Hry roku 2015

Zatímco u filmů je poměrně snadné za ten rok vidět nějaký hlavní základ, tak u her to absolutně nepřipadá v úvahu. Kolik člověk zvládne za rok hrát her? Živím se psaním o mobilních hrách, takže těch jsem v uplynulém roce zkusil 288 (většinu z nich velmi zběžně), zatímco "ty velké" hraji už skutečně jen pro potěšení na PS4 nebo výjimečně PC. A když už si něco koupím, tak se tomu chci alespoň trochu věnovat, což v praxi znamená, že třetího Zaklínače jsem hrál půl roku. 

Můj dnešní výběr tak neberte jako žebříček skutečně toho nejlepšího, ale jako seznam her, které jsem měl tu čest hrát a nějak mě zásadně oslovily. Mobilních TOP10 jsme případně sestavovali na Mobilenetu.

Zaklínač 3: Divoký hon

Kdybych měl jmenovat jednu hru, která pro mě definovala tento rok, tak to bude právě stárnoucí Zaklínač. K otevřenému světu jsem byl skeptický, protože RPG odehrávající se ve velkých kulisách jsem nikdy moc nemusel. Stejně tak střílečky. Takové hry mi většinou přijdou prázdné a stereotypní. Geralt mě ovšem přesvědčil, že tu lze vyprávět strhující příběh a zároveň nabídnout neuvěřitelnou volnost. Během zachraňování světa si člověk může skutečně zkusit práci Zaklínače. V žádné jiné hře jsem za posledních pár let nestrávil tolik času a nikam jsem se nechtěl tolik vracet. Velen vychází z našeho středoevropského prostředí a snad v žádné jiné hře jsem neviděl takhle hezky zpracovanou přírodu. Vedle toho špinavý Novigrad nebo "severské" Skellige dotváří tu rozmanitost. Hlavní příběhová linka (a první rozšíření) je skvělá, dramatická a úžasně navazuje na knižní román. Je tu však něco, co mě opravdu zaujalo. Každý vedlejší úkol je jak krátká povídka. Nechápu, jak je možné, že jsem u takhle velké hry neměl pocit, že všechny úkoly jsou o "dojdi a zabij". Každá vesnice má svůj vlastní příběh, všude žijí jiní lidé a dějí se jim jiné věci. Nechybí tu překvapení... a to mě překvapilo asi nejvíc. 

Nebudu to protahovat, Zaklínač 3 je pro mě ultimátní hrou roku, která se povedla snad po všech směrech a těším se na druhý datadisk.

Her Story

Je to hra nebo není? Těžko říct. Během "hraní" jsem si hned vzpomněl na skvělý True Detective, protože i zde se hrabete v dávno uzavřeném případu. Her Story je ovšem pouhou databází a nemá tak téměř žádné tradiční herní prvky. Cílem je přemýšlet a pečlivě poslouchat. Hráč má možnost zadávat klíčová slova, podle kterých se mu budou zobrazovat videa. Správná slova znamenají správná videa - ovšem jejich řazení rozhodně nebude chronologické. Nakonec je to úžasný pocit, když si všechny informace spojíte a rozlousknete, co se vlastně stalo. I díky naprosto fantastickému výkonu herečky Vivy Seifert jde o nezapomenutelný zážitek.

Uncharted Collection

S reedicemi, remastery a všemožnými kolekcemi je problém. Mohou se staré hry počítat do nových žebříčků? Já se budu tvářit, že ano. Nathan Drake a jeho dobrodružství je totiž přesně tím důvodem, kvůli kterému mě mrzelo, že PS3 nemám. Znovuvydání pro PS4 znamená vylepšenou grafiku, sjednocené ovládání a nové bonusy. Uncharted může být důkazem toho, že hry zvládnou vyprávět silné příběhy. Ačkoliv jde v podstatě o Indiana Jonese, tak Nathan baví a neustále přichází s něčím novým. Trojka sice měla své momenty, ale jako nejlepší vidím druhý díl. A to i díky naprosto famóznímu finále.

Lara Croft GO

Z té záplavy mobilních her mě kapesní Lara opravdu zaujala. Bál jsem se, že půjde jen o překreslený Hitman GO, ale nemohl jsem se více mýlit. Lara se vrací ke svým vlastním kořenům, a pokud jste první díly Tomb Raider hráli, tak zde najdete neuvěřitelné množství odkazů. Kobky, páky, zákeřní nepřátelé... to vše je zpět i s klasickými pohyby. Zároveň se musím přiznat, že mě tento koncept v tahovém provedení baví snad více než před lety u PSX. Každá úroveň představuje rébus a v každé kapitole se zásadně mění herní prvky. A pokud jsem při vydání měl pocit, že je to nakonec docela snadná hra, tak po vydání rozšiřujícího balíčku ten pocit už nemám. Stále se mi nepodařilo projít jedním levelem a ne... nebudu se na YouTube koukat. Zvládnu to přeci sám!

Journey

A opět stará hra v novém obalu. Na PS4 už tak krásná hra vypadá ještě lépe a jsem rád, že jsem si mohl odškrtnout další z povinností. Journey není hra, kterou by si člověk zahrál jen jednou a je mi jasné, že se k ní ještě mockrát vrátím. Otevírá totiž prostor k hloubání a svými mechanikami jde o skutečně relaxující zážitek. Přesto dramaticky graduje, najdete v ní momenty úžasu i napětí. Multiplayer je tu tak nenásilně implementován, že jsem si ho všimnul asi tak po půlce hry. Tomu všemu kraluje euforický konec a naprosto úchvatný vizuál.

Star Wars Battlefront

Nakonec sem řadím ještě herní pojetí Star Wars a třetí díl v sérii Battlefront. Je to trochu zvláštní volba a sám bych hře udělil tak 7/10. Za plnou cenu nabízí poměrně málo obsahu a z hlediska kompetitivních her jde o plochou střílečku s průměrným designem úrovní. Jenže je to Star Wars hra. A ještě k tomu tvořená s láskou k původní trilogii. Když bojujete proti Impériu na planetě Hoth, tak jste skutečně tam. Nad hlavou vám létají stíhačky A-wing a z dálky se k vám s dusotem blíží AT-AT. V tu chvíli zapomenete na vše ostatní... zapomenete, že hrajete online střílečku a skutečně se stanete jedním z Rebelů. Tohle funguje na všech mapách ve "velkých módech" Walker Assault nebo Supremacy. Mapy odpovídají filmům, stroje rovněž a snad největší radost jsem měl z toho, když jsem na Sullustu viděl pobíhat ty bílé, plastové Stromtroopery. Ze hry to retro čiší podobně jak z nového filmu a díky tomu si mě získala, ačkoliv za nejlepší online střílečku roku 2015 jednoznačně považuji Call of Duty: Black Ops 3.

Filmy roku 2015

A je konec. Rok 2015 utekl jak voda, tedy jako každý jiný rok, a já sestavuji žebříček filmů, které mě za ten rok oslovily nejvíce. Nebylo toho málo a vybrat desítku bylo opět obtížné. České filmy sem už nějak tradičně nedávám, ale pokud bych měl vybrat jeden, tak to bude jednoznačně Ztraceni v Mnichově, který překvapil v mnoha směrech.

10. V hlavě

Na nedostatek animáků jsme si rozhodně stěžovat nemohli. Skvělá byla i Velká šestka, kterou ale nakonec zastínila novinka od Pixaru. A otevřeně říkám, že pokud Pixar jednou za čas zvládne udělat takto originální film, tak mu odpustím všechna ta letadla, auta a kdeco. V hlavě mě zaujal hlavně svou nápaditostí - nechat ožít svět emocí a vzal nás do hlavy dospívající dívky. A to je skvělá nabídka. Film navíc funguje jak po stránce komediální, tak dramatické. A konec je tak krásný, že jsem i já měl na krajíčku.

9. Macbeth

Nové zpracování filmového Macbetha mě do kina nalákalo ze dvou důvodů - skvělí herci a fantastický vizuál. Jsem rád, že jsem toho v kině nakonec viděl ještě více. Asi je to trochu klišé, ale opravdu je tu vidět, že s šikovným týmem (a hlavně kameramanem) jde zakrýt malý rozpočet a natočit film, který vizuálně předčí veškerou hollywoodskou produkci. Hodně mě potěšilo zachování jazyka divadelní hry i snaha držet se u země. Předloha rozhodně neutrpěla a vznikl jeden z nejzajímavějších filmů roku.

8. Marťan

Nikoho nepřekvapím, když řeknu, že mám sci-fi rád. Jednou to může být třeba dramatické přežívání ve vesmíru a jindy klidně trochu zábavnější vegetění na Marsu. Marťana jsem bohužel nečetl (a třeba to ještě napravím), ale v kině mě bavil od začátku do konce. Dramatické momenty sice nebyly tak dramatické, ale kvůli nim jsem do kina nechodil. Je mi ve výsledku i docela jedno, zda by šlo na Marsu pěstovat brambory, ale určitě vím, že si brzy Marťana zase pustím.

7. Most špiónů

Pokud naopak budu chtít drama, tak si pustím nejnovější film od Spielberga, který mě po několika letech bídy překvapil. Je to sice dlouhé jak Lincolnův vous, ale určitě u toho neusnete. A to i díky skvělé práci bratrů Coenů. Dialogy jsem si skutečně užíval, nechybí tomu jiskra, místy vtip a dvojice hlavních postav má naprosto skvělou chemii, která funguje hned od začátku. Kulisy rozdělování Evropy jsou navíc velmi zajímavé a aktuální.

6. Ex Machina

Ač jsem měl po návštěvě kina k filmu mnoho připomínek, tak mi utkvěl v paměti a nemohu ho vytěsnit. To předně kvůli několika faktorům, které fungovaly naprosto skvěle. Prvně je to pomalu budované napětí, které nakonec možná nevyvrcholí tak, jak by se slušelo, ale skvěle pracuje s hudbou, emocemi i nejasným postavením postav. Člověk prostě do samotného konce neví a musí se smířit s tím, že si s ním režisér pohrává. Generál Hux a Poe Dameron navíc tvoří skvělou dvojici.

5. Kingsman

Z vážných témat opět ke komedii. U těchto výběrů se vždy bojím, že sklouznu do dramatické vážnosti, ale letos se mi to tedy skutečně nestalo. V kině jsem se náramně bavil i díky práci tajných agentů Kingsman. Další Kick-Ass to sice není, ale i zde je několik specifických scén, které jen tak nevymažu z paměti. Předně je to Colin Firth, jak ho neznám a skvělý Samuel L. Jackson, který zahrál úplně jiného záporáka. 

4. Mad Max

Tom Hardy má zase masku! A zase toho moc nenamluví. Vše co řekne je vlastně už v traileru. Po zbytek filmu akorát mručí. A je to fantastické. Mad Max je o cestě tam a zase zpátky. Není to o příběhu ani scénáři. Maxe jsem si dal v kině hned dvakrát. A to právě proto, že mě bavila ta rychlost a zajímavý vizuál, který si vystačil s několika barvami, nekonečnou pouští a starou tatrovkou.

3. Star Wars: Síla se probouzí

Star Wars jsou prostě všude. Ani Vánoce se jim nevyhnuly a já dostal několik dárků s tématikou Hvězdných válek. A vůbec mi to nevadí. Nový díl se povedl a osobně ho řadím hned za skvělou čtyřku. Jsem taky rád, že mohu zapomenout na novou trilogii. Obhajovat to by bylo na dlouho, ale ve zkratce jsem rád, že bylo zachováno hlavní téma, film je tak akorát retro, je tu spousta novot, vtip, uměřená akce, moře odkazů, ne tolik lensflare, nové postavy jsou skvělé a staré vůbec nepřekáží. Síla se probouzí je film, který jsem jako fanoušek staré trilogie chtěl a překvapivě dostal.

2. Malý princ

Animáků nikdy není dost a letošní rok byly opravdu silné. Ještě bych si mohl vzpomenout třeba na úchvatnou Píseň moře. Malý princ ale dokázal něco opravdu úctyhodného. Zvládl vzít takový klenot, jakým je Malý princ, a přenést ho do současnosti. Film v mnohém působí jako práce fanoušků a skvěle dává do kontrastu svět, který Exupéry kritizoval s dětským světem Malého prince. Naprosto famózní je papírové zpracování částí z knihy a vůbec mi nevadí volné pokračování příběhu, díky kterému má film opravdu silný konec. A ke všemu ta hudba!

1. Birdman

Jako tradičně se na první místě objevuje film, který spíš patří do roku 2014, ale u nás měl posunutou premiéru. Birdman to tak měl těžké - viděl jsem ho před rokem. Za tu dobu přišla řada skvělých filmů. Ale žádný mě takhle neusadil do sedačky. Od první věty do dramatického finále představuje spoustu podivných a netradičních nápadů. Mým nejoblíbenějším hrdinou roku 2015 se tak stává Birdman (ačkoliv Ant-Man se překvapivě velmi povedl) a z Edwarda Nortona mě mrazí ještě teď. Není to snadná podívaná, ale to se mi na ní moc líbilo.