Hry a tak vůbec

Ještě donedávna jsem se ke hrám dostával pouze přes Indiana a hrál jsem ty hry, které jsem recenzoval. Nějak extrémně mě to nebralo, dělal jsem spoustu dalších věcí. Tak nějak postupně se ke mě hry dostávaly, možná bych řekl od nějakých Shiftů, které jsem sice recenzoval, ale také jsem si je sám s radostí koupil. Pak přišla pecka jménem Dragon Age a tu jsem vlastně dohrál celkem nedávno. Nějakých 150 hodin jsem ve Fereldenu strávil. Kdo hrál, ten musí potvrdit, že jakmile se zakousnete, jen tak hru nevypnete. A jelikož Bioware válí, zabavil mě i Mass Effect, jehož universum je geniálně promyšlené. První díl jsem si ale prošel pouze kvůli příběhu.

Druhý díl Mass Effectu sice stále nemám dohraný (to víte, času je málo), ale zato zkoumám každý zapadlý kout vesmíru :). To všechno by se stále dalo nazvat 'Ok, jsou to pecky, tak jsem si zahrál a dál to zase pojede normálně', ale první takový pořádný krok přišel už o Vánocích, kdy jsem si koupil Modern Warfare2, multiplayerovou střílečku z moderního bojiště. Musím říct, že mě to opravdu baví a když mám čas, rád si jdu na chvíli zastřílet. Systém levelů a vylepšování je nastavený dobře, takže vás hra stále žene kupředu. Můj bratr hraje mnohem aktivněji, takže proti němu nemám šanci, ale s ním v týmu je to větší sranda :D.

A momentálně asi největší podíl na hraní má beta (!!!!) připravované variace na Dotu s názvem Heroes of Newerth. Dostal jsem se k tomu tak nějak náhodou. Zoom mi poslal přihlašovací údaje, že to mám vyzkoušet a pro jistotu mě zaregistroval (kvůli časovému omezení). Chvilku mi vůbec trvalo, než jsem zjistil, oč vůbec jde. Ano DOTA mi moc neříkala, ale tak jsme večer ještě s Fiolou sedli na Skype a že to vyzkoušíme. Je pravda, že chvilku trvalo, než jsme hře vůbec přišli na kloub, ale stálo to za to. Teď si skoro každý večer alespoň jednu hru dáme a nutno dodat, že nám to začalo jít a pomalu doháníme bodíky, o které jsme přišli na začátku. Jakmile hra vyjde, určitě koupíme a až se ještě více rozehrajeme, třeba se to pokusíme natřít jiným hráčům v místní lize na Playzone :).

Insert a coin

Nebudu to moc prodlužovat,  udělal jsem si takovej obrázek .. po dlouhý době něco :). Zabralo mi to chvilku, hezky jsem si u toho zarelaxoval. Asi nemá smysl víc říkat .. nejprve skica a pak vektorizace. 

Adolf .. Adolf .. Lachman!

Otevřete si Google a do vyhledávače napište Adolf. První odkaz je na Adolfa Hitlera (samozřejmě), druhý na Adolfa Loose (kdo to kurňa je?) a pozor, hned třetí odkaz vám ukáže jméno geniálního českého malíře a výtvarníka Adolfa Lachmana. Tak to byl takový úvod (mimochodem vtípek, který si náš učitel nemohl nechat pro sebe), který neznačí nic jiného, že Lachman je poměrně veliká ikona českého umění. 

Dnes jsem byl na přednášce, kde se Lachman prezentoval. Nebyl sám, byl tam ještě jeden člověk, Jiří Grus. Jen teda řeknu, že je taky výborný, práce má skvělé, ale Lachman zde byl pro mě hlavní. Celou akci dal dohromady náš učitel, protože s oběma umělci chodil na akademii a on sám je taky poměrně kapacita. 

Ale k věci. Lachman, asi jako každý, začínal v kresbě, kterou si velmi oblíbil a vrací se k ní neustále. Zároveň je fascinován stroji, příšerami, militarismem, destrukcí a podobnými věcmi. S tím se nese to, že se na střední škole začal dostávat do malby a tvořil různé kompozice trubek, hadic atd. Šlo mu o realističnost, plasticitu a vyžíval se v destrukci. Například tvořil postavičky, které napouštěl tekutinou, házel s nimi o zeď a pozoroval, jak se 'rozprsknou'. Nebo vymodeloval věrné postavy, udělal i vnitřnosti, a pak je ničil, řezal, píchal do nich a následně pozoroval, které orgány zasáhl. Byl to celkem hračička. 

Obliba v trubkách a strojích mu zůstala do dnes. A vlastně tyto malby mu zajistily vstupenku na akademii. Miloval prostor a tvořil různé odlitky, komponoval předměty atd. Jeho první práce spojená s počítačem přišla s nabídkou od studia Black Element Software (nejsem si úplně jist, jak to bylo) a později pracoval pro Mindware Studios na artworcích do hry Painkiller, Painkiller Overdose a Dreamkiller. Pořádně se dostal k počítačové grafice, kdy si nejprve vše kreslí v ruce, naskenuje a ve Photoshopu pomocí textur a štětců upracuje. Vznikají tak skvělá díla. 

Abych se ale konečně dostal k tomu nejhlavnějšímu. Machinarium. Skvělá hra od českého studia Amanita Design, jehož je Lachman členem. Na hře nepracoval od začátku, ale zapojil se někde ve čtvrtině práce, grafika už tedy byla rozjetá a on měl navázat. V tom byla ale obtíž. On je perfekcionalista, dělá dokonalé věci a grafik před ním je úplně jiného rázu. Grafika vypadala infantilně, dětinsky a úplně jinak než by Lachman chtěl. Snažil se, ale do tohoto stylu se dostat prostě nemohl. Až jednou vzal tužku do levé ruky a hle, najednou to šlo! Tato historka mě osobně dost pobavila. A musí se nechat, že Machinarium je opravu umělecké dílo. Navíc v robotím světě se musel Lachman doslova vyřádit, když ho tak miluje. Kdo hru ještě nehrál, určitě o dost přišel a měl by to ihned napravit. Na Steamu je za pár dolarů :). 

Alenka v říši divů

Ne moc často se zde věnuji jednotlivým filmům, které navštívím, přestože do kina chodím hodně často. Dnes ale udělám výjimku. Konečně jsem se utrhl z kolotoče a navštívil s Káťou :-* právě Alenku od Burtona. Rozhodně jsem se nebál, že by mě film nějak výrazně zklamal, ale mírně skeptický jsem byl. Proč? Protože několik lidí mi řeklo, jak to není Burton, jak je to slabý odvar atd. No prostě takové ty klasické hnidopišské kecy, však to znáte. 

Rozhodně jsem si nenechal nic zkazit a stejně jsem se těšil. A právem, jak už nyní mohu říci. Od samotného začátku do úplného konce jsem se náramně bavil. Burtona jsem v tom viděl v každém střihu, celé to bylo bláznivé, vtipné a rychlé. Ano, spád byl rychlý, takže jsem se nenudil, ani se do filmu neprotlačila žádná americká klišé, což mě potěšilo. Pochválit musím i za překlad a dabing. Kdybych Alenku viděl v originále, asi bych se tolik nezasmál, slovíčka jako 'Nádherňajs' mě opravdu pobavila :). A že jich bylo! Skvělé jsou i charaktery, a to všechny (hlavní). Zakončil bych to asi tak, že mě film nadchnul a kino navštívím asi znovu. :)

EA jede, aneb takhle se to dělá

Opravdu nerad píšu články, kde jen tak někoho chválím. Dnes to je ale jiné. EA se opravdu velmi snaží. A proti jiným vydavatelům na našem malém trhu je to opravdu vidět. Pravidelně pro své hry pořádá zajímavé akce. Budu se ale věnovat těm posledním, které se týkají hlavně dodatku pro Dragon Age, tedy hry Procitnutí.

V pátek odpoledne jsem spolu s Fiolou a Geluem vyrazil na pražský Pankrác, kde je sídlo EA Czech. Zde se konala tiskovka ke hře Dragon Age: Procitnutí, která se zanedlouho dostane na naše monitory (v Indianovi určitě bude review :)). Přítomni byli naši známí Sebastian Chum, Jaroslav Faltus, Miroslav Buchta, Juraj Chrappa a nějací další lidé z řad novinářů. Nejprve byla připravená přednáška o BioWare, aneb proč máme být jejich fanoušky. Bylo to zajímavé, ale většinu věcí jsem už věděl. Pak následovala samotná hra, kterou jsme si následně i mohli zahrát. Po té rozhovor s Faltusem a ukořistěný plakát Dragon Age. Musím říct, že to bylo velmi příjemné. Během této akce jsme byli přesvědčeni, abychom dorazili i v sobotu, tentokrát na akci týkající se Dragon Age i Mass Effectu. Po tom, co nám Buchta vylíčil co se bude dít, řekli jsme si, že prostě musíme přijít.

A tak jsem opět vyrazil do Prahy. Tentokrát se akce konala ve středověké hospodě na Vinohradech. Jediný problém byl hospodu najít, když jsme ani nestudovali mapu a věřili, že to jen tak najdeme :D. Naštěstí byl na akci i Micro-ice a došel pro nás :). Poděkování hodné :D. Hned po tom, co jsme do krčmy vešli na nás dýchla ta pravá atmosféra. Přednáška o hře (kterou jsme slyšeli v pátek v menším kruhu lidí) už proběhla a právě začínal kvíz, který jsme ale taky vynechali. Sedli jsme si k Sebastianovi, se kterým Fiola a Gelu hráli karty a já si povídal s Pájou [Geluova přítelka], která s námi taky dorazila. Program jel rychle dál a na řadu přišla panelová diskuze (6 lidí řešilo témata z her od BioWare), která byla zajímavá, sešlo se dost názorů na různé otázky a mohli se zapojit i ostatní z publika. Ačkoliv diskuze se rozjížděla pěkně, času bylo málo a tak se šlo dál. Nejprve se vyhlásila soutěž VTK (Velmi Těžká Kvíz), soutěž kostýmů a přišel vrchol večera, hostina s živou hudbou a tanečnicemi. Jídla bylo opravdu HODNĚ, hudba skvělá a tanečnice perfektní. Dokonce jsme si s jednou i zatancoval (možná bude i video, ale snad ne :D).

Raději to nebudu popisovat do detailu, to byste záviděli. Potvrdil ale musím, že jsem byl z akce nadšený a vůbec nelituji, že jsem jel. Naopak, těším se na další akci pod taktovkou EA. Jediné co mi chybí je triko Dragon Age, ale třeba ho ještě někde získám :).

Bedikk je prostě borec

To jsem si takhle jednou projížděl fotky, když jsem se dostal k libereckému srazu VCH. Následující fotka mě  na první pohled opravdu rozesmála, že jsem nemohl nepřidat pár bublinek. Výborný :D.