. S delším odstupem jsem se přes to však přenesl a konečně si užil další rozměr, který film nabízí. Mnohem víc než kniha (nepřekvapivě) stojí na emocích třech hlavních postav (i když ve filmu Einar a Lili dost splývají). Naprosto úchvatná je pak kamera, výprava a hudba. A i když jsem rád, že si Oscara odnesl Leonardo, Eddie by si ho zasloužil asi více. Jeho proměna je živá, lidská a naprosto uvěřitelná. Už teď se nemůžu dočkat dalšího projektu Toma Hoopera.
4. Rogue One: Star Wars Story
Na jednu stranu tvůrci prokazují úctu čtvrtému dílu téměř v každém záběru, ale zároveň jdou úplně jiným směrem. Právě na to jsem se těšil. Rogue One mohl být nejzajímavějším filmem z předaleké galaxie. Právě proto, že by byl jiný. Přízemní, temný a o malých hrdinech i vítězstvích. Také je to první film bez jediů v hlavní roli. A celé to tak vlastně skvěle funguje. Až na konec, kde se film změní v běžný Star Wars snímek s tradiční velkou bitvou. Ale přesto má finále lidský rozměr a na happy-end rozhodně nehraje. Darth Vader je zde až mrazivě děsivý a digitální postavy mi nevadily. Rogue One se nakonec povedl a čtyřku předchází naprosto důstojně.
3. REVENANT Zmrtvýchvstání
I letos (oproti Americe opět posunuto o rok) Iñárritu bodoval a jeho mrazivý výlet s lovem medvědů funguje skvěle. DiCaprio heká skvostně a hrát bez možnosti mluvit je určitě nejtěžší herecká zkouška, ale toho Oscara mohl dostat už za některou z dřívějších rolí. Oproti tomu s režií a kamerou souhlasím. Věřím, že na výsledku se hodně podepsaly skutečné podmínky při natáčení a hercům ani štábu to natáčení tedy rozhodně nezávidím. Dlouhé záběry pak vypadají fantasticky a snové sekvence z hlavy jen tak nedostanu.
2. Spotlight
Možná i kvůli studiu na Vyšší odborné škole publicistiky u mě tradičně bodují filmy (a seriály, viz Newsroom) s novinářskou tématikou. Spotlight nepůsobí hloupě a ukazuje poctivou žurnalistiku, jak má být. Skvělému hereckému obsazení pomáhá i skvělý scénář bez hluchých míst. Snímek skvěle graduje, a přestože se věrně drží reálií, nepostrádá napětí. Trochu mě pak překvapilo, že z takového množství známých herců nikdo nehraje sebe, ale všichni pohodlně sedí ve svých rolích.
1. Příchozí
Chytrých sci-fi filmů se nerodí mnoho a přes svou nenápadnost je Arrival mým nejoblíbenějším filmem roku. Sémiotiku a další vědy prezentuje zcela přirozeně a nadchlo mě, že je to vlastně film o jazyce. Stojí na tezi, že vždy přemýšlíme v jazyce, a když se naučíme nový jazyk, jsme schopni také jinak uvažovat. Všechny lidské jazykové systémy jsou ovšem dost podobné. A tady přichází na scénu mimozemská invaze. Samozřejmě je to celé fantasticky zahrané, ale ve výsledku mě stejně nejvíc fascinuje způsob střihu a fakt, že celý film tak nějak odpovídá mimozemskému jazyku. Ale to už bych zabíhal do detailů. Příchozí stojí za veškerou pozornost a několikeré zhlédnutí.
Žádné komentáře:
Okomentovat