Bedikkův blog

Setkání

2012-01-21T14:47:00.000+01:00

Jelikož mi končí semestr a mám zkouškové období, za úkol jsem měl i několik závěrečných prací. Psal jsem tak třeba poměrně zajímavou práci na téma Kdo byl mistr vyšebrodského oltáře. Mimo to jsem měl předmět zvaný Tvorba médií 2, kde jsme probírali audiovizi. Během semestru jsme měli několik úkolů (fotografie, zvukový záznam) a samozřejmě také závěrečnou práci i s prezentací. Prezentace mě čeká v pondělí, ale práci mám hotovou a rád bych se o ní zde zmínil.

Je to vlastně moje první zkouška DSLR videa, Káťa mi totiž půjčila svoji D90. Objevil jsem výhody i nevýhody. Určitě musím zmínit skvělou práci s ostřením, díky velikému objektivu se dá dosáhnout skvělých záběrů s přeostřováním. Omezení jednoho záběru na 5 minut je věc, které jsem si ani nevšiml, tak dlouhé záběry jsem neměl potřebu točit. Objevil jsem ale 2 poměrně veliké problémy - fotoaparát se kvůli těžkému objektivu i na pevném stativu lehce otřásá a neustále vyrovnává světlost, čehož jsem si u natáčení nevšiml. Kamarád mi poradil, že když podržím expozici, tak to dělat nebude, ale pak je operace s fotoaparátem mnohem složitější. Mimo to má video celkem velikou kompresi a u vzdálenějších záběrů to může rušit.

K samotnému videu, jak titulek napovídá, hlavním námětem je setkání. Něco velmi prostého a zároveň složitého, pokusil jsem se zachytit atmosféru i komplexnost tohoto okamžiku. Za hudbu opět děkuji klukům z Welcome to the Madness.

Zhlédnout na Vimeo

Zhlédnout na YouTube

Trika Indian

2012-01-19T21:26:00.001+01:00

Po nekonečném čekání, po stěžování na fanoušky a všelijakých blýskanicích a plískanicích máme konečně vlastní trika. Dnes jsme je byli vyzvednout a rovnou jsme zabalili ty, která půjdou fanouškům. A byla jich pořádná hromada. Samozřejmě jsme jich nakoupili víc, protože počítáme s tím, že v budoucnu ještě někdo bude mít zájem nebo je můžeme také udat v soutěži. S kvalitou jsem spokojen, nakonec jsme zvolili kvalitnější materiál (Fruit of the Loom 190 místo Adler 160) a potisk sítotiskem mi připadá v pořádku.

Odesílat se budou příští týden, já z nich mám ohromnou radost a doufám, že budou spokojeni i jejich budoucí majitelé. Mimo to jsem tento a minulý týden měl zkouškové (ještě příští týden mě něco čeká), už jsem udělal češtinu (za C), což byla pravděpodobně nejtěžší zkouška. Hotové mám dějiny (A), ICT (B), konverzaci AJ (A), rétoriku (A), management (A). Zpravodajství budu opakovat v únoru, protože jsem nedosáhl dostatečného počtu bodů v testech. Angličtina mě ještě čeká příští týden zároveň s prezentací závěrečné práce na tvorbu médií - audiovize, tu vám zajisté později představím také.

Jak to tak vypadá, poměrně se mi poslední dobou daří, a jsem za to rád.

Your argument is invalid

2012-01-15T00:09:00.002+01:00

Káťa přispívá do projektu Week of life, možná ho někteří znáte. Jakožto její přítel se poměrně často objevuji na některých fotkách, ale to teď není podstatné. Když jsem viděl fotku její kočky, nemohl jsem odolat.

Kinect Silvestr

2012-01-13T20:28:00.000+01:00

Pravda, Silvestr už je dávno za námi a někteří si na něj možná vůbec nevzpomínají. Já ho strávil s přáteli z redakce Indiana a samozřejmě také s Káťou, která s sebou měla foťák. Většinu fotek jsem ale stejně fotil já a valnou část záběrů také kameroval. Když jsme pak seděli a přemýšleli, co s volným odpolednem, sestříhat těch pár záběrů do jednoho krátkého videa byl super nápad. A věřím, že se to ve finále poměrně povedlo a pár vtipných momentů ve videu vyznívá opravdu dobře. Pokud vás zajímá, jak tráví Silvestr herní redaktoři, můžete si pustit následující video :)

To nejlepší v kinech - TOP10

2012-01-04T23:49:00.001+01:00

Přiznávám, že jsem neviděl všichni, všechny nebo všecky, ale do kina chodím opravdu často a jen málo doporučovaných filmů si nechám ujít. Hlavním problémem je ale uvedení do kin v České republice. Filmy, které se už předminulý rok objevily na Oskarech, u nás měly premiéru až v lednu nebo únoru, proto je musím zahrnout do svého žebříčku. Velmi by mě mrzelo, kdybych je prostě vynechal.

10. Tintinova dobrodružství

Začínám animákem, a přestože se nestává často, že bych byl natolik unešen animovaným filmem (což je samozřejmě lež, viz minulý rok), Tintin mě dostal. Rád jsem si zavzpomínal na časy, kdy jsem ho sledoval v seriálu a pobavil se u něj snad ještě víc. Dost jsem byl zaražen, když jsem narazil na názor, že je to plýtvání talentem tvůrců. Pevně si stojím za tím, že film má neuvěřitelný spád, perfektně propracované hlavní charaktery, skvělou animaci a správný dobrodružný nádech. Pravda, netvrdím, že nutně potřebuji další díl, ale rád se na Tajemství Jednorožce podívám znovu.

9. Všemocný

O filmu jsem si nic nezjišťoval, nekoukal na trailery a vůbec se o něj nezajímal. A o to víc mě překvapil a potěšil. Byl jsem nadšen ze spousty parádních nápadů, například počáteční zoomující kamera dokázala zamotat hlavu a někomu se mohlo dělat špatně. A to beru tak, že to byl účel. U některých filmů mi nevadí zdlouhavá výpravnost, ale zde chvátání a uspěchanost byla na místě. Celý film hezky šlapal, co mě také překvapilo, předem jsem nevěděl, jak se příběh bude dál vyvíjet. Všemocný mi nabídl pohled do tak trochu jiného světa, ukázal mi nedosažitelné, pobavil mě a zasloužil si místo v top10.

8. Opravdová kuráž

Jeff Bridges je můj oblíbenec, líbí se mi jeho hlas a na roli starého maršála skvěle padl. Hodně mě pak zarazil Matt Damon v roli vedlejší, přesto musím uznat, že se mi v kůži namyšleného texaského rangera líbil (na Chucka samozřejmě nemá) a chudák malá holka? Její umíněnost je naprosto parádní! Herci jsou skvělí a dobrých westernů se poslední dobou moc nepotká. A možná i proto jsem za Opravdovou kuráž rád. Přiznávám, že původní verzi jsem neviděl, takže nemohu srovnat, ale jedno vím jistě, další novou westernovku si dám s chutí.

7. X-Men: První třída

Série X-Men mi nikdy moc nepřirostla k srdci, přesto jsem se nechal přemluvit (možná i kvůli hereckému obsazení) a do kina na První třídu zašel. A rozhodně jsem neudělal špatně. Troufám si tvrdit (snad mě fanoušci neukamenují), že tento restart je někde úplně jinde než předchozí mutanti. Možná je to i právě kvůli skvělému záporákovi a partě "mladých a nezkušených". Speciálně na tomto filmu mě hodně bavilo sledovat vývoj jednotlivých postav, sledovat jejich rozhodnutí a názory. A vše to samozřejmě skončilo tak, jak všichni víme. Pravidla se změnila a tábor rozdělil na dva.

6. Strom života

Snad víc než film mě napadá označení poezie. Strom života by mohl být krásná báseň, která má v sobě všechny ty emoce a duchovno. Je tu ale jeden problém, musíte ji umět číst. Vůbec mě nepřekvapilo, když se přede mnou parta mladých lidí zvedla a odešla - nechápali to, přišlo jim to nudné. A já v tom viděl něco vzrušujícího, stejně jako když se díváte na moře a připadá vám neskutečné. A přesně o tom celý film je. O přírodě, vztazích, víře a pocitech.

5. Warrior

Co se Tom Hardy objevil v Inception a s drsnou maskou jde po krku Batmanovi, začal jsem si ho víc všímat. A samozřejmě nešlo přehlédnout Warriora, který mi připadá jako jeden z nejrozporuplnějších filmů za poslední dobu. Někdo ho miluje, jiný nenávidí. A můžu říct jednu věc - ano, děj je naprosto předvídatelný. Ale na něm to přeci nestojí. I v Těžké váze jsme věděli, jak to celé skončí. A Warrior je neuvěřitelně postaven na emocích. Stopáží se řadí k těm delším, ale přesto uteče záhadně rychle a na konci budete se vší pravděpodobností plni zážitků a pocitů.

4. Černá labuť

Černý kůň (labuť?) minulé zimy, na Oskarech se mu dařilo a já říkám, že právem. Musím uznat, že Natalie Portman měla minulý rok dost napilno. V tomto snímku však zářila nejvíce. Sám jsem se ztrácel v tom, co je představa, co skutečnost a ještě několik dní jsem se bál ohlédnout nebo podívat do zrcadla. Seděl jsem v kině a postupně jsem byl pohlcován - dějem, skvělou Natalií a také hudbou. Vážná hudba jednoduše k těmto dramatickým filmům patří.

3. Na vlásku

Když jsem u Tintina říkal, že mě dostal, tak se to nedá vůbec srovnávat s tím, co udělal animák od Walt Disney. Na první pohled možná pouhá roztomilá pohádka pro děti o princezně. Nakonec jsem byl v kině celkem 3x a doma se na to pokaždé rád podívám znovu. A je těžké vysvětlit proč. V první řadě jsou to určitě postavy (možná je nevhodné říkat postavy, když myslím i Pascala a Maxima), pak jednoznačně hudební muzikálové vsuvky (ty jsem si nahrál i do MP3 přehrávače) a světě div se, bavil mě i příběh. A ano, miluji Lociku! :D

2. Králova řeč

Vážný snímek, který nabízí spoustu pobavení a uvolnění. Člověk si při sledování přesně uvědomuje, jaké těžké to musí být s vadou řeči. Opět musím zmínit skvělé herecké obsazení, ale jednu složku posadím ještě výš. A tou je kamera. Vybral bych spoustu míst, kde bych jednoduše film zastavil, vyfotil a dostal bych skvělou uměleckou fotku. Nebo ho můžu nechat běžet a mám úžasný umělecky pojatý film. Co mám přesně na mysli? Dám příklad - stará opráskaná zeď, křeslo, hlavní hrdina, ponuré barvy, naprosto zvláštní a nezvyklá kompozice. Schválně se na to zkuste zaměřit. Jsou filmy, které mě baví, ale zde musím rovnou smeknout.

1. Drive

Možná trochu nečekané a rozhodoval jsem se vážně dlouho. A nakonec si jsem jistý, že přesně sem Drive patří. Melancholický film o jezdci, který se pro lásku dostane do malého osobního drama. Ryan Gosling doslova exceluje a podotýkám, že tento rok se mu neuvěřitelně dařilo ve všech třech filmech. Naprosto mě uchvátil styl - u jiného filmu bych asi neakceptoval všechny ty výstřednosti (viz hudba nebo růžové úvodní titulky). A je to třeba právě hudba, ze které jsem nadšený. Jsou to dlouhé scény, kdy nás doprovází jen chytlavá muzika a vše se postupně stupňuje. Příběh zrychluje, objevuje se postupně agresivita, krutost a boj o holý život. Drive neuvěřitelně graduje , má několik naprosto překvapujících momentů a já vím naprosto přesně, že ho z hlavy ještě dlouho nedostanu.

Aby toho nebylo málo, každý rok se objevují sestřihy toho nejlepšího, co se objevilo ve filmech. Minule jsem vám doporučoval hned tři kousky. Letos budu skromnější a doporučím vám jen jeden, protože ostatní mu dle mého skromného názoru nesahají ani po kolena. The Cinescape upustil od varianty 1 písnička a do toho tiché záběry, čímž se zařadil mezi armádu klonů a Filmography letos nemá tu jiskru - nepovedlo se nasekat dialogy tak, abych se na to musel koukat neustále dokola. Naopak Cinema 2011 je zase o stupeň dál, než předešlý rok a jedná se o naprosto precizní střihačskou práci s vhodným výběrem hudby. Tak co, poznáte odkud jsou všechny záběry?

Jen pro zajímavost, vybíral jsem ze spousty filmů, ale udělal jsem si tu i takový seznam, ze kterého jsem nakonec vyřazoval. Pro zajímavost sem některé přikládám: Jana Eyrová, Submarine, Den zrady, Půlnoc v Paříži, Hanna, One Day, Strážci osudu, Sucker Punch, Super 8, HP7: Part 2, Thor, Paul, Rango, Bláznivá šílená láska, Kamarád taky rád, Source code, Voda pro slony, Your Highness...

Úplné pomatení

2011-12-23T23:53:00.001+01:00

Stalo se jen málokrát, abych byl dočista omámen a vtažen do příběhu naprosto bezvýchodně. Co si tak vzpomínám, poslední díly Harryho Pottera jsem upřímně hltal, stejně tak Zaklínače. Každý den padlo neuvěřitelné množství stránek a řádků. A nyní jsem tomu propadl znovu.

Právě jsem dočetl třetí díl Písně ledu a ohně s názvem Bouře mečů a počtem stránek 1200. Dlouhé, napínavé a naprosto strhující čtení. Některým bude spíš něco říkat Hra o trůny, což je první díl ságy a produkce HBO podle něj pojmenovala seriál, který má za sebou první řadu a na začátku roku 2012 nás čeká druhá série, opět s názvem Hra o trůny, ale předlohou bude druhý díl s názvem Střet králů. Seriál musím také doporučit, právě díky němu jsem se pustil do čtení.

Připadá mi, že snad George R. R. Martin nemá rád vlastní postavy, jinak si nedovedu představit, proč jich tolik umírá. To je samozřejmě vtip, ke knize to patří, dostává tím úplně jiný rozměr. Je to něco, co si třeba ani Pán Prstenů nedovolil. Hlavní postavy (není jich málo) zde nejsou ničím víc než jen figurkami na šachovnici, přesto si ke každé uděláte vztah a z každé kapitoly (každá kapitola je sledována z pohledu jedné postavy) čiší naprosto odlišný pohled. Není to pouhé vyprávění příběhu, ale komplexní síť příběhů, které do sebe perfektně zapadají a doplňují se.

Píseň ledu a ohně není pouze pro milovníky fantasy, je pro všechny čtenáře románů, protože přináší skvělý rozmanitý svět, spoustu barvitých a naprosto jedinečných charakterů a hlavně nelineární děj plný napětí a překvapení. Seriál mě bavil, ale to co mi přinesla kniha se snad ani nedá popsat. Dočetl jsem třetí díl (nenechte se zmást sešitovými vydáními), snažím se sehnat čtvrtý (Hostina pro vrány), jenže je beznadějně vyprodaný a dotisk se nechystá. Pátý bude snad přeložen na začátku 2012. Propadl jsem, bojím se, až to skončí (stejně jako jsem se bál u Zaklínače), pojďte do toho se mnou.

Trika Indiana

2011-12-06T20:42:00.001+01:00

Komunita dlouho volala po trikách s logem Indiana. Sedli jsme, udělali pár návrhů a nechali fanoušky rozhodnout, který motiv se jim nejvíce líbí. Když jsme měli vítěze, začali jsme připravovat objednávkový systém, finalizovat grafické návrhy apod. Dnes jsme konečně spustili objednávky, ale narazili jsme na zásadní problém.

Podmínkou bylo, že přijde alespoň 40 objednávek, což se nám nezdálo jako hodně, když 300 lidí řeklo, že si triko určitě objedná, pokud bude stát do 500 Kč. Výsledná cena je 300 Kč i s poštovným a najednou ticho po pěšině. Dnes se objednalo 23 trik a ostatní se vymlouvají na rodiče, Vánoce atd. Zvláštní, že před měsícem problém nebyl. Dějí se zajímavé věci, ještě mají uživatelé chvíli, aby stav naplnili a já osobně věřím, že se objednávek sejde dost, abychom mohli trika vyrobit. Doufám, že na sobě budu nosit vlastní kvalitní triko Indiana :)

Assassin's Creed Revelations je venku

2011-12-05T14:38:00.001+01:00

A jak už to u Playmana bývá zvykem, hru doprovázela povedená akce. Tentokrát se nejednalo o nějakou jednorázovou párty, noční prodej nebo podobné známé speciality. Tyto akce mají jeden veliký problém, pro značnou část fanoušků jsou nedostupné. Většinou se konají v Praze a pro někoho z kouta republiky to může být lehce z ruky. Právě proto Playman uskutečnil Assassin's Creed Tour, který začínal v Hradci Králové. Následovala města Olomouc, Brno, dokonce i Bratislava a celá akce samozřejmě vrcholila v Praze. I díky pokrytí velkého území byla účast ohromná. Návštěvníci mohli soutěžit o hodnotné ceny, potkat se s dalšími fanoušky série, popovídat si se zaměstnanci Playmana a také si odnést plnou hru.

Po dobu AC Tour probíhala také soutěž o nadupaný počítač v hodnotě téměř 50 000 Kč. Do soutěže se přihlásilo 5 000 účastníků a do závěrečného slosování prošlo 3 500 z nich. Závěr celé akce, a také vyhlášení soutěže o počítač Playman připravil ve spolupráci s naším pořadem Indian. Ve čtvrtek od 18:00 tedy probíhal připravený přenos, který byl vysílán po dlouhé době opět živě.

A jak to tak bývá, v živém přenosu se může stát opravdu vše. Velmi zajímavá situace vznikla, když jsme volali přímo ze studia výherci a oznamovali mu tu skvělou novinku, že se stal majitelem soutěžního počítače. Nejen, že si nepamatoval, že se nějaké soutěže účastnil, také nevěděl, že se bude vyhlašovat v Indianovi a celkově mu vypadlo z hlavy, o co vůbec šlo. Když jsme si k telefonu vyžádali rodiče, málem nám položili telefon. Však se můžete sami podívat na záznam z celého přenosu. Je mnohem uvolněnější, než klasické díly.

Špatná čeština v médiích

2011-11-11T11:11:00.000+01:00

Opravdu mě to irituje. Náš národní jazyk je čeština, proč tedy nemluvíme česky? Málokdo dnes mluví opravdu hezky, což je hodně smutné. A přiznávám, ani já to pořádně neumím. Za doby národního obrození, kdy se na jazyk dbalo nejvíce, se jeho znalost udržovala v poezii. Dnes češtinu vyučují převážně média, což je logické, ale z mého pohledku naprosto fatální. Teorie říká, že je to v pořádku, protože tvůrci médii - veřejného prostoru - by měli umět jazyk perfektně, hovořit krásnou češtinou a mladší generace tak vychovávat, udržovat podobu jazyka. Samozřejmě s určitým vývojem. Ale skutečnost nám ukazuje, že moderátoři - obzvláště v televizi - česky mluvit jednoduše neumí a některá výrazová spojení jsou až sluch-drásající. O to horší je pronikání argotu do médií (viz naše oblíbená státní kasa). Psaný projev na tom není vždy tak špatně. Což neplatí pro spoustu magazínů pro mladé, případně internet. A co je horší, na internetu se i velké a kvalitní plátky dopouštějí častých prohřešků proti jazyku.

Být cool, in a zaujmout tu naši cílovku, která nám přinese keše. To je voč tady běží, páč voni to tak chcou. To mi připadá jako ten nejhorší argument, kterým se ohání spousta magazínů a serverů. Oni tvoří obsah pro mladé, musí se přece přizpůsobit tomu, jak se mluví na ulici. Představte si ale, jak na sebe mládež pokřikuje ve škole nebo na hřišti, copak takhle chceme mluvit v televizi? Takhle máme formovat obsah článků? S tím se naprosto odmítám ztotožnit. Oproti tomu jsem snad ochoten akceptovat sem tam nějakou hrubku nebo překlep. Protože to se může stát nevědomky nebo lidskou chybou. Vedle toho neduh špatného jazyka je záměrný, a pokud není, tak takový člověk vůbec nemá v médiích co dělat. Psal jsem to už v jednom z předchozích článků - novinář má být vzdělaný.

Neodpustím si pár příkladů na závěr, autora nechci uvádět, ale pokud toto bude číst, rozhodně proti němu nic osobního nemám, jen zrovna u jeho článku mi došla trpělivost.

"V takovém případě totiž musí být přesně nastavena kamera, která zlobí obzvlášť v případě, že s Drakem lozíte po lustrech, pokud je jen trochu vychýlena špatným směrem, místo aby se zaklonil, začne Nathan lézt dokola." Opravdu by mě zajímalo, kdy se slovo lozit dostalo do slovníku spisovné češtiny. A není ani součástí žádného slangu.

"Vše na co jsem nadával totiž v porovnání s gamesou jako celkem představuje minoritní záležitosti, jež dojem z hraní vlastně nikterak nekazí." Poslední dobou má spousta redaktorů potřebu používat slovíčko gamesa. Co to vlastně znamená? Kdo ho vymyslel a zavedl? Já se s ním tedy nesetkal, právě až u několika článků. A musím uznat, že bych ho raději neviděl. O čem vypovídá? Pravděpodobně mají někteří problémy se slovní zásobou.

Šlo by pokračovat dalšími články, mohl bych vzít do ruky náhodné dnešní noviny, pustit si zprávy na Nově nebo chvíli poslouchat nějakou populární hudební stanici a našel bych toho spoustu. Už to ani nevnímáme, ať jsou to daňoví poplatníci, ona státní kasa nebe neexistující kočkopsi, média na nás valí denně spousty neexistujících spojení, špatných tvarosloví a za chvíli je začneme považovat za správné. Celý článek bych ještě uzavřel poslední citací z vybrané recenze.

"Velkým bonusem jsou konečně přítomné české titulky. Těm by se sice některé slovní obraty daly vytknout, ale jinak jde o dobře odvedenou práci." - To teda jo!

Kam s tím?

2011-11-09T23:38:00.001+01:00

Inu, není to k nevíře? Jak dlouho si člověk může stěžovat, dovolávat se řešení, rady či snad dobrého nápadu? A přesto nám i zdánlivé drobnosti dokáží kompletně pokazit radostnou chvíli. Ale co s tím? Občas nastane situace, ve které si prostě nevíme rady. V tu chvíli přichází určitý pocit zoufalství, který může přejít v bezmoc, což je snad ještě horší.

Přiznávám, pocitu bezmoci se bojím snad ze všeho nejvíc. Někdo by mohl za své utrpení vinit třeba vyšší moc, určité božstvo, domácího mazlíčka, případně oblíbenou květinu, chcete-li. Stále tu zůstává základní otázka, kam s tím? Je zajímavé sledovat, jak už v pravěku se vyvíjelo několik velmi podobných "kultur" (obrazně řečeno) na různých místech a zde máme podobnou ukázku. Problém se opakuje všude, možná to něco vypovídá o jeho charakteru.

Sklíčenost, která pramení z jeho nevyřešení jen podporuje skepsi, která provázela celou antickou civilizaci. Té ale zbyla síla pro oslavu života. Oslavujeme také život, stejně jako tato humanistická civilizace před námi? Čím je naše skepse způsobena? Copak na nás zanevřelo naše božstvo? Máme vůbec právo na skepsi, přestože nevíme kam s tím?

Tak a dost. O čem mluvím? Znáte ten příšerný pocit, když si ve fastfoodu objednáte k jídlu omáčku, ale ve výsledku nevíte kam s ní? Doslova utrpení!

Tento úsměvný článek neberte příliš vážně. Nebo naopak, berte ho smrtelně vážně. Odráží totiž dvě věci. První z nich vám nic neřekne, jedná se o menší narážku na vyučování ve škole, kde jsme se bavili o Nerudově fejetonu Kam s ním? a přiznávám, kečup k hranolkům mě napadl až na druhém místě. Druhá věc je trochu zajímavější, nepřijde vám, že dnešní společnost má na většinu problémů naprosto přehnanou reakci. A čím to je? Podívejme se do historie, lidstvo procházelo spoustu období a každé mělo spoustu velikých problémů. Opravdových, mnohem závažnějších, než dnes máme my. Žijeme v pohodlné době, máme volný čas, což je luxus, který dříve prostě nebyl. A možná právě proto máme čas zaobírat se zbytečnostmi a navíc je řešit. Toto by bylo na delší zamyšlení, snad celou řadu přednášek, ale raději to nechám opět otevřené.

Novinář to má na háku

2011-10-24T16:51:00.001+02:00

Tak nějak mi přijde, že s masivním rozvojem internetových médií, zpravodajských serverů i magazínů přichází také (spíš už dávno přišel) jejich veliký úpadek. V této krátké glose bych rád shrnul dojmy, které z prohlížení různých serverů mám. Psát na internetu je oproti psaní do novin velmi jednoduché, proč (teď nemám na mysli blogování)? Protože odpadá téměř vše okolo - až na samotné psaní. Když vzniká plátek novin, tak se redakce každé ráno sejde, rozhodí témata, je několik vrstev porad (šéfredaktor s zástupci rubrik, kteří se následně radí s redaktory a editory - nebo podobně), zhodnotí předchozí den, reakce a samozřejmě projdou konkurenci. Důležitá je uzávěrka pro editora a uzávěrka pro tiskárnu. Samozřejmě podstatný je rozsah, kdy se musí také počítat s možným odřezáváním posledních vět/odstavců atd. S tím musí redaktor při psaní počítat. A je toho hodně, tištěná média mají svoje omezení, zákonitosti, ale také svoji úroveň.

Tak trochu se mi zdá, že vznikla spousta internetových "plátků", které nemají pevný základ, žádnou vytvořenou kulturu a daný řád. Alespoň to tak na mě působí - psát do magazínu na webu je přece tak snadné, z nějakého zdroje si stáhnete zajímavé informace, přeformulujete do vlastních (občas ani to ne) vět a publikujete na svém magazínu. Dělat to může vlastně každý (neměl by, ale to je věc druhá) - a taky to každý dělá. Že píší studenti, to bych řekl že není problém. I do novin píší sloupečky častokrát studenti jako brigádu. Problém je ten, že internetová média častokrát tvoří děti. Ale to není věc, kterou bych se nyní chtěl zabývat.

Spíš se mi zdá, že díky internetu ztrácí redaktoři určitou odpovědnost za články, které publikují. Častokrát jsou anonymní, podepsané "redakcí", což samozřejmě ubližuje samotnému magazínu o to víc (v případě, že je obsah nekvalitní). Tento článek píši hlavně proto, že jsem zpětně narazil na report na Topzine (prošel už úpravami, dříve obsahoval víc nedostatků), kde se "redakce" pokouší o reportáž z akce, na které buď pisatel nebyl, nebo byl ožralý, duchem nepřítomný nebo něco podobného. Profesionální noviny by si nedovolily otisknout článek, který obsahuje spoustu faktických chyb. A tím je například skutečnost, že zaměnili výherce hlavní soutěže (nyní už je to po stížnostech opravené), hlavního moderátora celého večera označili za "týpka" (nikdo neřeší jména, skutečné informace), který se nesetkal s pochopením poroty soutěže. Přitom vůbec nesoutěžil, ale uváděl vstup. Jako bych já třeba při psaní zprávy o Autoškole národa napsal, že "ten týpek co furt mluví asi moc řídit neumí" a vůbec bych neřešil, že je to moderátor večera a navíc se jmenuje Aleš Háma. Co tím chci říci, na internetu je to vlastně jedno, balastu je spousta a nikdo moc neřeší, které informace jsou podstatné a které ne. Důležité je, že ten obsah vznikl, někdo na něj klikl a nejlépe pokračoval kliknutím na reklamu. Ideální stav. Kdo by řešil, jak kvalitní je obsah?

Toto téma by zasloužilo pořádný průzkum, srovnání a rozhodně teď nechci říct, že všechna média na internetu jsou špatná. Jen si člověk musí lépe vybírat a nakonec zjistí, že i přes ohromné množství různých webů zas tak na výběr nemá. Alespoň pokud chce číst kvalitní informace. Na závěr vám ještě doporučím článek od Andrew McMillena, který píše o přebírání zpráv, novinek, článků a ignoranci redaktorů atd.

Launch Heroes 6

2011-10-17T23:04:00.003+02:00

Někomu to už musí připadat trochu jako stereotyp. Vychází další velká hra a s ní je tu samozřejmě další launch párty, která nemá se hrou zase tolik společného. Je to dobře nebo špatně? Tuto otázku posunu trochu stranou, protože jsem z akcí vždy nadšený, takže jsem za další jen a jen rád. Tentokrát jsem byl Playmanem pozván do Hradce Králové, kde se se v historické krčmě U Rytíře oslavilo vydání velmi očekávaného titulu Might & Magic: Heroes 6.

Tentokrát je celá situace zajímavější o fakt, že jsme zde natočili vstupy pro nadcházející díl Indiana (za kamerou jsem stál, v jednom vstupu i před kamerou). Samozřejmě se v dílu objeví i recenze, takže atmosféra z párty přijde vhod. Z průběhu večera bych jednoznačně vypíchl historickou skupinu, která nás zábavně poučila o zvyklostech ve středověku, válčení, hodování a samozřejmě došlo na tanečnice, ohňovou show a šerm. Aby se neřeklo, tak k vyzkoušení byla i hra, ale znáte to, hrát můžu doma :).

Zde je reklama, kde vidíte záběry z krčmy a pokud si vzpomínáte na článek o launch párty Drivera, tak vás mohu nalákat, že v následujícím díle se k němí v krátkosti vrátíme.

(Přehrát v HD rozlišení)

Kontroverze

2011-10-11T17:50:00.002+02:00

Po delší době jsem konečně vyrazil za kulturou. Opět do Rudolfina, ale tentokrát na výstavu fotografií s názvem Kontroverze. Pokud někdo čekal klasickou přehlídku uměleckých snímků, pravděpodobně byl zklamán. Expozice totiž přinášela pohled do historie a ukazovala příběhy snímků, které nějak významně zapůsobily na veřejnost a celou společnost - jak název napovídá, kontroverzně. Pokud mám uvést příklad, tak na samotném začátku vidíme snímek Portrét hraběte de Cavour (Léopold-Ernest Mayer a Pierre-Louis Pierson), který sám o sobě významný není, ale spor, který se okolo jeho kopírování vyvinul a došel do fáze, kdy byla fotografie v roce 1862 uznána jako umělecké dílo, je zajímavý a zároveň je perfektním úvodem celé výstavy.

Zajímavé přitom je, že tyto příběhy během procházení expozicí sbíráte. Na začátku obdržíte jednoduchou "vázačku" a u každé fotografie si příběh k ní vezmete a přidáte do svazku. Na konci máte hezkou publikaci plnou spousty zajímavých údajů, fotografií a hlavně oněch příběhů. Vytknout se dá snad jediná věc, náhledy fotek jsou v tak nízkém DPI, že častokrát budete dlouho přemýšlet, ke kterému snímku se vlastně vztahují. Po delší době si fotky raději dohledáte podle názvů, protože na náhledu prakticky nic poznat není. Ale vzhledem k faktu, že si nekupujete knihu, ale jdete na výstavu, to zase tolik nevadí.

Pokud máte rádi fotografii a navíc se zajímáte o historii, určitě Kontroverzi nepropásněte. Z mého pohledu navazuje na trochu drsnější Decadence NOW! a končí už 13. 11. 2011. Na výstavě jsem byl s Káťou, které se také velmi líbila. Pokud bych měl vybrat fotku, kterou si nejvíce pamatuji, tak to bude asi Líbající se jeptiška od Toscaniho (obrázek). Věděli jste například, že ve Francii a Itálii byla zakázána, zatímco v Anglii s nadšením přijata? Naopak další fotka fotka novorozeněte ještě s pupeční šňůrou (od stejného autora) byla ve Francii a Itálii akceptována a v Anglii cenzurou zakázána.

Proč bych zrušil známkování her

2011-10-06T16:39:00.001+02:00

Troufám si tvrdit, že většina (nebo alespoň valná část redaktorů) nemá v oblibě udělování známek (ať už to jsou procenta, známky jak ve škole nebo jiné hodnocení) hrám, které mají za úkol zrecenzovat. Řekl bych, že to je na celé práci to nejneobjektivnější, zároveň ale nejsložitější a ve výsledku nejsledovanější. Řekněte sami, je to trochu guláš. Pojďme se na to prvně podívat pohledem konzumenta.

Jakožto ideální uživatel bych měl mít zájem o co nejvíc informací. Podklady pro vlastní pohled bych vyhledával z více stran a o problematiku bych se zajímal opravdu do hloubky. Uvedu nějaký příklad. Chci si koupit nějaké RPG, protože mi ten styl sedne, ale nemohu se rozhodnout pro titul. Prvně si udělám menší rešerši, zjistím jaké tituly jsou aktuálně dostupné, z čeho mám vůbec vybírat. V ideálním případě se dostanu do fáze, že mám výčet několika málo her. Dejme tomu, že já si vyberu Zaklínače 2 a Skyrim (pomineme nyní fakt, že ještě nevyšel). Do kterého vložím své peníze? Přichází na řadu práce redaktorů - mají mi pomoci vybrat. Hry jsou drahé a nemohu si koupit vše, když to pak stejně nestihnu hrát. Pokud zůstaneme u faktu, že představuji ideálního uživatele, tak si najdu několik recenzí (nejlépe z prověřených zdrojů - od známých redaktorů), k tomu si dohledám videa, obrázky a vše si to porovnám. Zajímá mě, v čem je každá z her dobrá a špatná - to mi má správná recenze říct. Podle toho si dokáži udělat obrázek o hře samotné. V čem je dobrá, v čem je špatná a co nabízí specifického. Z několika recenzí bych to měl bez problému zjistit. Tak si mohu obě hry porovnat, co mi která přinese a co já vlastně hledám? Řekněme, že v našem případě bych asi volil Zaklínače, pokud hledám ucelenější a lineárnější příběh, rád čtu povídky a zajímá mě staroslovanská mytologie. Pokud chci otevřený svět, více volnosti a baví mě akce z prvního pohledu, půjdu asi do Skyrim.

A kde tedy mám tu známku? To je právě ono, pokud si hru opravdu vybírám, tak by pro mě neměla být rozhodující. Ano, řekněme, že ve stejné kategorii (třeba právě RPG her) by mohla vypovídat o tom, která hra je lepší. Ale co to znamená "lepší" hra? Lepší hra nás víc baví? Pakliže recenzuje stejný člověk obě hry, pravděpodobně to odráží fakt, že jeho víc bavil jeden z titulů. Nebo prostě usoudil, že jeden z nich má víc pro a méně proti než ten druhý. Ale pokud má někde Zaklínač 2 třeba 90 % a oproti tomu Gothic 3 60 %, tak to přece neznamená, že mě, jakožto hráče, nutně musí Zaklínač bavit víc. Znamená to třeba, že z řemeslného hlediska ta hra je udělaná opravdu lépe, ale nekupuji si to nejlepší, nýbrž to, co hledám.

Problém je ten, že většina dnešních konzumentů mediální sféry (zůstáváme u hodnocení her) se příliš upíná na výsledné známky. Přitom ale zapomínají, že o hře nevypovídá udělené procento, ale obsah recenze, který hru popíše a vypíchne, co je udělané tak či onak, zhodnotí jednotlivé aspekty a upozorní na důležité věci. Jaký je rozdíl mezi recenzí a blogovým příspěvkem? Blog je čistě subjektivní záležitost, vyjadřuji svůj názor. Zatímco recenzent o něčem píše, protože o tom ví. Není to jen jeho názor, pro celé sdělení má objektivní podklady, všechna pro a proti se dají obhájit. Může psát recenze každý? Nemůže - pakliže chci něco hodnotit, musím mít dobrý přehled na scéně, uvědomovat si své poslání, mít oporu - profesní kompetenci, která mi to oprávnění - dejme tomu - uděluje. Proto je kupříkladu důležité zaměření, protože tím získám mnohem objektivnější pohled na věc. Pokud nejsem génius a nestíhám sledovat vše :) Jaká je situace u nás? Mizerná. Tím jsem ale odbočil a dodal bych k tomu jednu citaci, která mi utkvěla v paměti: "Publicista má být vzdělaný."

Vraťme se ale k původnímu problému - závěrečné hodnocení. Já, jakožto redaktor jsem dostal zadání hru objektivně zhodnotit. Mám určitý prostor (zde bych se mohl rozepsat, jak složité to u videorecenzí je, protože prostoru je hrozně málo), ve kterém musím hru uvést, zdůraznit v čem je dobrá (proč by vás mohla bavit) a v čem naopak zaostává (co by vás mohlo odradit). Samozřejmě na závěr se hodí rychlé shrnutí všeho, tam může patřit třeba i porovnání s konkurencí. A teď přichází problém největší - známka. Podle čeho známku udělím? Mohu si udělat jednoduchý systém, který bude zohledňovat různé aspekty (grafika, (znovu)hratelnost, inovace, příběh/obsah atd.), ale zde je problém v tom, že pro každou kategorii jsou důležité jiné aspekty. Takže jim mohu dát buď jinou váhu nebo se prostě vyhnout porovnávání mezi kategoriemi. Oznámkuji tedy každou část (což je samo o sobě dost subjektivní - opět stejný problém), udělám průměr a ohodnotím. Také mohu zkusit vycházet čistě z porovnávání s ostatními. "Tamta hra má 70 %? Tato je velmi podobná, dostane stejně." Ale kdo udá směrnice? Neexistuje žádný kodex, který by radil, podle čeho udělovat známky. Spousta redakcí má vlastní systém, psaný/nepsaný kodex, kterým se redaktoři tak nějak řídí. Ale když chce uživatel porovnat více recenzí na stejnou hru mezi sebou, určitě mu to nepomůže. Opět se vracím k již řečenému, hodnocení je v obsahu recenze, textu, který napíšu, a rozhodně nelze hry soudit a rovnat dle známek, které jsou většinou udělované "pouze na oko", protože neznám způsob, který by adekvátně ocenil hru známkou tak, aby přesně vyjadřovala recenzentovo sdělení.

Další věcí je, že častokrát uživatelé nepřijímají, když jejich oblíbená hra dostane menší hodnocení, než si oni sami představují, protože je hra přeci baví. A nebo je nebaví, a tak jsou naštvaní, že hra má u nás víc, než u nich. Stěžují si například na to, že Dragon Age 2 jsem udělil 78 %, když podle nich ta hra vůbec nebyla důstojným odkazem prvního dílu a vlastně si vůbec "nezasloužila" nějaké vyšší hodnocení. Faktem ale zůstává, že já se musím držet faktů (fakt hezká čeština). Ty říkají v čem je DA2 dobrou hrou a v čem není, také se musím oprostit od předsudků a veškerých očekávání a hodnotím výsledný produkt. Nehodnotím jeho předchůdce, nezahrnuji sliby a reklamní kampaň. Protože to není součástí samotného produktu. Spousta hráčů udělila známku 1/10 s komentářem: "Oproti jedničce je to blbost," je to objektivní? U Resistance 3, kde z obsahu vyplývalo "Je to dobrá hra a bude vás bavit, ale má spoustu chyb a nešvarů" (samozřejmě do detailu rozvedené) a Chris se rozhodl pro známku 75 %, následně nám přišlo několik zpráv, že neumíme hodnotit, když označíme hru za dobrou a dáme jí 75 %, protože každá dnešní hra pod 80 % je přece balast a nemá smysl ji hrát. Na to si udělejte vlastní obrázek, já k tomu dodatečný komentář raději nemám.

Tím se dostávám k závěru, předpokládám, že se mi dostatečně podařilo vylíčit myšlenku, kterou jsem chtěl. Uživatelé po nás chtějí procentuální hodnocení a v poslední době se řeší víc než samotný obsah. Na druhou stranu je to ta nejneobjektivnější část recenze a o hře samotné neříká zhola nic.

Indianův Showtime!

2011-09-29T08:51:00.002+02:00

Další z řady mých indianovských postů. Tentokrát bych jen rád upozornil na diskuzní Showtime! díl, ve kterém jsem se také objevil, a který běžel živě ve středu od šesti hodin. Oproti nynějšímu neživému vysílání je to ještě markantnější rozdíl a upřímně, jsem rád, že od tohoto formátu upouštíme. Chápu diváky, že některé situace (které bych rovnou při natáčení zastavil) mohou působit vtipně, ale raději se spokojím s vědomím, že připravuji něco kvalitního. Tentokrát řeč padla na připravované RPG Skyrim, koukli jsme na Warhammer 40,000 a probrali Battlefield 3, jehož beta právě začala. Na závěr jsme přichystali překvapení v podobě odhalení speciální sběratelské sošky archanděla Michaela ze světa Might & Magic.

Přehrát díl (Indian #108 Showtime!)

Indian #107

2011-09-25T15:53:00.001+02:00

Po menších technických problémech je poslední díl Indiana konečně ke shlédnutí. Prozatím na YouTube, protože nás server je mimo provoz, což se snad opraví, protože teď nefunguje většina věcí v EXTRA atd. Já jsem se na tomto dílu podílel také, stál jsem za kamerou. Bohužel jsme se ještě nedohodli na nějaké změně, takže je statická. Jestli změna přijde, to se ještě uvidí. Ale celý díl jsem tak nějak kontroloval a snažil se kluky usměrňovat. Ve středu 28. budeme (snad se nic nestane) vysílat opět živě. Bude to diskuzní Showtime! díl, pro který máme připraveno i jedno speciální překvápko. To už se ukáži i před kamerou :)

(Plná kvalita - odkaz na Indiana)

Indiánův sraz Zingu

2011-09-24T23:39:00.001+02:00

Dnes se v Metropoli Zličín odehrál první komunitní sraz serveru Zing.cz. Pořádali ho přímo fanoušci, ale nechtěli jsme na setkání chybět. Původně se mělo dostavit okolo čtyřiceti lidí, ale bylo nás tam nakonec okolo pětadvaceti. Myslím, že nikdo s větší účastí ani nepočítal. Atmosféra byla perfektní, povídali jsme si o hrách, zábavě, pořadu a s nikým nebyl problém.

Když jsem od PLAYMANA dostal nějaké ceny pro hru Driver, napadlo mě, že některé předměty by se daly rozdat právě na srazu. Fiolovi se nápad líbil a ve studiu se mu podařilo vyštrachat ještě spoustu dalších cen. Nějaké hry, merchendise, filmy atd. Majkl také přivezl pár her a k tomu ještě hromadu plakátů. Vytvořili jsme lehký (nikdo ho nezvládl na 100 % :D) soutěžní kvíz a každý soutěžící něco dostal - podle vlastního výběru. Samozřejmě první vybíral nejlepší. Myslím, že jsme některým udělali alespoň trochu radost, já osobně byl s výsledkem soutěže spokojen.

Doufám, že se podobná akce bude opakovat. Byl to sice komunitní sraz Zingu, ale hlavní slovo na úvod si tak nějak vzala redakce Indiana, když se k tomu nikdo jiný neměl :). O budoucnosti Indiana se diskutovalo hodně, bylo fajn, že lidem nedělalo problém pochopit naše určité kroky a vesměs nás podpořili. Taky jsem byl tak nějak nakopnut k tomu, abych se konečně pokusil zorganizovat akci "Indian má trika!", takže se do toho co nejdřív pustím, oběhnu pár tiskáren a pokusím se to celé dát dohromady. Na dalším srazu Cya.

Driver: Motokáry

2011-09-22T17:17:00.000+02:00

Nadpis je možná krapet zavádějící, ale nechci mluvit o hře samotné (Driver: San Francisco vychází 30. září). Včera večer jsem byl na představení, k čemuž samozřejmě nechyběl doprovodný program. U Gears of War 3 jsem se střelby nezúčastnil, zde jsem závody v motokárách nemohl vynechat. Akce se konala v garážích na Černém Mostě, kde je perfektní dráha s výborným zázemím. Opravdu jsem nečekal, že kárky budou mít takový výkon (na rovince se dostanete na 60 za hodinu), jízdu jsem si užil, i přestože jsem se umístil někde okolo poloviny (byl jsem osmý z nějakých 15-16). Pravděpodobně se na dráhu ještě vrátím, opakuji - stálo to za to. Je to něco jiného, než když řídím máminu Kiu Picanto nebo babiččinu Pandu :D

Dobře, v první řadě tedy šlo o hru samotnou, přestože si budu nejvíce pamatovat zážitek z motokár. Drivera raději nebudu hodnotit, to přenechám povolanějším. Chvilku jsem si za volant sedl a bavil jsem se. Je to zábavná arkádovka, když do toho zapojíme příběh, kontroverzní (z mého pohledu do hry moc nepatří - přesto je zajímavá) funkci SHIFT, která vám dovolí "převtělovat" se do jiných řidičů a poměrně hezkou grafiku s nadupaným soundtrackem, určitě si své fanoušky najde.

Já jsem nadšen z jiných věcí. Jsem tak trochu blázen do merchendise, takže za veškeré propagační předměty jsem moc rád. Co si budeme povídat, nestíhám hrát moc her, které nerecenzuji, nebo si na ně vyloženě neudělám čas. Ale takové triko, přívěšek, hrnek - to mi udělá radost kdykoliv. A tentokrát jsem vedle klasické sestavy triko, přívěšek, zápisník a nálepky získal ještě speciální vinil edici soundtracku. Snad někdo v mém okolí bude mít funkční gramec, protože toto je skvost.

Indian pod nátlakem

2011-09-20T00:17:00.000+02:00

Je velmi těžké fanouškům představovat změny, které se okolo našeho projektu dějí. Indian se jednoduše mění, neustále se formuje, snažíme se najít tu správnou podobu, kterou dokážeme prosadit, zvládnout a sami s ní budeme spokojeni. Přitom se ale držíme myšlenky, že chceme zůstat originální. Mým hlavním cílem je přijít na to, v čem tkví ta originalita. Důležité bude asi zpětné ohlédnutí, bez kterého klíč nenajdu.

Indian má kořeny v pořadu Freeware World, který zde nechci představovat, ale faktem zůstává, že některé prvky si pořad drží do dnes. Hádáte správně, je to studio a vstupy, ve kterých najdeme spoustu odkazů i po tolika letech. Dříve jsme vysílali na PG24, která skončila a později se proměnila v PlayZoneTV. Malé změny nastaly, ale koncept byl stále stejný. A Indian se chtěl odlišit, nechtěl být jen další z plejády pořadu PZTV. O to se snažíme i nadále, přestože se nám to nějakým způsobem daří, změn budeme muset udělat ještě víc. Mluvím teď přesně o té pasáži, kdy moderátoři sedí na sedačkách, hovoří do kamery a každý vstup vypadá stejně, ať už jde o jakýkoliv pořad. Naší moderátorské dvojici (Filip a Tomáš) se daří předvést slušný rétorický výkon, takže statické prostředí by nemuselo tak znatelně vadit.

Osobně se snažím přijít na koncept, který by nás posunul dál, ale přitom zanechal Indiana Indianem. Hodně jsme se zakládali na vstupech, na rozdíl od dalších pořadů jsme vždy přinášeli informaci nejen ve videích, ale právě i v předělech. Podívejme se na komerční scénu digitální televize. Ta funguje na principu:

Moderátor v krátkosti uvede video > Video sdělí informaci > Moderátor uvede další video > Video sdělí informaci atd.

A nyní nikdo neříká, že to tak být nemá. Snad naopak, moderátor nenese roli zpravodajce, ale jakého si průvodce. Dělá informace stravitelnější, staví most mezi tématy v pořadu. Koncept Indiana na to jde trochu odlišně, video, které samozřejmě nese hodnotnou informaci, je následně rozebráno ve vstupu. Tím se dostáváme k věci, moderátoři musí vědět o herní scéně první poslední. Proč? Protože jsme komunitní projekt a komunita se ptá na cokoliv a kdykoliv.

Se vstupy jde ruku v ruce živé vysílání. Tedy spíše šlo. Živé zůstanou pouze speciální díly Showtime. Ale teď si musíme položit otázku, zda v živém vysílání spočívá klíčová komponenta našeho pořadu. Já si stojím za tím, že pokud tvoříme komunitní projekt, nemusíme běžet živě, ale musíme zachovat kontakt s diváky. A to jsme zachovali, stále nám lidé píší komentáře, my je přečteme, okomentujeme a oceníme. Stejně jako dřív. Co se změnilo? Můžeme si vybrat otázky předem, najdeme si ten nejkvalitnější obsah, který dříve zapadl pod kupou balastu. Navíc nyní stíháme vybírat komentáře k tématu a debatu na komentáře "Gelu, pozdrav moji mámu" můžeme s klidem přejít.

Co je ale v současné chvíli největší problém? Fanoušci sami, což je pochopitelné, hlas veřejnosti (veřejnosti se rozumí aktivní uživatelé, kteří projevují názor) se vždy projeví. Nemohu říci, že bych jejich postoj nechápal. Každá změna bolí a věřte, že nás bolí dvojnásob. Já osobně bych se nespokojil s původní formou, protože si myslím, že je vždy kam postupovat. Když není co zlepšovat, tak je nejlepší skončit a začít znovu, ale tam nejsme a snad ani nikdy nebudeme. Co mě trochu mrzí - a proti čemu se nedá argumentovat - je postoj diváků, že zábava tkví ve vtipech o cikánech, přeřeknutí, vulgaritách, pojídání odpadků v živém vysílání atd. S tím se odmítám ztotožnit, pokud chceme tvořit pořad na úrovni, těmto záludnostem se přeci musíme za každých okolností vyhnout.

"30 minut je o hodně méně než 60 minut děleno dvěma"

Jestli Indian bude mít stopáž 30 nebo 60 minut přeci není rozhodující. Pakliže se nám podaří dostat do nějaké televize (něco je v jednání), tak nebudeme mít na výběr. Tuto středu uvidíte testovací díl, který má 27 minut, je předtočený a dle mého vypadá perfektně. Je to nabitá půlhodina, kdy se nemůžeme ani chvilku nudit, protože na to není prostor. Přitom informací je přehršel, vstupy jsou stále barvité, zajímavé a stále čteme komentáře diváků. Pokud to navíc vyjde, zase navážeme na týdenní režim. Do budoucna jsem nejvíce zvědav na divácké reakce, přestože jsou předem jasné, ale sám jsem zvědav, jaké změny ještě přichystáme.

Ahoj, tady Pražák

2011-09-19T00:10:00.001+02:00

Dnes tu mám takový osobní příspěvek. Hned prvního září jsem nastoupil na Vyšší odbornou školu publicistiky. Mohl jsem se rozhodnout, zda tento první měsíc proflákám doma, nebo si rovnou vyberu nějaké předměty a nasbírám své první kredity ještě před samotným semestrem. Zvolil jsem kombinaci hned dvou předmětů - Management a Rétorika - což dá dohromady 28 vyučovacích hodin týdně. Musím uznat, že oba předměty mě neuvěřitelně baví, ať už vyučování čistou praxí v rétorice, tak perfektní přednášky o managementu. O škole ale budu určitě psát ještě později, protože už ve čtvrtek mě čekají první zkoušky z těchto předmětů.

S novou školou se pro mě změnila i další věc - bydlení. Přestěhoval jsem se do Prahy, mám pokoj u své tety (která odjíždí pryč jakmile začne tát sníh a vrací se, když naopak začne sněžit, takže podstatnou část roku zde jsem sám) a začal tak pro mě úplně nový život. Je to veliká změna, dosud jsem bydlel s rodinou, do školy každé ráno dojížděl a nic sám nemusel řešit. Teď je to jiné, samozřejmě mě rodina a převážně máma - za což jí moc děkuji - stále naplno podporuje. Mnohem víc jsem třeba začal řešit peníze, když si chodím nakupovat, když si vařím atd. Nadšen jsem i z toho, že se mohu účastnit všech akcí, protože sednu na metro a za pár minut jsem kdekoliv - bydlet v Liberci, tak třeba zmiňovanou akci Gears of War 3 navštívit nemohu.

Je to pro mě nové a opravdu si to užívám. Jsou ale věci, které mi dost vadí. A to je třeba veliké odloučení od milované přítelkyně, Kačenky, vidím se s ní pouze o víkendech. Ani dříve jsme se neviděli každý den, ale nikdy jsme nebyli tak daleko, že bychom jednoduše nemohli přijít toho druhého navštívit téměř kdykoliv. Samozřejmě si člověk zvykne a myslím, že si teď vážím mnohem víc každé chvilky, kterou s ní strávím, ale raději bych na ní měl času víc. S tím souvisí i slušná reorganizace celého týdne, kdy jsem prakticky přesunul všechny pracovní aktivity mimo víkend, který nyní plně věnuji Kátě a rodině.

Zingian podcast

2011-09-16T09:34:00.001+02:00

Kdo sledujete pořad o hrách Indian, zajisté jste zaznamenali určité změny. Tou první je upuštění od myšlenky živého vysílání. Změna to je ale nakonec menší, než by se mohlo zdát. Máme nyní celou stopáž lépe v rukou, můžeme se vyvarovat spoustě chyb a celý obsah poddat ještě zábavněji než kdy dřív. Samozřejmě smysl vstupů je stále stejný, recenze se nemění a vše podstatné zůstává při starém.

Mnohem razantnější je ustoupení od týdenního programu, který byl téměř neudržitelný. Zvolili jsme variantu dvou týdenního vysílání, které se kombinuje s podcastem, což je pro nás novinka. Indian zde tedy bude každý týden, jednou formou klasického pořadu, podruhé jako podcast. Za sebou máme první podcast, do kterého jsem se dostal trochu nešťastně. Kvůli škole jsem přišel až ke konci natáčení, ale kdo se dostane za 3/4, i mě uslyší. Zatím bohužel v horší kvalitě, protože jsem stále nevyřešil akustický problém v novém bytě, ale pracuji na tom.

Indian Podcast #1

Gears of War 3

2011-09-15T10:00:00.000+02:00

Snad bych ani nečekal, že se dostanu ke klasické konzolové střílečce. Situace není tak jednoduchá, včera navečer Microsoft pořádal akci před vydáním pro herní novináře. My jsme také byli pozvaní, tyto akce jsou vždy skvělé, tak proč odmítat. Program byl poměrně zajímavý, a přestože nebyl nikterak nabitý, nenudil jsem se ani chvilku. Po příchodu nás čekalo občerstvení, k dispozici také byla plná verze hry. S Fiolou jsme neotáleli, chopili se ovladačů a vyzkoušeli si jak kampaň, tak deathmatch mód v multiplayeru. Hraní na splitscreenu je trochu omezující, ale konzolisté jsou jistě zvyklí.

Ke hře samotné se toho dá asi jen málo říci - slušivá stylizace, propracovaný systém krytí - který je dnes možná standardem, ale první díl této série byl průkopníkem - drsné hlášky a samozřejmě hektolitry testosteronu. Dost jsem byl překvapen z českých titulků, to na konzoli není úplně zvykem, takže za to palec nahoru. A přestože ke konzolím nemám moc blízko, hraní mě bavilo. Mít doma X360, určitě s výběrem TPS hry neváhám.

Během několika hodin se sešla redaktorská smetánka, probíhala debata a vytvářely se kruhy. Ne Google+ kruhy, ale spíše debatní. Já si moc dobře popovídal s Ondrou Broukalem a rád jsem konečně osobně poznal Alžbětu Trojanovou. Pochválit musím i za pěkný GoW 3 dort, který nejen dobře vypadal, ale i chutnal. A na závěr musím zmínit soutěž ve střelbě, které jsem se ale hrdě neúčastnil, přestože hlavní cenou byla EPIC edition s figurkou Marcuse. Snad někdy jindy :)

Pošuk

2011-09-13T12:01:00.001+02:00

Přidávám další koncept, který se už dlouho zbytečně povaluje na mém disku a mrzelo by mě, kdybych ho nikdy nezveřejnil alespoň zde, na blogu. Na tohoto blázna si dávejte opravdu pozor, ovládá magii a člověk nikdy nemůže vědět, co nečekaného provede.

Síla Google Documents

2011-09-12T01:29:00.001+02:00

Pravděpodobně se teď někdo praštil do čela, proč zde píši o tak samozřejmé věci, jakou jsou Dokumenty od Google. Není tomu totiž tak dávno, co jsem poprvé tuto skvělou aplikaci vyzkoušel. Všechny dokumenty vytvářím v kancelářské sadě od Microsoftu, když už jsem si verzi 2010 pořídil. A nemohu si stěžovat, Word je geniální aplikace, bez které bych si tvorbu dokumentů nedovedl představit - až do teď.

Co jsem se odstěhoval do Prahy, z pracovních víkendů jsem udělal čas odpočinku. Věnuji se rodině, přítelkyni a v neděli večer se opět vracím z Liberce do našeho rušného hlavního města, abych usedl za obrazovku a začal pracovat. Občas ale může nastat situace, kdy budu mimo pracoviště a stejně budu potřebovat něco vytvořit. Například seminární práci do školy, jak se mi poštěstilo nyní. Byl jsem u Káti, potřeboval jsem napsat zásadní úkol do školy a tlačil mě čas. Samozřejmě jsem mohl sednout k jejímu balíku Open Office, přestože je nemám tak rád, následně nahrát data na flashku nebo uložit na web a v neděli večer zpracovat ve svém prostředí. Jelikož jsem ale člověk pohodlný, začal jsem hledal lepší variantu, když mě do nosu trkla záložka Documents, nedaleko Gmailu. Spousta lidí tuto službu využívá, proč to nezkusit?

Musím uznat, že jsem byl mile překvapen z pracovního prostředí, které je přehledné a dokonce i na starších počítačích velmi svižné. Výhodou je podpora češtiny, zde jsem však narazil na menší zádrhel, který se snad v budoucí aktualizaci vyřeší - absence diakritiky u písmové sady Calibri, tu jsem si velmi oblíbil a snažím se ji hojně využívat. Google Dokumenty zvládají většinu důležitých funkcí, které má kancelářský balík mít, nemají problém ani s výstupem. Zde je nejdůležitější asi PDF. Co se uchovávání dat týče, zdůraznil bych hlavně jednu vlastnost - cloud. Vše, co uděláte se automaticky ukládá někam do oblak, váže se to vašemu účtu a vy ke svým datům máte přístup odkudkoliv. Kdykoliv můžete měnit práva k souborům, ukazovat je dalším lidem, povolovat úpravy určitý skupinám či uživatelům. Samozřejmostí je řazení do svazků - já si takto začal archivovat dokumenty související s vysokou školou.

Tímto neříkám, že přestávám používat klasický kancelářský software, který nebyl levný - a z dobrého důvodu. Dokumenty jsou sice plně použitelné, ale některé pokročilé funkce nemohou zvládnou tak, jak to dokáže třeba Word. Co se týče výstupu, stále zůstávám u tvorby PDF v Acrobatu a Wordu, ale jako cestovní pomůcka se tento šikovný balíček nástrojů od Google určitě hodí. Kdo nezkusil, měl by to napravit.

Návrat k práci

2011-09-03T19:25:00.000+02:00

Po delší době se opět dostávám k nějaké práci. Za prázdniny jsem nic nedaboval, nedělal jsem na žádném videu a vše ohledně Indiana šlo mimo mě. To je rozhodně škoda, recenzi do některého z dalších dílů už připravuji a navíc jsem si střihl ještě jeden voice-over. Zing.cz chystá spolupráci s českou komunitou rozjíždějící se pecky Age of Empires Online a náš tým dostal na starost produkci vidcastu. Připravili jsme tedy první díl, já osobně jsem se postaral o hlas a musím říct, že jsem si to náležitě užil. Práce dabéra mě opravdu baví a naplňuje, takže do budoucna asi úplně tuto pozici neopustím :). Zde je video.

Koncept charakteru

2011-08-27T17:54:00.000+02:00

Pravděpodobně nebude nikdy použit. Vytvořeno pro projekt, který spí dlouhým a nerušeným spánkem. A jestli se někdy probere, tendle frajer bude připraven :).

Držme si zmetka na očích

2011-08-17T20:22:00.000+02:00

Tímto krátkým komentářem bych rád reagoval na situaci, která vznikla no fóru Velkýho Chytráka. Abych ale vůbec mohl uvést problém, je potřeba vysvětlit celé dění okolo. Po několika letech fungování přišla chvíle, kdy jsme museli říct "Dost!", udělat tlustou čáru a začít znovu. Na můj vkus ta čára není dostatečně tlustá, ale o tom níže. Stará databáze se nedala přenést z důvodu poškození a update na novou verzi phpBB také nebyl možný. Museli jsme proto založit fórum nové s čistým štítem a uživateli. Určitě to byl krok správný, proti botům se už nedalo bránit a vyčištění pár tisícovek neaktivních uživatelů také nemůže být na škodu.

Stala se ale věc, kterou by někdo možná bral za absurdní, jako já. Pakliže se dělá restart fóra, automaticky nás napadá "nový start", z čehož můžou mít radost hlavně nováčci, méně oblíbení uživatelé, a naopak staří mazáci budou spíše remcat. Já osobně naprosto chápu myšlenkové pochody člověka, který nepatří k nejoblíbenějším, když doufá, že bude moci začít budovat svoji vizitku od naprosté nuly. Jsem přesvědčen, že člověk může dojít uvědomění, časem zjistí, jak věci fungují, naučí se chovat ve společnosti, ale těžko někoho přesvědčovat, že jste se změnili. To je skoro nemožné. Není lepší začít od píky? Je proti pravidlům zakládat více účtů, ale když se všichni musí znova registrovat, proč nevybrat jiný nick, jiný avatar a začít jako nový člen. Lidé se na vás koukají jinak, mají k vám neutrálnější a objektivnější přístup. A já se přiznám, že když napíše něco nějaký "profláklý neoblíbenec", tak i já jsem automaticky vůči němu skeptický.

Myslím si, že toto je cesta pro lidi, kteří neuspěli dříve. Přestože teď na to už mají, tak by byli znovu zašlapaní. A takový člověk nemá motivaci se do komunity vracet, přehnaně se podílet na tvorbě celého uskupení, což stálým uživatelům vyhovuje, protože na sebe jsou zvyklí a přijímat mezi sebe někoho nového je velmi těžké. Pokud se ale všichni najednou ocitnou na samotném začátku, tak to může jen prospět. Samozřejmě, že se mezi sebou lidé už znají, ale komunita je natolik rozrostlá, že naprostá orientace ve všech nikdy být nemůže.

Teď ale k samotnému problému, moderátoři na VCh zakázali změny přezdívek. Pokud se pozná, že starý uživatel má nový nick, tak bude oheň na střeše. Což dle mého není vůbec dobře, je to v rozporu s mým přesvědčením, že uživatel má při takovéto situaci právo na nový start, stejně jako je nový start fóra. Jeho anonymita a čistý štít by měly být právem, které si zaslouží. Každý má možnost volby, stejně tak si může zvolit nick starý, je to na něm. Jako argument neberu, že chtějí mít přehled. Ten mít stejně nebudou, protože komunita je opravdu rozsáhlá. Na druhou stranu můžou mít pořádek a spokojené uživatele. Tímto nechci na nikoho útočit, ani do ničeho zasahovat. Je to čistě můj komentář k vzniklé situaci.

Týden polních cest

2011-08-16T13:15:00.000+02:00

Opět jsem dorazil domů po týdnu zábavy. Tentokrát jsem odjel na Jižní Moravu do Znojma, kde jsme s kamarádem vyráželi na cyklistické výlety po okolí. Co se sluší říci, že Znojmo je opravdu krásné město, je vidět ta snaha, se kterou je o něj pečováno. Prostě něco, co u nás na severu není možné. Všude po městě jsou květiny, různé dekorace a člověk má pocit, jakoby se na něj město smálo. Pro turisty nabízí několik zajímavých míst, jako jsou například dlouhé katakomby, radniční věž, vinařské sklepy, muzea a další.

Počasí nám přálo a každý den byl doslova krásný. Všechny výlety se povedly, najezdili jsme poměrně dost kilometrů, přestože to není důležité, chtěl jsem si hlavně odpočinout. Což ostatně dělám celé prázdniny. Škola se blíží a věřím, že v lavici nebo za počítačem budu sedět ještě dost dlouho, takže se tomu rád vyhnu.

Jeden den jsme vyhradili prohlídce města a na odpoledne jsme zajeli na nedaleké koupaliště v Onanově. Hned v pátek jsme ale měli zajímavější program, návštěva Prateru ve Vídni. Určitě jste o tom slyšeli - horské dráhy, spousta zábavy a ohromný park, kde za jediný den klidně necháte celou výplatu. Musím uznat, že mezi těmito atrakcemi a klasickou pouťovou zábavou je neúměrný rozdíl a "vyhozené" peníze za ten zážitek stojí. Mohl bych horlivě popisovat jednotlivé atrakce, kdy Boomerang jsem rozdýchával ještě několik minut po vysednutí, kolotoč, který mě vynesl 120 metrů nad Vídeň a další, ale nejlepší bude, když se tam někdy dostanete sami a na vlastní kůži si vše vyzkoušíte.

Co mě čeká do konce prázdnin? Pořádně se opřu do práce, pokusím se sehnat pár zakázek, abych si taky něco vydělal a pomalu se začnu připravovat na nástup na výšku. Těším se na život v Praze, bude to změna... jsem opravdu zvědav, do školy se nějak přehnaně netěším, je to prostě škola. Docela jsem zvědav, co budu říkat v říjnu, kdy budu mít měsíc za sebou.

Týden špatných silnic

2011-08-08T23:21:00.001+02:00

Další týden prázdnin a já stále nebyl moc v klidu. Tentokrát jsem vyrazil na týdenní dovolenou na Moravu/Slezko a následně do Polska. Valašské Meziříčí je sice pěkné městečko, ale upřímně, moc tam toho člověk nenajde. Z této části se mi nejvíce líbil výšlap k Radegastovi, a pak luxusní skanzen v Rožnově pod Radhoštěm. Celá expozice se skládá ze tří částí, strávili jsme tam několik hodin a opravdu to stálo za to. Vše jsem si poctivě nafotil (něco pro dokumentaci, jindy rovnou textury), protože se mi to hodí do současné tvorby, kterou snad už brzy budu moci ukázat.

Kraków je větší, než jsem čekal. Toto polské město má velmi hezkou starou část, hrad Wawel je doslova dominantou nad městem. Ale mnohem více jsem byl nadšen z následujících návštěv. Jeli jsme se podívat do Weliczky, kde jsou solné doly, prohlídka trvala neuvěřitelné 3 hodiny, ale stálo to za to. Přestože jsem už viděl mnohem hezčí podzemní expozice, toto bylo moc naumělkované a opravdu v jeskyni nepotřebuji pětihvězdičkovou restauraci.

Cestou do Čech jsme se zastavili v Oświęcimi, což bylo nejen poučné, ale velmi emotivní. Ten odkaz války a utrpení v tom místě stále žije a je cítit na každém kroku. Nejvíce pozornosti jsem věnoval domu číslo 16, kde je expozice slovenská a česká. Dozvěděl jsem se spoustu zajímavých věcí, opět se ponořil do historie a musím uznat, že mě to dost vzalo. Na české straně jsme pak jeli přes Kopřivnci do Štramberku, kde jsme byli ubytovaní, a rovnou se zastavili v muzeu Tatry. Auta mám rád a tato česká značka má opravdu pestrou historii, je zajímavé sledovat ten vývoj do podoby, jak vypadá dnes.

Navštívili jsme několik hradů, a jak jsem psal, vše mám nafocené, bude se to hodit. Zítra s kamarádem vyrážím do Znojma, kde budeme týden jezdit na kole. Snad nám to počasí alespoň trochu dovolí. Bude to také prvně, kdy pojedu delší cestu než jen pár kilometrů do Liberce a zpět. Tak jsem na to zvědav a určitě se těším - bude to nová zkušenost.

BTW: Ano, těmi špatnými silnicemi jsem opravdu myslel Polsko... tato pověra se ukázala být zcela pravdivá :D

Týmové soustředění

2011-08-01T00:26:00.000+02:00

V sobotu jsem se vrátil z tábora a hned v pondělí ráno jsem vyrazil opět pryč. Tentokrát to nebylo za dětmi (ehm, ehm), ale za týmem Fiolasoft, se kterým jsme pořádali týdenní soustředění. Co to znamená? Nové plány, nové projekty, nová vize... Stálo to za to, konečně jsem si pořádně vyzkoušel modelování a texturování v 3D prostoru. Je jasné, že v dalších projektech se podíváme i právě do třetího rozměru. Nebudu lhát, už vzniká tech demo, ale zatím nemohu nic říct. Ale nemůžu se dočkat, až sem hodím první artwork a konečně vám jeden z projektů představím :).

Během týdne jsme udělali dost práce, ale také to byl poměrně slušný odpočinek, který jsem po táboře potřeboval. O nočních vycházkách a běhání po městě (Františkovi lázně) snad ani nebudu vyprávět. Důležité je, že jsme si to užili, něco vymysleli, něco udělali a teď už nezbývá než jen najet s plným nasazením na vymyšlený plán.

Tábor

2011-07-30T17:05:00.003+02:00

Někdo si možná všiml, na tři týdny jsem byl mimo veškerou civilizaci. Alespoň částečně, musím se přiznat, na telefonu jsem byl neustále, a dokonce jsem se snažil nahrávat nějaké fotky na Facebook. Zmizel jsem na tábor k Domažlicím, kde jsem dělal instruktora. Rozhodně se jednalo o zajímavou zkušenost. Na tábory jsem jezdil už jako dítě, ale s tímto táborem se to nedá srovnávat. Proč?

Jako malý jsem vždy chtěl jet na tématický tábor, ale kam jsem jezdil, tam nic jako celo-táborová hra neexistovalo. Rozhodně je to škoda, teď jsem si vyzkoušel, co to je převléct se za hobita a po dva týdny si na něj hrát. Bavilo to mě, bavilo to děti, což je samozřejmě nejdůležitější. Tématem celo-táborové hry byla Frodova cesta začínající Bilbovou oslavou a končící - jak jinak - zničením prstenu. A věřte mi, po těch dvou týdnech to bylo opravdu zadostiučinění. Já jsem hrál samotného Froda, protože instruktor, který to měl dělat se zranil, a já prý vypadám jak Frodo, tak nebylo co řešit. Však mě znáte, doopravdy jsem se do toho vžil a děti z nejmladších oddílů za mnou neustále pobíhaly, volaly na mě jménem Froda a ptaly se, kam dál vyrazíme, jestli zachráníme Gandalfa a jestli jsme konečně uprchli přízrakům.

Pravdou zůstává, že takováto zkušenost může být velmi vyčerpávající a po tom, co jsme děti dali spát, jsme s kamarádem sedli nad domýšlení některých detailů her druhého dne (zatímco ostatní se odebrali k popíjení), přeci jen jsme se museli přizpůsobit počasí a nešlo vše vymyslet dopředu. Spát jsem chodil většinou ještě před dvanáctou hodinou (jako jeden z prvních) a věřte mi, že ten budíček v 7:30 byl dost tvrdý. Opět se přiznám, byl jsem nadšený z toho, že teď jsem já tím, kdo děti motivuje při rozcvičce, kdo je pobízí při dlouhém výletě atd. Vzpomínám, jak jsme jako děti také remcali, chtěli zůstat ve stanech a raději hrát fotbal, než vyrazit po okolí.

Hry byly dost rozmanité a troufám si tvrdit, že se nikdo nenudil. Třeba o ponožkové válce (10 instruktorů proti 80 dětem) se mluvilo ještě několik dní. Masky jsme měli poměrně dobré, i když většinou dost improvizované. Skřetů se děti stejně bály, a když mě konečně zachránily z jejich zajetí, nadšení neskrývaly. Každý den se hrálo samozřejmě několik her, neopakovaly se a tématicky mapovaly cestu Froda. Vše bylo samozřejmě vyplněno scénkami, kdy jsme danou situaci uvedli nebo naopak uzavřeli.

Časově to trochu nevychází, tábor trval dva týdny, ale já a ještě dva kamarádi jsme dorazili už o týden dřív a ve třech vše připravili, postavili stany atd. Jestli pojedu příští rok? Kvůli dětem bych jel bez rozmýšlení znovu, je tam ale několik problémů, přes které se těžko přenáším, takže rozhodnutí ještě přijde. Hned další týden po táboře jsem byl s Fiolasoftem na týmovém soustředění, o tom se rozepíšu později. A nyní? Teď se flákám a nabírám spotřebovanou energii :).

Budoucnost

2011-06-20T12:34:00.000+02:00

Tak to vypadá, že už vím, co mě následující školní rok bude čekat. Mám před sebou ještě jedny přijímačky, ale nevěřím, že bych se dostal a i kdyby ano, stejně asi nastoupím na publicistiku do Prahy, kam jsem se dostal. Příjemná zpráva je, že podle počtu bodů jsem se umístil na čtvrtém místě, ale na tom samozřejmě nezáleží. Mnohem zajímavější je fakt, že na přijímačkách jsem potkal Rickiho, kterého jsem neviděl opravdu dlouho, a teď se pravděpodobně uvidíme od září pravidelně.

Přijímačky se skládaly z několika částí. Celé to začalo registrací, kde jsem potkal právě Rickiho, vyplnil nějaké dotazníky, předal materiály a šel počkat do AULY na další části. Následovalo psaní diktátu a test všeobecných znalostí. Ačkoliv jsem se bál, tak nakonec jsem to zvládl dobře. Na test jsem byl poměrně připraven, protože den předtím se mnou doma projeli dění u nás i ve světě a vyjel jsem si důležité osobnosti české politické i kulturní scény. Faktem je, že to bylo asi štěstí a jména, která po mně chtěli, jsem vážně znal a měl připravená. Po testu jsme museli počkat až si nás pozvou na pohovor. S Rickim jsme měli dvě hodiny, tak jsme šli do kavárny. Sehnat nějakou otevřenou před dvanáctou hodinou byl opravdu problém.

Pohovor byl perfektní, bál jsem se ho, ale faktem je, že profesoři jsou opravdu příjemní a ve výsledku jsme se prostě 15 minut bavili o zajímavých věcech a třeba na mé osobní práce se dostalo jen okrajově. Že se uvidíme v září mi řekli rovnou u pohovoru, což mě potěšilo, protože to řekli jen několika málo lidem. U přijímaček jsem viděl ještě několik zajímavých lidí, se kterými jsem letmo hodil řeč, tak snad se potkáme v září. A co se vlastně budu učit? No přece to, co mě baví - autorská žurnalistika, audiovizuální a digitální média, PR a marketing.

Časoplán

2011-06-09T14:38:00.000+02:00

Ozývám se po opravdu dlouhé době. Událo se toho hodně, tak bych něco z toho rád shrnul. Po launch párty Zaklínače 2 následovalo ještě krátké učení na ústní maturitu a ve čtvrtek (19. 5.) jsem šel předvést, co umím. Zkoušení probíhalo z češtiny, angličtiny, dějin umění a technologie. Vše jsem měl za jedna, až na češtinu, kde jsem dostal dvojku. Popravdě, nečekal jsem to, byl jsem vystresovanej, ale při zkoušení to ze mě opadlo. Obzvláště, když jsem si třeba při dějinách vytáhl Renesanci v Itálii. Perfektní téma, o kterém se dá mluvit hodiny. Ukázalo se, že z nepříjemného zkoušení je příjemné povídání a ve stejném duchu se nesla i technologie, kde jsem vytáhl flexotisk a formáty užívané v DTP. Opět skvělé téma, kde člověk dokáže neustále tahat nějaké zajímavosti a informace. Obzvláště, když formátů je spousta. Ústní tedy probíhala v pohodě, za což jsem nesmírně rád. Z praktické jsem dostal rovněž za jedna.

Během následujícího týdne mě ještě čekalo stříhání videa pro Antixeno, přičemž promítání bude tento pátek, pak se snad bude moc snímek objevit i na internetu. Mimo vlastního videa jsem do dalšího - za naši školu - přidával v AfterFX krev. Bylo to poprvé, co jsem si hrál s trackováním pohybu, maskování a opravdu mě to bavilo. Nejedná se o žádné hollywoodské triky, ale myslím, že polské fantasy jsme překonali :D.

Samozřejmě jsem pracoval na nové řadě Indiana, kde jsem se postaral o vizuál a Fiola z toho udělal šablony pro pořad. Právě teď je v přípravě nové studio, čímž se chceme odlišit od ostatních pořadů na PlayZoneTV. Co si budeme povídat, všechny vypadají stejně a nějaké pozadí na monitoru to nenapraví. Jsem zvědav, co na to řeknou fanoušci, novou grafiku přijali skvěle, nové stránky trochu hůř a studio snad bude v pohodě. Mimo to jsme vysílali komentované přenosy z E3. Sledovanost byla nebývale veliká, zájem ohromný a celkově se tento vysílací maraton povedl.

Teď před prázdninama mě ještě čekají nějaké přijímačky, abych se taky konečně dostal někam na školu, doufám v povedené maturitní vysvědčení (na výsledky písemných čekáme do 20. 6.) a určitě se ještě objevím v Indianovi. Hodně doufám v to, že si konečně najdeme společně čas s přítulkou a něco podnikneme :). No a 24. s velikou slávou odjíždím na tábor, kde budu mít na starosti oddíl dětí okolo páté třídy. Těším se, že konečně vypadnu někam mimo všechny současné problémy a starosti. Další naplánovanou akcí je společný týden s týmem FiolaSoft, kde opět budeme naplno tvořit nějakou hru.

Zaklínač je venku

2011-05-17T18:40:00.000+02:00

Dneska je Zaklínač 2 oficiálně venku a jelikož se jedná o hodně sledovanou hru, nechyběla ani pořádná launch párty, kde jsme s Indianem opět nechyběli. Tentokrát to nedopadlo tak úplně podle představ, dá se mluvit spíš o marketingovém failu, takže o tom ještě budu psát později, až bude záznam :). Teď bych jen rád vyjádřil své nadšení ze hry, která je skvělá. A nejen hra, svět Zaklínače miluju, román i povídky mám přečtené a chystám se na ně znova. První díl mám samozřejmě taky a dvojku jsem si koupil rovnou ve sběratelské edici, která je dost našlapaná.

Na akci jsem získal zaklínačský medailonek, z čehož mám ohromnou radost. Opět se mi rozrostl šatník, kdy jsem sice neukořistil mikinu, ale triko mám a nutno podotknout, že vypadá skvěle. Pochválit musím i za skvělé plakáty s Triss (ty fotky z playboye).

Strejda Bedikk přednáší

2011-05-07T21:14:00.002+02:00

Jak jsem sliboval, tady je video z naší Let's Go prezentace na základní škole Lesní. Ještě jednou opakuji, že cílem bylo propagovat naši školu, tak jsme udělali menší workshop/seminář pro sedmou třídu. Co víme z ohlasů, tak děti byly nadšené a některé prý určitě zkusí udělat přijímačky, až budou v devítce. Tak uvidíme :). Upozorňuji, že video jsem nestříhal já.

Den studenta - maturitní projekt

2011-05-05T21:16:00.000+02:00

Konečně jsem dodělal svůj maturitní projekt, Den studenta. Psal jsem tu o něm už dříve, tentokrát připojuji odkaz na finální (snad) hru. Nějaké informace najdete přímo u projektu, kdyžtak se můžete ptát v komentářích, rád na vše odpovím :). A nejvíce byste mi pomohli, kdybyste využili možnost sdílení přes Facebook a Twitter, tlačítka jsou hned pod projektem, rozhodně bych za to byl vděčný :). Součástí projektu je totiž i propagace a šíření přes sociální sítě a teď mám týden na to, abych sbíral statistiky a pokusím se o to, aby se projekt co nejvíce rozšířil.

Někteří by možná nemuseli pochopit stylizaci a vtip, který jsem zvolil, ale věřím, že má svoje kouzlo, a když všechny ty kýče vezmete s nadsázkou, možná se i dobře pobavíte. Je sice pravda, že hra není moc dlouhá, ale to je způsobené silně omezenou délkou vývoje. Toto jsem stihl za nějakých 8 dní, což dle mého není tak špatné. Původně jsem vymýšlel opravdový průvodce školou, pak mě napadla varianta, kde za pomoci několika miniher přiblížím studium na naší škole, ale nakonec jsem se flákl do hlavy a udělal tuto šílenost. A ač se to nezdá, co se týče propagace, tak takováto hra ve výsledku udělá lepší dojem a reklamu než tuna PR řečí a celý interaktivní průvodce k tomu.

HRÁT!

Workshop

2011-05-03T00:48:00.003+02:00

Spíš za přednášku bych označil úterní (26. 4.) návštěvu ZŠ Lesní v Liberci, kde jsme s týmem Let's Go propagovali naši Střední uměleckou školu. Cíl byl jednoduchý, představit náš obor základní škole, přesněji sedmé třídě, což je sice trochu brzo, ale osmička bohužel odpadla. Už předem bylo jasné, že velikou část třídy vůbec nezaujmeme, protože umění holt není pro každého, ale zase jsme se celou přednášku snažili nastavit tak, aby i ti méně zaujatí neumřeli nudou. I přes spoustu škrtů ve scénáři si troufám tvrdit, že se povedlo a odprezentovali jsme přesně to, co jim střední umělecká škola může nabídnout. Když jsem pokládal závěrečnou otázku, jestli vůbec někoho napadlo, že by třeba mohl pokračovat právě tímto směrem, trochu se mi klepaly kolena, ale byl jsem mile překvapen, když slušná část posluchačů zvedla ruku.

Jak jsem psal, přijeli jsme s týmem, přičemž já jsem byl takový ten hlas projektu, který se hezky tváří, chodí sem a tam a mluví k posluchačům. Hofi kompletně celou akci připravil, vymyslel a zorganizoval. Dále pomáhal ještě Loudič, který obsluhoval PC, půjčil nějaké malby a zajišťoval odvoz. Zapomenout bych neměl ani na Moniku, která nám celou akci dokumentovala.

Postupně jsme projeli několik témat, čímž jsme se snažili žákům přiblížit předměty, které by je mohli čekat. Začali jsme fotkou a přes sítotisk, litografii a kresbu jsme se dostali až k multimédiím, počítačové grafice a 3D animaci. Každý si snad našel něco, co ho zaujalo, a přestože jsme museli seškrtat některé aktivity a více to zaplnit nudným obsahem, tak ty dvě hodinky přežili. Zanedlouho snad bude i videjko a nějaké fotky jsou ke shlédnutí zde.

Maturita #1

2011-04-27T23:24:00.000+02:00

Bohužel, ač jsme se sebevíc snažili, maturita nás dostihla jako všechny ostatní před námi. Momentálně u nás na škole probíhá praktická část, kdy jako umělci máme necelé dva týdny na splnění vybraného úkolu. Na výběr bylo z několika témat, ať už se jednalo o tvorbu nějakých propagačních materiálů nebo ilustraci, vždy byl úkol poměrně rozsáhlý. A jedno téma bylo opravdu speciální, protože se dalo pojmout téměř jakkoliv. A přesně to jsem udělal. Znění úkolu je následující:

Propagace školy pomocí elektronických medií, videoklipy, bannery, klipy, animace, návrh kampaně (počítačová hra, virtuální výstava, studium nanečisto, portfolio školy, mapa absolventů, testy, kvízy a další aplikace.....) realizace kampaně na webu školy a sociálních sítích.

Ve třídě toto téma děláme 3, přičemž jeden se rozhodl pro tvorbu videí, druhý udělal workshop pro základní školy (s tím jsem mu pomáhal, takže o tom napíšu jindy) a já dělám flashovou hru. Rozhodně jsem si práci neulehčil a vybral si poměrně složitou záležitost, ale opravdu si to chci vyzkoušet, chci se něčemu novému naučit a touto cestou to snad bude nejlepší.

Abych to ale stále neokecával, spíše než o hru se jedná o interaktivní klip. Nebudu skrývat kde jsem bral inspiraci, Osada od Amanity mě opravdu nadchla a je jasné, že můj pokus vedle toho bude vypadat dost chabě :). Nicméně, projekt se zatím jmenuje suše "Den studenta SUŠ Liberec" a opravdu bude provázet dnem studenta. Ale možná maličko jinak, než by někdo čekal. Rozhodně se distancuji od nějakých informativních či propagačních materiálů, chci vytvořit zábavnou a ulítlou adventurní hříčku, při které se někteří možná i zasmějí. Vizuálně si trochu hraji na tu klasickou českou koláž, kde lepím různé bitmapy a prokládám to jednoduchým vektorem.

Progress můžete sledovat zde.

Skrz modrý a oranžový jinak

2011-04-23T19:11:00.000+02:00

Opět Portal? Ano, ale jinak! Tentokrát chci prezentovat tisk, který jsem dělal ve škole. Úkolem bylo potisknout spodní prádlo a já se po dnech trápení nad různými návrhy konečně pozastavil nad jedním, který jsem nakonec i realizoval. Portály, navíc jsou teď aktuální. Co víc dodat, technika je sítotisk (serigrafie), použil jsem 3 barvy a šablona byla vytvořena osvitem. Tisk je na zadní straně kalhotek, kdy panáček honí dort z jedné půlky na druhou :))). Kalhotky jsem daroval přítelce a snad se jí budou nosit dobře.

BTW Tento post by měl být dvoustý :)

Skrz modrý a oranžový

2011-04-22T01:43:00.001+02:00

Některým je určitě hned podle názvu jasné, o co kráčí. Ano, mluvím o vydání Portalu 2 (úterý 19. 4.), což bylo na herní branži určitě nemalé pozdvižení. První díl vlastně přinesl perfektní koncept s výbornou hratelností, k tomu přidal zajímavý příběh s luxusním závěrem a pointou. Naprosto nečekaně se z hříčky stal fenomén a oznámení druhého dílu bylo jen otázkou času. A nyní ho už spousta z nás má doma (ať už na poličce nebo harddisku) a spokojeně paří. Já jsem právě dohrál část jednoho hráče a v kooperačním režimu jsme se Zoomem někde v polovině.

Co o dvojce můžu říct? Že mě neuvěřitelně překvapila. Opravdu jsem nečekal tolik zábavy, akce a logiky na jednom místě. V singlu hraje příběh hodně podstatnou roli a jeho kvality jsou nezpochybnitelné. Já osobně jsem několikrát poprskal stůl kolou (a mám tu teď fleky!!!), protože některé hlášky jsou neskutečné. A navíc vás nyní provází neustále. Už to opravdu není jen logická hra, opravdu procházíme nějakým příběhem, což je skvělý posun od prvního dílu. A přitom se nezapomnělo ani na logické zasekávačky. Ano, některým hra může přijít snadná, ale to první díl také a třeba já jsem se zde hned několikrát zasekl. Kooperace se taky dost povedla. Jede si svoji linku, ale nějaký děj je utlumen hratelností. Na rozdíl od příběhové části se zaměřujeme čistě na hratelnost a ono "testování", přestože vtipné hlášky nás provází stále. Robůtci jsou opravu roztomilí a kombinace čtyřech portálů dá někdy dost zabrat. Náročnost levelů graduje a občas to bude chtít opravdu dlouhé zamyšlení. Portal 2 nakonec musím doporučit nejen všem příznivcům jedničky a logických her, ale všem hráčům videoher, protože na lepší zážitek v této branži jen tak nenarazíte :)

Jak se kupuje žirafka

2011-04-14T20:33:00.001+02:00

Nestává se často, abych se nadchl pro nějakou úplnou blbost, ale když holky do školy přinesly masážní "žirafku" z H&M, neodolal jsem a jednu si taky pořídil. Protože je prostě boží a navíc neuvěřitelně příjemná na záda! A k tomu se váže taková poměrně milá historka. Když kamarádky žirafku přinesly do školy, všichni ji chtěli taky. Z nějakých dvaceti kusů najednou v H&M byly 2 a my s kamarádem se rozhodli, že si je nenecháme ujít. Dnes ráno jsme zašli do obchodu, že se teda podíváme po zbývajících dvou kouscích. Výprava to byla vskutku neuvěřitelná a po chvilce pátrání jsme to vzdali (na nákupy příště berem nějakou ženskou!) a oslovili slečnu prodavačku (mimochodem moc pěkná a zmatená slečna :D). Ptám se naprosto jasně: "Dobrý den, nutně potřebujeme koupit tu zelenou žirafku bez hlavy a nějak ji tady nemůžeme najít." Odpověď byla o to jasnější: "C-c-cože?" Šlo trochu do tuhého, protože jsem si uvědomil, že můj popis asi není úplně přesný a nezachránilo to ani podobně slabé: "To na masírování zad." Slečna se tvářila stále stejně vyděšeně, tak jsem na to šel úplně jinak a zkusil popis trochu zobecnit: "Takový čtyři kuličky spojený mostíkem." A přestože ve výrazu prodávající byl stále poznat strach, znechucení a vyděšení z mého požadavku, pomalu zvedla ruku a ukázala na nedaleký regál se slovy: "To jako todle, jo?" Načež jsme s kamarádem radostí vyskočili do vzduchu a trochu si zanadávali na vlastní slepotu a zmatenost, což bylo asi způsobeno velikostí obchodu, který měl 2 patra, a tolik úrovní je na dva kluky až moc :D.

Další problém nastal ve chvíli, kdy jsme teda dvě zbývající žirafky chtěli koupit. Slečna se totiž jedné z nich chytla a se slovy: "A to je jako na masáže, jo? Jsem si vždycky říkala, k čemu to jako je," nevypadala moc na to, že by ji chtěla vydat. Rozhodně to chápu, když je tak boží. Nenapadlo mě odpovědět nic chytřejšího než: "A na co jinýho by to bylo?" Mezitím jsem ji nenápadně sebral žirafku z ruky, čehož si všimla a smutně se zeptala: "A to to jako chcete koupit, jo?" Už jsem trochu přestával celou situaci chápat a začal jsem ztrácet naději, že svoji žirafku někdy získám. Rychle jsem odpověděl: "Jasně, a chceme hned obě!" Načež jsem rychle popadl i druhou, poslední, a položil ji na pult. Až pozdě jsem si uvědomil, že celou dobu vypadáme jak dva přihřátý kamarádi, co si chtěj koupit nějaký hračky na dlouhý večery, a tak jsem se pokusil celou situaci zachránit: "Ale platit budeme zvlášť!" Slečna stále vypadala nechápajícně, vyděšeně, ale žirafky nám úspěšně prodala a já byl šťastný. Možná jsem to měl dotáhnou k dokonalosti a prohlásit něco na způsob: "Já to za tebe zatáhnu, čumáčku." Omlouvám se za tento více než zbytečný post, ale nedalo mi to :D.

Natáčení ve škole

2011-04-10T17:49:00.000+02:00

Opět jsem vzal do ruky kameru. Tentokrát to bylo tedy ještě trochu náročnější. Natáčel jsem snímek pod záštitou projektu AntiXeno a hlavním motivem jsou boty. Abych to alespoň trochu přiblížil, tak následující krásný popisek by měl charakterizovat cíl videa:

Snímek poukazuje na pravicový extremizmus jako nebezpečnou společenskou pózu, vliv silné skupiny na jednání slabšího jednotlivce, skrývání vlasních postojů, strach projevit názor v nepřátelském prostředí a tendence jednotlivce plynout s davem.

Před kamerou se pohybují pouze dva aktéři. Hlavním motivem jsou tedy nohy pravicového extrémisty, který má obuté vysoké "kanady" s bílými tkaničkami a maskáčové kalhoty. Většina záběrů nejde výš než na kolena. Oproti tomu v dalších záběrech máme dívku tmavé pleti, a jelikož byl problém takovou ochotnou sehnat, museli jsme improvizovat s krémem na boty. A ačkoliv to na fotce vypadá dost divně, tak na kameře to působí poměrně dobře, a když si s tím ještě trochu pohraju, dostaneme černošku jako vyšitou. Video ještě sestříhané nemám, takže na to si ještě počkáte :). Z tohoto sice nemůžete mít představu, jak to asi bude vypadat a ani jsem se o to nepokoušel. Jen avizuji, že opět něco tvořím :).

Sekera z bronzu, rouno ze zlata

2011-04-06T23:24:00.000+02:00

Po delší době jsem se dostal k nějaké pořádné fantasy četbě. Opět jsem sáhl po Červeňákovi (na kamarádovo doporučení). A jak je u Červeňáka zvykem, opět propojil opravdové historické skutečnosti s trochou té ryzí fantasy. Jak již název napovídá, podíváme se do doby bronzové na území dnešního Slovenska. A světe div se, do příběhu, který začíná u mladé věštkyně, se zamotá spousta dalších postav, které rozhodně nejsou místní. Červeňák hodně využívá řecký bájí a pověstí, porovnává řecké bohy s těmi pohanskými a prolíná skutečnost se smyšlenými událostmi. Příběh se točí okolo trojského prince Podarkése, věštkyně Sýkorky a bájného strážce labirintu Minotaura Asteriose, který není tak úplně minotaur. A to je hodně zajímavé, autor častokrát překvapuje tím, jak z mystických věcí dělá ve vyprávění obyčejné a z věcí obyčejných nadpřirozené. Rozhodně se u toho člověk častokrát pobaví. Příběh graduje, všechny hlavní postavy se během knihy setkají a spojí na výpravě za ukradeným jantarem (který neustále mění majitele), aby mohli nakonec stanout proti slavným Argonautům nesoucím Zlaté rouno. Závěr trochu vyprchal, ale možná lepší, než některé nastavované epické konce. Hodnotil bych to jako velmi čtivé naturalistické dílko, které je občas hodně popisné (co se týče obřadů a obětování), ale pobaví, zaujme a utkví v paměti :). Doporučuji.

S křížkem po...

2011-04-01T23:16:00.001+02:00

Na Slovensku se děly věci, to bych mohl vyprávět. Vlastně něco málo jsem vyprávěl v předposledním příspěvku. Tentokrát si můžete pustit pseudo-recenzi, která představuje nejen skvělou hru We love LSD (Milujeme tanec), ale zároveň ukazuje takovou tradiční zábavu po probuzení. Video zpracoval Killer, text a dabing já :).

(plná kvalita)

Kam se ubírají RPG hry?

2011-03-29T18:18:00.001+02:00

Do herního blogu na Zing.cz jsem přispěl povídáním o RPG hrách současnosti a minulosti. Součástí je také shrnutí základních RPG prvků.

Olda Gbelec

2011-03-27T18:27:00.001+02:00

Kdo sleduje Indiana, určitě nemohl přeslechnout parádní Oldův hlas, který častokrát provází diváky v úvodním přehledu, občas dabuje reklamy nebo i další materiály. Stejně jako všichni ostatní z týmu to dělá za referenci a dobrý pocit :o). Teď ale zjistil, že by chtěl mít web, kde by mohl shromažďovat nějaké informace, reference a fotky (do budoucna). Dostal jsem tedy za úkol navrhnout (jako protislužbu za dabing pro Indiana) nějaký decentní design pro osobní web. Poslední dobou dělám věci dost jednoduše, trochu se bojím, kam to povede :D. Olda mi do toho tedy dost zasahoval, ale snad to nakonec nevypadá špatně :).

Web je na oldagbelec.cz a podílel se na něm ještě Zoom (nakódění) a Fiola (RS).

Z Prahy do Blavy

2011-03-21T11:17:00.002+01:00

Určitě jste zaznamenali, že se ve čtvrtek večer odehrávala launch párty PC verze hry Assassin's Creed: Bratrstvo. Akce to byla opravdu veliká, konala se v pražské Casa Gelmi od sedmi do půlnoci. Jak to ale souvisí se mnou? Tým Indiana dostal možnost celou akci spolu-koordinovat a vysílat živě. Podíleli jsme se tedy na přípravách, poprvé kompletně přesouvali techniku mimo studio a celou akci moderovali. Hlavním moderátorem byl Ondřej Broukal, kterého určitě znáte z České televize, ale dá se říci, že půl programu nechal na nás, za což mu děkuji, protože se jednalo o fantastickou zkušenost. Rozhodně je rozdíl mluvit pouze do kamery a mluvit do kamery a zároveň k několika stovkám lidí v sále. Troufám si tvrdit, že moderátorskou část jsme s Fiolou zvládli dobře a doufám, že do budoucna bude ještě víc podobných příležitostí. Samozřejmě díky patří i zbytku týmu, který pomáhal s organizací, obstarával kamery atd. Určitě musím zmínit Alkeashe, Zooma, Wellbiho, Micra, Lasufa, Gelua, Páju, Jitku, Takechiho a nakonec Majklíčka a jeho tátu. Ano, tolik nás bylo potřeba na zvládnutí celé akce, každý měl svoji úlohu.

Co se samotné akce týče, jsem velmi spokojený s kompletním programem, ať už se jedná o soutěže, vystoupení šermířů nebo perfektní kurtizány. Co mě potěšilo ještě víc, je komunita fanoušků, kdy spousta z nich dorazila v naprosto perfektních kostýmech, nebáli se vylézt na pódium a předvést se před stovkami lidí. Za to rozhodně smekám a doufám, že si i další vydavatelé uvědomí, jaká je v těchto akcích síla, že lidé jsou rádi, když okolo jejich oblíbeného titulu je i trochu toho humbuku navíc. Co jsem měl možnost slyšet, tak samotný Ubisoft byl z akce nadšený, dokonce snad koukali z Francie na náš stream, a třeba to znamená, že tyto akce budou častěji. Archiv je možné shlédnout ZDE.

Akce skončila okolo jedné hodiny ráno, kdy odcházeli poslední fanoušci se svými kopiemi originální hry z půlnočního prodeje, který pořádal Xzone. My jsme museli zabalit studio, naložit ho do auta a naším dalším cílem bylo slovenské GAME EXPO 2011. Měli jsme jet přes noc, ale dopadlo to tak, že když jsme ve tři hodiny ráno dorazili konečně do studia, rozhodli jsme se zůstat do rána, jelikož jsme byli celý den na nohou a zvládnout cestu do Bratislavy by bylo asi dost obtížné. Sice jsme spali jen 4 hodiny, ale rozhodně nám to pomohlo a po sedmé hodině ráno jsme byli opět na cestě.

Killer už o den předem připravoval místo pro náš stánek, takže nám hned ráno zmateně volal, že se všechno kazí, někdo nám zabral místo a internet je pro vysílání pomalý atd. Vzhledem k tomu, že Killer je zmatkař, brali jsme to celkem s rezervou a jeli v klidu dál. Nakonec se ukázalo, že s tím internetem měl pravdu, ale o tom později. Dost mě překvapilo, že cesta do Bratislavy z Prahy je tak pohodová. Všichni mi říkali, že D1 je ohromný průšvih, že je lepší jet po vedlejších, ale asi jsme měli štěstí a po celou cestu jsme mohli fičet úplně bez problémů a jediné zpomalení bylo zastavení na jídlo. Bylo to vůbec poprvé, co jsem byl na Slovensku, o to víc mě mrzí, že jsem nemohl navštívit historické centrum Bratislavy (přestože je malé) a jediné co z ní mám jsou paneláky a dálnice. Snad někdy jindy. Na druhou stranu jsem potkal spoustu milých lidí, nadšenců do fantasy, her a hromadu pěkných Slovenek.

Začalo to poměrně nevinně. Dorazili jsme do Istropolis, kde už na nás čekal Killer a Alkeash zrovna přicházel z autobusu. Rychle jsme vyložili celé studio, polo-funkčním výtahem ho vyvezli do druhého patra a znovu následovalo to šílené sestavování. Nezdá se to, ale i přes naši snahu to trvalo minimálně dvě hodiny, než jsem vše dali dohromady. Musím se přiznat, že jsme akci trochu podcenili a předem si nestanovili, co vlastně na našem stánku budeme prezentovat. Neměli jsme tedy připravené plakáty, plachty a nic. Což se ukázalo jako veliká škoda. Alespoň jsme měli vizitky a několik monitorů, kde běželi prezentace a videa. Také jsme využili killerova notebooku, na kterém jsme pustili hratelnou ukázku PacIna. Měli jsme s sebou spoustu krabiček a napadlo nás, že bychom je mohli zkusit prodávat. Samozřejmě jsme nevěřili, že by se to mohlo povést. Ale opak se ukázal být pravdou. Na monitoru běžel trailer, na notebooku hratelná ukázka, já a Fiola jsme hru prezentovali lidem, kteří procházeli okolo a ještě vedle toho jsme vystavovali samotné krabičky, které také přilákali nejednoho fanouška.

Naprosto jsem nečekal, kolik nadšenců do nezávislé scény a lidí, kteří o PacIna projeví zájem, by se mohlo objevit. Když jsme hned z kraje pátečního programu prodali první digitální a následně krabicovou verzi, zajiskřilo v nás nadšení a možná i trochu naděje, že bychom mohli naši hru rozšířit i mezi další lidi. Jak jsem psal výše, povedlo se. A hra se líbila nejen starším hráčům, kteří v ní našli kousek nostalgie, ale i dětem, které nadchla arkádovost, barevnost a hlavně pohádkovost hry. A co mě překvapilo, krabičku si odnášelo i dost holek. Nakonec to dopadlo tak, že jsme prezentovali hlavně PacIna a Indian byl trochu stranou. Nadšený jsem byl nejen z hráčů, ale i z ostatních vývojářů, kteří si občas našli chvilku a zašli se podívat k našemu stánku a chtěli si o PacInovi popovídat, zajímaly je další projekty a budoucnost našeho týmu. Je to fantastický pocit, když si takto za vámi přijde popovídat například vývojář z Cauldronu.

Samozřejmě ne vždy to bylo tak krásně barevné a spoustu lidí projekt nezaujal, ať už proto, že kousek vedle byla možnost zkusit si Crysis 2 ve 3D, nebo se jim hra prostě nelíbila. Tak už to chodí, ale pocit z reakcí mám hlavně kladný a úplně to do mě (a myslím si, že do celého týmu) napumpovalo novou energii. Dařilo se ale i trochu jinde. Měli jsme zamluvenou přednášku o Tvorbě nezávislých her, pořadu a Fiolasoftu obecně. Vedl jí samozřejmě Fiola, ale já se Zoomem jsme mu asistovali. Vzhledem k tomu, že souběžně o patro níž běžela přednáška o Mass Effect 3 a v největším sále probíhal hlavní program, tedy soutěž o nejlepší kostým, báli jsme se nulové účasti, přestože několik fanoušků Indiana přislíbilo účast. Nakonec se místnost zaplnila natolik, že si ani nebylo kam sednout a spousta lidí musela stát po obvodu a někteří koukali skrz dveře. Během hodiny Fiola projel historii týmu, první projekty, současné zaměření, Indiana, Freeware world, VCh, trochu déle jsme se zastavili u PacIna a nakonec jsme lehce představili nový projekt, AlterAct. Lidé se ptali, měli zájem o PacIna i Indiana a dokonce jsme na základě této přednášky prodali další spoustu PacInů, což bylo rozhodně fajn.

Abych jen nebásnil o naší účasti, tak musím pochválit všechny organizátory a vystavovatele za naprosto perfektní program. Až mě překvapilo, kolik nadšenců se najde. A měl jsem možnost na vlastní oči vidět, jakou sílu mají třeba deskové hry. Kolik holek zajímají hry natolik, že se převlečou za známé postavy a chodí po výstavě. Určitě bylo fajn, že si člověk mohl vyzkoušet bez problémů nové hry, technologie a to vše na jednom místě. Navštívil jsem několik přednášek a některé mě opravdu nadchli. Někteří určitě znáte Sebastiana Chuma, který přednáší o hrách od EA. Nejen, že jeho přednášky mají šťávu, ale hlavně se jedná o perfektního člověka, se kterým se skvěle povídá o všem, rád nám pomůže/poradí a nedělá mu problém zastavit se na slovíčko s bandou kluků, jako jsme my. Tím samozřejmě nechci shazovat další přednášející, třeba lidem ze Sketch Games neuvěřitelně fandím (a jejich přednášku jsem si užil), protože to jsou zkušení vývojáři, kteří si nehrají na celebrity, tvoří velmi kvalitní hry a vůbec jim nedělá problém si s námi sednout, poradit nám s vývojem a hlavně nás berou jako jedny z branže.

Bohužel vše nemohlo vyjít na 100 %, a tak náš hlavní program, tedy živý stream ve stylu Showtime, nevyšel. Proč? Protože se nepovedlo zajistit kvalitní a hlavně stabilní internet a po první zkoušce jsme museli od celého plánu upustit, protože vysílání mělo neuvěřitelné záseky a my s tím nemohli nic udělat. Ale samozřejmě jsme nelenili, celou akci zdokumentovali, a také natočili pár rozhovorů, které se určitě objeví v Indian EXTRA. A doufám, že to bude co nejdříve, samozřejmě času je málo a práce hodně, takže to chvilku potrvá.

Na závěr tohoto vyčerpávajícího reportu, který mísí moje pocity a dojmy z akcí, zároveň se nějak snaží přiblížit atmosféru, doplním, že jsem neuvěřitelně rád za tuto novou zkušenost. Nejen, že jsem si tedy vyzkoušel moderování veliké akce, také jsem potkal spoustu fanoušků (ano, dokonce jsme rozdali pár podpisů :D), povedlo se mi zaujmou lidi PacInem natolik, že si s radostí koupili krabicovou verzi a samozřejmě jsem potkal spoustu zajímavých lidí, ať už z řad fanoušků, novinářů nebo vývojářů. Další podobné akce si jistě nenechám ujít a vy byste také neměli :).

Život

2011-03-08T21:26:00.000+01:00

Už opravdu dlouho jsem na blog nic nenapsal. Chtěl bych trochu popsat dění posledních týdnů, takže někteří tento post rovnou přeskočte. Možná si pamatujete, jak jsem před čtyřmi lety měl zdravotní problémy. Tak trochu se mi tento stav vrátil, ale ne v takové míře a po dvou týdnech intenzivní léčby a dojíždění do nemocnice jsem snad skoro v pořádku. Kvůli tomu jsem nepsal na blog, netvořil atd. Nic naplat, nyní se vracím, takže něco nového?

Prozradím, že se pracuje na velkých změnách pro Indiana, ale to si ještě chviličku počkáte. Rozhodně to bude stát za to, snad se opět posuneme někam dál. Samozřejmě pracuji na spoustě dalších věcech, nějaké ty weby a podobně. Prostě klasika.

Co se ještě týče osobního života, v pátek jsem měl Maturitní ples. I přes nemoc jsem si ho užil (v omezené míře), takže přikládám alespoň fotku. Ano, je vidět, že jsem pár kilo shodil.

Potkala mě i další nemilá událost. Někdo mi ukradl Steam, email a Battle.net účet. Email i battle.net mám zpět (sice to trvalo několik dní), ale na Steam ještě čekám. Snad se to vyřeší brzo. Nechápu, jak někdo mohl zjistit moje heslo. Rozhodně do budoucna budu více opatrný, protože to není příjemná zkušenost. Tak prozatím končím, do budoucna snad přijdu s něčím opravdu zajímavým.

FilmPost

2011-02-13T20:24:00.000+01:00

Ach, opravdu se omlouvám, ale nějak mě poslední dobou chytla filmová tématika a píšu hlavně o ní. Byl jsem opět v kině a viděl pár novějších i starších kousků, mám chuť se k nim lehce vyjádřit. První z nich bude "horká" (u nás) novinka:

Black Swan

Nezačal jsem zrovna snadno. Nový film Darrena Aronofskyho se od dob Requiem for a dream lehce posunul a tentokrát se zaměřil na psychologickou stránku hlavní postavy. Děj se odehrává "v hlavě" baletky, která neustále dře, chce být nejlepší a všechno ostatní jde stranou. Když konečně dostane hlavní roli v novém pojetí Labutího jezera, strhne se okolo ní opravdový zmatek. Důležitou změnou je, že tentokrát bílou i černou labuť hraje jeden člověk a ona musí projít velikou změnou, aby byla schopna zahrát svůdnou a nespoutanou černou labuť. Problémem je, že vše co zná je balet. Ale je natolik pedantská (k sobě), že nezná intimní život, neokusila neřest a navíc žije s matkou, která o ni až přehnaně dbá a dost se jí plete do života. Film ukazuje, jak se Nina prolíná se svojí rolí, jak prochází emocionální změnou, jak konečně dospívá a vzpouzí se matce. Důležitou roli hraje nová tanečnice Lily, která je přesnou ukázkou Černé labutě a jejich vzájemné pouto a vypjatý vztah pomáhá Nině v probuzení. Vynikající střih, herecké výkony a fantastický podkres Čajkovskijho. Jednoznačně nutnost pro každého fanouška "složitějších" filmů.

Na Vlásku

Animovaná tvorba mě neustále fascinuje. Je pravda, že rozmachu 3D grafiky příliš neholduji, ale některé snímky opravdu stojí za to. A jedním z nich je právě nová verze původně německé pohádky Rapunzel. Komediální muzikál s klasickou Disneyovskou animací, to je něco! Koněčně zase snímek, který mě totálně očaroval. Přestože Jak vycvičit draka bylo také fantastické, Na Vlásku má ještě něco navíc, co se mi neuvěřitelně líbí. Asi to bude ta naivita, která celý příběh provází. Možná i bourání základních představ o hrdinovi, naštvaně vypadajících lotrech atd. Navíc kůň a chameleonek (žába) jsou opravdu povedení. Dokonce i zpívané pasáže se mi líbily. Pokud jste alespoň trochu romantická duše a rádi se pobavíte u animáku, Na Vlásku je perfektní volba.

To samozřejmě není vše, pokračování... někdy jindy :).

Nové triko

2011-02-10T17:49:00.000+01:00

Po delší době mám konečně nové triko. Opět serigrafie, tentokrát pouze vystřihovaná šablona (jak já to nemám rád). Fotka mi krapet zčervenala, ale triko je opravdu bílé. Později nafotím něčím lepším než mobilem :).

Filmový sestřih 2010

2011-01-23T23:59:00.001+01:00

Už jsem se o tom několikrát zmiňoval, na konci každého roku vznikne hned několik sestřihů, které mapují ty nejlepší momenty filmové scény. Minulý rok mě očaroval sestřih Cinema 2009. Na verzi 2010 jsem se opravdu těšil. Je pravda, že je opravdu kvalitní, ale nesedí mi jedná část. A to ta poslední, kdy Kees použil písničku Creep. Nesedne mi do celkového sladění videa a ani k jednotlivým záběrům. Jinak ale musím hodnotit kladně, ostatní skladby a hlášky jsou vybrány perfektně, rozhodně se jedná o povedenou věc od výborného střihače. Rok 2009 se mu ale asi povedl víc. Ke shlédnutí zde!

Druhým sestřihem je 2010: The Cinescape. Ten se od ostatních trochu liší. Nejen, že autor používá pouze jednu písničku, která provází celým videem, ale během toho nezazní žádný hlas, který by vtipně (či drsně) doplnil scénu. O to víc musím vyzdvihnout střih, který perfektně graduje a záběry na sebe výborně navazují. Je sice nejkratší, ale začátek a závěr jsou prostě famózní. Ke shlédnutí zde!

A do třetice je Filmography 2010, dlouhý sestřih od střihače něžného pohlaví. Každé z těch 3 videí se liší nějakou drobností. Toto staví na skladbě rozhovorů z jednotlivých hlášek. Už jen začátek: "Mr Stark, yes dear; Can i have your attention?; Absolutely; You have part of my attention, you have the minimum amount.; 1. 2. Lets see what you can do.; The world's about two things power and control; Control It!!" zní famózně. Pravdou je, že postupně jednotlivé části jsou skvělé jen na začátku a postupně odezní a nastoupí další část, která je opět skvělá. Opět se povedl výběr hudby a některé po sobě jdoucí záběry jsou výborné. Ke shlédnutí zde!

Na závěr jen krátké slovíčko. Vím, že těch sestřihů bylo víc, ale tyto 3 jsou dle mého nejlepší a nejviditelnější. Nejvíc shlédnutí má Filmography 2010, na druhém místě je Cinema 2010 a nejméně známý je The Cinescape.

Mě by zajímalo, jaký sestřih se nejvíc líbí vám. Založil jsem malou anketu, tak prosím hlasujte. :)

Nej trailery roku 2010

2011-01-16T17:02:00.003+01:00

Je sice už půlka ledna, ale stejně bych se rád ještě vrátil k minulému roku. Nedávno jsem předváděl svoji anketu TOP10 filmů, tentokrát bych se rád věnoval trailerům, které mě minulý rok nejvíce zaujaly. Nebudu to protahovat jako minule, takže pojďme na to v lehce zrychleném tempu. Trailery jsou seřazeny náhodně.

Your Highness

Ne jen vážné věci musejí být nutně dobré. Tento trailer ukazuje, že i komedie může pořádně zahýbat žebříčky. Na film se opravdu těším, doufám, že se u něj pobavím alespoň tak dobře jak u traileru.

http://www.youtube.com/watch?v=OD425EnZt6w

The Tree of Life

Terrence Malick je trochu zvláštní režisér. Moc toho nenatočil, ale každým dílem dokázal, že patří mezi naprosto nejvyšší elitu. Tento trailer ve mně vyvolává naprosto zvláštní pocity. Není to jen upoutávka, je to umělecké dílo. Snad film bude mít podobný účinek.

http://www.youtube.com/watch?v=zRa4OBpChZo

The Social Network

O tom, že The Social Network je jeden z nejgeniálnějších filmů 2010 jsem už psal. Trailer je výborně sestříhaný a podtrhuje akci, která se v této "okecávačce" skrývá. Nemožné? Ale je to tak.

http://www.youtube.com/watch?v=lB95KLmpLR4

True Grit

Westernů se už moc neukazuje. Když pak přijdou bratři Coenovi s novou verzí Opravdové kuráže, je to zážitek. Neočekávám nic jiného, než perfektní film. Už v traileru vidíme bravurní herecké výkony a zajímavou zápletku. Já se rozhodně těším.

http://www.youtube.com/watch?v=CUiCu-zuAgM

Tangled

Rozhodně by byla chyba přeskočit animáky. Tangled u nás ještě není, ale trailer se mi hodně líbí. Nečekám nějakou převratnou podívanou, ale doufám v milý dětský příběh a špetku uvolnění. Přesně na to se těším :).

http://www.youtube.com/watch?v=pyOyBVXDJ9Q

The Expendebles

Akce ze staré školy. Trailer je tak nějak rozdělen na 2 části, ukazuje spoustu akce, výbuchů, drsných hlášek atd. Ale hlavně je vidět, že tadle banda staříků na to má! Hrdinové z let minulých se opět dostávají do kurzu v tomto skvělém snímku. Trailer se taky povedl a hudbu z konce si broukám stále dokola.

http://www.youtube.com/watch?v=wet3lL8Rn7c

Kick-Ass

Film? Totální řežba! Trailer? No... taky! Rychlej střih více méně ukazuje co film dokáže. A rozhodně zde neplatí pravidlo, že trailer překoná film, řekl bych, že to je naopak. Přesto se jedná o perfektní práci.

http://www.youtube.com/watch?v=uvfKPo6VZp4

Harry Potter and the Deathly Hallows Part 1

Přestože HP7p1 možná nebyl nejlepším filmem, ale trailer má naprosto vynikající. Napětí, akce, zajímavé záběry s gradující hudbou... to rozhodně nemohlo dopadnout zle. A přiznám se, že právě tento trailer mě na film navnadil.

http://www.youtube.com/watch?v=YzfEH0UPEBo

The Fighter

Christian Bale a Mark Wahlberg! Výborná kombinace mých dvou oblíbených herců. Box nemusím, ale už Cinderella man mi ukázal, že drama z tohoto prostředí může být opravdu poutavé. Stejně tak věřím tomuto filmu.

http://www.youtube.com/watch?v=Hwv7kT9P0mg&NR=1

Clash of the Titans

Souboj Titánů se příliš nepovedl. Alespoň většina kritiků to tvrdí. Přiznávám, že scénář je opravdu hodně slabý a hraje se spíš na efekt, přestože menší rozpočet je místy vidět. Spousta trailerových hlášek udělá dobrou upoutávku, ale film je pak hodně slabý. Navíc písnička a střih jsou boží.

http://www.youtube.com/watch?v=kNlAlIJhrGQ

FAMU CAS - domácí práce

2011-01-13T21:53:00.001+01:00

Přikládám videa, která jsem zaslal na přijímací řízení. Díky nim jsem se dostal do druhého kola a snad i šťastně dojedu do finiše :).

I. Pohledy

Tento artefakt demonstruje různé životní situace, kterým je každý člověk nejednou vystaven. Rozdělil jsem je do čtyř částí, přičemž každá část zabírá určitý pohled na svět a snaží se obsahově i vizuálně popsat vnitřní pocit člověka v daný okamžik. V prvním případě ukazuji svět přes prsty, kdy člověk ignoruje veškeré dění okolo a vše vnímá ploše. Druhá kapitola představuje smutek, kdy nám dílo předkládá různé situace, které se snaží tento pocit navodit a představit. Ať už formou vzpomínek, loučení nebo beznaděje. V třetí kapitole vidíme očima zuřivosti, což je zvýrazněné tunelem, kterým jdeme a okolo sebe nevidíme. Zrak máme téměř zatemněný a přes všechny okolní vjemy jdeme stále kupředu za svojí pravdou. Poslední část představuje únavu, které člověk podléhá. Ať už za to může uspěchaná doba, nebo on sám.

Ke shlédnutí zde (až 720p)

II. Konzument

Toto dílo před nás předkládá obraz konzumenta televizního vysílání. Jeho svět už není jen ten reálný, ale prolíná se mu s televizí, filmy a on sám se stává závislý. Upřeným a strnulým pohledem sleduje svoji drogu. Je doslova paralyzován. Přepíná programy, ale obsah ho nezajímá. Postupně ztrácí přehled a stává se obětí. Vše vyvrcholí ve chvíli, kdy televizi vypne, ale je pozdě. Je jí pohlcen.

Ke shlédnutí zde (až 720p)

1. kolo přijímaček

2011-01-13T16:53:00.000+01:00

Dnešek je pro mě šťastným den. Alespoň napůl, protože jsem prošel prvním kolem přijímaček na FAMU. Vybral jsem si obor audiovizuálních studií, který se mi líbil svou obecností. Opravdu jsem se bál, jestli vůbec prolezu tímto sítem a nakonec to dobře dopadlo. Teď už jen zvládnout druhé kolo a následně maturitu :). To už nebude tak složité, čeká mě psaní rozboru na nějaké audiovizuální dílo, test z angličtiny a pohovor. V prvním kole se odevzdávaly domácí práce, kam jsem poslal 2 vytvořená videa (časem je dám i sem), a různá lejstra (životopis, motivační dopis, rozbor vybraného díla, literatura k oboru atd.). Na základě těchto odevzdaných prací jsem postoupil a dostal určité bodové ohodnocení, které mi zatím není známo. Snad to bude co nejvíc. 26. ledna mě čeká finále, tak mi prosím držte palce. :)

A abyste mi věřili, že nekecám, tak tady je seznam postupujících (hned první obor).

PF 2011 #2

2011-01-10T16:28:00.000+01:00

Ano, mám tu drzost vám přát vše nejlepší do nového roku již podruhé. Minule to bylo za Fiolasoft, kdy jsme udělali jednoduchou hříčku. Tentokrát sám za sebe. Toto jednoduché PFko vzniklo jako práce do školy. Neklikejte, pokud máte problémy s epilepsií.

PF2011

Klauzury

2011-01-09T13:39:00.004+01:00

Jako každý rok, i tento poslední, jsme dělali klauzurní práce. Tentokrát opět z navrhování a úkolem bylo udělat 3x webdesign radia + 1 intro. Nebudu lhát, když jde o práci do školy, moc to neřešíme. Jde o to prostě odevzdat vše podle zadání a nějak do dopadne. A ještě k tomu se snažíme celý týden chodit domů ze školy brzo a moc se nenadřít :D. Zase je pravda, že jsem se celkem snažil. Je to prvně, co jsem dělal web pro radio. Sice jsme to nemuseli programovat, ale stejně jsem to udělal tak, aby se vše poměrně snadno dalo naprogramovat. Od každého návrhu jsme museli udělat ještě pět podstránek, ale ty nejsou už tak důležité. Přikládám tedy 3 úvodní stránky.

Intro je opravdu hodně jednoduché. Původně jsem ho chtěl nějak propracovat, ale znáte to. Sedl jsem ke flashi, začal dělat úvod intra a nakonec jsem si řekl, že vzhledem k pracím ostatních to stačí a nechal to jen tak. http://bedikk.cz/sklad/mr_intro/

TOP10 filmů 2010

2011-01-02T13:07:00.005+01:00

Začíná rok 2011, a je tedy ta nejvhodnější doba na různé rekapitulace. Však už to znáte, média ze všech stran chrlí spousty různých "TOP10" (většinou 10) žebříčků a stejně tak to dělají i blogeři. Už minulý rok jsem takový seznam TOP10 dělal a neopomenu ani tentokrát. Asi oba roky nedokážu porovnat, nadšený jsem byl minule, nadšený jsem i dnes. Utvořit seznam bylo poměrně těžké a navíc jsem pár perfektních snímků ještě neviděl, což je škoda, protože by mohly celým rozhodováním pořádně zamíchat.

10. Alice in Wonderland (Tim Burton)

Ve filmovém průmyslu často narážíme na situace, kdy se tvůrci rozhodnou vytvořit remake nějakého starého díla, či si prostě řeknou, že by bylo dobré nějaký námět (nápad, scénář) opět vytáhnout na světlo světa. A proč ne? Přiblíží tak film mladšímu publiku a častokrát se dočkáme i lepšího zpracování. Zrovna u Alenky bych neřešil, zda je nové zpracování lepší či horší, je prostě "Burtonovské". Hodně mě bavila pohádková atmosféra a naprosto famózně zvládnuté fantasy prostředí. Velkým plusem je samozřejmě i bravurní Johny Depp a Helena Bonham Carter.

9. Robin Hood (Ridley Scott)

A další předělávka. Tentokrát veskrze špatně přijímána, pro mě je ale Robin Hood jedním z filmů roku. R. Scott se pustil do něčeho, co umí nejlépe, už Království Nebeské od něj mám rád. Velkou radost mi udělalo i obsazení, protože Russell Crowe patří k mým nejoblíbenějším hercům. Legenda o Robinu Longstride byla tentokrát vyprávěná z trochu jiného pohledu, drsnějšího, a to mi sedlo. Vynikající film o neumírající legendě. Puntičkáři si na několika momentech možná smlsnou, ale já hodnotím zážitek z filmu. Navíc nejsem žádný historik a legendy také neznám dopodrobna, proto mi to asi ani nevadí.

8. Scott Pilgrim vs. the World (Edgar Wright)

Michal Cera je poslední dobou dost vidět a hlavní role v tomto snímku mu vyloženě sedla. Podivný nerd, hrající v rockové kapele, který navíc chodí se studentkou a jeho vztah je na úrovni žáka prvního stupně základní školy, se najednou ocitne v neuvěřitelně rychlém a nebezpečném světě nové přítelkyně, která je nejenom extravagantní, ale zároveň má poměrně prapodivnou minulost, ze které vzejde "liga ex". Scott si bude muset vybojovat místo po jejím boku a všechny předchozí přítele (a jednu přítelkyni) porazit v souboji. Celý film je laděn do perfektního komiksového stylu, přičemž je to celé říznuté hrami ze starých automatů. Hlavně zde jde o formu, ne o obsah. Pokud si toto připustíte, dostanete naprosto perfektní film.

7. The A-Team (Joe Carnahan)

Tato perfektní old-schoolová komedie je reinkarnací akčního seriálu z 80. let. Výbušná akce, spousta drsných hlášek a hlavně koňská dávka nadsázky. U tohoto snímku jsem se v kině doslova řezal smíchy, a kdyby mě děj natolik nezaujal, konec bych slyšel leda tak ze záchodků. Ano, mám pro vás jednu radu. Na podobný typ filmu si rozhodně nekupujte tolik Coca-Coly, jako jsem to udělal já. Každý fórek bude pak hodně bolestivý. Naprosto mě překvapilo, že je dnes možné natočit akční komedii, která bude svým způsobem chytrá, chytlavá a bude stavit na filmech minulé generace. Opravdu mě to potěšilo a ač jsem nečekal příliš, dostal jsem pořádnou porci zábavy.

6. Green Zone (Paul Greengrass)

Matt Damon a Paul Greengrass se opět dali dohromady a natočili prvotřídní a hlavně autentickou akci, jenže tentokrát ne pod sérií Jasona Bournea, ale jako úplně samostatný snímek. Snad mi dáte za pravdu, když budu tvrdit, že tento film přináší svěží pohled na současné světové problémy. Ukazuje nám moderní bojiště a upozorňuje na různé hrozby. Nejedná se tak o pecku, která by se líbila úplně každému, ale rozhodně má co nabídnout a odvádí skvělou práci.

5. Shutter Island (Martin Scorsese)

A jsme v první pětce. Leonardo DiCaprio se tentokrát dostal na tajuplný ostrov, kde se tak trochu zamotá sám do sebe. Shutter Island je naprosto prvotřídní thriller, po jehož shlédnutí máte pocit, že i vy jste možná trochu blázen. Co se týče příběhu, tak prvotní (popis + trailer) nastínění je jen zlomek toho, co se chystá odehrát a film přináší takové zvraty, že jen udiveně budete koukat. Když k tomu přidám výbornou atmosféru (nejen dobovou) a herecké výkony, obzvláště pak mnou oblíbeného DiCapria a Kingsleyho, mám vynikající kousek, který na první shlédnutí naprosto upoutá. V kině jsem se naprosto náhodou potkal se svým kamarádem, který mi po představení říkal, že kdyby film trval ještě o kousek déle, zavře se do nějaké místnosti a hodně dlouho nad sebou bude přemýšlet. Ta paranoidní atmosféra opravdu funguje.

4. Tron: Legacy (Joseph Kosinski)

Nový Tron je hodně rozporuplným snímkem, vždyť jsem o něm nedávno psal. Ačkoliv se na něj spousta lidí dívá s ohrnutým nosem, mně doslova vzal dech. Mluvím hlavně o audiovizuální stránce, ta mě natolik uchvátila, že jsem toto volně navazující pokračování zařadil mezi mé TOP. Někteří z vás se asi opáčí, že děj je totálně stupidní, ale nemohu souhlasit. Čekal jsem, že bude hloupý, ale nakonec mě překvapil. Samozřejmě, za 300k doláčů se nějaká ta klišé musí objevit, ale s přihlédnutím... však to znáte :).

3. Jak vycvičit draka (Dean DeBlois, Chris Sanders)

Konečně nějaký animák. Je to trochu k nevíře, když za nejlepší animák roku nevyberu film od Pixaru, ale DreamWorks se s tímto snímkem neuvěřitelně vytáhl. Viděl jsem ho již několikrát a ten roztomilý obličej dráčka stále nemůžu dostat z hlavy. Obzvláště u scény, kde mu Škyťák podává rybu. To si prostě člověk musí říkat: "AAAAAAAWWWWWWWWWWWWW CUTE!" Pokaždé mám pocit, že musím okamžitě vyběhnout ven a nějakého si taky najít, ale bohužel je to 'jen' film. Celý design a zápletka se mi neuvěřitelně líbí. Pokud bude kvalita dalších filmů od DW vypadat takhle, máme se na co těšit.

3. The Social Network (David Fincher)

Film o Facebooku. Ano, tím vlastně toto biografické drama je. Je ale také něčím mnohem větším. Ukazuje příběh o klukovi, který se tak moc snažil prosadit, až se mu to povedlo. Chytrá okecávačka, ano, tím tento film je. Je dnes vůbec možné někoho zabořit do sedaček natolik, že zapomene jíst popcorn? Minulý rok se mi to stalo u District 9 a tentokrát u The Social Network? U filmu, kde není vlastně žádná akce? Ačkoliv jsem myslel, že to není možné, David Fincher to dokázal. Těchto filmů není moc, ale The Social Network je výjimečný, neuvěřitelně zábavný a promyšlený.

2. Kick-Ass (Matthew Vaughn)

Oproti předchozímu místu zde máme luxusní komiksovou rubačku, která leckoho překvapila. Komiksové adaptace mám rád, ale Kick-Ass řadím ze všech nejvýš. Musím se přiznat, že jsem tento komiks nečetl a možná o to víc jsem z filmu nadšen. Vynikající je téměř každá sekvence, výběr postav i soundtrack. Hodně mě pobavila aférka, kdy o film žádné studio nemělo zájem. Když ale M. Vaughn začal točit na vlastní triko a na Comic-conu pustil ukázku, strhla se lavina a všichni nadšeně křičeli, že se jedná o největší pecku 2010, hned začaly chodit nabídky. Člověk asi musí trochu riskovat, zrovna u tohoto snímku se to povedlo. Nadsázka, rychlé tempo a vynikající Hit-Girl jsou jedním z nejsilnějších komb tohoto roku.

1. Inception (Christopher Nolan)

Pokud sledujete filmovou scénu, určitě jste si všimli, jak to má Nolan postavené. Hodně se předvedl u prvního Batman Begins, přičemž druhý díl The Dark Knight patří mezi nejlepší filmy vůbec. Mezi těmito batmanovskými filmy si ale dává přestávku a točí nějaký jiný film, který má být původně komornější a ne tak nákladný. To se mu už podruhé nepovedlo. Inception je také tímto 'předělovým' filmem, ale opět stál ohromnou spoustu peněz a dokonce se mluví o filmu desetiletí. Co se asi děje, když spíte? Je to jenom 'vaše místo', kam nikdo nemůže? Přesně tyto otázky si toto špionážní scifi klade. Pro mě zážitek roku, možná nejlepší film vůbec...

Závěrem jen dodám, že na rok 2011 se opravdu těším. Snad mě potěší, jako to udělal tento. Pokud si chcete připomenout nějaké zajímavé filmové scény, pusťte si tento sestřih od Keese van Dijkhuizena (Cinema 2010), je opravdu výborným střihačem a jedním z největších talentů vůbec. Tento rok se mu opět velmi vyvedl, snad až na poslední část videa, která mi ne a ne sednout. BTW všimli jste si, že je zde 11 filmů? GEZUS!

PF 2011

2010-12-24T13:41:00.000+01:00

Všem přeji krásné prožití svátků vánočních a šťastný nový rok :). Doufám, že si tento svátek užijete po svém a rok 2011 se vám vydaří ještě víc, než ten letošní :). Místo klasického obrázku nebo přáníčka jsme se rozhodli (s klukama z Fiolasoftu) vytvořit takovou hříčku. Snad se vám bude líbit :).

Stáhni

Tron: Vizuální orgie

2010-12-22T00:27:00.000+01:00

Co tak stíhám sledovat recenze a divácké ohlasy, volné pokračování Trona na tom není vyloženě špatně, ale o čistě kladných reakcích se mluvit také nedá. Otázkou ale zůstává, zda je film tedy spíš dobrý nebo špatný. Přiznám, že když jsem šel o víkendu do kina, trochu jsem se bál, že příběh vůbec nedopadne dobře a půjde o další "vymytou" blbost. Bál jsem se, že vizuál nezabaví na celou dobu a strachoval jsem se, že mě Daft Punk zklamou.

Zbytečně. Tron se obsahem možná nevyrovná původnímu snímku, ale přináší naprosto neuvěřitelné vizuální orgie. Možná to někteří nebudete prožívat jako já, přeci jen je toto můj obor, ale design VŠEHO je naprosto geniální. Možná to zní trochu nadneseně, ale je tomu tak. A není to jen pojetí celkového vizuálního zážitku, ale nádhera se skrývá i v detailech, které jsou na každém kroku.

Hudba je kapitolou sama o sobě. Lepší soundtrack jsem dlouhou dobu neslyšel. Daft Punk opět zazářil a ukázal, že se dokáže někam posunout a zkoušet nové věci. Kombinace elektra a orchestru je famózní. Je pravda, že vizuál s hudbou mě nadchl asi víc než samotný obsah filmu. Ten bych ale rozhodně neshazoval, má co nabídnout a sice se občas ukáže nějaká "fakt drsná" hláška, ale to ve filmu za 300 mil. prostě být musí. Další vadou na kráse je CGI Jeff, který působí plastově. A i přes pár menších klišé musím všem Trona vřele doporučit. Je to zážitek.

Mistrovství Čr v CS:S, aneb jak to bylo

2010-12-17T17:33:00.003+01:00

Do svého blogu na Zingu jsem popsal finále z turnaje v CounterStrike: Source. Nebylo to úplně podle fair-play, ale více v článku. Alespoň jsme v Top10 z nějakých 70 týmů :).

Kvalifikace CSS - Liberec

2010-12-10T14:23:00.001+01:00

4events.cz pořádají Mistrovství škol České republiky v Counter Strike Source. Kvalifikace probíhala v několik městech a jedním z nich byl i Liberec. Řekli jsme si, že to zkusíme, ale nějak jsme to vážně nebrali. Šli jsme tam s tím, že nepostoupíme, ale uděláme si z toho alespoň srandu. I přesto jsme párkrát potrénovali. Nakonec to dopadlo tak, že jsme postoupili a to naprosto neuvěřitelným způsobem. Nepřátelé nás ani jednou neporazili.

Tento první turnaj probíhal mezi 4 týmy (v Liberci), každý zápas na dvou mapách po deseti kolech (málo času). Ačkoliv jsme si nevěřili, dokázali jsme zahrát perfektní zápasy a každou mapu jsme vyhráli. A naprosto nejlepší bylo finále, které jsme dali bez ztráty květinky, jakože 20:0. A přitom byli asi nejsehranější z těch ostatních týmů.

Předpokládám, že v Praze už to tak snadné nebude, ale pokud ještě potrénujeme a budeme se snažit, něco uhrajeme :). Teď jsme ukázali, že týmová hra a nějaká taktika nám problém nedělá. Uvidíme už ve středu :). Článek o našich zápasech najdete zde, ale pozor, číst s nadsázkou :D.

Michelangelo Vídeň

2010-12-06T16:22:00.001+01:00

Trochu s prodlevou, ale stejně stojí za pár řádků. Před nedávnem jsem navštívil dvě výstavy ve Vídni. Jednu v Albertinu, druhou v Kunsthistorisches Museum. Někteří jste možná zaznamenali, že v Albertinu probíhá výstava Michelangela, ale nejen jeho. Vedle stálé výstavy se galerie ještě může pyšnit Picassem a Kentridgem. Michelangelo byl samozřejmě úžasný, jeho kresby jsou prostě perfektní a hodně inspirativní. Jak víme, malíř nebyl a proto nemá o jeho malbách moc smysl hovořit. Ano, nejsou špatné, ale v jeho době narazíme na mnohem lepší malíře.

Za to nechápu, jak vedle umělce, jakým je Michelangelo, může stát Picasso. Výstava o poschodí výše a o hodně úrovní níž. Chápu, že Picasso ve své době přinesl něco odvážného, nového, ale je zde pro to nyní prostor? Nejvíce mě naštvalo, že nebyla ukázána ani jedna jeho ranná práce. Doba, kdy tvořil opravdu dobré realistické malby, doba kdy byl na škole se přeskočila a záběr byl pouze na jeho "abstrakce". Nesmyslné tvary, až odpudivý výběr barev, kvantita a stereotyp... jeho výstava byla ztrátou času, protože jsem měl na celou galerii pouhé 3 hodiny a ještě mě čekal Kentridge, který mě neuvěřitelně překvapil.

William Kentrigde byl pro mě umělcem neznámým a jeho audiovizuální tvorba mě až nečekaně nadchla. Skvělé nápady kombinované se zajímavou hudbou a poutavým zpracováním. Některá videa jsem musel přeskočit, abych stihl alespoň ty nejzajímavější (kupříkladu promítání shora na kulatý stůl mě fascinovalo). I jeho kresbičky mají co do sebe, ale hlavní je audiovizuální tvorba, alespoň z mého pohledu.

Druhá výstava v Kunsthistorisches Museum, které bylo inspirací pro závěrečnou misi Mafie, byla obecně zaměřena na malbu, a tak jsme mohli vidět díla od Dürera, Rembrandta, Rubense, Lucase Cranacha, Carravagia nebo třeba Velázqueze. Umělců tam bylo opravdu hodně, sbírka je velmi rozsáhlá a rozhodně stojí za pozornost. Je to veliký rozdíl, když koukáme na díla v učebnici, a když se před ně můžeme postavit. Víc takových výstav :).

Black Ops

2010-11-25T21:18:00.001+01:00

Nové Call of Duty je venku už pár dní a já stihl pár hodin nahrát. Pokud si pamatujete, jak jsem psal tenkrát o úžasném Modern Warfare 2, které mě opravdu vzalo, tak dnes možná budete v obraze. Další díl, tentokrát od Treyarchu, a zase se povedl! Po nevýrazném World at War se toto studio opravdu vytáhlo a udělalo výbornou hru, která překoná všechny dosavadní díly série.

(Recenze na Singleplayer)

Byla mi svěřena recenze, což tedy není nic zvláštního, když jako jediný z redakce hru mám. Vlastně vše podstatné říkám v ní. Jenom bych ještě rád doplnil jednu věc. Opět začalo kolovat, že příběh je nesrozumitelný, že ten kdo nehrál pětku to nepochopí atd. Fakt je ale takový, že se od čtyřky jedná o první díl, který má perfektně ucelený příběh a mise jsou servírované naprosto logicky. A dalším faktem je, že Black Ops na pětku navazuje naprosto nevýrazně a rozhodně nepřebírá klíčové poznatky. Takže ten, kdo umí anglicky, příběh pochopí :).

(Recenze na Multiplayer)

Do kina

2010-11-18T22:59:00.000+01:00

Do kina chodím opravdu rád, občas některý film nedopadne tak, jak bych si přál, ale s tím člověk holt musí počítat. Dnes jsem navštívil kino hned dvakrát. Nejprve jsem byl na novém dílu Harryho Pottera, a to rovnou na půlnoční premiéře, což jsem sice neplánoval, ale bylo místo a máma chtěla jít. Ságu HP mám opravdu rád, jak knížky, tak filmy. A znám jen málo lidí, kterým by tento brýlatý kouzelník vyloženě vadil. A přiznám se, na epický závěr jsem se moc těšil. Trochu mě rozesmutnil ten fakt, že poslední díl je rozdělen do dvou částí, ale zato jsem doufal v dějovou rozsáhlost.

A dá se říci, že jsem se dočkal. Sedmý díl je opravdu 'plný děje' a ani minutu jsem se nenudil. Otázkou ale zůstává, zda bylo správné závěr rozdělit do dvou částí. Máme tu teď dva filmy, které stojí samostatně, ale první z nich pořádně nekončí a druhý vlastně ani pořádně nezačíná (to tedy ještě nemůžu potvrdit). Naštěstí jsem byl na titulkové verzi, když jsem pak slyšel trailer v češtině, zhrozil jsem se. O filmu jako takovém můžu říct to, že mě bavil, role jsem si užíval a odklon od všech předchozích dílů mi taky vyhovuje. Opravdový soud bych nejradši vynesl až po shlédnutí druhé části. Co se kamery a efektů týče, tak zde se nedá snad nic vytknout. Jen ten plastovej Doby mi trochu vadil.

Odpoledne (po tom, co jsem se vyspal) jsem konečně zašel na The Social Network, na který jsem se už dlouho těšil a hodně od něj očekával. A rozhodně ne nadarmo. Začátek je možná krapet zmatený a pro někoho až roztěkaný, ve výsledku ale dostaneme perfektní příběh ajťáka miliardáře. Nemá smysl řešit, jak moc se film blíží pravdě, Facebook je fenomén a jeho obliba až nevídaná. Kdo je ten mladík, co za ním stojí? Film Davida Finchera nám dává poměrně zajímavý pohled do začátků této sociální sítě. A nemusí jít nutně o Facebook, můžeme si pod tím představit i jiné projekty, důležité je mít cíl a jít za ním. I já jsem na Facebooku a přináší mi to spoustu výhod. A co si budeme povídat. "Přidej si mě na fejsu," slyšíme dnes častěji než "Dej mi své telefonní číslo."

QR článek

2010-11-15T15:22:00.000+01:00

Postřehy z Twitteru

2010-11-11T23:28:00.000+01:00

Twitter účet mám již nějakou dobu. Moje pípání odebírá nějakých 80 lidí, přičemž 79 jich následuji já. Nejprve jsem to bral jako další cestu k rychlým informacím, ale postupně poznávám lidi z "českého twitteru" a je to fajn. Jak asi někteří víte, Twitter můžete naplno využívat pouze tehdy, když jste 100% času online, což mi nový telefon dovoluje a rozhodně toho nelituji.

Od začátku školního roku jsem už si vytipoval několik pravidelných okamžiků, kdy hledím do telefonu a opravdu pročítám novinky a hltám kvanta informací. Když ráno vstanu, tak pochopitelně bych ta malá písmenka nepřečetl, čekám tedy na cestu autobusem, kde spokoje vytahuji mobil (ruce jsou konečně v teple) a projíždím, co se stalo přes noc. Další zastávkou jsou přestávky ve škole, případně nějaká hodina (občanka?). Naprosto vždy ale kontroluji Twitter na záchodě. Ehm, asi to zní divně, ale neznám lepší místo na čtení tweetů. A poslední pravidelná kontrola je před spaním, když dávám telefon na nabíječku.

Tak nějak jsem z webového rozhraní přesedlal na telefonní aplikaci Twidroyd, kterou mám pořád v kapse a naprosto mi dostačuje. Abych to tak nějak shrnul, Twitter mi přináší spoustu užitečných informací, pravidelný kontakt s několika lidmi a ve výsledku dokáže zaplnit časovou díru. Jednoduchá situace: "Za 20 minut jede autobus. Co teď? Počkám," po dvaceti minutách, "Cože? Ono uběhlo pouze 5 minut?" Nyní to vypadá asi takto: "Mám 20 minut, kouknu na Twitter," po dvaceti minutách, "Sakra, bus tady a já nedočetl všechny novinky!"

Pokud Twitráka nemáte, určitě to zkuste, třeba se vám tato sociální síť zalíbí a zůstanete u ní. Přeci jen "What's happening?" vypadá lépe, než "Co se vám honí hlavou?" :)

Scott Pilgrim válí

2010-10-30T12:26:00.000+02:00

Včera jsem konečně zašel do kina na Scotta Pilgrima, komixovou řežbu s podkresem romantického příběhu. On tedy příběh není moc důležitý, veskrze se dá popsat velmi snadno. Scott je v rockové kapele, ve vztazích je nezkušený, jeho současná holka chodí na střední a on je o hodně starší. Je to prostě tragéd, jeho spolubydlící je gay a drbna. Pak se mu ve snu zjeví jiná holka, když ji pak potká ve skutečnosti, je okouzlen a jde po ní. Musí s ní chodit. A tak nějak se tomu stane, jenže to má háček. Musí porazit 7 jejích ex. A teď přichází první nářez, kdy nikdo nic nečeká a strhne se brutální komixová řežba. Scény jsou doplněny o vtipné popisky, střih je dynamický a celkové vyznění hodně komediální.

Zpracování je super, kombinace komixu a starých automatových her asi lehce podkopává masivní návštěvnost kin, ale zato my, případně i lehce starší generace, si to naplno užijeme. Pokud se rozhodnete kino navštívit, vybavte se notnou dávkou nadsázky. Určitě to za to stojí :).

Nepochopené umění

2010-10-25T23:46:00.000+02:00

Poslední dobou jsem se začal zajímat o alternativní díla, nová média a audiovizuální tvorbu obecně. Dost mě ale zarazilo nepochopení, s jakým se tyto práce potýkají. Ano, mluvím o jednom konkrétním dílu, kdy já byl nadšen a řada dalších uživatelů to brala za špatný vtip.

Ať už spousta uživatelů přímo na Youtube - tam byla ale kritika mírnější a dílo bylo přijato lépe - nebo přímo v České republice, kde veřejnost totálně nepochopila záměr, či uměleckou povahu artefaktu.

Jsem zklamán z reakcí, přitom úspěch je nesmírný, kdy z nepřeberného množství videí se do finálových 25 děl dostalo právě dílo od českého tvůrce Martina Kohouta.

Práce s tvarem, pohybem, hudbou a barvou mi přijde skvělá, jen mě mrzí, že nemám šanci vidět dílo naživo v instalaci, kdy ještě odraz musí dotvářet geniální efekt.

Moc nepočítám s tím, že by se situace do budoucna zlepšila, ale rozhodně mě to neodrazuje od tvorby, chci jít směrem nějaké alternativní tvorby a ve výsledku půjde stejně jen o moji vlastní seberealizaci. Reflexe mé osobnosti, na to se chci zaměřit.

Let's Go

2010-10-24T13:16:00.001+02:00

Se spolužáky jsme rozjeli nový studentský projekt s akčním názvem Let's Go. Zatím jsme čtyři a každý jdeme tak trochu jiným stylem. To se zdá jako veliká výhoda, protože máme vlastně na vše pohled ze čtyř stran. Úplné znění našeho cíle se teprve formuje, ale už nyní máme představu o možné budoucí tvorbě. V první řadě chceme upozorňovat na zajímavé akce, které se konají převážně na našem území.

Hodláme tvořit volné a užité umění. Pod volným uměním si představuji nějaké projekty, kdy každý zpracujeme vlastním stylem určité téma. Z té nejednotvárnosti může vzniknout velmi zajímavý celek. Užitým uměním se rozumí propagace. Ať už našeho záměru nebo jiných společností/lidí. Už v této době tvoříme nový vizuální styl pro jednu firmu, ale podrobnosti ještě nesmíme prozradit. V přípravě je i spolupráce na projektu AntiXeno, s čímž souvisí pořádání soutěží se zaměřením na děti a mládež.

V současné době domlouváme spolupráci s dalšími školami a doufáme ve společné projekty. Příští týden se koná výstava drinkART v Liberci a určitě nebudeme chybět. Let's Go jsme zatím propagovali jen v rámci akce EDUCA 2010 a na Facebooku.

PacIn vyšel!

2010-10-20T20:48:00.000+02:00

A leckteří tomu už ani nevěřili :). Vyšel již v pátek, takže to pravděpodobně většina z vás ví, ale bylo by krajně nemoudré se o tom zde nezmínit. Moc toho snad říct ani nemůžu, trailer jste mohli vidět v předchozím příspěvku, a pokud vás zajímá samotná prezentace, musím vás opět odkázat na naše stránky. Pakliže se rozhodnete pro koupi, budeme nesmírně rádi. Co zatím vím, tak drtivá většina ohlasů je kladná a pár kousků se už prodalo :). Uvidíme, jak to půjde dál.

Dnes jsem byl na brněnském Bienále, ale o tom napíšu později. Dále by také bylo fajn zmínit, že Zing.cz rozjel vlastní blogový systém, a tak jsem si rovnou jeden založil. Prozatím tam nemám nic nového, ale už teď připravuji článek o válečných hrách.

Když už mluvíme o válečných hrách, přesměrovat vás musím na moji poslední recenzi pro Indiana, kde jsem recenzoval singleplayer část nového Medal of Honor.

PacIn v launch traileru

2010-10-14T20:53:00.000+02:00

Již zítra (předpokládám o půlnoci) vychází PacIn, naše připravovaná hra a s tím samozřejmě přichází i launch trailer, který odhaluje několik nových záběrů ze hry, shrnuje pár recenzí a nastiňuje příběh. Na konci můžete vidět i mojí krabičku. Snad vás upoutávka navnadí a o hru se začnete zajímat :).

Poslední dobou

2010-10-10T19:46:00.000+02:00

Dlouho jsem nenapsal, ale má to svůj důvod. Několik posledních týdnů mám práce nad hlavu, doháním školu, a tak na kreativní práci nezbyl čas. Snad bych jen mohl udělat takový výtažek z toho všeho, co dělám. Určitě musím upozornit na velký článek, který se týkal právě akce Game Access v Brně. Moc se mi tam líbilo, se Zoomem a Fiolou jsme si užili opravdu kopec srandy. Potkal jsem i Buráka, Likiho, Makana a další. Jen tak zběžně: Genetická Zahrada 2 vypadá skvostně a Likiho tajný iOS projekt taky. Chválím :). To je ale z naší komunity všechno, což je dost škoda. Snad příští rok.

Článek na Zing.cz

Pokud jste trochu šílenější povahy a rádi se odreagujete u nějaké blbosti, určitě koukněte na moji poslední recenzi. Hra nese jméno Blade Kitten a už to hovoří za mnohé. Shrnul bych to slovy "růžová japanofilní úchylárna".

Když už jsme u těch shrnutí, zanedlouho se na trhu objeví pár zajímavých herních kousků. Rozhodně se těším na nový díl Call of Duty. Snad se Treyarch se vším popere a naloží nám ještě lepší hru, než jakou byla Modern Warfare 2. Medal of Honor bych měl mít na recenzi, takže ten budu hrát na 100%, ale pravděpodobně po recenzi pokračovat nebudu a originál nekoupím. Uvidíme. Z dalších "bližších" je to určitě Zaklínač 2, už jen přemýšlet o něm ve mně vzbuzuje blaho. Jak jen jednička byla skvělá, dvojka snad bude ještě lepší. Naopak obavy mám o pokračování Dragon Age. Nemohu říct, že bych lidem z Bioware nevěřil, ale z dostupných materiálů mi přijde, že si sami -tak trochu- házejí klacky pod nohy. Uvidíme, zatím je daleko k soudům. A v neposlední řadě musím zmínit i blížící se Cataclysm, který sám hrát nebudu, ale jsem hodně zvědav, jak se vypořádají se stávajícími problémy. WoW scéna mě poměrně zajímá, ale už několik let jsem osobně nehrál. Od té doby se dost změnilo a celkově je toho dost k opravování.

Medal of Duty

2010-09-30T18:46:00.001+02:00

Nový přírůstek do jedné z nejznámějších herních sérií v historii, Medal of Honor, určitě stojí za pár řádků. Před několika dny se konala v pražské BattleZone předváděčka multiplayeru a Indian nesměl chybět. Na akci jsem jel já a Micro-Ice. Shromáždění bylo fajn, sedli jsme si k nějakému počítači, zapojili se na server a už to jelo. Moc řečí ke hře EA Czech připraveno neměla, cílem bylo ukázat hru, jako takovou.

A toho jsme se dočkali. Musím podotknout, že jsem si hned první hrou trochu namastil ego, protože jsem měl skóre 17:2, což bylo nejlepší na mapě. Další hru to bylo slabší, ale stále jsem se držel v horní polovině. Ke hře samotné bych mohl dodat jen to, že multiplayerový model je zábavný. Opravdu, jenom nesmíme očekávat nic nového. EA nám posílá kombinaci mezi jejich Battlefieldem a konkurenčním Call of Duty.

O názorech jsem se pobavil jak s hráči, tak s Jaroslavem Faltusem, který už tedy v EA nepracuje, ale rozhovor s námi rád udělal (paradoxně o hře věděl nejvíc). Většinou jsme se dostali ke stejnému výsledku, že hra nic extra nepřináší. Vlastně staví na zajetým modelech a zaměřuje se na atmosféru a realitu. To má něco do sebe a hodně se těším na singleplayer, který by mohl dopadnout o moc lépe než Bad Company 2. V překonání Modern Warfare 2 snad ani nedoufám. Uvidíme, co ukážou prodejní čísla, který z titulů je vlastně víc sexy. Jestli Black Ops nebo Medal of Honor :).

To si užívám své dospělosti

2010-09-23T10:42:00.000+02:00

Následující text je přepisem školní práce na téma v nadpisu. Přišlo mi to poměrně zajímavé, tak to sem dávám.

Já si nějak užívám dospělosti? Ono se to dá? Nevšiml jsem si, že bych byl dospělý a už vůbec jsem si to nestihl užít. Ano, je mi osmnáct, ale co to znamená? Překročil jsem snad nějaký práh, který by mě měl posunout na další příčku v životě? A třeba je tomu tak, ale vůbec nic jsem nezaznamenal. Papírová dospělost je věc ošemetná a ve skutečnosti znamená tak málo. Spousta lidí si myslí, že teď svět patří jim a můžou dělat, co chtějí. Je to pravda? Každý čerstvě „dospělý“ je asi hodně naivní a bláhový.

Co vlastně jako dospělý můžu? Můžu dělat strašně dospělácký věci, jako je pití alkoholu a kouření cigaret. Páni, k tomu bych dodal snad jen to, že už jsem natolik rozumný (=dospělý?), že se tomu dokážu vyvarovat. Samozřejmě, to je každého věc a většina lidí se s mým názorem neztotožňuje. Dokonce jsem se setkal s tím, že toto mé uvědomění je na úrovni osmi letého dítěte. Nevím tedy, kde je problém. Faktem ale zůstává, že člověk se dle mého pohledu nestane dospělým nikdy.

To, že se z bezstarostného mladíka stane ustaraný usedlík, není známka dospělosti, nadměrná opatrnost a ani nic jiného nedefinují dospělost. A přece se možná člověk stane dospělým přesně ve chvíli, když sám bude chtít. Když si sám uvědomí, že teď je možná ten pravý moment, kdy se cítí připraven na život. Možná když je člověk dostatečně obrněn proti vnějším vlivům, tehdy by se dal popsat jako dospělý.

Dejme tomu, že máme nějakou představu dospělosti, kterou většina lidí sdílí, má smysl být dospělý? Dospělost je příliš dlouhá a opravdový život se skrývá v mládí, přestože si to většina mladých lidí neuvědomuje. Jak se říká, mládí a krása jsou opravdu důležité, protože jednoho dne odejdou a už se nikdy nevrátí. A třeba bychom měli těchto faktů dbát a užívat si. Tady je ale problém, že to většina lidí chápe asi jinak, než já.

Celé bych to asi shrnul prohlášením, že řešit dospělost nemá žádný význam, protože bychom ji nejdřív museli definovat. A definovat přeci znamená omezovat.

Konzole, co nebo proč

2010-09-21T12:51:00.000+02:00

Snad každý si stále rád hraje. Nemusejí to být jen hry, někdo si vyhraje u Photoshopu, PSPadu atd. Dřív jsem hrál jen opravdu příležitostně a ke hrám jsem usedl maximálně kvůli recenzi. Doba se trochu změnila a vedle grafiky si rád nějakou tu hru pustím. V poslední době to je spíš Heroest of Newerth, Couter-Strike Source a pár dalších, které po nocích hrajeme s klukama z Indiana. Jakmile se vyskytne nějaká Áčková hra v obchodech a vím, že mi nesmí uniknout, taky se do ní pustím, ať už má multiplayer nebo ne. Pokud bych měl vybrat, tak je to určitě Dragon Age, Modern Warfare2, Mafia2, Starcraft2, Mass Effect2, Crysis a další, které se blýskají na mé poličce.

Nadpis mohl být trochu zavádějící, ale teď se právě hodlám věnovat těm konzolím. Hry mě začaly bavit. Rád se jdu od grafiky odreagovat do nějakého virtuálního světa (ne, WoW to není!), kde se pobavím buď sám nebo s kamarády. A na řadu přicházejí právě konzole, protože i u nás jejich obliba stále stoupá. PC je stále největší herní platformou, ale konzole mají co nabídnout. A přijde mi, že vedle High-End PC, které naštěstí mám, má smysl vlastnit i High-End konzoli.

A teď na řadu přichází otázka, kterou konzoli si vybrat. Berte to jako takový průlet trhem, doplněný o můj osobní názor. Tak v první řadě tu máme různé handheldy. Tam patří PSP, Nintendo DS, iPod Touch a poměrně široká nabídka telefonů. Okolo PSP se šíří drby o nové verzi, takže tam bych počkal, zda nepřijde něco kompaktnějšího než je dnešní PSPGO, které je opravdu dobré, ale poměrně drahé. Hry na PSP vypadají hezky, dá se říci, že se jedná o nejvýkonnější handheld. Nintendo oproti tomu nabízí dva displaye a spoustu zábavných her, které jsou perfektní do autobusu, letadla, na záchod (cože, vy nehrajete na záchodě? :D) atd. A teď tu máme ten zbytek. Stále existují java a symbian hry, ale ty už opravdu budoucnost nemají. Jsou tu dva systémy, které mají smysl a opravdovou herní budoucnost. Jedním je iOS a druhým Android. Zde by se dalo rozhodovat podle sympatií, protože obě platformy mají povětšinou podobný výkon a hry se navzájem portují. Já jsem šťastným vlastníkem telefonu s Androidem a hry si veskrze užívám. Zde mám tedy už vybráno, ale dříve mě lákalo i NDS. Dnes se poměrně těším na Nintendo 3DS, které by mohlo přinést menší revoluci, díky 3D display bez nutnosti nosit 3D brýle.

Další a mnohem záludnější kategorií jsou Áčkové konzole. Zde máme vidět 3 hlavní hráče. Opět je to Sony a Nintendo, ke kterým se přidává Microsoft. Současnost se má tak, že Microsoft XBox360 je nejprodávanější High-End konzolí, ale Sony PlayStation 3 ho dohání a prodejní rozdíl se pomalu a jistě zmenšuje. Dalším důležitým hráčem je Nintendo Wii, které zažilo sice ohromný BOOM, ale jeho sláva a prodejnost dávno opadla. Ten bych ze hry vyřadil rovnou, má totiž velmi nízký výkon a celé hraní je řešené pomocí pohybových ovladačů. Měl jsem možnost Wii vyzkoušet a nemůžu říci, že by mě nadchlo. Nepřesnost a neschopnost zachytit opravdový pohyb mě štvalo.

Zbývá nám tedy Xbox a PlayStation. V první řadě je nutné zmínit, že doma mám PSO a PS2, takže XBox by se tu cítil asi dost špatně. Ne, toto opravdu neberu jako pádný důvod pro Sony. Podívejme se na každou konzoli pořádně, co přináší. Xbox nabízí spoustu hardcore i casual her, propracovaný XBox LIVE, který je ale placený. Dále se dočkáme průměrného grafického výkonu. PlayStation je na tom velmi podobně. V nabídce má spoustu hardcore i casual her a přináší podobně propracovaný online systém PlayStation Network, který je ale zdarma. Výkon je o trochu vyšší než u předchozí konzole, ale tento rys se stírá faktem, že většina her je portována na všechny platformy, takže PS není využito naplno a hry vypadají stejně. Rozhodovat tedy nebude současná situace, ale spíš to, co nám konzole nabídnou do budoucna.

Microsoft má svůj geniální projekt Kinect/Natal, který není svým konceptem tak úplně nový, ale funguje! A to je hlavní, Kinect funguje dobře a přináší skvělou casual zábavu. Co že to je? Kinect je kombinací dvoukamerového systému a softwaru, který rozpozná vaši postavu a pohyby. Hraje se tedy tak, že si stoupnete před televizi, XBox vás pozdraví, ukáže se vaše postavička a můžete hrát. Výhodou je i to, že se do hry může okamžitě zapojit kdokoliv další, stačí, když se postaví vedle vás. Je tu ale jeden problém, co když nám nestačí jen casual zábava?

Sony se zase chytlo jiného systému, který používá už nějakou dobu Wii a vylepšilo ho. Pod PS Move se schovává pohybový ovladač, který držíte a hry ovládáte pohybem ruky. Příznivci Kinectu se smějí, že oni nemusí držet v ruce nic a hrají celým tělem. To je sice pravda, ale možnost držet v ruce ovladač má i své výhody. Dostane se nám přesnějšího ovládání a můžeme si zahrát i hardcore tituly. A přesně tak je Move koncipován. Už jsem měl možnost Move vyzkoušet a jsem spokojen.

Stále to nestačí, každá konzole má něco do sebe. Jak se rozhodnout? Nakonec to rozetnou hry samotné. Každý výrobce si drží nějaké tituly, které jsou určené jenom pro jeho konzoli. Co lovím zpaměti, tak u XBoxu by mě zajímal Alan Wake a série HALO. Nic moc, dvě hry asi nerozhodnou. Sony ale ví, že hry jsou velmi důležité a tak se zaměřuje právě na ně. Kdybych měl jmenovat, tak si vzpomenu na Uncharted 2, Grand Tourismo 5, Tekken, LittleBigPlanet (2), Killzone, Metal Gear Solid, Heavy Rain, God of War 3 a je jich ještě mnohem víc. A právě to je možná ten důvod, proč jít do PlayStationu.

Já jsem se už rozhodl, snad se mi teď pod ruku dostanou nějaké zakázky, protože si PlayStation 3 s MOVE chci koupit. Vím, je to svým způsobem naprosto zbytečná investice, ale rozhodoval jsem se delší dobu a věřím, že mě to bavit bude. Navíc díky MOVE mi PS poslouží jako zdroj zábavy i pro více lidí. Už teď se těším. :)

Hudební vlna

2010-09-20T23:41:00.001+02:00

Současná hudební nálada se zastavila u dvou alb. Jsou hodně rozdílná a snad ani nevím čím se ta nálad mění. Jednou je to pop, podruhé d'n'b nebo dubstep. Musím přiznat, že se mi začala líbit hudba od Marina and the Diamonds. Nevím jak je to možné, ale ona má děsně podmanivý hlas. Samozřejmě, nálada není vždy. Doporučit rozhodně musím písničku Oh no! i s klipem, který je laděný do retra. Pochválit se musí i dynamická střihová skladba.

V jiný moment si rád pustím něco rychlejšího. Momentálně to je nové album od Pendulum - Immersion. K tomu snad není co dodat. Samozřejmě si rád poslechnu i své nejoblíbenější, kam patří samozřejmě U2, Prodigy, The Killers atd., ale častokrát mám období, kdy poslouchám jen jednoho interpreta. To pak odezní a místo "play daily" se zařadí někam do příležitostných skladeb. V prváku jsem třeba hodně dlouho držel u Michaela Jacksona a teď si ani nevzpomenu, kdy jsem ho slyšel naposledy.

Když se chybka vloudí

2010-09-18T15:14:00.000+02:00

Jsme jenom lidé a chyba se může vloudit kamkoliv. Přesto by jeden očekával, že poměrně seriózní server Novinky.cz bude mít redaktory natolik dobře placené, že svoji práci budou dělat pořádně. Z nějakého důvod tomu tak není a oni svou práci evidentně dobře nedělají. Sám už jsem si v Indianovi všiml, že diváci vidí vše, a tak si nemůžu dovolit sebemenší chybku.

Abych se ale konečně dostal k tomu hlavnímu. Nejde o chybku, která by mně nějak výrazně vadila, protože mi přivedla víc čtenářů. Jde o to, že server Novinky.cz uvedli k recenzi na Peklika můj blog, jako domovskou stránku. Je to o to smutnější, že já jsem zde Peklika moc nechválil. Nicméně otázkou zůstává, zda mám děkovat za přístupy, nebo proklínat lenost redaktorů a zoufat nad tím, kam se česká média ubírají. "Recenzi" najdete na Novinky.cz.

Válka

2010-09-15T19:00:00.000+02:00

Nebojte, nebudu se pouštět do sáhodlouhých úvah o této nebohulibé lidské činnosti. A rozhodně není pravdou, že bych nechtěl, téma válek mě svým způsobem baví a zajímá, ale spíš bych si to nechal na jindy. Dnes bych se rád podělil s jedním vtípkem, který jsme u nás ve škole rozjeli.

Dostali jsme se do čtvrtého ročníku a -nevíme proč- se zavedli třídní nástěnky. Ale stalo se tak a já byl v době své nepřítomnosti zvolen za jednoho ze dvou hlavních nástěnkářů. Co naplat, zprvu jsem se bránil, ale je to celkem švanda. Třídní nástěnka je vyhrazená pro upoutávky na různé akce, školy a další zajímavosti, které by mohly studenty zajímat. A vlastně nápadům se meze nekladou. My jsme ji tak trochu z recese začali zdobit propagačními materiály. Rudé plakáty hlásali svobodu a revoluci. Učitelům se to samozřejmě nelíbilo, plakáty servali a vyvěsili něco ohledně designu.

Rozhodli jsme se, že se nedáme a zahájili jsme ofenzívu. Ne tedy proti učitelům, ale proti dalším třídním nástěnkám. Posunuli frontu a pomocí tančíků, šipek a dalších značek naznačili válku. Z V3 se tedy stal protektorát a hodláme pokračovat dále. S podporou učitele navrhování se později budeme sunout po stěnách až k ředitelně a zaútočíme na hlavní štáb. Očekáváme i partyzánské boje, naše impérium ale neohrozí. Donést musíme ještě plastové maketky vojáků a nalepit je na bojiště. Snad tento fórek vezmou i ostatní s humorem :).

Petr a Lucie

2010-09-13T19:43:00.002+02:00

V první řadě perfektní knížka, plná zajímavých názorů a pohledů na svět ve válce. Děj se odehrává roku 1918 v hlavách dvou mladých zamilovaných lidí z prostředí Paříže. Na začátku je nám děj předkládán pouze prostřednictvím Petra, který je ztracený ve svých myšlenkách, nechápe pohnutky starších a snaží se celou situaci nevnímat. Snad ruka osudu mu do cesty připlete Lucii, které se k němu zprvu dostane na tak krátký okamžik, že zmizí dřív, než on si toho stihne všimnout. Je jí okouzlen a musí ji najít.

Snad nebudete brát za spoiler to, když vám prozradím, to co je zprvu očividné, že se opravdu dají dohromady. Ona je z nuzných poměrů a on z bohaté měšťanské rodiny. Nejvíc mě bavilo, že příběh nemá tu dnešní klasickou zaběhlou linku romantických dějství, ale celé je to jen záminka k vyprávění něčeho většího. Kniha se snaží přiblížit myšlení mladých lidí, strasti války a touhu v období nejhorším.

Celou knížku jsem stihl přečíst za jediný den usilovného a nadšeného čtení. Snad se mi nebudete smát když připustím, že jsem u konce uronil nejednu slzu. Tuto knihu snad musím doporučit všem, bez výjimky. Jedná se o opravdu krásnou literaturu.

Good job, man!

2010-09-13T07:00:00.001+02:00

Where are you?

2010-09-12T16:00:00.000+02:00

use czech fonts

2010-09-12T12:00:00.000+02:00

Hravá reklama

2010-09-11T21:04:00.000+02:00

Určitě projíždíte spousty internetových magazínů a všemožných stránek. Není žádnou náhodou, že jsou plné reklam a většina z nich na nás křičí, že jsme vyhráli nějakou sumu peněz, iPhone atd. Prostě otrava. Občas se ale objeví reklama, která je poměrně zábavná a má v sobě určitou hravost.

Jednou z takových je určitě reklama na nové internetové tarify od T-Mobilu. Je tedy jasné, že je zaměřena hlavně na tu drsnější část populace, když hlavním motivem jsou ženské hýždě (hihi). Náš úkol je jednoduchý, taháme za kapsu, dokud se neutrhne. To představuje staré tarify, které byly drahé. Při tahání se kraťasy pěkně protahují a na samém konci grandiózně prasknou. Jeden by si řekl, že jsem se asi zbláznil, ale je to opravdu vtipné. :) Dalším pozitivem je, že nás samotné kliknutí nikam nepřesměruje, ale pokud sami chceme vědět více, kliknout musíme znovu.

Chvilka poezie

2010-09-09T22:38:00.000+02:00

Prosím, hlavně mě neberte vážně :D.

Moje první dekadentní báseň

Jak mě dnes svrběl kaďák

Leze brouček po poli

žere hlavně brambory.

Au moje prdel.

Moje druhá dekadentní báseň

Pejsek

Pejsek běží po poli,

proplétá se v závěji.

Traktor si to k němu sere,

pejsek pude do prdele.

Začala škola - co je nového?

2010-09-06T00:10:00.000+02:00

Jéje, prázdniny skončily a my, jakožto pilní studenti, nastoupili do školy. Já nastoupil do ročníku čtvrtého, a tak mě čeká spousta práce, kterou budu muset udělat. V první řadě je to příprava na školu další. Hrozně rád bych se dostal na výšku do Prahy, nejlépe na Karlovu univerzitu. Zajímal by mě obor Média a komunikace. Problém je v tom, že nechodím na gympl, abych na to byl z části připraven. Chodím holt na uměleckou školu, a ta mě v tomto směru naučila kulový. Takže musím začít pořádně makat, abych měl vůbec šanci. Lidí se hlásí dost a přijímačky jsou neúprosné. Původně jsem chtěl na Žurnalistiku, ale bojím se, že ta by mi nenabídla to, co chci.

Také si dám přihlášku na nějakou tu uměleckou, ale popravdě se mi tam nechce. Když už, tak bych vyzkoušel Animaci nebo nějaký 3D Design. Mám už po krk různých log, letáků, vizitek atd. Tam se ale samozřejmě také budu muset snažit. Nápor je veliký a zdaleka nejsem na takové úrovni, abych si mohl pískat.

Když pominu školu, domácí práce a jiné úkoly, tak mě čekají různé vlastní projekty. V první řadě musím začít dělat nějakou tu grafiku do Slimworldu. Pacin se už pomalu blíží k cíli, takže je potřeba se plně zaměřit na další projekt. Nechci toho najednou dělat příliš, ale ještě bych rád s někým rozjel nějaký komornější 3D projekt, na zkoušku. Uvidíme. Samozřejmě nesmím opomenout Indiana, který se teď opět rozjede a pokud ho chceme udržet, budeme muset máknout.

Tento rok hodlám více číst. A ne jen fantasy, to bych rád omezil a přešel k nějakým významným literárním dílům. Začal jsem Obrazem Doriana Graye a teď se vrhnu na další. Pravděpodobně Čekání na Godota. Mám toho v merku hodně a budu muset číst opravdu dost, abych to všechno stihl a na maturitu toho měl co nejvíc.

Snad mě také čeká víc webdesignu a práce obecně, abych si také zase něco přivydělal. Snad vše dopadne a dostane se i na trochu stálejší brigádu, času je ale i tak málo. Další novinkou z mého života je autoškola, kde jsem konečně měl i první jízdy. Toť vše z mého života, příště snad nějaký zajímavější post :).

PacIn deník #3

2010-09-02T20:51:00.000+02:00

Tentokrát poslední deníček k připravované hře PacIn. Daboval jsem ho já a moc se mi to nelíbí, v čemž snad zůstanu sám :D. Další video bude až launch trailer, kde oznámíme datum vydání. Jelikož redaktoři už verze mají a někteří i hrají, tak vydání bude snad co nejdřív :). Mělo by to být září.

(HD kvalita)

DeathStalker 3

2010-09-01T16:23:00.001+02:00

Aneb prvotřídní fantasy ze staré školy podle literárního díla Howarda R. Cohena. Kecám! Jeden z nejhorších filmů, co jsem kdy viděl. Naštěstí jsem věděl, do čeho jdu, a tak mě to ani moc nepřekvapilo. Je to už třetí díl a jsem velmi rád, že mě předchozí dva díly minuly. Někdo by mohl namítat, že je film z roku 1988, ale už tehdy se točily koukatelné filmy.

Základním problémem je už fakt, že DeathStalker 3 nemá vůbec žádnou pointu. Opravdu, rozehraje se scéna, kde hlavní hrdina ladnými (opět kecám, je to horší než choreografie amatérské šermířské skupiny důchodců) pohyby srazí svého soka při nějaké hře. Pak se přesune za kouzelníkem, který vykládá budoucnost a je údajně jeho kamarádem. Do toho se tam zamotá nějaká paní s půlkou kamene, který má prý spojit s jiným kamenem a najít tak království, kde se narodila, ale těžko říct, proč tam teď není. Vývoj je asi takový, že tu paní zabijou (byla to princezna, samozřejmě), DeathStalker na oplátku zabije asi 150 vojáků (které hraje nanejvýš 10 herců, přičemž jeden je v každém záběru a vždy umře) a uteče na hrad, kde má být druhá půlka. Abych to dopověděl, tak se tam zamotá její sestra, taky princezna, nemá kámen, ale má si brát hlavního záporáka. Ten chce kámen, protože má druhou půlku. Prý tím získá moc. A to je asi tak všechno. Samozřejmě přijde zvrat, kde obě půlky získá záporák, ale nejdou spojit, tak intuitivně zakřičí "třetí kámen" a já si jen říkal: "další půlka?" Něco se tam děje, někdo tam furt běhá, někdo za něco bojuje, ale vůbec nevíme proč. Naštěstí vše dobře skončí, kameny se spojí (opět jen dva), v dáli se zablýská, hrdina pronese něco chytrého a s úsměvem odjede pryč. A království nikde.

On ten vývoj není moc vidět, ale možná tam někde je. Hlavní hrdina je svalovec s podařeným smyslem pro humor. Úsměv má na tváři neustále, vůbec nevadí, že mu před minutou zabili životní lásku. Život jde dál, film taky a skončí dřív, než by se vůbec vysvětlila prvotní motivace a myšlenka. Vše je samozřejmě okořeněno četnými vtípky, že být hrdinou je velmi těžké.

A to jsem ještě nezmiňoval úžasné vybavení a kostýmy. V první řadě to jsou dřevěné meče. Škoda, že se tvůrci ani nesnažili ty prkna pořádně naostřit. Dobře, báli se, tak natáčeli s dřevěnými meči, ale nepochopím, proč tam nechali zvuk dřeva. Většinu soubojů nedoprovází žádné zvuky, jen tragická hudba, heky a mlácení prken. Copak je takový problém je zaměnit za řinčení oceli? Kostýmy se také moc nepovedly, většinou se ani nedrží Conanovského odkazu a pravděpodobně si je herci přinesli sami. S tím se také váže obsazení něžného pohlaví. Ve všech fantasy filmech podobného ražení, například německé produkce, jsou obsazovány ženy s velmi bujným poprsím, které je v každé scéně vystavováno na odiv. Zde tomu tak není. Dámská hruď se sice ukazuje často, jen je problém v tom, že i hlavní hrdina má mnohem větší prsa. Milostné scény tak vypadají hodně komicky. Jsou možná k pláči.

Rozhodně si ten film nepouštějte. Já na něj koukal po doporučení kamaráda (šermíř a fantasy nadšenec), který to tituloval jako úžasnou komedii, kterou by si nikdo neměl nechat ujít. DVD mi předával opravdu s nadšením a já mu za to neskutečně děkuji.

Mafia 2

2010-08-30T19:04:00.001+02:00

Mafia je všude. Doslova zaplavila svět a to je možná ten důvod, proč je u nás trochu nešťastně přijímána. Lidé křičí, protestují, hází imaginární banány na vedení Take Two, že jim vzali Mafii, ale kde je zakopaný pes? Opravdu je ta hra tak špatná? Už to není Mafie, jak ji známe? Schválně jsem se pustil do prvního dílu, abych mohl obě hry porovnat.

Je tu jeden základní problém. První díl Mafie, té úžasné, fantastické Mafie, je prostě zidealizovaný. A od toho se odvíjí spoustu dalších faktů. Je poměrně vtipné pročítat ty rozbouřené názory na všemožných herních fórech. Věřím, že někdo z vás už Mafii 2 hrál, a tak má svůj vlastní názor, ale při hraní jsem se o jednom ujistil. Hned po pár misích jsem věděl, že se mi do rukou opět dostává práce od Illusion Softworks (2K Czech) a žádný americký vydavatel hru výrazně nepošpinil. Proč také? Jak se říká, moderním trendem je zjednodušování, platí to u Mafie? Nevšiml jsem si. Teď jsem dohrál první díl a loadoval jsem při něm o mnoho méně než při díle druhém. Celkově mi obtížnost přišla v dvojce ještě vyšší, což jsem sám nečekal.

Zkusím se zaměřit na nějaké body, které se na fórech objevují. Tak třeba jízdní model. Není sporu o tom, že Mafia 2 přináší arkádové ježdění, auta jsou nyní svižnější a poměrně dobře se ovládají. Co první díl? Podle mnohých se 'tenkrát' v jedničce auta chovala realisticky a jízda byla mnohem zábavnější. Problém je v tom, že auta v prvním díle jsou pomalá, špatně brzdí, občas nevyjedou kopec a po silnici kloužou. V tom nevidím nic lepšího.

Ach ten dabing. Ano, Mafia má lepší dabing než dvojka. Ale jen v nějakých směrech. Co se týče stránky technické, tam jednička neskutečně zaostává. Každý dabing má jinou hlasitost a v některých rozhovorech není přes pozadí ani slyšet. To mi dost vadilo, protože jsem musel zapnout titulky. Ve dvojce je dabing udělán profesionálně, jen s horšími herci. Pravda je, že Vašut a Rychlý jsou nepřekonatelná dvojka.

Ohromná nevole je proti bugům, které prý dokonce brání dohrání hry. To je trochu zvláštní, protože ani já ani nikdo z mých kamarádů s tím problém neměl. Občas se zasekne doprava, stane se nějaký fail u chodců, ale nic neobvyklého. Nevím, jestli cracklá verze obsahuje chyby (častokrát tomu tak je), ale já jsem si nějakých závažných při hraní originální verze nevšiml. To už na tom byl hůře Mass Effect 2.

Co se nabízí dál? Lidé remcají nad délkou. Rychlým průletem se dá M2 projet za slušných 11 hodin, což není závratně mnoho, ale ani málo. Jednička byla delší, ale jen o kousek, a vzhledem k posunu technologie se jedná spíš o skvělých jedenáct hodin. Důležitým faktem je i to, že podle mnohých chybí Jízda. Já ji dostal. Copak si nikdo nevšiml, že skoro v každé kapitole je místo pro vlastní počínání? Hláška "Až budeš hotov, jeď domů" nás provázela skoro neustále. Co za tu dobu dělat? Většina hráčů okamžitě zamířila k domovu, protože hltala příběh, ale pak si stěžují, že nemají Jízdu. Město nabízí to, co jednička v Jízdě neměla. Můžete dělat bokovky, vydělávat si, utrácet, vykrádat, střílet se s policíí, mafií, chodit do podniků, krást auta, tunit je, měnit oblečení atd. Je toho spousta a všichni to přehlížejí.

Trochu tu první díl shazuji, ale nemyslím to zle. Mafia je (byla) úžasná hra, ale doba jde dál a všichni se musí přizpůsobit. I teď se mi hrála dobře, ale našlo se i pár věcí, kde jsem zuřil, tenkrát mi to nepřišlo, ale AI nepřátel je opravdu špatné. Dvojce je to také vyčítáno, ale je na tom mnohem lépe. Dalším problémem jedničky je střílení. Něco tak hrozného jsem dlouho neviděl :D. Opravdu, střelba je krkolomná, nepřesná a nudná. V tom mě dvojka nadchla. Bavil jsem se mnohem víc, než u Mass Effectu 2, který má model střelby obdobný.

Přitom hra nabízí mnoho, ten potenciál tam doopravdy je, jen ho musíte najít. Hledání plakátů, Playboyů a dalších maličkostí je skvělá zábava. Grafika je úžasná a animace zábavné. Postavy jsou skvěle propracované a každá vám určitě přiroste k srdci. Pokud DLC nabídnou další mise, nebudu se bránit. Mafia 2 mě nachla, je velmi podobná prvnímu dílu, jen jde s dobou a celý model vylepšuje. Zvláštní, že jsou na ni tak negativní názory. Lidé by neměli jen slepě koukat do minulosti, to značí o jejich mělkosti. Neberte toto jako nějakou recenzi, spíš jsem se zarážel nad tím, proč je hra přijímána špatně. A určitě jsem nevyjmenoval vše. Kdyby ze mě někdo chtěl vyrazit bodové hodnocení, tak vykřiknu "Výborné, 9/10". A teď šup se do ní pustit znova, na Těžkou obtížnost a pořádně využiju nabídek města :).

Mafia 2 je stále 'naše' skvělá a hlavně česká hra! Pojďme ji raději podpořit, protože si to zaslouží.

Konec prázdnin!

2010-08-27T13:25:00.001+02:00

Dlouho jsem nepsal, protože jsem byl mimo, dělal jsem spoustu jiných věcí a prostě to nechal až na konec prázdnin. U tohoto postu asi nečekejte nějakou pořádnou informační hodnotu, bude se jednat spíš o osobní záležitosti.

V první řadě se pracovalo na PacInovi. A to tak, že se testovalo. Proběhlo několik vln a kromě nás /vývojářů hry/ se do testingu přidalo i pár fandů. Našlo se několik stovek bugů, které se opravovaly velmi rychle. Některé byly fatální, jindy se jednalo pouze o detaily. Myslel jsem, že napodruhé PacIna projedu opravdu rychle, ale trvalo mi to 10 hodin (bez bonusových map a videí). A to už jsem věděl jak na Sokobana, Berušky, věděl jsem, kam v adventurních částech běhat, pacmanovky jsem měl projeté a stejně mi to zabralo tolik. Alespoň zde jsou ty roky práce vidět :).

Tolik o PacInovi. O prázdninách jsem dělal další velikou spoustu věcí. Dodělával nějaké webovky, například, a také jsem měl 18. narozeniny. No konečně! Změna žádná nepřišla, jen už mohu všude zadávat svůj pravý věk. Věci jako alkohol a cigarety se mě netýkají, takže zde žádná změna. Díky za to. Skvělé ale je, že jsem se přihlásil do autoškoly a zítra jdu na první lekci :). Už se těším, až budu moci konečně sám jezdit.

Ještě, než začnu číst poslední díl Bohatýra jsem se pustil do próz od Oscara Wilda. Úžasné čtení, teď zrovna čtu Obraz Doriana Graye, předtím jsem přelouskal Cantervillské strašidlo, Zločil lorda Artura Savila a další -kratší- prózy :). Všem, kteří ještě nečetli, výrazně doporučuji.

Také jsme se s Káťou vrhli na předělání jejího blogu, ale ještě není hotový. Snad se najde nějaké odpoledne na dodělání. Do konce prázdnin mě toho asi moc nečeká, ale určitě musím poděkovat Kátě, že se mnou strávila prakticky celé prázdniny a byly úžasný :).

Dovolená

2010-08-15T22:06:00.000+02:00

Opět jsem vypadl mimo denní stereotyp a vyrazil tak nějak do přírody. S Káťou jsme pobyli pár dní u její babičky a obráželi po okolí. Bylo to fajn, člověk zapomene na normální problémy. Neřeší co se kde děje, s kým se kde pře. Prostě vypne, to jsem potřeboval :). Zkoušel jsem tam i něco vyfotit, ale to až jindy, nejprve musím nechat vyvolat film a uvidím, jestli mi z toho alespoň něco vyšlo :). Rok jsem foťák nedržel v ruce, nekecám :). Na závěr mého nic nepřinášejícího příspěvku přikládám alespoň některé fotky, abyste viděli, že jsem se měl fajn :D.

Fotky

2010-08-09T22:39:00.000+02:00

Na nějaké další pořádné focení se teprve chystám, ale další fotografie jsem tu ještě našel :). Tak jen v rychlosti. Opět nefoceno mojí zrcadlovkou, která čeká na následujících pár dnů. Snad se mi nic nepokazí. Přeci jen to bude už rok, co jsem ji držel v ruce.

Úprava fotografií

2010-08-08T21:22:00.003+02:00

Dostalo se mi pod ruku pár fotek na úpravu. Tak jen spěšně, jsou to spíš takové zkoušky :).

(Menší posun barev, zvýraznění světla, například na krku, drobné korekce kontrastu a další maličkosti)

(Úprava barev, filtr, poskládání fotek, spíš menší korekce, protože vstup vypadal sám o sobě hodně zajímavě)

(Barvy, hloubka ostrosti, jas/kontrast a další menší korekce, hlavně pak barevné tónování)

Tuto jsem típal já, ale moje zrcadlovka zůstala doma. Foceno večer a dá se říci, že snímek byl skoro nepoužitelný. Pokusil jsem se všech špatných vlastností udělat přednosti. Moc to nešlo, a tak jsem z toho zkusil udělat 'drsnou stylovku'. No, nevím :).

Starcraft 2 - Verdikt

2010-08-04T23:56:00.001+02:00

Starcraft 2: Wings of Liberty je prostě úžasný, ale to už se opakuji. Zde je slibovaná videorecenze :).

(HD KVALITA)

Starcraft 2: Wings of Liberty

2010-07-30T19:18:00.007+02:00

Blizzard ví, jak své fanoušky potrápit. Je to jednoduché, rok co rok odkládá své tituly na neurčito. U leckterého studia by to znamenalo krach, ne však zde. Blizzard je snad jedinou společností, která si může dovolit své hry s klidem odkládat, jak se jim zlíbí. Na výdělku nejsou existenčně závislí a komunita fanoušků odpustí vše. Klidně i druhý díl jedné z nejoblíbenějších strategií vůbec, Starcraft. Důležité není datum vydání, důležité je pouze to, že TA HRA JE PROSTĚ BOŽÍ!

Věřím, že toto neumí ani Bioware, ti sice udělají skvělou hru, ale ta popularita není taková, jako právě u Blizzardu, který své hry piluje jako klenoty, protože na to jednoduše má čas. Bůh ví, kdy vyjde Diablo 3, ale o tom až jindy.

Starcraft 2 mi před dvěma dny přišel a už mám nějakou tu hodinku nahranou. Už launch trailer mě oslovil a já si řekl: "Sakra, tady není něco v pořádku! Nemá to být strategie?" Samozřejmě projekt perně sleduji již pár let, ale tolik jsem nečekal. Zde můžeme vidět menší podobnost třeba s Mass Effectem, kdy je vaší základnou loď (na úplném začátku bar) a odtud vše řídíte, postupujete v příběhu, vylepšujete technologie a řešíte i vztahy. Úžasné, po každé misi zpozorujete, jak se svět vyvinul, co se událo atd. Příběh nebudu prozrazovat, je tam spousta odhalení, náhlých zvratů atd. Na kampani je kromě příběhu skvělé i to, že každá mise probíhá jinak. Máte jiný úkol, úplně jinak ho plníte atd. Takový styl rozjel už Warcraft 3, SC2 to dotáhl ještě dál.

Skirmish je klasický, vyberete mapu, nastavíte protivníky (pokud nejedete multiplayer) a můžete začít. Je poznat, že oproti prvnímu dílu obtížnost šla dolů, ale pokud se chcete zapotit (a nejlépe prohrát), tak si můžete obtížnost zvýšit. Třeba na INSANE, což je doslova insane. Multiplayer bude jiné kafe, ale sám jsem si na něj ještě netroufl. Videorecenzi musím udělat do středy, takže mám ještě čas.

Na závěr si troufám říct, že Starcraft 2 je momentální jednička na poli real-time strategií. Nesmím zapomenout na hudbu, která je úžasná. Grafika vypadá taky hezky, efekty jsou působivé a celé je to takové epické. Lehce vyšší cenu má určitě právem a s klidem by si zasloužila i dražší cenovku. Spousta lidé ale prská, přitom je to jen o stovku navíc.

Vnuknutí

2010-07-22T18:12:00.000+02:00

Název může být trochu zavádějící, ale mluvím o filmu Inception, který do kin dnes dorazil pod názvem Počátek. Autoři překladu se už omlouvali za chybný překlad, což souviselo s neinformovaností, a tak se Počátek mohl původně zdát jako název správný. Nic naplat, pojďme se spíš bavit o filmu samotném.

Christopher Nolan, pro někoho možná nové jméno, pro mě ikona. Neuvěřitelná ikona mezi všemi filmaři. Batman začíná, Dokonalý trik, Temný rytíř a teď i Inception patří do sorty filmů, na které koukám nejraději. Každý má něco do sebe a Nolan ukázal, že rozumí divákovi a dokáže naplnit jeho touhy prostřednictvím filmu. Co chci říct, že mě tento režisér nezklamal a snad se tak ani nestane.

Nechci moc spoilerovat, nechci nic prozrazovat a už vůbec vám nechci vnutit nějakou myšlenku. Inception je o snech, o lásce, penězích a závislosti. Naprosto mě uchvátilo, jak se před nás rozkládá komplikovaný a zamotaný příběh, který ale stále chápeme. Do toho se přimíchává několik paralelních dějství, které na sebe navazují, vzájemně se ovlivňují a my s nadšením pozorujeme celou scénu, která nabírá obrátky, aby nám na konci položila otázku.

Radu mám jedinou. Nekoukejte na trailery, nečtěte recenze... prostě běžte do kina, protože takovýto film se objevuje jednou za desetiletí.

Je toto cesta?

2010-07-20T12:29:00.001+02:00

Již před nějakou dobou jsme zde vedli diskuzi na téma, jestli se dá hra prodat. Nyní k tomu mám další pohledy a poznatky, přímé zkušenosti přijdou až časem. O co ale jde? Mluvili jsme o indie scéně, zda je tam ještě místo a zda jsou lidé ochotni vývojáře podpořit.

Možná jste si všimli, tak nějak jsem se dostal pod křídla Fiolasoftu, na což jsem hodně hrdý. Je to skvělý tým pracovitých lidí, ale o tom snad až jindy. Také se k vám asi dostala zpráva, že se připravovaný PacIn bude zprvu prodávat. Spousta lidí na fórech (VCh, Kreveta...) si asi řekla "WTF!?", ale má to své opodstatnění. Také jsem tomu moc nerozuměl, ale jakmile jsem se dostal do kontaktu se hrou, pochopil jsem. PacIn má co nabídnout, to nejsou jen velké řeči, opravdu je tomu tak.

Někteří si to asi neumí představit, jiní třeba ano. Kde to je? Proč hru prodávat? Určitě je to zajímavá zkouška, zda je na to náš trh vůbec připraven. Zda to lidé přijmou dobře a zda pochopí, že vývoj na úrovni už něco stojí a podpoří tým v dalším snažení. Protože -ať chceme nebo ne- vše stojí peníze. Pokud tu vytváříme projekty v GM, jen tak po odpoledních pro zábavu, pak asi nemá moc smysl hru prodávat. Děláme to prostě pro zábavu. Ale jsou určité hranice a chvíle, kdy je čas se posunout dál. Přišla ta chvíle? Já věřím, že ano, třeba je čas prodat PacIna, který na to má, a peníze věnovat na další vývoj her.

Teď přichází otázka, jestli to hráčská obec přijme a pochopí. Věřím však, že se alespoň nějaká sorta hráčů najde a podpoří vývoj. Stejně jako třeba my rádi kupujeme indie hry. Uvidíme časem, už zanedlouho :).

Nová doména

2010-07-18T13:43:00.000+02:00

Pro blog žádná změna, ale konečně jsem se dokopal ke koupi domény bedikk.cz, to jsem měl v plánu už několikrát, vždy mě ale něco odradilo. Jednou za to mohla banka, když mi vrátila příkaz k úhradě s tím, že nesedí podpisový vzor. Ok, tak jsem se na to vykašlal a dlouho věc neřešil, nejde o nic podstatného. Teď se objevila akce, že je CZ doména ve slevě. Tak jsem si řekl, že je asi nejvhodnější doba. Platbu jsem už naštěstí mohl provést online, takže taky žádný problém.

Časem tam snad pověsím portfolio, které bude použitelné :). Současná varianta je trochu nešťastná, příště bych se i vyvaroval flashi, uvidíme :).

PacIn

2010-07-17T00:28:00.001+02:00

Tak i já jsem se dostal k práci na PacInovi :). Tak nějak se už delší dobu pomalu dostávám do týmu FS a teď proběhla týmová dovolená (nechyběl jsem :)), která není moc dovolenou, protože se na ní nechutně pracovalo :D. A co bylo cílem? Konečně přiblížit PacIna datu vydání. Povedlo se? ANO! Asi to je pro spoustu z vás hodně abstraktní pojem, ale je to tak. PacIn se blíží do kýženého cíle a zanedlouho by měl být znám i datum. Ten víme už teď, ale jelikož se Fiola poučil z chyb minulých, tak čeká na betatest, který začne každým dnem :).

Za dobu na chatě jsme udělali spoustu věcí, dokončovala se grafika, připravovala se propagace, obálka, dodělával se kód, opravovaly se chyby a spousta dalších věcí. Co se mi dostalo reportu z minulé dovolené, tak se tenkrát PacIn moc neřešil. Teda řešil, ale nebylo to tak žhavé, jako nyní. Možná je to tím, že cíl je už na dosah, a tak to všechny motivovalo. A musím uznat, že tempo práce bylo neuvěřitelné. Když jsem byl nadšen z toho, co jsme s Pepíkem a Danem zvládli za 3 dny udělat (TipŤap), tak nyní je to ještě něco jiného. Dělalo se celý týden od osmi do tří do noci. Teď mě čeká pořádný odpočinek. Web už běží, informace budou postupně nabývat.

Skandál!

2010-07-12T11:35:00.001+02:00

Wow! How have this happend!? Ukazoval jsem tu hru Zabij krevetu.net! Soutěž už skončila a my máme výsledky. Nechápu, jak je to možné, ale dostala se na třetí místo, z osmi! Kdyby hra byla opravdu dobrá, tak je to v pořádku :D. Ale my ji udělali jen tak z hecu a Juk-Ben ji odeslal jen proto, aby moje grafika nezůstala pouze u něj na disku. Ale nebudu tu už pomlouvat vlastní hru, samozřejmě mi to udělalo radost :). Výsledky a stažení hry zde.

Badminton

2010-07-09T11:45:00.000+02:00

Je krásně. Nemá smysl moc sedět u PC, a tak jsme teď byli s Káťou hodně venku. Hráli jsme různý hry, házeli míčem atd. Hráli jsme například ping-pong, fotbal, vybíjenou a hlavně badminton. Dostali jsme takovej šílenej nápad udělat na něj vtipně laděnou recenzi do Indiana. A dokonce jsme to fakt provedli. Podívat se můžete zde.